8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Af 27/2020- 42 - text 17 9Af 27/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: AMRA, s.r.o., IČO: 26025965 sídlem Ledařská 238/5, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2020, č. j. 24988/20/5200-11432-506836, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 8. 2020 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2020, č. j. 24988/20/5200-11432-506836 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“) a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) zamítnuto její odvolání a potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 11. 2018, č. j. 8442744/18/2006-51524-107796 za zdaňovací období (dále jen „ZO“) od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 a č. j. 8442172/18/2006-51524-107796 za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen („platební výměry“). 2. Žalobkyně nepodala v zákonné lhůtě ani v náhradní lhůtě (do 3. 8. 2016) na výzvy správce daně [k podání daňového přiznání za ZO 2013 ze dne 19. 7. 2016, č. j. 5725184/16/2006-51524-107796 (dále jen „výzva k DAP 2013“) a za ZO 2014 ze dne 19. 7. 2016, č. j. 5725289/16/2006-51524-107796 (dále jen „výzva k DAP 2014“)], řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) a správce daně proto zahájil dne 1. 12. 2016 daňovou kontrolu protokolem č. j. 8005860/16/2006-60563-109177. Na základě zprávy o daňové kontrole za ZO 2013 č. j. 6084789/17/2006-60563-109177 (odeslaná se sdělením o možnosti vyjádřit se k výsledku kontrolního zjištění č. j. 7011196/17/2006-60563-109177 ze dne 12. 9. 2017), doplněné zprávou o daňové kontrole DPPO č. j. 7576878/18/2006-60563-109177, projednané dle protokolu č. j. 7686886/18/2006-60563-109177 dne 29. 10. 2019 za ZO 2013 (dále jen „zpráva za ZO 2013“) a č. j. 6551169/17/2006-60563-109177 za ZO 2014 (odeslaná se sdělením o možnosti vyjádřit se k výsledku kontrolního zjištění č. j. 7011196/17/2006-60563-109177 ze dne 12. 9. 2017), doplněné zprávou o daňové kontrole DPPO č. j. 7576887/18/2006-60563-109177 projednané dle protokolu č. j. 7686928/18/2006-60563-109177 dne 29. 10. 2019 za ZO 2014 (dále jen „zpráva za ZO 2014“), souhrnně dále jen „zpráva“, vydal správce daně platební výměry, kterými byla žalobkyni vyměřena DPPO z moci úřední dle pomůcek ve výši 0 Kč za ZO 2013 a ve výši 380 570 Kč za ZO 2014. II. Napadené rozhodnutí 3. Proti platebním výměrům podala žalobkyně v zákonné lhůtě dne 20. 12. 2018 odvolání, kterými je napadla v celém rozsahu. Žalobkyně měla za to, že byla dána možnost stanovit daň na základě dokazování a nebyl žádný zákonný důvod k přechodu na pomůcky (první odvolací námitka). Dále žalobkyně namítala, že správce daně použil při stanovení daně zjevně nepřiměřenou pomůcku a nepřihlédl k okolnostem, z nichž pro žalobkyni vyplývaly výhody (druhá odvolací námitka). Žalobkyně rovněž namítala, že správce daně nepostupoval v souladu s § 88 odst. 2 DŘ a neumožnil jí nahlédnutí do spisu (třetí odvolací námitka). 4. Napadeným rozhodnutím, doručeným žalobkyni dne 26. 6. 2020, byla odvolání zamítnuta a platební výměry potvrzeny. Žalovaný takto rozhodl poté, co dospěl k závěru, že účetnictví žalobkyně objektivně nesplňuje podmínky dané zákonem o účetnictví a nelze ověřit správnost, úplnost, průkaznost a srozumitelnost vykázaných výnosů a nákladů a výsledku hospodaření ze kterého se vychází při zjištění základu daně ve smyslu § 23 odst. 2 písm. a) ZDP. Úvodem napadeného rozhodnutí žalovaný vymezil hranice přezkumu daně stanovené na základě pomůcek, když uvedl, že „odvolání proti rozhodnutí, kterým byla stanovena daň podle pomůcek, má zákonem stanovený specifický (užší) rozsah přezkumu. Odvolací orgán tak napadená rozhodnutí přezkoumal v tomto užším rozsahu a nepřezkoumává bez dalšího výši daně, nýbrž pouze splnění podmínek pro přechod na tento náhradní způsob stanovení daně (z hlediska procesního a hmotněprávního), a dostatečnou spolehlivost a přiměřenost použitých pomůcek, tj. zda se nemíjí s realitou nebo nevykazují zjevné nesprávnosti a jsou kvalifikovaným odhadem, a to pouze s ohledem na celkový výsledek stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek.“ 5. K první odvolací námitce žalovaný uvedl, že účetnictví žalobkyně objektivně nesplňuje podmínky dané zákonem o účetnictví, tudíž nelze ověřit správnost, úplnost, průkaznost a srozumitelnost nejen vykázaných výnosů a nákladů, resp. aktiv a pasiv, ale především výsledku hospodaření, ze kterého se vychází při zjištění základu daně ve smyslu § 23 odst. 2 písm. a) ZDP s ohledem na konkrétních nesrovnalosti specifikované ve zprávách o daňových kontrolách DPPO za ZO 2013 a 2014 (především v části výsledky kontrolních zjištění). Žalovaný konstatoval, že nesplněním zákonné povinnosti žalobkyně, tj. řádně vedeným účetnictvím v souladu se zákonem o účetnictví, byla naplněna podmínka pro možnost stanovení daně dle pomůcek. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2020, č. j. 9 Afs 302/2019 - 52, „[…] stanovit daň dokazováním předpokládá, že daňový subjekt podal daňové přiznání. Dokazováním se prokazují skutečnosti, které v daňovém přiznání subjekt sám uvedl či měl uvést. Pokud však daňový subjekt daňové přiznání ani na výzvu správce daně nepodá, je stanovení daňové povinnosti dokazováním zpravidla pojmově vyloučeno.“ Pokud byť opožděně svou povinnost tvrzení daňový subjekt splní, pak v rámci důkazní povinnosti tvrzené údaje prokáže prioritně svým účetnictvím, je-li řádně vedeno; není-li řádně vedeno, nebrání to použít poznatky z takto vedeného účetnictví jako pomůcky, mají-li z hlediska stanovení daně určitou informační hodnotu při zachování jisté míry věrohodnosti a spolehlivosti takto stanovené daně. 6. Ke druhé odvolací námitce žalovaný uvedl, že nebyly předloženy relevantní informace a důkazní prostředky prokazující soulad tvrzených výnosů a skutkového stavu, tudíž konstrukce pomůcek v maximální možné ověřitelné míře reflektuje ekonomickou realitu podnikatelské činnosti žalobkyně, když v případě stanovení výnosů vychází z údajů o příjmech na podnikatelských účtech žalobkyně, jejichž položky byly jednoznačně identifikovány jako nájemné korespondující s deklarovanou ekonomickou činností, jež je předmětem daně ve smyslu § 18 DŘ, aniž by došlo ke kombinování dokazování a pomůcek. Výnosy, ale i náklady byly použity správcem daně pouze jako pomůcky, o nichž správce daně neměl pochybnosti, opírající se o poznatky zjištěné správcem daně v souvislosti s činností subjektu i s využitím relevantních poznatků z evidence samotného subjektu. 7. K zohlednění záloh dle jednotlivých druhů energií do celkových nákladů žalovaný uvedl, že není zřejmé, jsou-li účtovány nepřímo žalobkyni či přímo nájemci, vykazovány jako součást ceny nájmu či odděleně, účtovány rozvahově či výsledkově apod. Žalovaný dále uvedl, že i tvrzení žalobkyně vykazuje určité rozpory, kdy na jednu stranu požaduje do celkových nákladů zohlednit náklady na topení, vodné a stočné, u nichž dle bankovních výpisů není zřejmé, že by byly v této výši vůbec uhrazeny, ale současně tvrdí, že součástí celkových výnosů jsou i zálohy na služby, které tam nepatří. 8. Ke třetí odvolací námitce žalovaný uvedl, že nedošlo ke změně zjištění výnosů a nákladů, ale pouze k upřesnění, že přijaté a nezúčtované zálohy na služby související s užíváním bytů jsou příjmy a tedy jsou zahrnuty do základu daně, přičemž v mezidobí učinila žalobkyně vyjádření ke kontrolnímu zjištění s požadavkem na úpravu odečtu daňové ztráty od základu daně. Dále konstatoval, že žalobkyně byla opakovaně seznamována nejen s průběhem řízení, ale též s výsledky řízení, přičemž ze spisového materiálu je jednoznačně zřejmá konstrukce výnosů a nákladů i zjištění výsledku hospodaření, základu daně i daňové povinnosti. 9. K uvedenému žalovaný rekapituloval, že vyšel z toho, že za ZO 2013 byly stanoveny dle pomůcek výnosy ve výši 4 379 689 Kč a náklady ve výši 2 520 958 Kč. Výsledek hospodaření, resp. základ daně byl ve výši 1 858 731 Kč, po odečtu daňové ztráty od základu daně ve výši 1 858 731 Kč, byl základ daně po úpravě a zaokrouhlený ve výši 0 Kč a daň ve výši 0 Kč (str. 19 zprávy za ZO 2013). Za ZO 2014 vyšel žalovaný z toho, že byly stanoveny dle pomůcek výnosy ve výši 5 149 921 Kč a náklady ve výši 2 830 817 Kč. Výsledek hospodaření, resp. základ daně byl ve výši 2 319 104 Kč, po odečtu daňové ztráty od základu daně ve výši 315 229 Kč, byl základ daně po úpravě a zaokrouh