7 As 82/2010 — Nejvyšší správní soud

16 A 10/2022- 20 - text 7 16 A 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: D. V. C., bytem , zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábř. Ludvíka Svobody 12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2022, č. j. MD-3946/2022-160/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 12. 2021, č. j. MHMP 2107794/2021/Hop, kterým byl žalobce uznán vinným z porušení § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“). Za naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. a) zákona uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a dle § 125c odst. 6 písm. a) téhož zákona mu byl dále uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, přičemž do doby zákazu činnosti se započítává doba zadržení řidičského průkazu ode dne 5. 5. 2021, dle § 118c odst. 3 téhož zákona. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. 2. Žalobce namítl, že rozhodnutí ve věci byla vydána na základě výsledků dopravní kontroly, při které bylo porušeno právo žalobce na tlumočníka a právo na poučení podle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (dále též „zákon o policii“). Žalobce je cizinec, který neovládá český jazyk, což bylo všem policistům provádějícím jeho dopravní kontrolu zřejmé. Pokud k provedení kontroly využili tlumočení osoby, která nebyla přibrána jako tlumočník způsobem stanoveným zákonem, bylo porušeno jeho ústavní právo na tlumočníka. Ústavně zaručené právo na tlumočníka nelze nahradit neformálním tlumočením jiné osoby, pokud není zřejmé, že tato osoba je způsobilá tlumočnický úkon provést a není přibrána zákonem předpokládaným způsobem jako tlumočník. Provedené tlumočení neodpovídalo zákonným požadavkům na tlumočnický úkon. Dle žalobce proto nelze přihlížet k veškeré komunikaci při kontrole mezi policejním orgánem a žalobcem a zakládat na této komunikaci závěr, že se žalobce odmítl podrobit orientačnímu vyšetření a lékařskému vyšetření. Rovněž z důvodu nezákonného postupu při tlumočení nemohl být žalobce policejním orgánem k vyšetření řádně vyzván. 3. Žalobce poukázal na § 26 zákona č. 354/2019 Sb. o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, (dále též “zákon o soudních tlumočnících”). Dle žalobce nebyly při tlumočení dodrženy zákonné podmínky, proto se nemohl dopustit přestupku, když mu výzva nebyla řádně přetlumočena a nic z jeho komunikace zachycené na videozáznamu nemůže být podkladem pro závěr o jeho vině. Zejména není zřejmé, proč policejní orgán neustanovil tlumočnici ad hoc postupem podle zákona, ačkoli tomu zjevně nic nebránilo, pokud dotyčná osoba splňovala zákonné podmínky pro ustanovení tlumočnicí. Pokud žalovaný tvrdí, že policisté při silniční kontrole nemají reálnou možnost zajišťovat oficiálně ustanoveného tlumočníka, a proto při jeho ustanovení nemusejí postupovat zákonným způsobem, byl povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést, z čeho podle něj tato výjimka ze zákonného postupu vyplývá. To však žalovaný neučinil a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Požadavky na přibrání tlumočníka ad hoc uvedené v § 26 zákona o soudních tlumočnících jsou natolik nenáročné, že nic nebránilo tomu, aby policisté tímto způsobem postupovali a nespokojili se s pouhým neformálním tlumočením. Žalovaný nevysvětlil, proč policisté na místě neustanovili tlumočnici zákonným způsobem. Ke kvalitě tlumočení se žalobce ani jeho právní zástupce nemohou vyjádřit, protože žalobce dostatečně neovládá český jazyk a jeho právní zástupce vietnamský jazyk, ani jeden z nich nemůže posoudit úroveň znalosti obou jazyků ano, zda neformální tlumočení bylo řádné a přesné. Žalobce nesouhlasí s argumentem, že právo na tlumočníka zaručené v čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod se týká především řízení před orgány veřejné moci, kdy však silniční kontrola má formu faktického úkonu. Žalobce namítá, že uvedený článek Listiny se týká jakéhokoli jednání, tedy i silniční kontroly. 4. Žalobce dále namítl, že ve spise není založeno žádné písemné poučení podle § 13 zákona o policii. Toto poučení mu nikým nebylo přečteno, ani vysvětleno. Zejména se mu nedostalo poučení o důsledcích odmítnutí vyšetření, spočívajících v možném postihu za přestupek. Nedostalo se mu ani poučení o tom, že by byl oprávněn odmítnout poskytnout vysvětlení nebo odpovídat na dotazy policistů, pokud by si tím mohl způsobit postih za přestupek. Bez takového poučení jsou veškerá údajná prohlášení žalobce při kontrole nepoužitelná jako důkaz ve správním řízení. Policejní orgán je povinen poskytnout poučení podle § 13 zákona o policii před provedením úkonu. Jakákoliv poučení provedená až po úkonu jsou irelevantní. Pokud žalovaný uvádí, že jednotlivá poučení jsou uvedena v oznámení přestupku a v úředním záznamu, pak žalobce namítá, že z videozáznamu je zcela zjevné, že se mu ve skutečnosti jakéhokoliv poučení ve smyslu § 13 zákona ze strany policie nedostalo, a to zejména v okamžiku, kdy měl být vyzýván k podrobení se kontrole na přítomnost omamných látek. Žalovaný se tímto rozporem mezi videozáznamem a tím, co policie zapsala do oznámení přestupku a do úředního záznamu, v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval, rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce ve svém odvolání žádal žalovaného, pokud dojde ke stejnému závěru jako správní orgán I. stupně, aby ve svém rozhodnutí označil konkrétní časy videozáznamu, kde má být zachyceno, jak se žalobci dostává údajného poučení podle § 13 zákona. Žalovaný tak neučinil a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce měl být poučen ještě před provedením úkonu, tedy před zahájením kontroly a před tím, než byl vyzván k orientačnímu a odbornému lékařskému vyšetření na návykové látky. Údajné poučení obsažené v „oznámení přestupku“, na které žalovaný poukazuje, tomuto požadavku nevyhovuje, protože pokud by k němu skutečně došlo, bylo by to až po provedení úkonu. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Právo na tlumočníka zaručené čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod se týká především řízení před orgány veřejné moci. Silniční kontrola má povahu faktického úkonu, při kterém není z povahy věci reálné ustanovovat a zajišťovat účast oficiálně ustanoveného tlumočníka. Pro zajištění účelu kontroly je nezbytné fakticky operativně na místě zajistit, aby dotyčný hlídce porozuměl. Toto bylo dle žalovaného v daném případě splněno, přičemž žalobci bylo tlumočení zajištěno dostatečně, a to nikoli anonymní osobou, ale paní N. T. T., která byla policií identifikována. Žalobce nenamítl, že by tlumočnici nerozuměl, ale pouze to, že se nejednalo o oficiální tlumočnici. Žalovaný dále uvedl, že tlumočnice poskytovala po celou dobu kontroly součinnost, opakovaně docházelo k ujištění, že žalobce všemu rozumí. Žalobce však odmítl podepsat veškeré listiny i se vyjádřit. Žalobce mj. tvrdil, že mu není dobře, a proto nechce vyhovět výzvě k podrobení se orientačnímu vyšetření, zda není pod vlivem jiné návykové látky, načež mu policie nabídla přivolání rychlé záchranné pomoci, což ale a odmítl. Výzvě k podrobení se orientačnímu vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu, se žalobce okamžitě bez námitek podrobil, zatímco výzvě na podrobení se orientačnímu vyšetření, zda není pod vlivem jiné návykové látky, se jednoznačně odmítl podrobit stejně jako výzvě k podobení se lékařskému vyšetření. K námitce ohledně nedostatečného poučení žalovaný uvedl, že poučení dle § 13 zákona o policii bylo provedeno a zdokumentováno v úředním záznamu. Zákon nevyžaduje písemné potvrzení o provedení poučení. Policisté nicméně sepsali oznámení přestupku řízení vozidla pod vlivem návykové látky, ze kterého poučení a výzva k podrobení se odbornému vyšetření vyplývá. Žalobce odmítl na místě vypovídat a odmítl se podepsat. Odmítnout výpověď bylo žalobcovo právo, ale nemůže poté namítat, že nebyl policisty poučen. Videozáznam neobsahuje záznam o provedení celé kontroly, což ale ani zákon nevyžaduje. Zásadní je, aby byl řidič vyzván a poučen dle § 13 zákona, to bylo splněno. 6. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 7. Žalobce namítl, že správní orgán měl ustanovit tlumočníka podle § 26 zákona o soudních tlumočnících, což se nestalo. Žaloba však nenamítá, že by tlumočení přizvané osoby žalobce nerozuměl, případně že by tlumočení