8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 113/2022- 51 - text 21 9 A 113/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Krajina pro život, spolek se sídlem Bohumila Kavky 933, Průhonice zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2022, č. j. MZP/2022/500/2699, sp. zn. ZN/MZP/2022/500/290, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou, ve znění doplnění ze dne 13. 2. 2023, domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále také „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí (dále také „MHMP“ nebo „Magistrát“), ze dne 13. 6. 2022, č. j. MHMP 1083813/2022, sp. zn. S-MHMP 2115832, jímž bylo rozhodnuto po provedeném zjišťovacím řízení podle § 7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“) tak, že záměr oznamovatele Retail Park CZ 2, s.r.o. (dále též „Oznamovatel“ nebo „Navrhovatel“), vyhotovený zpracovatelem EKOLA group, spol. s r. o. (dále též „Zpracovatel“), s názvem „Obchodní centrum Šeberov“ (dále též „Záměr“), nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona EIA. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zejména vyplynulo, z jakých důvodů žalovaný na podkladě spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neshledal odvolací žalobce námitky opodstatněnými, a proč je považoval za liché, mylné a vyvrácené. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce nepředložil podklady a neuvedl skutečnosti, na kterých se zakládají jeho úvahy o nepřípustnosti záměru, a jež by tak zpochybnily předložené oznámení Záměru a prvostupňové rozhodnutí MHMP. Prvostupňové rozhodnutí bylo dle žalovaného vydáno na základě oznámení Záměru, několika odborných studií autorizovaných osob a došlých vyjádření. Magistrát vypořádal všechny připomínky v rámci zjišťovacího řízení dostatečně, a i přes to, že se žalovaný plně neztotožnil s formou, jakou využil komentář Zpracovatele oznámení k vypořádání připomínek, věcně ale považoval závěry MHMP za správné, proto odvolání nevyhověl. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě předně tvrdil nezákonnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu hrubého porušení § 7 odst. 6 zákona EIA, neboť v něm chybí úvahy, kterými se MHMP řídil při hodnocení zásad uvedených v příloze č. 2 zákona EIA. Měl za to, že žalovaný jeho odvolací námitky zamítl bez náležitého odůvodnění, většinou zcela obecně a mnohdy v rozporu s dokumentací a evidentní realitou. K průkazu své aktivní legitimace poukázal na § 7 odst. 9 ve spojení s § 3 písm. i) bod 2 zákona EIA s tím, že vznikl dne 8. 2. 2006, za účelem ochrany přírody a krajiny v České republice, veřejného zdraví a životního prostředí. 4. První žalobní námitkou žalobce namítal nesprávné posouzení jeho odvolací námitky, spočívající v projednávání Záměru členem Rady hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí P. H., který dle dostupných informací prosazoval zájmy organizované zločinné skupiny, jako námitky systémové podjatosti, ačkoli žalobce systémovou podjatost nenamítal. Netvrdil, že zde existuje podjatost rozhodujících úředníků v důsledku jejich zaměstnaneckého poměru k subjektu veřejné správy (např. k územnímu samosprávnému celku), který má k projednávané věci vztah, nýbrž upozornil na některé nelogické a podezření vzbuzující formulace prvostupňového rozhodnutí, které mohou být důsledkem zásahů zločinné skupiny. Tvrzení žalovaného, že žalobce v odvolání nepředkládá další indicie, neodpovídá textu odvolání, neboť upozornil na podezřelý fakt, že MHMP vydal napadené rozhodnutí se závěrem, že Záměr nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí, ačkoli příslušný orgán ochrany veřejného zdraví dospěl ve vyjádření č. j. HSMP00296/2022/Her k závěru (poznámka soudu - dále též „vyjádření ČIŽP“), že v aktuálně předložené variantě není Záměr z hlediska zájmů chráněných OOV akceptovatelný. Žalobce považoval za překvapivé i vyjádření Oddělení ochrany ovzduší, které nemá k Záměru připomínky, ačkoli Záměr způsobí překročení imisních limitů. K tomu poukázal na Metodiku Ministerstva vnitra ČR k § 14 správního řádu. 5. Ačkoliv systémovou podjatost v pravém smyslu nenamítal, popsal objektivně vnímatelné projevy vůle či jednání, na jejichž základě vznikla určitá a nikoli nízká míra podezření. Měl za to, že na něj nedopadá povinnost předkládat konkrétní indicie, podklady či důkazy, není nutné, aby prokázal skutečný poměr úřední osoby k rozhodované věci. Uvedl, že těžko může disponovat informacemi o vnitřní organizaci zločinné skupiny, takový požadavek žalovaného je neoprávněný a potažmo je neoprávněné zamítnutí této námitky. 6. Ve druhé žalobní námitce žalobce tvrdil, že prvostupňové rozhodnutí zjevně straní Navrhovateli, když MHMP nekriticky přejímá veškeré předložené podklady Oznamovatele a staví na nich své závěry, zatímco prakticky veškeré informace a námitky z vyjádření veřejnosti i dotčených orgánů bagatelizuje či se jimi vůbec nezabývá, přičemž tak činí bez odpovídajícího zdůvodnění. Z určitých formulací lze dle žalobce dospět k závěru, že Oznamovatel je autorem celého prvostupňového rozhodnutí. Nerovný přístup MHMP k argumentům stran navozuje silný dojem jeho podjatosti a budí nedůvěru veřejnosti k nezávislosti správního rozhodování. Postup MHMP je v příkrém rozporu se zásadou rovného postavení dotčených osob a nestrannosti podle § 7 odst. 1 správního řádu (poznámka soudu – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, dále jen „správní řád“). Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že žádné z dotčených osob nebyla upřena její práva v rámci procesu EIA, resp. zjišťovacího řízení, přičemž MHMP veškerá došlá vyjádření k oznámení v napadeném rozhodnutí shrnul. Orgán vedoucí zjišťovací řízení však není pouhým shromažďovatelem podkladů, jak uvedl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 26. 7. 2019, č. 5 A 105/2018, kde je odmítnuto i nekritické přejímání podkladů oznamovatele. Žalobce z rozsudku citoval a dále uvedl, že Zpracovatel je minimálně nepřímo zainteresován na výsledku zjišťovacího řízení, neboť oznámení zpracovává na objednávku Oznamovatele. Závěry Zpracovatele nelze samy o sobě bez kritického zhodnocení i bez přihlédnutí k dalším dostupným podkladům považovat za dostatečné ve smyslu § 3 správního řádu pro závěr, že Záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí. Správní orgány by rezignovaly na ochranu veřejného zájmu, vycházely-li by toliko z podkladků, které jim předestřel Oznamovatel, jenž má přirozeně zájem na tom, aby jeho záměr nemusel být podroben dalším procedurám. Žalobce dále s odkazem na zmíněnou judikaturu zdůraznil, že zjišťovací řízení podléhá základním zásadám činnosti správních orgánů dle § 2 až 8 správního řádu, není pouhým formálním shromažďováním podkladů a jejich bezobsažným hodnocením, naopak se v něm uplatní zejména zásady zjišťovací a materiální pravdy. Správní orgán nevychází jen z podkladů předložených oznamovatelem, ale zohledňuje i všechny další dostupné podklady v potřebném rozsahu, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dostupnými podklady nejsou tak pouze podklady, které předložil oznamovatel v rámci oznámení, ale jedná se i o podklady, které jsou správnímu orgánu dostupné jako profesionálovi v oboru posuzování vlivů na životní prostředí, nebo které si správní orgán zajistí (resp. musí zajistit) za účelem úplného a řádného posouzení předloženého oznámení. Žalobce podotkl, že ačkoli mu dal žalovaný do jisté míry za pravdu, nebránilo mu to v potvrzení prvostupňového rozhodnutí. Tvrzení žalovaného, že vyjádření obdržená v průběhu zjišťovacího řízení neobsahovala dostatečně odůvodněné argumenty k požadavku dalšího posuzování záměru, a proto jim MPHMP nemohl vyhovět, neodpovídá obsahu spisu a textu prvostupňového rozhodnutí. MHMP ignoroval nebo popíral tvrzení a informace, které by ohrozily vydání závěru, že záměr nebude podle zákona EIA posuzován – to se týká např. hlukové a imisní situace. 7. Prvostupňové rozhodnutí tak straní Navrhovateli, a žalovaný se s touto námitkou nevypořádal. Proto je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro absenci odůvodnění. 8. Ve třetí žalobní námitce žalobce namítal nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí. Uvedl, že se MHMP u mnoha námitek ztotožnil s jejich vypořádáním Zpracovatelem. Takto povšechné konstatování ale postrádá zákonem a judikaturou řádné odůvodnění, kdy MHMP nespecifikuje úvahy, které ho k tomu vedly. „Outsourcování“ vypořádání námitek je nepřijatelné a nezákonné. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, č. j.