5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 39/2024- 64 - text 11 15 A 39/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Mgr. Ing. G. B. B., insolvenční správkyně zastoupená advokátem Mgr. Radimem Obertem se sídlem Na Pankráci 127, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 21. 2. 2024, č.j. MSP-87/ 2023-ODKA-ROZ/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr spravedlnosti (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobkyně a současně potvrdil rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) ze dne 8. 9. 2023, č.j. MSP-5/2023-OINS-SRIS/10 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou tím, že při výkonu funkce insolvenční správkyně v insolvenčním řízení sp. zn. KSPH 66 IMS 13021/2021 v žádosti o uskutečnění jednání s dlužníkem ve Věznici Horní Slavkov ze dne 10. 11. 2021, dále v insolvenčním řízení sp. zn. KSPH 71 INS 18417/2021 v žádosti o uskutečnění jednání s dlužníkem ve Věznici Pardubice ze dne 20. 12. 2021 a v insolvenčním řízení sp. zn. MSPH 78 INS 19358/2021 v žádosti o uskutečnění jednání s dlužníkem ve Věznici Oráčov ze dne 17. 2. 2022 uvedla, že L. B., který se měl společně s ní jednání zúčastnit, je zaměstnancem její kanceláře, ačkoliv zaměstnancem kanceláře nebyl a ani zaměstnancem podílejícím se na činnostech vykonávaných při výkonu funkce insolvenčního správce nemohl být, neboť byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č.j. 13 To 278/2019-2681, pravomocně odsouzen za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) a přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 2 TZ, za což mu byl, mimo jiné, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání či živnosti v oboru finančního poradenství a zprostředkování finančních služeb v trvání 8 let, a následně také bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2021, č.j. KSUL 44 INS 19695/2021-A-10, které nabylo právní moci 19. 11. 2021, rozhodnuto o jeho úpadku, a tudíž nesplňoval podmínku bezúhonnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) a c) ve spojení s § 13b odst. 1 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZIS“), čehož si byla žalobkyně vědoma. Žalobkyně za účelem vpuštění L. B. do věznic Horní Slavkov, Pardubice a Oráčov uvedla Vězeňskou službu v omyl. Popsaným jednáním žalobkyně závažně a opakovaně porušila povinnost postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí stanovenou v § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), čímž spáchala přestupek podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS. Za uvedený přestupek byla žalobkyni dle § 36b odst. 4 písm. f) téhož zákona uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Ze správního spisu soud zjistil, že správní řízení se žalobkyní bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení ze dne 14. 7. 2023, č.j. MSP-5/2023-OINS-SIRS/5. Žalobkyně se k věci vyjádřila podáním ze dne 11. 8. 2023, v němž uvedla, že své povinnosti neporušila, a nebyly tak naplněny znaky skutkové podstaty. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podala žalobkyně rozklad, který byl zamítnut napadeným rozhodnutím. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr ohledně námitky nesprávného zjištění skutkového stavu konstatoval, že ministerstvo dospělo v prvostupňovém rozhodnutí na základě shromážděných podkladů k závěru, že popsaný skutek se stal a dopustila se jej žalobkyně. Následně citoval bod 22 prvostupňového rozhodnutí s tím, že uvedení zaměstnanců vyjmenovaných věznic v omyl vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně v žádostech o uskutečnění jednání s dlužníky uváděla, že se jej zúčastní její zaměstnanec L. B., který v inkriminované době jejím zaměstnancem nebyl. Uvedení zaměstnanců Vězeňské služby v omyl plyne ze skutečnosti, že žádostem žalobkyně bylo vyhověno a návštěvy za přítomnosti L. B. proběhly. Skutečnost, že postavení L. B. bylo rozhodné pro jeho vpuštění do věznice, je zjevné z přístupu Věznice Oráčov, kam nebyl po ztotožnění vpuštěn. Ministerstvo shromáždilo podklady, z nichž je zjevné, že žalobkyně v žádostech o uskutečnění jednání s dlužníky opakovaně uvedla L. B. jako svého zaměstnance, ač jejím zaměstnancem nebyl. Následně se společně s ním účastnila jednání s dlužníky ve třech věznicích. L. B. se tedy účastnil jednání s dlužníky, ač neměl s žalobkyní žádný zaměstnanecký vztah a k účasti na jednání nebyl oprávněn. Žalobkyně uvedeným jednáním porušila § 36 odst. 1 IZ. Prvostupňové rozhodnutí současně není nepřezkoumatelné. Ministerstvo zjistilo veškeré skutečnosti relevantní pro předmět řízení a o zjištěném skutkovém stavu nebyly pochybnosti. 4. Ve vztahu k námitce, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty, ministr odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a uvedl, že žalobkyně byla sankcionována za porušení § 36 odst. 1 IZ, tedy za porušení povinnosti postupovat při výkonu funkce insolvenčního správce svědomitě a s odbornou péčí. Ministerstvo dospělo k závěru, že jednání žalobkyně naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS. 5. K tvrzení žalobkyně o administrativním pochybení ministr nad rámec odůvodnění prvostupňového rozhodnutí doplnil, že by bylo adekvátní v případě, že by se následně L. B. jednání s dlužníky nezúčastnil. Skutečnost, že k jeho účasti na jednáních prokazatelně došlo (jak vyplývá i ze správního spisu), tvrzení žalobkyně o administrativním pochybení vyvrací. Jeho účast na jednáních současně dokládá příčinou souvislost mezi jednáním spočívajícím v uvedení nepravdivých údajů v žádostech o uskutečnění jednání s dlužníky a následkem v podobě uvedení Vězeňské služby v omyl. Ministerstvo odkázalo na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2019, č.j. KSCB 26 INS 8270/2018-B-13, podle něhož může porušení zákona ze strany insolvenčního správce ohrozit důvěru veřejnosti v insolvenční správce jako osoby reprezentující veřejný zájem na zajištění řádného průběhu insolvenčního řízení, a uvedlo, v čemž spatřuje závažnost jednání žalobkyně a jakým způsobem může toto jednání narušit důvěru veřejnosti v insolvenční správce. Jednání žalobkyně je porušením povinnosti postupovat při výkonu funkce insolvenčního správce svědomitě a s odbornou péčí. Ministerstvo se zabývalo jak naplněním formálních znaků skutkové podstaty, tak zdůvodněním závažnosti a společenské škodlivosti jednání žalobkyně. Ministr k tomu odkázal na relevantní judikaturu a konstatoval, že nebyly prokázány mimořádné okolnosti, které by vyloučily porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu. 6. K poukazu žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č.j. 14 A 98/2021-36 ministr uvedl, že se týká rozdílného posouzení pochybení insolvenčního správce insolvenčním soudem a orgány dohledu. Povinnosti posoudit závažnost porušení povinností žalobkyně ministerstvo dostálo. 7. K námitce týkající se výkonu funkce žalobkyně svědomitě a s odbornou péčí ministr odkázal na bod 37 prvostupňového rozhodnutí a uvedl, že žalobkyně nemohla postupovat s odbornou péčí, jestliže opakovaně uvedla nepravdivé údaje za účelem vpuštění L. B. do věznic. Takové pochybení není v souladu s požadavky na odbornou a morální integritu insolvenčního správce, naplňuje skutkovou podstatu přestupku dle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS a narušuje důvěru veřejnosti v insolvenčního správce. Ministerstvo nade vší důvodnou pochybnost prokázalo, že skutková podstata přestupku byla naplněna. Žalobkyně závažně a opakovaně porušila povinnost dle § 36 odst. 1 IZ. Byly naplněny formální i materiální znaky přestupku. 8. Řízení bylo podle ministra provedeno v souladu se zásadami správního trestání a ministerstvo postupovalo v souladu se zásadou zákonnosti. Skutek byl řádně vymezen a ministerstvo provedlo veškerá potřebná zjištění skutkových okolností, správně je kvalifikovalo a prvostupňové rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnilo. Žalobkyně nebyla zkrácena na procesních právech. 9. Ministr nepřehlédl, že výrok prvostupňového rozhodnutí neobsahuje odkaz na ustanovení, podle nichž byla žalobkyni uložena sankce. Je však zřejmé, pro naplnění které skutkové podstaty byla žalobkyně potrestána a z obsahu prvostupňového rozhodnutí lze dovodit, na základě jakého ustanovení ji byl uložen trest. Pokuta byla žalobkyni uložena při spodní hranici zákonné sazby. Formální nedostatek výroku (chyba v psaní) nezpůsobuje nezáko