7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

14 A 102/2022- 44 - text 13 14 A 102/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Kratochvíla a Martina Bobáka žalobce proti žalovanému E.S. bytem … zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10 Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2022, č. j. 123/2019-220-LPR/19, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah správního spisu 1. Žalovaný nepovažoval žalobce na základě závazného stanoviska Policie ČR za důvěryhodného, a proto žalobce nemohl být nadále držitelem dokladu o spolehlivosti dle § 85f odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon o civilním letectví“). Městský soud se s tímto závěrem ztotožnil, protože ministerstvo vnitra potvrdilo závazné stanovisko Policie ČR a zevrubně doložilo, že žalobce zastával a šířil krajně pravicové názory. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Úřad pro civilní letectví (dále jen „Úřad“) vydal dne 15. 8. 2019 rozhodnutí č. j. 2251-19-130 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým zrušil rozhodnutí Úřadu ze dne 1. 12. 2015, č. j. 14827-15-120, na jehož základě byl žalobci vydán doklad o spolehlivosti s platností do 15. 11. 2020. Úřad vycházel ze závazného stanoviska Policie ČR ze dne 8. 7. 2019, č. j. CPR-41096-17/ČJ-2015-930501 (dále jen „závazné stanovisko“), které stanovilo žalobcovu nedůvěryhodnost. 4. Žalobce se odvolal a žalovaný změnil výrok II prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku ho potvrdil rozhodnutím ze dne 22. 1. 2020, č. j. 123/2019-220-LPR/5. Žalobce podal k Městskému soudu v Praze správní žalobu. Městský soud vydal dne 9. 12. 2021 rozsudek č. j. 14 A 17/2020, jímž rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž byl žalovaný povinen žalobce poučit o jeho právu se vyjádřit k závaznému stanovisku. 5. Žalovaný si vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od Ministerstva vnitra a obdržel potvrzující stanovisko ze dne 10. 1. 2020, č. j. MV-147741-12/OBP-2019 (dále jen „potvrzující stanovisko“). Žalovaný vyzval žalobce k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a k výzvě připojil kopii potvrzujícího stanoviska. Žalobce se k podkladům rozhodnutí nevyjádřil. 6. Žalovaný se řídil potvrzujícím stanoviskem a vydal dne 2. 9. 2022 rozhodnutí č. j. 123/2019-220-LPR/19 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítl odvolání žalobce proti výrokům I, III a IV prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný nahradil výrok II slovy: „Doklad o spolehlivosti vydaný dne 1. 12. 2015 pod č. j. 14827-15-120, jehož platnost byla stanovena do 15. 11. 2020, pozbývá platnosti nabytím právní moci tohoto rozhodnutí.“ Žalovaný vysvětlil, že spolehlivost přezkoumává Úřad dle § 85k odst. 3 zákona o civilním letectví. Dospěje-li Úřad k závěru, že osoba není spolehlivá, neruší žádné rozhodnutí, protože o spolehlivosti se nerozhoduje (pouze se vydává doklad o spolehlivosti), ale dle § 85j odst. 3 písm. b) zákona o civilním letectví stanoví, že platnost dokladu o spolehlivosti zaniká právní mocí rozhodnutí o nespolehlivosti. 7. Žalovaný se též zabýval odvolacími námitkami žalobce. Žalovaný upozornil, že na obalu spisu jsou ke dni 25. 2. 2019 určeny tři oprávněné osoby. Žalovaný uvedl, že žalobce měl možnost se seznámit se spisem a byl řádně vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Podnětem k zahájení řízení o přezkumu spolehlivosti bylo ústní upozornění Policie ČR a její závazné stanovisko. Výroky prvostupňového rozhodnutí uvádí konkrétní ustanovení zákona o civilním letectví. Žalovaný připomněl, že vycházel ze závazného stanoviska, a uznal, že toto stanovisko nebylo dostatečně odůvodněno. Ministerstvo vnitra však v potvrzujícím stanovisku podrobně a přesvědčivě popsalo specifické riziko, které představoval vstup žalobce bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště. II. Argumentace účastníků 8. Žalobce vznesl čtyři žalobní body: 1) Žalobce navrhuje, aby soud přerušil řízení a věc předložil Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy s návrhem na zrušení § 85h a § 85i zákona o civilním letectví. Tato ustanovení odporují ústavnímu pořádku, protože zakládají režim posuzování spolehlivosti, který Úřadu neumožňuje rozhodnout v rozporu se závazným stanoviskem Policie ČR. Závazné stanovisko není vydáno ve správním řízení, není rozhodnutím, a žalobce se proti němu nemůže bránit řádným opravným prostředkem. Rozhodné právo navíc odporuje čl. 30 Listiny základních práv a svobod EU, protože není přípustné, aby byl zaměstnavatel nucen propustit žalobce z pracovního poměru na základě závazného stanoviska Policie ČR, proti kterému se nelze bránit (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2013, C-300/11, ZZ vs. Secretary of State for the Home Department). Je na soudu, zdali nepředloží předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU. 2) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože v rozporu s § 85f odst. 2 zákona o civilním letectví nikde neuvádí, které chování nebo styky žalobce významně nasvědčují tomu, že by mohl civilní letectví vystavit nebezpečí protiprávního činu. Žalovaný pouze konstatoval, že žalobce je osobou mající extremistické postoje a jednání, aniž by jakkoli vysvětlil, jak toto tvrzení souvisí s bezpečností civilního letectví. 3) Závazné stanovisko Policie ČR je projevem svévole vůči žalobci. Tvrzení žalovaného, že nelze vyloučit rasisticky či extremisticky orientovanou trestnou činnost žalobce, je obecné a lze uplatnit fakticky vůči komukoli. U žádné osoby nelze předem vyloučit, že se dopustí trestného činu. Pro posouzení spolehlivosti je rozhodné pouze to, zdali konkrétní chování nebo styky žalobce významně nasvědčují nebezpečí protiprávního činu. Tak tomu není, protože žalobce v období od 1. 12. 2015 do 30. 3. 2019 jakožto pracovník ostrahy letiště každý den vstupoval do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště, kde nespáchal žádné protiprávní jednání. Pravděpodobnost ohrožení civilního letectví žalobcem je stejná jako kteroukoli jinou osobou. Žalobce nebyl nikdy pravomocně odsouzen za trestný čin nebo uznán vinným za spáchání přestupku, přesto potvrzující stanovisko odkazuje na extremistickou činnost žalobce mající „trestní charakter“. Ministerstvo vnitra nectilo presumpci neviny. Trestní stíhání týkající se knihy „Adolf Hitler: Projevy“ skončilo pravomocným zproštěním všech obžalovaných, kniha byla navíc vydána v roce 2012, tedy tři roky, než se žalobce stal prokuristou jejího vydavatele. U ostatních publikací nebyl ani nikdo obviněn, přesto ministerstvo konstatovalo „problematičnost“ žalobce, což je termín o nejasném obsahu, který nedokládá, že určitá osoba představuje specifické riziko ve smyslu § 85f odst. 2 zákona o civilním letectví. Žalobci bylo též kladeno za vinu, že se účastnil akce u symbolického hrobu Anežky Hrůzové nedaleko Polné, přestože obviněny byly osoby odlišné od žalobce. Ministerstvo vnitra se mimo zákon pasovalo do role všeobecného hodnotitele žalobce, neboť konstatovalo, že podnikatelská činnost žalobce ve společnosti Nezaplatim.cz vypovídala mnohé o žalobcovu přístupu k vládě práva, zákonnosti, a jeho morálním profilu. Žalobce byl nepravdivě osočen z účasti v tuzemské odnoži mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour, a z toho, že byl trestně stíhán pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci. 4) Žalobce byl od roku 2015 zaměstnán společností Letiště Praha, a. s., mj. na základě kladného rozhodnutí Úřadu o jeho spolehlivosti. Během této doby nedošlo k žádným bezpečnostním incidentům, které by nasvědčovaly, že žalobcův přístup do vyhrazeného bezpečnostního prostoru představuje specifické riziko. Za dobu tří let vzniklo žalobci legitimní očekávání, že bude moct práci nadále vykonávat. Žalobce byl této možnosti zbaven, aniž by v jeho chování nebo stycích došlo k jakékoli významné změně. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že požadavek na důvěryhodnost neodporuje ústavnímu pořádku a vychází z nařízení Komise č. 185/2010. Vyloučena z nahlížení je pouze část spisu obsahující utajované informace, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit nebo vážně narušit činnost Policie ČR nebo zpravodajských služeb ČR. Právo na výkon vybraného povolání ustupuje veřejnému zájmu na zajištění odpovídající úrovně ochrany civilního letectví. 10. Žalovaný připomněl, že žalobce měl možnost vyjádřit se k potvrzujícímu stanovisku, ale neučinil tak, a to navzdory tomu, že toto stanovisko vycházelo z neutajovaných dokumentů. Žalobce nebyl zkrácen na právu seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. 11. Žalovaný uvedl, že specifické riziko se neověřuje pouze kontrolou rejstříku trestů a nemá povahu rozhodování o vině a trestu. Postačuje, že žalovaný shledal určitou míru rizika, byť zatím nedošlo k jeho naplnění. Žal