5 Azs 84/2021 — Nejvyšší správní soud

16 A 18/2023- 64 - text 14 16 A 18/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně: L. A., nar. , státní příslušností Ruská federace, bytem v ČR , zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph. D., advokátem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2023, č. j. MV-86919-7/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-39598-16/DP-2022 ze dne 23. 3. 2023, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem strpění pobytu na území podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to pro nesplnění některé z podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu. 2. Žalobkyně namítla, že správní orgány nesprávně posoudily právní otázku, zda se trváním důvodů, pro které bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců podle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, rozumí také vedení řízení o v pořadí druhé žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle hlavy IV zákona o pobytu cizinců, která byla podána v době platnosti fikce pobytového oprávnění podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Interpretaci tohoto pojmu ze strany správního orgánu I. stupně i žalované považuje žalobkyně za odporující principu hospodárnosti a procesní ekonomie, dále žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaná nevypořádala odvolací námitku ohledně rozpornosti postupu správního orgánu I. stupně s uvedenými zásadami. 3. Dle žalobkyně konkrétně správní orgány svým výkladem žalobkyni nutí současně s podáním nové žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle hlavy IV zákona o pobytu cizinců podat novou žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ačkoliv lze pobyt žalobkyně na území České republiky ke dni podání této žádosti považovat za oprávněný, a to na základě fikce dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Takový postup je spojen se zásahem do práva žalobkyně na soudní a jinou právní ochranu, jelikož na rozdíl od rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu informace o důvodech neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území, respektive nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území nepodléhá soudnímu přezkumu, (§ 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců) a současně na udělení dlouhodobého víza není právní nárok (§ 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla účastnicí správního řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle hlavy IV zákona o pobytu cizinců, která byla podána v době platnosti oprávnění k pobytu, které nelze prodloužit, jímž byla fikce dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, přičemž o podané žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu nebylo ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně pravomocně rozhodnuto. Žalobkyně má za to, že splňovala podmínky vymezené v § 33 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro udělení tohoto typu víza, respektive pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Přesto jí však toto pobytové oprávnění nebylo uděleno s tím, že měla podat novou žádost o udělení dlouhodobého víza za týmž účelem, čekat na její vyřízení a následně případně iniciovat další řízení o další žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Takový postup dle názoru žalobkyně odporuje zásadě hospodárnosti i procesní ekonomie. 4. Dále žalobkyně uvedla, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí bylo zatíženo vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť žalovaná shledala, že řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu vedené správním orgánem I. stupně pod sp. zn. OAM-3562/TP-2023, bylo pravomocně skončeno, aniž by přihlédla k tomu, že žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku podané žalobě k Městskému soudu v Praze, vedenou pod sp. zn. 8 A 96/2023, kdy toto muselo být žalované známo. O podaném návrhu na přiznání odkladného účinku nebylo ke dni podání žaloby rozhodnuto. Pokud by byl podané žalobě přiznán odkladný účinek, byly by odloženy účinky rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu a žalobkyně by tak byla nadále účastnicí správního řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle hlavy IV zákona o pobytu cizinců, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Uvedené však žalovaná nezjistila a touto možností se vůbec nezabývala 5. Další vadou řízení bylo nezákonné odmítnutí návrhů na provedení důkazů, konkrétně provedení výslechu žalobkyně a provedení pobytové kontroly. K těmto se správní orgán I. stupně nevyjádřil vůbec a žalovaná konstatovala jejich nadbytečnost. 6. Dále žalobkyně namítla, že nebyla v odvolacím řízení seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí a nebyla jí dána možnost vyjádřit se k nim. 7. Dále žalobkyně uvedla, že pokud správní orgán I. stupně neposoudil přiměřenost dopadu svého rozhodnutí do práva na respektování soukromého a rodinného života, bylo na místě, aby žalovaná jeho rozhodnutí zrušila a věc mu vrátila k novému projednání, nikoliv nahrazovala odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně odůvodněním vlastního rozhodnutí. Dle žalobkyně byla také újma hrozící žalobkyni v důsledku nevydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území žalovanou vymezena nesprávně. Žalobkyně uváděla, že již nevydáním povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území a konsekventně vycestováním do vlasti by jí mohla vzniknout vážná újma spočívající v zásahu do řady jejích práv. Žalobkyně má blízké vazby k osobám majícím určitý vztah k západním (znepřáteleným) zemím. Syn žalobkyně je trvale usídlen na území České republiky, má zde sociální, rodinné a ekonomické zázemí, vykonává práci pro americkou společnost a do země původu již více než 8 let necestuje. Nezletilá vnučka žalobkyně je státní občankou České republiky, přičemž státní občanství jí bylo uděleno z důvodu přínosu pro Českou republiku, kterou reprezentuje v oblasti gymnastiky. Žalobkyně veřejně projevuje svůj nesouhlas s politickým režimem Ruské federace a vedením válečného konfliktu na území Ukrajiny, kde má žalobkyně rovněž příbuzné (bratranec s rodinou), za tyto projevy by mohla být přísně sankcionována. Žalobkyně byla dlouhodobě kritičkou tamějšího režimu, přičemž měla zájem o přesídlení na území České republiky za svým synem prostřednictvím institutu pobytového oprávnění za účelem společného soužití rodiny. Po invazi vojsk Ruské federace na území Ukrajiny došlo k natolik podstatné změně okolností, že se žalobkyně se obává, že navrátí-li se do země původu, byť pouze za účelem osobního podání žádosti o pobytové oprávnění na zastupitelském úřadu České republiky, bude jí znemožněno přicestovat zpátky do České republiky, bude pronásledována z politických důvodů, vyslýchána a jiným způsobem obtěžována ze strany veřejné moci, případně i trestně stíhána a odsouzena a konsekventně na předem nepředvídatelnou dobu odloučena od svého syna, na němž je finančně a emocionálně závislá, a nezletilých vnoučat. V Rusku není žádná osoba, která by mohla práva a zájmy žalobkyně hájit a být jí oporou, když manžel žalobkyně zemřel před více než 10 lety a syn žalobkyně již dlouhodobě do Ruské federace necestuje z důvodu hrozby skutečného nebezpečí a hrozby opětovného vyhlášení částečné mobilizace. Částečná mobilizace v Ruské federaci je obecně známou skutečností, jak bylo potvrzeno Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 1 Azs 84/2022-61 ze dne 29. 9. 2022. Obavy žalobkyně nejsou čistě hypotetické. Žalobkyně předložila značné množství důkazů, dokládajících důvodnost obav. Má za to, že splnila podmínky pro aktivaci přímo aplikovatelného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 8. Dle žalobkyně bylo povinností správního orgánu I. stupně i žalované se přiměřeností dopadu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území zabývat, a to i přes jimi učiněný závěr o nesplnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (roz