3 As 298/2017 — Nejvyšší správní soud

10 A 114/2023- 46 - text 10 A 114/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: proti žalovanému: V. K. bytem X, zastoupeného advokátem JUDr. Radkem Bechyně se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j.: MD-19434/2023-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Magistrát hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 23. 3. 2023, č. j. MHMP 614233/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl námitky proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče – žalobce. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul, že dne 1. 2. 2023 bylo žalobci doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce podal námitky proti bodovému hodnocení. Tyto námitky správní orgán I. stupně zamítl prvostupňovým rozhodnutím a potvrdil bodový záznam. 3. Podle žalovaného všechna oznámení, na jejichž základě došlo k zapsání bodů, obsahují datum, čas, identifikační údaje přestupce, tj. žalobce, údaje k vozidlu a popis jednání, kterého se žalobce dopustil. Záznamy bodů tak byly provedeny v souladu s ustanovením § 123b odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“) a ve všech případech počet zaznamenaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu. Žalovaný shledal, že správní orgán I. stupně nebyl povinen v tomto případě příkazové bloky ani obstarávat, neboť oznámení o uložení pokuty příkazem na místě jsou dostatečnými podklady. Podklady považoval za způsobilé pro záznam v registru řidičů. 4. Žalovaný konstatoval, že žalobce namítl náležitosti vybraných příkazových bloků, jejich kopii však nepředložil v rámci podaného odvolání, přičemž by jimi měl disponovat, když jejich obsah rozporuje. Žalobcovy námitky považuje za nevěrohodné, ze všech předmětných oznámení o uložení pokuty příkazem na místě nevyplývají tvrzené skutečnosti. Žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se již zabývala námitkami zmocněnce, který v projednávané věci zastupuje žalobce (rozsudky ze dne 3. 1. 2019, č. j. 8 As 77/2018 – 47 a ze dne 6. 7. 2018, č. j. 10 As 141/2018 – 40). K namítaným vadám výrokové části prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozhodnutí je v této části určité, tudíž splňující požadavky stanovené § 68 odst. 2 správního řádu. Stejně tak i odůvodnění splňuje požadavky stanovené § 68 odst. 3 správního řádu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu – rozsudky ze dne 17.12.2008, č. j. 1 As 100/2008 – 61 a ze dne 21.07.2017, č. j. 2 As 157/2017 – 42, rovněž konstatoval, že žalovaný bude doručovat toto rozhodnutí pouze zástupci žalobce. Konečně žalovaný poukázal na typovost námitek žalobce, které jsou prakticky totožné bez ohledu na projednávaný případ. V tomto ohledu proto odkázal na závěry judikatury Městského soudu v Praze (rozsudky ze dne 28.01.2021, č. j.: 9 A 53/2019 – 39 a ze dne 24.03.2021 č. j.: 14 A 192/2019 – 30) a na usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 4. 2021, č. j.: 6 As 174/2019 – 35. III. Žaloba 5. Žalobce namítl, že žalovaný ignoroval předložené důkazní prostředky, nerespektoval uvedené odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisového materiálu, či některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobce. Žalobce předložil soudu rozhodnutí například č.j.: HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6.1.2020 či MUCE 20786/2019 SO, z nichž podle žalobce vyplývá ustálenost praxe správního orgánu, a to hlavně v tom, že správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, zejména na základě podaného odvolání. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí dalších správních orgánů č.j. KUJCK-24343/2020 ze dne 13.2.2020 či č.j.: ŘP/741/19-16/Ka. 6. Žalobce namítl, že existuje zásada legitimního očekávání, kdy dle této zásady by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. To potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018-52, podle něhož se správní orgán měl v průběhu řízení zabývat způsobilostí a formální správností jednotlivých podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. 7. Žalobce dále napadl způsobilost podkladů pro záznam bodů. Podotkl, že jediné důkazy, které odvolací orgán posuzuje, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. 8. Z přiložených rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677 podle žalobce vyplývá, že tato nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí a naproti tomu rozhodnutí je v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C1404971, ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Dle žalobce by z rozhodnutí měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. 9. Žalobce poukázal na rozhodnutí KŘP Jihočeského kraje č.j. KRPC-57063-4/ČJ-2023-0200DP, které zrušilo dle ustanovení § 77 odst. 3 a ustanovení § 98 správního řádu původní rozhodnutí policejního orgánu a byl vysloven názor, že rozhodnutí vydané formou příkazového bloku bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Dalším rozhodnutím dospěl odvolací policejní orgán k obdobnému názoru, kdy poukazuje na ustanovení § 92 odst. 2 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., kdy přímo poukazuje na taxativnost požadavků v zákoně stanovených. 10. Žalobce poté shrnul, že podklad k záznamům nemůže být způsobilý, pokud z rozhodnutí není patrné, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí a okolnosti přestupku mohly být vůbec přezkoumány. Dále žalobce namítl, že musí být patrné, konkrétně jakého jednání se přesně měl přestupce dopustit a uvedl případy nedostatečného popisu přestupku. Např. uvedl, že v případě porušení povinnosti vyplývající z ustanovení § 12 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., nepostačí popis ve formátu: „jízda v pruzích, přejíždění pruhů apod“, v případě nezastavení na signál stůj, není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „jízda na červenou aj.“, v případě porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem není dostatečným popisem přestupku formát „telefonování za jízdy aj.“. 11. Dále jednotlivým pokutovým blokům (ze dne 24. 1. 2023, 8. 11. 2022, 19. 10. 2022) jednotně vytkl, že: „není přesně zajištěna osoba přestupce (údaje jsou částečně nečitelné a nejsou přesně vypsány požadované údaje – rodné číslo, datum narození, ověření totožnosti není dle popisu v rozhodnutí dostačující), není přesně zajištěna doba spáchání přestupku, kdy zde není přezkoumatelným způsobem uvedena doba spáchání přestupku, údaje o datu a čase spáchání přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné, nejsou uvedeny kompletně. Dále v inkriminovaném rozhodnutí není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, kdy údaj o místě neobsahuje veškeré údaje potřebné pro přesné stanovení místa. Název obce zde není úplný resp. uveden v nesrozumitelné zkratce. Obdobně i název ulice, na níž mělo ke spáchání přestupkového jednání dojít. Z popisu přestupkové jednání, tak jak je v rozhodnutí uvedeno, nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jenž měla být porušena. Rovněž právní kvalifikace této povinnosti, zapsaná ve zkratkovitém zápisu, kdy z tohoto není zjevné, o jakou konkrétní právní norm