2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 100/2022- 43 - text 7 9A 100/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: P. V. bytem XXX zastoupen JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, Odboru agent řidičů ze dne XXX č. j. MD-XXX, sp. zn. XXX, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru agent řidičů (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru dopravně správních činností (dále jen „dopravní úřad“) ze dne XXX, č. j. XXX, sp. zn. XXX,jímž bylo rozhodnuto o nevrácení řidičského oprávnění skupiny AM, A1, B1 a B, pozbytého v důsledku dosažení uloženého zákazu činnosti, neboť žalobce nesplnil podmínku dle ustanovení § 102 odst. 3 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), s tím, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají dle ustanovení § 102 odst. 9 ve spojení s ustanovením § 99 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) ode dne právní moci původního rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne XXX, č. j. XXX, sp. zn. XXX, tedy ode dne XXX, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že prvostupňové rozhodnutí dopravního úřadu a žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno jako výsledek podnětu k zahájení řízení o obnově řízení o žádosti o vrácení řidičského oprávnění, zaslaný Policií ČR dne XXX, neboť bylo zjištěno, že žalobce získal doklad o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel v rozporu s právními předpisy. Součástí podnětu je protokol o výslechu svědka (žalobce) a videodokumentace z průběhu testu (dále jen „podnět“). Dopravní úřad na základě podnětu zahájil řízení o obnově řízení podle § 100 a následující správního řádu a po vyjádření žalobce k věci rozhodl o navrácení řidičského oprávnění pro nesplnění podmínky dle § 102 odst. 3 písm. c) zákona o silničním provozu. O odvolání, v němž žalobce namítal obdobně jako v nyní podané žalobě, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kdy přisvědčil právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu a při posouzení stěžejní námitky žalobce (stejné jako v předchozím odvolání, neboť se jedná o druhé rozhodnutí ve věci) stran nepoužitelnosti pořízeného kamerového záznamu, kterou žalobce dokládal stanoviskem Okresního státního zastupitelství v Děčíně č. j. XXX (dále jen „stanovisko OSZ“), poukázal na podnět Policie ČR, videodokumentaci, ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu, judikaturu Nejvyššího soudu k úvahám o proporcionalitě použití videozáznamu a uzavřel, že byl kamerový záznam získán v souladu s právními předpisy a byl řádně jako přípustný důkaz proveden. Dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se podváděním u zkoušek odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel zabývala a odvolání žalobce zamítl. II. Žaloba. 3. Žalobce v prvním žalobním bodu tvrdil, že mu dopravní úřad neposkytl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a žalovaný se s touto námitkou nevypořádal. 4. Ve druhém žalobním bodu namítal, že se obě rozhodnutí správních orgánů opírají o jediný zásadní důkazní prostředek, který byl získán v rozporu s platnou legislativou, a sice kamerový záznam, který si správní orgány vyžádaly od policie jako orgánu činném v trestním řízení. Policie však nebyla oprávněna záznam pro potřeby správního řízení vydat. K tomu poukázal na § 158d odst. 2, 10 trestního řádu (poznámka soudu – zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, dále jen „trestní řád“) s tím, že policejní orgán pochybil, pokud správnímu orgánu kamerový záznam poskytl, neboť ani analogicky není takový důkazní prostředek přípustný. Poukázal na stanovisko státního zástupce, z nějž citoval, a rozsudek Nejvyššího soudu, užitý žalovaným v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Měl za to, že správní orgán staví předmětné správní řízení naroveň řízení trestnímu, což je neakceptovatelné a v rozporu s platnou legislativou. Bylo na správním orgánu, aby vyhodnotil důkazní prostředky v souladu s § 158d odst. 10 trestního řádu a kamerový záznam jako nepřípustný důkazní prostředek z dokazování vyloučil jako důkazní prostředek nepřípustný, neboť nevede trestní řízení o úmyslném trestném činu, a ani nedoložil souhlas osoby, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno. Podotkl, že sledován nebyl on, ale osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasaženo. V rozhodnutí správních orgánů chybí úvaha o jeho úmyslném jednání, dopravní úřad se jím vůbec nezabýval a žalovaný jej toliko konstatoval, bez provedeného dokazování. Odmítl argumentaci žalovaného a jeho odkaz na § 8a - § 8d trestního řádu a tvrdil, že se jedná o prolomení v rámci trestního řízení nikoli řízení správního, jak je doloženo odpovědí státního zástupce. Nesouhlasil ani s argumentací žalovaného o poměřování práva na ochranu osobnosti žalobce a nemožnosti použití pořízeného videozáznamu jako důkazu. Tvrdil, že nemá oporu v platné legislativě a bylo na správním orgánu, aby ve správním řízení prokázal a posoudil precizně a důkladně vzájemnou proporcionalitu, což se nestalo. Žalovaný toliko konstatoval veřejný zájem, aniž by se zabýval jakkoli ochranou osobnosti žalobce a prokázal, že svým jednáním žalobce ohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a období od XXX, kdy mu bylo oprávnění vydáno. Tím, že se žalovaný těmito skutečnostmi nezabýval a pouze konstatoval obecnou úvahu, zkrátil žalobce na jeho právech účastníka řízení, aby bylo rozhodováno na základě provedených důkazů získaných v souladu s právní řádem, bylo posouzeno jeho stanovisko a rozhodnutí bylo řádně odůvodněno, bylo srozumitelné a byl zde uveden nejenom zjištěný skutkový stav, ale i právní úvaha. 5. Dále k tomu uvedl, že z podkladů ani provedeného dokazování není zřejmé, že nevykonal dílčí část zkoušky z odborné způsobilosti. K tomu poukázal na zásadu in dubio pro reo a tvrdil, že testové otázky zodpověděl správně, resp. v počtu dostačujícím pro složení testu. Podle žalobce se žalovaný nevypořádal ani s jeho námitkou, že z kamerového záznamu není patrno, že by mu zkušební komisař žalobci jakkoli radil. Bylo při tom na správním orgánu, aby ve správním řízení prokázal, že žalobce zkoušku nesložil. Nelze mít zjednodušeně za to, že zkušební komisař pomáhal všem zúčastněným osobám při testech. Je povinností správního orgánu prokázat bez důvodné pochybnosti, že se tak stalo u žalobce, což správní orgán neučinil. Z kamerového záznamu nevyplývá jeho totožnost. 6. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí dopravního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření k žalobě. 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Nad jeho rámec konstatoval, že v daném správním řízení nebylo žalobcem namítáno porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Tuto námitku žalobce vznesl v řízení vedeném žalovaným pod sp. XXX, které je u Městského soudu napadeno žalobou pod sp. zn. XXX. Žalobce mu tak nemůže účinně vyčítat, že se s touto námitkou nevypořádal, neboť nebyla vznesena. Konstatoval, že o možnosti vyjádřil k podkladům byl žalobce vyrozuměn písemností ze dne XXX, č. j. XXX (dále též „vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí“), čehož žalobce využil a dne 6. 5. 2022 se k věci vyjádřil. Dále již nebyl spis dopravním úřadem doplňován, a proto k porušení § 36 odst. 3 správního řádu nemohlo dojít. 8. Dále žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, který posuzoval situaci, kdy bylo orgány činným v trestním řízení zjištěno, že uchazeč podváděl a NSS neměl o provedeném dokazování žádné pochybnosti, k tomu z rozsudku citoval. Poukázal rovněž na rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2022 č. j. 11 A 33/2022-38, který ve shodě s ustálenou judikaturou NSS považoval důkazy za použitelné ve správním řízení. Postup žalobce tak postrádá jakéhokoli smyslu. Uvedl, že se ke kvalitě a obsahu kamerového záznamu vyjádřil v rozhodnutí shodně s dopravním úřadem, na tyto pasáže proto odkázal. Uzavřel, že nesouhlas žalobce s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost nebo nesrozumitelnost. 9. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze. 10. Soud o věci jednal postupem podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud neprovedl důkazy navržené žalobcem, neboť jsou součástí spisového materiálu, ze které