9 Afs 95/2024 — Nejvyšší správní soud

15 Af 3/2024- 64 - text 13 15 Af 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: GAPA GROUP a.s., IČO: 27536611 se sídlem Ovocný trh 11, Praha 1 zastoupená daňově-poradenskou společností Punktum, spol. s r.o., IČO: 25380966 se sídlem Otická 19, Opava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. 98/24/5100-10611-712343 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a současně byl potvrzen dodatečný platební výměr Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 8. 2023, č. j. 148610/23/4300-13823-703291 (dále jen „dodatečný platební výměr“). Dodatečným platebním výměrem byla žalobkyni doměřena daň z hazardních her dle § 12 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z hazardních her“) za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021 ve výši 7 179 310 Kč a penále ve výši 1 435 862 Kč. Žalobkyně současně navrhla i zrušení dodatečného platebního výměru. 2. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 25. 4. 2021 přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021, v němž tvrdila minimální dílčí daň z technických her ve výši 7 203 600 Kč. Dne 1. 2. 2023 podala žalobkyně dodatečné daňové přiznání (společně s odůvodněním jeho podání), v němž vykázala minimální dílčí daň z technických her ve výši 24 290 Kč (oproti daňovému přiznání tedy snížila tvrzenou daňovou povinnost o 7 179 310 Kč, nevyplnila počet povolených herních pozic a nevyčíslila minimální dílčí daň z technických her). Podáním dodatečného daňového přiznání bylo zahájeno doměřovací řízení, v jehož průběhu správce daně zaslal žalobkyni výzvu k odstranění pochybností dle § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Následně byl vydán dodatečný platební výměr, proti němuž žalobkyně podala odvolání, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že odvolací námitky navazují na předchozí řízení za zdaňovací období 2. a 4. čtvrtletí roku 2020 a související rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, č. j. 17 Af 1/2023-41 (dále jen „rozsudek 17 Af 1/2023“). Správce daně byl povinen postupovat podle § 4 a § 5 zákona o dani z hazardních her, tedy uplatnit minimální dílčí daň z technických her. Uzavření herních prostor z důvodu pandemie je nutno považovat za podnikatelské riziko. Žalobkyně naplnila předmět daně z hazardních her, jímž je provozování hazardních her na území České republiky pro jejich účastníky na základě platného povolení. Žalobkyně byla po celé zdaňovací období držitelkou základního povolení, a tudíž i poplatníkem daně z hazardních her ve smyslu § 1 zákona o dani z hazardních her. Podle § 5 odst. 4 téhož zákona je výpočet minimální dílčí daně z technických her vázán na to, zda je herní pozice v daném zdaňovacím období (alespoň jeden den) povolena, nikoli zda je skutečně provozována. Toto ustanovení neposkytuje prostor pro volné hodnocení důkazů o okolnostech provozování koncových zařízení, tedy ani přijatých usnesení vlády a krizových opatření, jimiž byl po celé 1. čtvrtletí roku 2021 provoz heren a kasin, tedy i technických zařízení, zakázán. Z bodu 27 rozsudku 17 Af 1/2023 lze dovodit povinnost zaplatit minimální dílčí daň z technických her i v případě, kdy provozovatel po celé 1. čtvrtletí roku 2021 nemohl z důvodu vládních opatření provozovat žádné povolené herní pozice. 4. Žalovaný konstatoval, že výběr minimální dílčí daně z technických her je ve veřejném zájmu, neboť její stabilizační faktor je spojen především s delším časovým obdobím. Tak jako lze předpokládat, že krátkodobé přerušení provozování hazardních her z důvodu pandemie nebude mít okamžitý příznivý efekt na osoby postižené hráčskou závislostí, minimální dílčí daň je třeba chápat jako stálý finanční zdroj pro sanaci dlouhodobých společenských následků jejich provozování. Předmět daně z hazardních her je třeba chápat jako soubor průběžně prováděných činností směřujících k zajištění jejich provozování. Žalobkyně musela zabezpečovat minimálně servisní a udržovací činnosti, aby mohla po ukončení uzavření provozoven v provozování hazardních her pokračovat. Rdousící efekt právního předpisu či porušení zásady proporcionality a rovnosti nemají za následek neplatnost nebo neúčinnost právního předpisu (to ani daňovým orgánům nepřísluší posuzovat). K tvrzenému rdousícímu efektu žalovaný odkázal na důvodovou zprávu k zákonu o dani z hazardních her a na nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/15, s tím, že existuje rozdíl v povaze a míře rizikovosti jednotlivých hazardních her. S provozováním technických her (jedné z nejrizikovějších forem hazardu) je spojen celospolečenský negativní jev, jímž je herní závislost. Krátkodobé přerušení této činnosti neznamená, že nadále nezpůsobuje společenské škody či nezatěžuje veřejné rozpočty. Nález Ústavního soudu z 22. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 819/18 se týkal nevráceného nadměrného odpočtu u daně z přidané hodnoty a na nyní řešenou věc nedopadá. Pokud by správce daně vyzval žalobkyni k podání dalšího dodatečného daňového přiznání a ta jej podala, došlo by opět k samodoměření daně (nikoli k vydání rozhodnutí, proti němuž by se žalobkyně mohla bránit). Správce daně tedy vydal v souladu se zákonem výzvu k odstranění pochybností a následně dodatečný platební výměr, proti němuž se žalobkyně mohla bránit. Penále bylo stanoveno dle § 251 daňového řádu. Ke zproštění povinnosti jej uhradit ve smyslu § 251 odst. 4 daňového řádu dochází pouze při doměření daně na základě dodatečně tvrzené daně v dodatečném daňovém přiznání, v daném případě však byla daň doměřena na základě postupu k odstranění pochybností. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v prvním žalobním bodě namítla nesprávné posouzení vzniku daňové povinnosti. Sporná otázka již byla řešena rozsudkem 17 Af 1/2023, podle něhož postačí, pokud podmínka „provozování“ interaktivních videoloterijních terminálů (dále jen „IVT“) byla splněna alespoň jeden den ve zdaňovacím období. Právě v tom se nynější případ odlišuje, jelikož v 1. čtvrtletí roku 2021 nebyla tato podmínka splněna ani jeden den. Nikoli z vůle žalobkyně nedocházelo k provozování hazardních her ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o dani z hazardních her. Ačkoli zákon o dani z hazardních her nemá ustanovení pro případy lockdownu provozoven či obdobných mimořádných situací, nesmí tato absence jít proti smyslu a účelu právní normy a ani k tíži daňového subjektu. Vybírat daň z nulových příjmů od někoho, komu bylo zakázáno provozovat činnost, není ústavně konformní, ani zákonné a morální. Do podnikatelského rizika patří otázky návštěvnosti, konkurence, provozních poruch atd., nikoli zásah státu spočívající v zákazu provozu. Podmínkou vzniku předmětu daně podle § 2 odst. 1 zákona o dani z hazardních her je faktické provozování, tj. možnost legálně činnost vykonávat, nikoli existence povolení. Důvodem pro vynětí ze zdanění totiž není ani provozování bez povolení. Na pojmy „činnost“ nebo „provozování“ je nutno nahlížet materiálně. Dále žalobkyně poukázala na rdousící efekt minimální daně z technických her s tím, že tato v daném případě ztratila svůj smysl a účel (neprovozované IVT nepůsobily společensky škodlivě, nedocházelo k problémům s kontrolou apod.). Neprovozování kasin v důsledku opatření souvisejících s pandemií bylo řešeno i v rozsudcích Nejvyššího správního soudu, přičemž je nepřípustné, aby stát z nezákonně zakázaného provozování kasin požadoval minimální dílčí daň z technických her, protože by měl prospěch z vlastního bezpráví. Neobstojí ani tvrzení, že formulář neumožňuje jiné úpravy nebo jiný výpočet daně. Nedostatky formulářů nemohou mít vliv na meritum věci, protože nebyly stanoveny právním předpisem. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně poukázala na rozdílné zacházení s daňovými subjekty porušující zásadu rovnosti dle § 6 odst. 1 daňového řádu. Ministerstvo financí prominulo daň „z vylitého piva“, tedy alkoholu, který je shodně jako hazardní hry přísně regulován, a to s odkazem na uzavření restaurací kvůli pandemii. Prominuta byla rovněž DPH u elektřiny a plynu za listopad a prosinec 2021. V kontextu toho, že je dle žalovaného třeba k hazardním hrám přistupovat přísněji, protože jsou škodlivé, se žalobkyně vymezila proti rozsudku 17 Af 1/2023, jelikož ač mezi společensky škodlivými jevy existují rozdíly, nemusí nutně existovat rozdíly v přístupu státu k jednotlivým poplatníkům. Důvo