7 As 31/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 104/2022- 35 - text 12 15 A 104/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: V. K. bytem XXX zastoupený advokátem Mgr. Michalem Bieleckim se sídlem Koubkova 1726/8, Praha 2 proti žalované: Bezpečnostní informační služba se sídlem Nárožní 111/2, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 27. 10. 2022, č. j. 12303/2022-BIS-1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ředitel Bezpečnostní informační služby zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí bezpečnostního ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 29. 7. 2022 č. j. 801/2022-BIS-64 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení se žalobce rovněž domáhal, bylo rozhodnuto o zrušení platnosti žalobcova osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Přísně tajné, číslo BIS041737 (dále jen „osvědčení“), neboť žalobce jakožto držitel osvědčení přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“ nebo jen „zákon“) ve spojení s § 14 odst. 3 písm. d) a h) téhož zákona. 2. Z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že po bezpečnostním řízení zahájeném Bezpečnostní informační službou (dále jen „Služba“) dne 30. 10. 2018 bylo žalobci dne 14. 5. 2019 vydáno osvědčení. 3. Skutečnosti zjištěné v rámci činnosti Služby a uvedené v dokumentu č. j. D176/2022-BIS-57 (DŮVĚRNÉ), dále zjištěné na základě pohovoru se žalobcem ze dne 1. 6. 2022, kdy protokol o pohovoru je veden pod č. j. V540/2022-BIS-9 (VYHRAZENÉ), a skutečnosti zjištěné na základě výsledků polygrafického vyšetření žalobce ze dne 15. 6. 2022, kdy zpráva z vyšetřeni na polygrafu je vedena pod č. j. V623/2022-BIS-9 (VYHRAZENÉ), nasvědčovaly tomu, že chování žalobce může mít vliv na jeho důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost, a že žalobce mohl porušit povinnosti při ochraně utajovaných informací. Tyto skutečnosti vzbudily důvodnou pochybnost o tom, zda žalobce jako držitel osvědčení i nadále splňuje podmínky pro jeho vydání, čímž byla splněna podmínka podle § 101 odst. 1 zákona, a proto bylo Službou dne 15. 6. 2022 zahájeno řízení o zrušení platnosti osvědčení podle § 101 odst. 1 zákona. 4. Informace, jež jsou Službě známy z její činnosti, byly posouzeny v kontextu s informacemi, které žalobce sdělil v rámci uvedeného pohovoru a s výsledky polygrafického vyšetření. Na základě tohoto posouzení dospěla Služba k názoru, že u žalobce existuje bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona, tedy že se žalobce vyznačuje chováním, které má vliv na jeho důvěryhodnost a ovlivnitelnost a může ovlivnit jeho schopnost utajovat informace. Vyjma bezpečnostního rizika dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona vykazuje žalobcovo jednání rovněž (znaky) porušení povinnosti příslušníka vymezené ustanovením § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), tedy povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby. Ze zprávy z vyšetření na polygrafu č. j. V623/2022-BIS-9 (VYHRAZENÉ) navíc vyplývají skutečnosti svědčící o tom, že žalobce při ochraně utajovaných informací porušil obecnou povinnost dle § 65 odst. 2 zákona, čímž je naplněna skutková podstata bezpečnostního rizika dle § 14 odst. 3 písm. h) zákona, tedy porušení povinnosti při ochraně utajovaných informací. 5. Existenci bezpečnostního rizika dle § 14 odst. 3 písm. h) zákona Služba u žalobce shledala také na základě zprávy vedené pod č. j. D491/2022-BIS-12 (DŮVĚRNÉ), která obsahuje zjištění známé Službě z její činnosti. Ze zprávy jednoznačně vyplývá, že jednáním žalobce došlo k porušení zásadních povinností stanovených fyzické osobě, která má přístup k utajovaným informacím. Služba uvedené skutečnosti hodnotila z hlediska § 14 odst. 6 zákona, kdy se přihlíží k tomu, do jaké míry mohou ovlivnit schopnost účastníka řízení utajovat informace, k době jejich výskytu, k jejich rozsahu, charakteru a k chování účastníka řízení; zvažovány byly v souladu s § 101 odst. 1 a § 110 odst. 1 zákona skutečnosti, které nastaly od doby vydání osvědčeni. Služba v tomto ohledu konstatovala, jsouc omezena utajovaným charakterem hodnocených informací, že k chování, ve kterém Služba spatřuje bezpečnostní riziko jak dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona, tak dle § 14 odst. 3 písm. h) zákona, docházelo ze strany žalobce dlouhodobě a nelze jej v žádném případě považovat za ojedinělé vybočení z jinak řádného a svědomitého plnění služebních povinností. Jedná se o pravidelně se opakující jevy, které mají vliv na ochranu utajovaných informací a důvěryhodnost žalobce. Jeho ochota porušovat zákonné povinnosti jak ve vztahu k ochraně utajovaných informací, tak ve vztahu ke služebnímu poměru, ale rovněž ochota porušovat vnitřní předpisy Služby a doporučení nadřízených a svévolný přístup k informacím, o nichž se dozvěděl během výkonu služby, svědčí o jeho slabém respektu vůči zákonným povinnostem vztahujícím se k ochraně informací a jeho nízké loajalitě vůči Službě. Proto neexistuje záruka, že bude nadále nakládat s utajovanými informacemi svědomitě, odpovědně a bude plnit zákonné povinnosti, které na něj ochrana utajovaných informací klade. Při komplexním zhodnocení dostupných informací Služba získala důvodné pochybnosti o důvěryhodnosti a neovlivnitelnosti žalobce. 6. Jelikož výskyt bezpečnostních rizik podle § 14 odst. 3 písm. d) a h) zákona představuje překážku pro vydání, a tedy i další držení osvědčení, neboť žalobce tímto přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona, rozhodla Služba o zrušení platnosti osvědčení. 7. V napadeném rozhodnutí, jímž zamítl žalobcův rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil, ředitel Služby v rámci vypořádání rozkladových námitek konstatoval, že vyšetření na polygrafu není v bezpečnostním řízení prostředkem nezákonným. Možnost použít vyšetření na polygrafu je pro příslušníka bezpečnostního sboru, jímž je i žalobce, upravena v § 92 odst. 3 písm. f) zákona č. 361/2003 Sb. Zároveň je použití fyziodetekčního vyšetření pro zjišťování bezpečnostního rizika příslušníka zpravodajské služby upraveno v § 14 odst. 7 zákona. Od zákonnosti opatření důkazu je ovšem dle ředitele Služby třeba odlišit samotnou informační hodnotu informace získané polygrafickým vyšetřením. 8. Žalobce v rozkladu namítl, že v rámci pohovoru před vyšetřením na polygrafu byla probírána pro něj vysoce citlivá otázka, která se odrazila i v otázce pokládané při vyšetření, a to právě v otázce, u níž polygraf vyhodnotil jeho reakci jako jinou než očekávanou. Žalobce však ve svých námitkách neuvedl, o jakou otázku se jednalo, ačkoliv si je této otázky a jejího údajného významu vědom. Určení této žalobcem naznačené otázky již nelze zahrnout pod vyšší míru „suplování" aktivity účastníka řízení. Žalobce, jenž si byl okruhu otázek vědom, subjektivně považoval tuto skutečnost za významnou, aby ji zmínil v rozkladu, a přesto její konkrétní znění neuvedl, ačkoliv mu nic nebránilo v tom, aby znění této otázky uvedl, nebo aby její znění určil jiným způsobem. Nicméně si lze jen velmi těžko představit otázku a odpověď na ni, která by neměla vliv na hodnocení bezpečnostní způsobilosti žalobce, ale byla by způsobilá ovlivnit jeho reakci v otázkách vyhodnocených jako relevantní pro účely tohoto řízení, které jsou zachyceny v dokumentech č. j. V623/2022-BIS-9 a č. j. V624/2022-BIS- 9. V této souvislosti ředitel Služby poznamenal, že žalobcem v rozkladu tvrzená neznalost stupně utajení je pro samotné vyhodnocení vyšetření na polygrafii nepodstatná až zcela nesouvisející. 9. Samotný vztah mezi žalobcem a zjištěním popsaným v dokumentu č. j. D176/2022- IS-57 jakožto důsledek vyšetření na polygrafii (zpráva z vyšetření na polygrafii č. j. V623/2022-BIS-9 a č. j. V624/2022-BIS-9) ve vztahu k zjištěním uvedeným v č. j. V523/2022-BIS-9 z 30. 5. 2022 a č. j. V523/2022-BIS-9 z 21. 6. 2022 je dle ředitele Služby poznamenán vysokou mírou nejistoty, která vyplývá ze všeobecně uznávané neprůkaznosti vyšetření na polygrafu, nikoliv z položení pro žalobce vysoce citlivé otázky v rámci pohovoru před vyšetřením na polygrafii. Tato neprůkaznost se ostatně odráží i v prvostupňovém rozhodnutí, o čemž svědčí následující formulace z jeho odůvodnění: „nasvědčovaly tomu, že chování účastníka řízení může mít vliv na jeho důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost, a že účastník mohl porušit povinnost při ochraně utajovaných informací." 10. Informace