2 As 312/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 80/2022- 47 - text 12 15 A 80/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise ve věci žalobce: ELTON hodinářská, a.s. IČO: 25931474 se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují zastoupený advokátem JUDr. Ing. Tomášem Matouškem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti této osoby zúčastněné na řízení: MPM–QUALITY v.o.s. IČO: 47987430 se sídlem Příborská 1473, Frýdek-Místek zastoupená advokátem JUDr. Milanem Kyjovským se sídlem Jaselská 202/19, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 7. 2022 č. j. O53821/D21062273/2021/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda ÚPV“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu ze dne 24. 5. 2021 o zamítnutí návrhu žalobce na prohlášení obrazové ochranné známky č. 165917 v podobě [OBRÁZEK] jejímž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení (dále jen „napadená ochranná známka“, za neplatnou. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí předseda ÚPV konstatoval, že dne 24. 4. 1985 byla do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) s právem přednosti ze dne 11. 9. 1984 zapsána napadená ochranná známka pro následující seznam výrobků zařazených do tříd 9 a 14 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: Hodiny, hodinky, časoměrné přístroje, budíky mechanické, budíky Quartz, hodiny Quartz, spínací hodiny Quartz, minutky, modelářské časovače, kontrolní pokladny. Návrhem doručeným Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) dne 4. 1. 2006 se žalobce domáhal prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 52 odst. 1 a § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“) ve znění účinném do 31. 12. 2018. V návrhu argumentoval tím, že zápisem napadené ochranné známky do rejstříku došlo (a dochází) k porušování práv, která svědčí jemu a autoru namítaného díla – J. Ž., pracovníkovi tehdejšího národního podniku ELTON v Novém Městě nad Metují. Dne 24. 5. 2021 bylo Úřadem vydáno prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, z něhož plyne, že návrh byl projednán podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ ve znění účinném od 1. 1. 2019, jež obsahově odpovídají § 32 odst. 3 ve spojení § 7 odst. 1 písm. i) téhož zákona ve znění účinném do 31. 12. 2018. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze závěrů Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), který rozsudkem ze dne 23. 11. 2020 č. j. 2 As 312/2018-242 (dále jen „rozsudek NSS č. j. 2 As 312/2018-242“) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018 č. j. 9 A 374/2014-314 a zároveň předchozí rozhodnutí předsedy ÚPV ze dne 17. 10. 2014 č. j. O-53821/D30977/2014/ÚPV i rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 4. 2014 č. j. O-53821/ 626/2006/ÚPV vydaná v této věci. Úřad, jenž byl vázán právním názorem NSS, shledal návrh žalobce na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou nedůvodným, neboť napadenou ochrannou známku nelze prohlásit za neplatnou z důvodu dotčení autorských práv, jelikož zákon č. 8/1952 Sb., tento důvod zápisné nezpůsobilosti ochranné známky nezahrnoval. Předmětný návrh je proto nutno dle § 32b odst. 1 písm. c) ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ zamítnout. 3. Předseda ÚPV v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul obsah rozkladu podaného žalobcem proti prvostupňovému rozhodnutí a zrekapituloval též obsah vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu. Ta jakožto vlastník napadené ochranné známky vyjádřila přesvědčení, že s ohledem na rozsudek NSS č. j. 2 As 312/2018-242 nemohl Úřad o návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou rozhodnout jinak, než tento návrh zamítnout. Osoba zúčastněná na řízení odkázala na bod 193 zmíněného rozsudku, v němž NSS zavázal Úřad k zamítnutí návrhu. Podle osoby zúčastněné na řízení není bývalý zaměstnanec podniku ELTON pan J.Ž. autorem loga chráněného jako napadená ochranná známka. I kdyby teoreticky jeho autorem byl, je nutné odkázat na dopis podniku ELTON ze dne 12. 4. 1984, ve kterém tento podnik (jakožto tehdejší zaměstnavatel J. Ž.) žádal přihlašovatele napadené ochranné známky, tj. koncernový podnik Chronotechnu, o registraci předmětného označení jako ochranné známky na zápisném úřadu. 4. V rámci vypořádání rozkladových námitek se předseda ÚPV neztotožnil s tvrzením žalobce o nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, přičemž konstatoval, že Úřad nemohl v rámci prvostupňového rozhodnutí, resp. v rámci návrhového řízení zohlednit podání žalobce ze dne 16. 12. 2020 označené jako Doplnění návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky, ani jeho navazující argumentaci obsaženou v pozdějších podáních, neboť k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady. Předseda ÚPV k tomu dodal, že tato argumentace byla již dříve řádně vypořádána, a to usnesením Úřadu ze dne 27. 1. 2021 č. j. O-53821/D20119448/2020/ÚPV a navazujícím rozhodnutím předsedy ÚPV ze dne 11. 5. 2021 č. j. O-53821/D21020425/2021/ÚPV. Prvostupňové rozhodnutí není stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, protože Úřad se v něm vyčerpávajícím způsobem věcně vypořádal s návrhem ze dne 4. 1. 2006, a to zcela v intencích bodu 105 rozsudku NSS č. j. 2 As 312/2018-242. 5. Předseda ÚPV zdůraznil, že v dané věci je ve smyslu § 78 odst. 5 a § 110 odst. 4 s.ř.s. zcela zásadním faktem vázanost správního orgánu (Úřadu) právním názorem soudu, v daném případě názorem prezentovaným v rozsudku NSS č. j. 2 As 312/2018-242. Tato skutečnost limituje prostor odvolacího orgánu k vlastním úvahám či závěrům v kontextu rozkladových výtek žalobce. Úřad musí respektovat názor NSS vyřčený v bodu 193 zmiňovaného rozsudku, kde výslovně stojí následující: „Jelikož se osoba zúčastněná na řízení (nyní žalobce – poznámka soudu) ve svém návrhu domáhala prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky výlučně z důvodu dotčení svých autorských práv, žalovaný v dalším řízení na základě shora uvedeného posouzení Nejvyššího správního soudu tento návrh zamítne podle § 32b odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., neboť ačkoli jde o návrh přípustný, nelze nalézt hmotněprávní podklad pro jeho možný úspěch.“ 6. Předseda ÚPC citoval následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí klíčové právní závěry z rozsudku NSS č. j. 2 As 312/2018-242, podle kterých zákon č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech nestanovil dotčení autorských práv jako hmotněprávní důvod zápisné nezpůsobilosti ochranné známky. NSS dále ve zmíněném rozsudku dovodil, že ochrannou známku nelze prohlásit za neplatnou pro dotčení autorských práv podle § 7 odst. 1 písm. i) ZOZ, ve znění účinném do 31. 12. 2018, byla-li zapsána za účinnosti zákona č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech. Tvrzení o dotčení autorských práv totiž nelze podřadit pod § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech, podle něhož ochrannými známkami nemohou být značky, jichž používání by odporovalo obecnému zájmu anebo mezinárodní úmluvě nebo zvyklosti. 7. Předseda ÚPV reagoval též na námitky, v nichž žalobce polemizoval se závěrem Úřadu, že v případě napadené ochranné známky již nelze zahájit řízení ex offo na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou v souvislosti s klamavostí a nedobrou vírou přihlašovatele při podání přihlášky, neboť ZOZ ve znění účinném od 1. 1. 2019 již takovou možnost Úřadu nepřiznává. Poukázal mj. na to, že domníval-li se žalobce v období před účinností novely ZOZ (tj. do 31. 12. 2018), že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem, mohl se sám chopit iniciativy a podat návrh na její prohlášení za neplatnou, zvláště cítil-li se zápisem takové ochranné známky dotčen na svých právech. Žalobcovo tvrzení, že Úřad v roce 2014 prohlásil napadenou ochrannou známku za neplatnou ex offo z důvodu klamavosti a absence dobré víry přihlašovatele při podání přihlášky, označil předseda ÚPV za nepravdivé s tím, že ze závěrů rozsudku NSS č. j. 2 As 312/2018-242 lze dovodit, že Úřad nesprávně vyhodnotil návrh ze dne 4. 1. 2006 jako návrh uplatněný mj. právě z těchto absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti. Novela ZOZ účinná od 1. 1. 2019 vypustila z formulace § 32 odst. 1 v dřívější verzi expressis verbis zakotvenou možnost Úřadu zahájit řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, pokud byla zapsána v rozporu s § 4 tohoto zákona, z vlastního podnětu, nicméně tento proces může iniciovat kterákoliv třetí osoba. Předseda ÚPV považuje pro danou kauzu za nep