6 Ads 277/2020 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 8/2024- 51 - text 13 10 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobce: P. B. proti žalovanému: 1. náměstek ministryně obrany sídlem Tychonova 1, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MO 160520/2023-1321 z 8. 3. 2024 takto: I. Rozhodnutí 1. náměstka ministryně obrany č. j. MO 16052/2023-1321 z 8. 3. 2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a průběh správního řízení. 1. Jádrem sporu je otázka, zda byl žalobce rozhodnutím Přezkumné komise u Vojenské nemocnice v Olomouci č. 42/2020 z 20. 8. 2020 klasifikován ve čtvrtém stupni zdravotní způsobilosti „D – neschopen“ z důvodu dlouhodobého onemocnění, nebo z důvodu služebního úrazu. S tím souvisí otázka, zda mu přísluší náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti práce dle § 118 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. 2. Žalobce jako voják z povolání 26. 6. 2018 při manipulaci s bednou se zbraněmi utrpěl poranění zad, které bylo posléze hodnoceno jako služební úraz s plnou odpovědností státu dle § 115 odst. 1 zákona o vojácích. Na základě toho byla žalobci rozhodnutím Velitelství Vojenské policie Olomouc (dále „Velitelství“) z 16. 12. 2021 podle § 116 písm. c) zákona o vojácích přiznána náhrada za bolest ve výši 25 000 Kč a dle § 116 písm. d) téhož zákona náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 150 000 Kč. Tentýž orgán pak vydal 14. 3. 2022 další rozhodnutí, kterým žalobci přiznal dle § 116 písm. a) zákona o vojácích náhradu za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu služby od 26. 6. 2018 do 30. 11. 2018 a od 9. 9. 2019 do 4. 9. 2020 v celkové výši 258 675 Kč a dle § 116 písm. g) zákona o vojácích náhradu za věcnou škodu po dobu neschopnosti výkonu služby ve výši 77 120 Kč. Zjištění, že žalobcovo poranění je služební úrazem, orgán opřel především o znalecký posudek vypracovaný 31. 3. 2021 MUDr. P. H., Ph.D., ve znění jeho doplnění ze 7. 6. 2021 a 22. 9. 2021. 3. Dne 28. 2. 2022 uplatil žalobce u Velitelství nárok na náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby. Po provedeném dokazování vydal ředitel Legislativního a právního odboru Ministerstva obrany, Oddělení pracovního a služebního práva (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutí o náhradě škody za služební úraz, podle nějž se žalobci náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby (tedy za období od 5. 9. 2020 do 28. 2. 2022) nepřiznává. Dne 4. 4. 2023 totiž Centrum Zdravotních služeb Prostějov, konkrétně MUDr. B., vydala lékařský posudek, dle něhož žalobce nemůže nadále konat službu nikoliv z důvodu služebního úrazu, ale kvůli dlouhodobému onemocnění. Tento posudek byl přitom přezkoumán Ústřední vojenskou lékařskou komisí Ministerstva obrany (dále jen „Komise MO“), která jej rozhodnutím z 31. 5. 2023 potvrdila. Prvostupňový orgán přesto uzavřel, že žalobci náleží náhrada škody vzniklé následkem úrazu. Pokud mu však vznikla až po skončení služebního poměru, je potřeba se při určení její výše i příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví a vznikem škody zabývat potenciálním výdělkem žalobce u jiného zaměstnavatele a nelze vycházet ze skutečného platu pobíraného od státu před služebním úrazem. Neboť však žalobce přes výzvu prvostupňového orgánu neprokázal, jakého průměrného výdělku by dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by u něj vykonával nebýt následků služebního úrazu, prvostupňový orgán žalobci tuto náhradu nepřiznal. 4. Po žalobcově odvolání vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Žalovaný uvedl, že znalecký posudek MUDr. H. byl vypracovaný pro řízení o jiných nárocích [šlo o náhrady dle § 116 písm. c) a d), nikoliv § 118 zákona o vojácích z povolání] a v nynějším řízení je jediným odborným subjektem příslušným k posouzení zdravotní způsobilosti posudkový lékař. Otázka důvodu dlouhodobé zdravotní neschopnosti přitom již byla vyřešena lékařským posudkem, který byl přezkoumán rozhodnutím Komise MO z 31. 5. 2023 a který se s otázkou posudku znaleckého vypořádal. Žalovaný dodal, že důkazní břemeno stran prokázání průměrného výdělku u jiného zaměstnavatele za předpokladu, že by se žalobci služební úraz nestal, leželo na žalobci. 2. Průběh soudního řízení. 5. Žalobce v žalobě především namítl, že správní orgány nesprávně posoudily příčinnou souvislost mezi jeho služebním úrazem a ztrátou zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby dle § 18 písm. h) zákona o vojácích a své závěry nedostatečně odůvodnily. Ze znaleckého posudku MUDr. H. z 31. 3. 2021 a jeho doplnění ze 7. 6. 2021 a 22. 9. 2021 totiž vyšlo najevo, že úrazový děj byl „důležitou a podstatnou spouštěcí příčinou poškození zdraví“ a tento děj byl pro účely náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění kvalifikován jako služební úraz. Žalobce proto nerozumí tomu, proč žalovaný posléze neshledal příčinnou souvislost mezi tímto úrazem a ztrátou žalobcovy zdravotní způsobilosti. Závěry o zdravotní nezpůsobilosti z důvodu dlouhodobého onemocnění přitom byly opřeny o lékařské posudky ze 4. 4. 2023, potvrzené rozhodnutím Komise MO z 31. 5. 2023, jejichž obsahem se však žalovaný ani prvostupňový orgán vůbec nezabývaly, a to ani na základě žalobcových námitek poukazujících na posudek MUDr. H. Žalobce setrval na tom, že se před služebním úrazem z 26. 6. 2018 s žádnými potížemi neléčil a nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav při výkonu aktivní služby nijak omezen; zdravotní způsobilosti proto pozbyl jen a pouze z důvodu onoho služebního úrazu. 6. Žalobce nesouhlasil s tím, že neunesl důkazní břemeno stran prokázání výdělku, který by dosahoval u jiného zaměstnavatele, nebýt služebního úrazu. To by totiž platilo pouze v případě, že by v průběhu pracovní neschopnosti pracovní poměr skončil bez souvislosti se služebním úrazem. V případě žalobce však zanikl ze zdravotních důvodů, které měly zřejmou souvislost se služebním úrazem, přičemž nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu nevznikl až po zániku služebního poměru, jelikož služební poměr nezanikl v průběhu žalobcovy pracovní neschopnosti. V příčinné souvislosti se služebním úrazem je tak ztráta na služebním platu, kterého žalobce do té doby dosahoval jako voják z povolání, nikoli výdělek, kterého by žalobce dosáhl u jiného zaměstnavatele. Aplikací nepřiléhavého rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1185/2002 z 10. 12. 2002 zkrátil žalovaný žalobcova práva a zatížil jej nepřiměřenou povinností tvrzení a důkazního břemene. Z opatrnosti pak žalobce dodal, že dané řízení je řízení zahajované ex offo, a bylo tak rolí správních orgánů, aby dostatečně zjistily skutkový stav a podklady pro prokázání průměrného výdělku u jiného zaměstnavatele si obstaraly samy. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předeslal, že znalecké posudky MUDr. H. se týkaly příčinné souvislosti mezi úrazem a škodou vzniklou žalobci v důsledku ztráty na platu po dobu služební neschopnosti a mezi úrazem a škodou vzniklou v důsledku ztížení společenského uplatnění a za vytrpěnou bolest, nikoliv úrazem a ztrátou zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské služby. Jedinou oprávněnou osobou k vyjádření se k této otázce je posudkový lékař, z jehož posudku správní orgány vycházely. Žalovaný tak trvá na tom, že ke ztrátě žalobcovy zdravotní způsobilosti nedošlo z důvodu služebního úrazu, a ostatně proto na věc užil závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1185/2002. Řízení o náhradě škody na zdraví dle § 116 zákona o vojácích je dle žalovaného řízení zahajované na žádost, a proto je břemeno tvrzení i důkazní na žadateli. Navíc je to v tomto případě žalobce, kdo disponuje veškerými podklady potřebnými pro rozhodnutí, a není rolí služebních orgánů domýšlet si, jaké pracovní pozice by mohl žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav potenciálně vykonávat. 8. Žalobce v replice vylíčil svůj pracovní úraz a následný sled událostí včetně léčby a přeřazení na jiné pracovní pozice a poukázal na pochybení lékařů, kteří mu prováděli různé zdravotní prohlídky. Nakonec až znalec MUDr. H. konstatoval, že veškeré žalobcovy zdravotní komplikace jsou následkem služebního úrazu. O měsíc později mu však bylo uděleno hodnocení „D – neschopen“ z důvodu dlouhodobého onemocnění, nikoliv služebního úrazu. Ze znaleckého posudku je však zřejmý opak a znalecké posudky vypracované posudkovými lékaři jsou lživé a zavádějící a žalobce trvá na tom, že se s degenerativními změnami na páteři, z nichž správní orgány dovodily obecné onemocnění, nikdy neléčil a neměly vliv na výkon jeho služby. Žalobce pak poukazuje na zásadní pochybení vojenských lékařů, kteří mu zamlčeli zdravotní stav na základě magnetické rezonance a CT vyšetř