9 As 66/2023 — Nejvyšší správní soud

11 A 133/2023- 34 - text  11 11 A 133/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: JUDr. Milan Usnul, soudní exekutor, Exekutorský úřad pro Prahu 9 sídlem Bryksova 763/46, 198 00 Praha 9 zastoupen advokátem Mgr. Janem Válkem, sídlem Vítkova 247/7, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR, sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2023, č. j. MSP-15/2019-ODKA-KEU/21 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla žalobci uložena výtka dle ustanovení § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „exekuční řád“), neboť žalobce v exekučních řízeních požádal exekuční soud o přiznání náhrady nákladů exekuce po rozhodnutí o splnění oddlužení a osvobození povinných od placení pohledávek. Tento postup žalovaný shledal v rozporu se zásadou ochrany práv účastníků řízení zakotvenou v ustanovení § 46 odst. 1 exekučního řádu a rovněž v rozporu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 2 exekučního řádu, neboť požadavek náhrady nákladů exekuce, na které nemá žalobce nárok, ohrožuje důvěru ve spravedlivý výkon exekuční činnosti. 2. Vytýkaného jednání se dle žalovaného žalobce dopustil tím, že v exekučním řízení pod sp. zn. 098 EX 03725/11 přípisem ze dne 17. 1. 2019 požádal Okresní soud v Opavě o přiznání nákladů proti povinnému ve výši 7 865 Kč, přestože byl rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 14 Kse 1/2018-114, uznán vinným ze spáchání kárného deliktu spočívajícího v porušení § 414 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), a musel tudíž vědět, že mu tyto náklady nemohou být soudem přiznány, neboť mají povahu naturální obligace a jsou soudně nevynutitelné. Stejné pochybení bylo zjištěno v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 098 EX 06087/10, kde přípisem ze dne 30. 11. 2018 požádal Okresní soud v Ostravě o přiznání nákladů ve výši 7 487 Kč, sp. zn. 098 EX 00695/08, kde přípisem ze dne 16. 7. 2019 požádal Okresní soud v Děčíně o přiznání nákladů ve výši 5 312,12 Kč, sp. zn. 098 EX 01068/09, kde přípisem ze dne 29. 11. 2018 požádal Okresní soud v Havlíčkově Brodě o přiznání nákladů ve výši 2 770 Kč, sp. zn. 098 EX 00730/09, kde přípisem ze dne 23. 1. 2019 požádal Okresní soud v Novém Jičíně o přiznání nákladů ve výši 7 865 Kč, sp. zn. 098 EX 02407/12, kde přípisem ze dne 29. 11. 2018 požádal Okresní soud Praha-východ o přiznání nákladů ve výši 7 865 Kč a sp. zn. 098 EX 02658/12, kde přípisem ze dne 12. 11. 2018 požádal Okresní soud v Kladně o přiznání nákladů ve výši 7 865 Kč. Žalobní body 3. Žalobce nejdříve žalovanému vytkl, že ve věci spojil zcela různé procesní případy a situace, což má za následek následnou nepřezkoumatelnost výtky z hlediska důvodů, pro něž byla udělena. 4. U řízení vedeného pod sp. zn. 098 Ex 00695/08 nemohl dle žalobce dojít žalovaný k závěru, že náklady nemohou být přiznány, když exekuční soud v napadené věci došel k závěru, že věc nepodléhá osvobození (z důvodu že jde o blokovou pokutu) a dal pokyn exekutorovi pokračovat v plném rozsahu. Žalobce k tomuto uvedl, že si je vědom nejednotnosti judikatury, nicméně pokyn od soudu byl dle žalobce zřejmý a v souladu s judikaturou. Žalobce doplnil, že jakožto exekutor je pokynem soudu vázán. Žalobce proto argumentuje, že kárný žalobce tak exekutorovi vytýká soudní postupy. V případě řízení vedených pod sp. zn. 098 Ex 00730/09 a sp. zn. 098 EX 03725/11 pak žalobce poukazuje na to, že mu příslušný soud dal pokyn pokračovat s odůvodněním, že povinný musí učinit aktivní úkon k dovolání se naturální obligace. V ostatních věcech soud exekuci zastavil. Dle žalobce se jedná minimálně o 3 různé procesní situace, přičemž se každá vyznačuje odlišným průběhem konkrétního exekučního řízení. Žalobce tak poukazuje na skutečnost, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí s touto skutečností nikterak nevypořádal. Žalobci proto není zřejmé, za co přesně mu byla předmětná výtka uložena. 5. Žalobce dále namítá, že neexistovaly důvody pro udělení výtky. Kárný orgán pochybil, když exekutorovi vytýká, že náklady vyčíslil. K této námitce odkazuje na přípisy příslušných okresních soudů, z nichž vyplývá, že exekuční soudy žalobce samy k vyčíslení nákladů vybízely. Žalobce proto nemůže souhlasit s absurdním udělením výtky za jednání, které učinil na základě pokynu, či s ohledem na právní názor předmětných exekučních soudů. 6. Žalobce dále uvedl, že při vyčíslení nákladů pro exekuční soudy nemá exekutor žádné rozhodovací pravomoci, neboť je pouhým účastníkem řízení. O nákladech rozhoduje soud z úřední povinnosti a je vázán svým právním názorem. Vyčíslení účastníků mají toliko pomocnou, tj. subsidiární funkci. Soud jimi dle žalobce není zásadně vázán. 7. V další žalobní námitce žalobce opět upozornil na to, že byl v pozici prostého účastníka řízení, v jistých případech dokonce na výzvu exekučního soudu danému soudu zaslal své vyčíslení nákladů. Nečinil tak z pozice moci a toto jeho jednání směřuje pouze vůči dotčenému soudu, který je vázán zásadou iura novit curia. Žalobce uvádí, že v těchto věcech sám nijak otázku přiznání náhrady nákladů neposuzoval, nevydal žádné konstitutivní rozhodnutí zavazující k úhradě nákladů, ani tyto náklady nijak sám nevymáhal. Toto rozhodnutí ponechal na volném uvážení soudu. Svým jednáním proto nemohl nijak zasáhnout do chráněných práv účastníků, jak tvrdí žalovaný. Žalobce naopak tvrdí, že žalovaný svým výkladem zcela opomíjí povinnost soudů uplatněné nároky a návrhy účastníků řízení posoudit. Žalobce dodává, že jestliže žalovaný tvrdí, že již samotným návrhem soudu žalovaný porušil některou ze svých povinností, podsouvá tím současně, že soud je zákona neznalý a nepozorný, když o předmětném návrhu není schopen sám rozhodnout, a že jediný správný výklad zákona přináší a zná sám žalovaný. Takovýto výklad práva ze strany žalovaného považuje žalobce za hrubé narušení důvěry v soudní soustavu, v demokratické zásady a právní stát. 8. Žalobce závěrem upozorňuje na povahu naturální obligace, resp. na možnost splnění takové pohledávky. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 (dostupný na www.nsoud.cz), v němž je uvedeno: „Pohledávka dlužníkova věřitele v neuhrazeném rozsahu nezanikne, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace). Nicméně dlužníku, který se rozhodne pohledávky, od jejichž placení byl rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen, později uhradit dobrovolně, zůstane tato možnost zachována.“. 9. Dle žalobce je třeba detailně posuzovat povahu jeho žádostí zaslaných exekučním soudům, neboť v nich soudy vyzýval, aby jeho návrh na přiznání nákladů zvážily a kvalifikovaně v této věci rozhodly. Také v nich důsledně upozorňoval na sporné skutečnosti a na možnost rozporu přiznání nákladů s dobrými mravy. Žalobce tedy v dané věci o výši nákladů exekuce nikterak nerozhodoval, když vydání tohoto rozhodnutí „přesunul“ na exekuční soud. 10. Z výše uvedeného žalobce dovozuje, že v případě, že vystupoval jako účastník řízení, o jehož návrzích rozhoduje dotčený soud, nejednal v rozporu se zásadou ochrany práv účastníků řízení zakotvenou v § 46 odst. 1 exekučního řádu, ani zásadou zakotvenou v § 2 odst. 2 exekučního řádu, když pouhou žádostí nemohlo být do práv povinných nikterak zasaženo. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a poukázal na to, že Městský soud v Praze již v bodu [51] rozsudku ze dne 15. 9. 2023, č.j. 5 A 33/2020-48 (citová rozhodnutí správních soudů dostupná na www.nssoud.cz), vyslovil závazný právní závěr o aplikaci a interpretaci práva, jež by mělo být užito. Vysloveným závazným právním názorem se žalovaný v plném rozsahu řídil a vydal napadené rozhodnutí. Za situace, kdy žalovaný rozhodoval za nezměněného skutkového a právního stavu a nedošlo ani ke změně judikatury, nepřichází dle žalovaného v úvahu změna aplikace práva na skutkový stav. V opačném případě by tím byl porušen požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti rozhodování vycházející ze základních atributů právního státu a naplňující základní principy spravedlivého procesu. 12. Žalovaný dále uvedl, že otázka nákladů exekučního řízení po splnění oddlužení byla autoritativně vyřešena nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že