9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 10/2024- 38 - text pokračování 11 Ad 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce L. D. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA se sídlem Urxova 430/4, 186 00 Praha 8 proti žalovanému Státní tajemník Ministerstva obrany se sídlem Náměstí Svobody 471/4, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 9. 4. 2024, č. j. MO 287942/2024-7542 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým státní tajemník v Ministerstvu obrany (dále jen „žalovaný“) zamítl k jeho odvolání rozhodnutí ředitele odboru řízení lidských zdrojů sekce státního tajemníka Ministerstva obrany (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 3. 2024, č. j. 203352/2024-7542 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán prvního stupně rozhodl v řízení podle § 152 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), ve věci žádosti o proplacení služby vykonané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky bývalému vojákovi z povolání tak, že žádosti částečně vyhověl, když přiznal žalobci služební plat namísto volna za nepřetržité vojenské nasazení, konané v období od 1. 7. 2015 do 31. 10. 2015, ve výši 91 526 Kč, ve „zbytku“ žádost zamítl. Žalobní body 2. Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, které podle něj nesprávně vykládá jak samotnou žádost, tak i další jednání žalobce včetně obsahu odvolání, které reaguje na prvostupňové rozhodnutí. 3. Žalobce skutečně upustil od požadavku na náhradu nákladů za zastoupení v řízení ve věci služebního poměru, nicméně nikdy neustoupil od žádosti na navýšení odbytného. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí výslovně uvedl, že: „Odvolání z 25. ledna 2024 bude v části žádosti o přepočet výsluhových náležitostí postoupeno příslušnému orgánu.“ Skutečnost, že žalobce proti tomuto postupu ničeho nenamítal, neznamená, že o navýšení odbytného nemá zájem a dále ho nežádá. 4. Žalobce dále namítá, že nárok na úrok z prodlení s uvedením konkrétních termínů výplaty mohl konkretizovat až poté, co mu byl poprvé řádně vypočten v řízení ve věci služebního poměru. Až do vydání prvostupňového rozhodnutí, resp. napadeného rozhodnutí, nebylo právně postaveno najisto, zda žalovaný, resp. správní orgán, přiznají žalobcem uplatňovaný nárok na náhradu služebního příjmu za nepřetržité nasazení. 5. Žalobce trvá na tom, že posouzení vznesené námitky rozporu s dobrými mravy nebylo ze strany žalovaného dostatečné a na uplatnění námitky rozporu s dobrými mravy nadále trvá. Žalobce se domnívá, že tvrzení, že došlo k vyčkání správního orgánu na příslušnou judikaturu, je zcela účelové. Žalobce má naopak za to, že doba řízení byla očividně uměle prodlužována, neboť již na začátku - při podání žádosti - mu bylo jeho bývalým nařízeným sděleno, že nemá počítat s tím, že by mělo dojít k vyplacení jakýchkoliv finančních prostředků. Takové jednání lze označit za nátlak ze strany nadřízeného. Nečinnost správního orgánu byla konstantní a neměnná, přetrvávala po dobu celého řízení o žádosti. Samotné řízení bylo vedeno v jasném rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení. 6. Žalobce zásadně nesouhlasí s tím, že by úrok z prodlení, tj. nárok, který se v čase mění (a měnil se až do dne 17. 5. 2024, kdy byl žalobci vyplacena náhrada služebního příjmu za nepřetržité nasazení), byl částečně promlčen. I pokud by námitka správního orgánu a žalovaného ohledně promlčení byla na místě, pak by se případná námitka promlčení vztahovala na období tři roky před uplatněním, tj. žalobce má stále námitkou promlčení nedotčený nárok na úrok z prodlení za období od ledna 2021 (dle tvrzení správního orgánu prvního stupně a žalovaného uplatnil nárok až podáním ze dne 25. ledna 2024) do 17. května 2024. Skutečnost, že ke vzniku rozhodné skutečnosti pro vznik nároku, tj. prodlení s výplatou náhrady služebního příjmu za nepřetržité nasazení, došlo před více než třemi lety, je irelevantní. Žalobce může svým nárokem disponovat a např. vymáhat jej v nižší než nejvyšší možné výši. Mohl by tedy uplatnit úrok z prodlení jen za určitou dobu prodlení. Nárok na úrok z prodlení nepodléhá prekluzi. 7. Žalobce uvádí, že s výjimkou přímého zapojení do válečného konfliktu si nedovede představit situaci, kdy by řízení v zásadě v „banální“ věci bylo vedeno po dobu více než 44 měsíců. V dané věci nebyly konány časově náročné úkony, nebylo vyčkáváno např. na výslechy osob dlouhodobě neschopných podání svědecké výpovědi apod. 8. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí zmiňuje, že určuje nárok podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 7 As 79/2023 - 44. Toto rozhodnutí však plně vychází a opakovaně v odůvodnění odkazuje naopak na rozsudek téhož soudu č. j. 7 As 344/2019 - 23, tj. rozsudek vydaný ve věci žalobce. Judikatura z roku 2023 nepřináší ničeho nového ani do merita, tj. zda se jednalo o nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky, ani do otázky vyčíslení náhrady. 9. Doba samotného řízení byla již na tolik prodloužená, že správní orgán zcela jasně opomenul jednat v zájmu svých zásad, kdy rozhodně řízení nevedl rychle ani hospodárně. Toto se nicméně s ohlédnutím na celou věc jistě nedělo. Ba naopak, zde se dá hovořit o zcela jasném porušení zásady rychlosti a hospodárnosti. 10. V prvostupňovém rozhodnutí dále zaznělo, že: „Nárok na zaplacení úroku z prodlení je však zapotřebí výslovně uplatnit. Ze samotného uplatnění nároku na zaplacení jistiny nelze dovozovat, že byl uplatněn rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení. V řešené věci mělo k plnění souvisejícího prvotního závazku dojít v měsících srpen až listopad 2015. Žádost o proplacení úroků z prodlení byla podána dne 25. ledna 2024. “ K tomuto argumentu je nutné uvést, že již v samotné žádosti bylo proplacení úroku z prodlení výslovně zmíněno, kdy bylo vzhledem ke skutečnosti, uvedeno že: „Žadateli byla služba v režimu Nepřetržitého nasazení nařizována za účelem plnění běžných služebních úkolů tvaru, nebyly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 31c odst. 3 Zákona o VZP. Vzhledem k tomu, že Žadateli nebylo za takto vykonanou službu poskytnuto adekvátní náhradní volno, přísluší mu za každou hodinu takto vykonané služby stejné platové náležitosti, jaké by mu náležely za službu přesčas“. Tento požadavek lze v celkovém kontextu jednoznačně chápat tak, že spolu s dlužným služebním příjmem žalobce požaduje veškeré nároky a práva spojené s dlužným služebním příjmem, tj. i úrok z prodlení se započítává do služby přesčas a v tomto případě žalobci náleží také úrok z prodlení. Vyjádření žalovaného k obsahu podané žaloby 11. Žalovaný nejprve uvedl, že žalobce nekonkretizuje, z jakého důvodu by mělo být nutné vyčkávat na uplatnění nároku na úrok z prodlení až na skončení řízení o proplacení služby vykonané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení. Žalobce samozřejmě měl možnost žádat o proplacení služby vykonané v režimu nepřetržitého vojenského nasazení spolu s úrokem z prodlení z nevyplacených částek za jednotlivé měsíce. Kromě toho žalobce sám toto tvrzení vyvrací, když ve čtvrté námitce tvrdí, že v žádosti o úroky z prodlení žádal. 12. K druhé námitce žalovaný uvedl, že žalobce opět nijak blíže nekonkretizuje, z jakého důvodu považuje posouzení námitky rozporu s dobrými mravy za nedostatečné. Neuvádí, ke kterým tvrzením obsaženým v námitkách se žalovaný nevyjádřil či vyjádřil nedostatečně. Z obsahu námitky spíše vyplývá, že nesouhlasí s tím, že jeho námitka nebyla akceptována. Přitom žalobce primárně namítá, že řízení trvalo dlouho a doba řízení byla očividně uměle prodlužována, neboť již na začátku při podání žádosti bylo žalobci jeho bývalým nadřízeným sděleno, že nemá počítat s tím, že by mělo dojít vyplacení jakýchkoliv finančních prostředků. A dále v rámci této námitky brojí proti délce správního řízení. K délce řízení žalovaný uvádí, že nedodržení zákonných lhůt k vydání rozhodnutí nezakládá jeho nezákonnost. Co se samotné námitky rozporu s dobrými mravy týká, odkazuje žalovaný na judikaturu, která již byla zmíněna v napadeném rozhodnutí, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 2593/2011. Ve věci žalobce žádné výjimečné okolnosti uváděné v citovaném rozsudku nenastaly, žalobce tak měl možnost svůj nárok uplatnit včas. 13. Ke třetí námitce uvedl žalovaný, že z ustálené judikatury vyplývá, že nebylo-li právo na úroky z prodlení uplatněno v tříleté promlčecí době, a byla-li vznesena námitka promlčení, nelze tomuto právu přiznat soudní ochranu, a tedy,