3 As 24/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 68/2022- 83 - text 14 15 A 68/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Mgr. D. R. bytem zastoupený Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6 proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky se sídlem Praha 7, Strojnická 27 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2022 č.j. PPR-19293-6/ČJ-2022-990450 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha, č.j. KRPA-319969-36/ČJ-2020-0000IZ ze dne 28. 3. 2022 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobci zajištěn dle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“) zbrojní průkaz č. AL 696483 pro skupiny oprávnění „A, B, D a E“ s dobou platnosti do 21. 6. 2026 a 9 kusů zbraní spolu s příslušnými průkazy zbraní a střelivem. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce je stíhán pro možné spáchání trestných činů: i) zločinu „Pohlavní zneužití“ podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku; ii) zločinu „Vydírání“ podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku; iii) zločinu „Sexuální nátlak“ podle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku; iv) zločinu „Omezování osobní svobody“ podle § 171 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) a d) trestního zákoníku a v) přečinu „Zneužití dítěte k výrobě pornografie“ podle § 193 odst. 1 trestního zákoníku. 3. Dne 16. 6. 2022 žalovaný ověřil, že trestní stíhání žalobce stále pokračuje. Uvedl, že výše uvedené trestné činy jsou úmyslnými trestnými činy a je možno je podřadit pod ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních jako jiné úmyslné trestné činy. Zahájením trestního stíhání a podřazením trestných činů pod § 22 odst. 1 zákona o zbraních je splněna podmínka pro zahájení správního řízení o zajištění předmětných věcí žalobce. 4. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že správní orgán I. stupně neuvedl přesvědčivě přezkoumatelné argumenty, které odůvodňují potřebnost využití institutu zajištění v případě žalobce. Uvedl, že ze spisového materiálu je prokazatelné, že žalobce je převážně trestně stíhán pro trestné činy – zločiny, což jsou dle § 14 trestního zákoníku závažnější trestné činy, za které žalobci hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí nejméně deset let. Současně je nutné vzít na zřetel i skutečnost, že se jedná o trestné činy proti svobodě a proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Jednání, ze kterého je žalobce podezřelý, je jednáním, které společnost neakceptuje a považuje je závažné. Správní orgán I. stupně k zajištění předmětných věcí přistoupil právě z důvodu ochrany třetích osob, neboť nelze zaručit, že žalobce by se nemohl tohoto jednání opakovaně dopustit. 5. Žalovaný zdůraznil, že institut zajištění zákonodárce postavil na jediném podkladu řízení, a tím je požadavek na zahájení trestního stíhání pro trestný čin, který je podřaditelný podle § 22 odst. 1 zákona o zbraních. Správní orgán pak musí vyhodnotit skutečnosti uvedené v zahájení trestního stíhání. Správní uvážení je tedy založeno na obsahu usnesení, ze kterého je pak dovozována závažnost jednání držitele zbrojního průkazu a také úvaha o nebezpečnosti takového jednání pro společnost. Míra nebezpečnosti a závažnosti jednání žalobce vzbuzuje nutnou ochranu veřejného zájmu a je nutno vzít také v úvahu, že zajištění předmětných věcí žalobce má za primární cíl preventivně reagovat na vznik pochybnosti o bezúhonnosti držitele zbrojního průkazu. Úvaha správního orgánu I. stupě je zaměřena ne na dosavadní způsob života osoby žalobce, ale na způsob jeho jednání, proto které je trestně stíhán. 6. Žalovaný konstatoval, že v řízení o zajištění věcí uvedených v ustanovení § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních musí správní orgán pracovat s jistou mírou obecnosti a pravděpodobnosti. I když je žalobce přesvědčen, že se nejeví a není prokazatelně nebezpečný, nelze relevantně předjímat, že by se do doby pravomocného ukončení trestního řízení nemohl dopustit obdobného jednání, pro které je aktuálně trestně stíhán. Tuto skutečnost musí správní orgán I. stupně vzít v úvahu a vzhledem k tomu, že v této době je jednání žalobce hodnoceno orgány činnými v trestním řízení, nemůže předjímat chování a jednání žalobce. Z tohoto důvodu je nucen vycházet z informací, které vyplývají z podkladu řízení, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání spolu s provedenými změnami v právní kvalifikaci skutků. V řízení bylo rozhodováno o zajištění předmětných věcí žalobce z důvodu vedeného trestního řízení pro závažné jednání, tedy ne pro odnětí zbrojního průkazu, ke kterému dochází ztrátou bezúhonnosti držitele zbrojního průkazu. Proto v tomto řízení nelze hovořit o zásadě presumpce neviny. Zajištění podle § 57 zákona o zbraních má pouze dočasný a preventivní charakter a dochází jím pouze k omezení práva disponovat předmětnými věcmi. Řízení je tak omezeno do doby, než bude ve věci trestního stíhání pravomocně rozhodnuto. Osobní názor žalobce na to, že se nejeví nebezpečný, není pro správní orgán I. stupně závazný. 7. Žalovaný dále zdůraznil, že rozhodným okamžikem je zahájení trestního stíhání, nikoli doba, kdy se žalobce měl dopustit jednání, za něž je stíhán. Ustanovení § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních nevyžaduje k využití institutu zajištění pouze v případě, že je k jednání držitele zbrojního průkazu použito zbraně. Může to být pouze jedním z faktorů, které může správní orgán ve svém hodnocení přičítat držiteli zbrojního průkazu k tíži. Správní orgán I. stupně reagoval na skutečnost, že skutky, které jsou žalobci přičítány orgány činnými v trestním řízení, měly být žalobcem spáchány za použití násilí. 8. Státní zástupce rozhoduje o vazbě a případně dalších opatřeních podle trestního spisu a koná kroky, které jsou požadované potřebami trestního řízení. Správní orgán I. stupně mohl k těmto hodnocením přihlédnout v případě, že by státní zástupce, který rozhodl o propuštění žalobce z vazby, prohlásil, že žalobce není nebezpečný pro společnost a z jeho strany nehrozí žádné ohrožení veřejného zájmu, a proto není důvod k zajištění předmětných věcí. Dozorující státní zástupce však rozhodoval o vazbě pouze v souvislosti s trestním řízením. Pro správní orgán I. stupně je důvod vazby a jejího ukončení pouhou informací, která se týká trestního řízení. 9. Správní orgán I. stupně se dle žalovaného zabýval rovněž námitkou týkající se závěrů o duševním stavu žalobce, k nimž dospěl znalec v oboru psychologie a sexuologie. Znalecký posudek byl vydán pro potřebu trestního řízení a i přesto, že znalec neoznačil žalobce za osobu trpící duševní poruchou či nebezpečnou, není tento znalecký posudek relevantním podkladem pro řízení o zajištění předmětných věcí. Znalecký posudek negarantuje, že by žalobce nemohl zneužít zbrojní průkaz. Přestože žalobce nemá trpět duševní poruchou či nemá být nebezpečný, mělo z jeho strany dojít k takovým jednáním, kterými měl spáchat závažné trestné činy. Hodnocení znaleckého posudku může být pouze podpůrným faktem, nikoli rozhodným podkladem. 10. Žalovaný dále uvedl, že zbrojní průkaz byl žalobci vydán jako fyzické osobě pro konkrétní účely, a to sběratelské, sportovní, k výkonu zaměstnání nebo povolání a k ochraně života, zdraví nebo majetku. Z evidence centrálního registru zbraní nevyplývá, že by žalobce požádal o vydání zbrojní licence pro potřeby podnikání. Argument pro ztížení podnikatelské činnosti žalobce v souvislosti s držením zbrojního průkazu tak není právně podložený. 11. S ohledem na to, že jediným požadovaným podkladem pro aplikaci ustanovení § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních je usnesení o zahájení trestního stíhání, je zde předpoklad, že správní orgán bude pracovat s jistou mírou obecnosti a pravděpodobnosti. Pokud správní orgán I. stupně v daném případě vycházel z podstaty trestných činů, které jsou žalobci kladeny za vinu, není tento postup v rozporu s judikaturou. Trestním stíháním účastníka řízení je totiž zpochybněna jeho bezúhonnost, byť se jistě může následně ukázat, že žalobce je nevinen, čímž by také pominul důvod zajištění předmětných věcí. Žalobce si musí uvědomit, že i přes dopady do jeho života se jedná o dočasné opatření, které je vedeno na základě zákonného ustanovení zákona o zbraních. Podstatná je skutečnost, že v daném řízení není napadeno právo žalobce na držení zbrojního průkazu, ale toto právo je pouze omezováno. 12. Směr úvahy správního orgánu I. stupně nelze považovat za