8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

15 Af 12/2022- 48 - text 12 15 Af 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: MOD PLAY, a.s., IČO: 290 54 249 se sídlem Praha 3, Roháčova 188/37 zastoupený JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Chodská 1336/9 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2022 č.j. 27791/22/5000-10611-709567 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 1. 7. 2021 č.j. 110915/21/4300-13823-703291 (dále jen „rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu“). Rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu byla podle § 143 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) žalobci doměřena na základě výsledků postupu k odstranění pochybností č.j. 94858/21/4300-13821-111211 ze dne 8. 6. 2021 daň z hazardních her dle § 12 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her (dále jen „zákon o dani z hazardních her“) za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2020 ve výši 3 954 240 Kč a zároveň stanoveno dle § 251 odst. 3 daňového řádu penále ve výši 790 848 Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul skutkový stav věci, odvolací důvody a právní základ případu. V rámci aplikace právního základu na skutkový stav a vypořádání se s odvolacími důvody konstatoval, že žalobce po část předmětného zdaňovacího období technická zařízení mohl provozovat a provozoval. Proto byl povinen postupovat při výpočtu dílčí daně z technických her v souladu s § 5 odst. 3 a 4 zákona o dani z hazardních her, tedy vypočítat minimální daň z technických her, tzn. zjistit součet herních pozic jednotlivých povolených koncových zařízení a vynásobit jej částkou 9 200 Kč a porovnat dílčí daň z technických her s minimální dílčí daní z technických her, a to za celé zdaňovací období. 3. Žalovaný konstatoval, že výpočet minimální dílčí daně z technických her je vázán na to, zda je herní pozice v daném zdaňovacím období povolena povolovacím orgánem, a není proto podstatné, zda herní pozice byla skutečně provozována či byla provozována pouze po část zdaňovacího období. Konstrukce výpočtu minimální dílčí daně z technických her je vázána pevnou částkou 9 200 Kč a součtem herních pozic jednotlivých her povolených koncových zařízení uvedených v povolení k umístění herního prostoru za zdaňovací období. Není proto možné ji žádným způsobem krátit podle počtu dnů platnosti povolení či počtu dnů „neprovozování“, či ji vůbec neuplatnit, jak to učinil žalobce, a to ani přes to, že z důvodu pandemické situace v ČR vláda omezila provoz kasin a heren. 4. Správce daně musí vycházet z ústavní konformity zákona. Dle názoru žalovaného lze uzavření herních prostor z důvodu pandemie podřadit pod jedno z podnikatelských rizik, které musí podnikatelé v rámci svých investic (obzvláště dlouhodobých) akceptovat. Ze strany zákonodárce nebyl dán prostor, aby bylo hodnoceno, zda skutečně došlo v inkriminovaném období k reálnému provozování hazardních her. Ustanovení § 5 odst. 4 zákona o dani z hazardních her správci daně neumožňuje volné hodnocení důkazů o okolnostech provozování technických her, tedy ani přijatá usnesení vlády ČR související s pandemií SARS-CoV-2, přijatá krizová opatření dle krizového zákona, podle kterých mohl žalobce v době 4. čtvrtletí 2020 provozovat herní pozice, tedy technická zařízení, po dobu 23 dnů namísto obvyklé doby 92 dnů. 5. Co se týká zásady ochrany veřejného zájmu, žalovaný konstatoval, že výběr minimální dílčí daně z technických her je ve veřejném zájmu, neboť stabilizační faktor existence minimální dílčí daně z technických her je spojen především s delším časovým obdobím. Tak jako lze důvodně předpokládat, že krátkodobé přerušení provozování hazardních her z důvodu usnesení vlády ČR nebude mít okamžitý příznivý efekt na osoby postižené hráčskou závislostí, minimální dílčí daň je chápána jako jakýsi stálý finanční zdroj pro sanace dlouhodobých společenských následků provozování hazardních her, resp. technických her. Přestože provozovny, tj. technické herny, nebyly ve 4. čtvrtletí 2020 v provozu po celé zdaňovací období, ale pouze 23 dnů, musel žalobce zabezpečovat minimálně servisní zásahy a další činnosti směřující k udržení provozování hazardních her tak, aby po ukončení platnosti vládních nařízení o nutnosti uzavření provozoven, resp. kasin či technických heren, mohl dále v provozování hazardních her pokračovat. 6. Rdousící efekt právního předpisu, kdy zdanění dosahuje takové výše, že pro daňový subjekt přestává být vykonávaná činnost ekonomicky zajímavá, či to, zda je porušena zásada proporcionality a rovnosti, nemají samy o sobě za následek neplatnost nebo neúčinnost právního předpisu. 7. Smyslem diferenciace sazeb je předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her a ochrana hráčů. S odkazem na studii Společenské náklady na hazardní hraní v České republice žalovaný uvedl, že riziko vzniku závislosti u sázejícího souvisí s druhem hazardní hry. Z důvodu potřeby úhrady nákladů společnosti, které vznikají z konkrétního druhu hry, je možné zatížit rizikovější hry vyšší sazbou daně. Zákonodárcem je zohledněna i ziskovost jednotlivých druhů hazardních her na trhu tak, aby nedošlo ke rdousícímu efektu daně. Právě s provozováním technických her je spojen jeden zásadní celospolečenský negativní jev, a to herní závislost neboli gamblerství. Tento fenomén má ve svém rozvinutém stádiu značný vliv na sociální sféru života lidí. Společenské důsledky problému gamblerství jsou v tomto ohledu nevyčíslitelné. Gamblerství patří mezi zásadní negativní jevy provozování hazardních her v obcích, následované problémy v oblasti rušení nočního klidu, nárůstu kriminality nebo nutností věnovat zvýšenou pozornost dozoru policejních složek v okolí heren. Hlavním a pravděpodobně jediným „pozitivem“ provozování hazardních her jsou různé platby a peněžní odvody, které povinně platí provozovatelé všech herních zařízení do státního rozpočtu. Proto je hlavním cílem zákona o dani z hazardních her, prostřednictvím zavedení způsobu zdanění hazardních her, posílit předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her a ochranu hráčů. Z tohoto důvodu nelze pohlížet na výpočet minimální dílčí daně z technických her za celé zdaňovací období bez zohlednění množství dnů skutečného provozování jako na neopodstatněné zdanění. 8. Závěrem žalovaný odkázal na instrument prominutí daně nebo příslušenství podle § 259 odst. 1 daňového řádu, který upravuje možnost úplného nebo částečného prominutí daně nebo příslušenství daně. 9. Žalobce v žalobě obecně namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že nelze přitakat tvrzení žalovaného, že orgány finanční správy nemohly řešit rozpory v právních předpisech a že jediným řešením takové situace by bylo zrušení právního předpisu Ústavním soudem. Namítl, že řešení zdánlivých rozporů v právních předpisech a vyvození „správné“ právní normy je podstatou právní interpretace a aplikace práva jako takové. Při řešení předestřeného problému pak postačí v případě zdánlivého rozporu užít pozdějšího nebo zvláštního právního předpisu. Žalovaný tak měl postupovat i v předmětné věci. Usnesení vlády, jež zakázala provoz heren a kasin v daném období, představovala jak pozdější, tak zvláštní právní předpisy vůči zákonu o dani z hazardních her. Nemůže tak obstát konstrukce žalovaného, podle které byl sice provoz technických zařízení v daném období zakázán, ale zároveň měl provozovatel stále i během zákazu účinné povolení k tomuto provozu. Z uvedeného je seznatelné, že žalobce nebyl po dobu stanovenou pandemickými opatřeními oprávněn provozovat technické hry. Za předmětný časový úsek tak ani nebylo splněno ustanovení § 2 odst. 1 zákona o dani z hazardních her, neboť k provozování hazardní hry žalobcem nedošlo. Vzhledem k okolnosti, že kvůli zákazu danému pandemickými opatřeními nebyl naplněn předmět daně z hazardních her, tedy jeden ze základních konstrukčních prvků daně, nelze po žalobci požadovat úhradu předmětné daně. 10. Žalobce označil za nepřiléhavou argumentaci žalovaného týkající se organizačních a technických důvodů, neboť důvod, pro který hazardní hry v předmětném období neprovozoval, byl dán výlučně zákazem plynoucím z pandemických opatření. 11. Rovněž namítl, že výklad žalovaného, podle kterého může být určitá činnost povolena i zakázána zároveň, by měl kromě logické nemožnosti a interpretační nesprávnosti i další nepřijatelné důsledky. Především by taková „daň ze zakázané činnosti“, resp. spíše daň z přikázané nečinnosti měla tzv. rdousící e