9 As 172/2012 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 2/2022- 43 - text 9 16 Ad 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: R. U. bytem zastoupen Mgr. Michalem Voglem, advokátem sídlem Sokolovské nám. 312/1, Liberec proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2012, č. j. X, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2012, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 146,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze (dále jen ÚDZ) č. j. X ze dne 25. 4. 1989 o zastavení výplaty invalidního důchodu od 20. 6. 1989 z důvodu odnětí invalidity. Dle napadeného rozhodnutí jsou námitky ve smyslu § 92 odst. 1 věty první správního řádu nepřípustné, jelikož byly podány nikoli proti rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989, nýbrž pouze proti opisu tohoto rozhodnutí. 2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci byl rozhodnutím ze dne 18. 2. 1987 přiznán od 15. 1. 1987 mimo jiné plný invalidní důchod z důvodu depresivního stavu, byl ve vazbě cca rok pro porušení devizových předpisů, byl v evidenci psychiatra v IKEM, během jednání komise plakal a odpovídal velmi skoupě. V souvislosti s trestním stíháním byl přezkoumán jeho zdravotní stav a dne 23. 2. 1989 byl posudkovou komisí Okresního národního výboru Praha 7 nadále neshledán invalidním. Na základě posudku ÚDZ rozhodl dne 25. 4. 1989 o zastavení výplaty invalidního důchodu ode dne 20. 6. 1989 z důvodu odnětí invalidity účastníka řízení. V dávkovém spise je založen pouze koncept rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989, které mělo být žalobci doručeno do vlastních rukou, vypracovaný referentem dávkového oddělení a schválený aprobantem dávkového oddělení dne 20. 4. 1989, kdy k písemnému vyhotovení tohoto rozhodnutí mělo dojít 25. 4. 1989. Originál rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 není ve spise založen, stejně jako doklad o doručení rozhodnutí žalobci. Koncept je označen „do vlastních rukou“ a „na doručenku“. Dne 5. 8. 2021 žalobce požádal ČSSZ o vyplacení invalidního důchodu zpětně od 20. 6. 1989 s tím, že žádné rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu mu nebylo doručeno. ČSSZ na základě podání žalobce vyhotovila dne 18. 10. 2021 dle konceptu rozhodnutí založeného ve spise opis rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989, který žalobci doručila dne 4. 11. 2021. Informace o tom, že jde o opis rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 nebyla na opisu vyznačena, na obálce bylo uvedeno : OPIS -X. 3. Dne 29. 11. 2021 žalobce podal námitky, dle kterých mu rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu bylo doručeno až dne 4. 11. 2021, změna jeho práv je nyní činěna na základě již neplatných právních předpisů. Vznesl pochybnost o správnosti a autentičnosti rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989, rozhodnutí nebylo vyhotoveno dne 25. 4. 1989, jak se v něm uvádí, ale až v roce 2021. Nové rozhodnutí se za původní jen vydává. Odůvodnění rozhodnutí je nedostačující a není z něj zřejmé, z jakých důvodů bylo rozhodnuto o zastavení výplaty jeho invalidního důchodu, obsahuje nesprávná poučení. Žalobce namítl nicotnost rozhodnutí dle § 77 správního řádu. Dále žalobce namítl nezákonnost zastavení výplaty invalidního důchodu, neboť byl nemocný a jeho zdravotní stav odpovídal invaliditě. Nové posouzení zdravotního stavu proběhlo v souladu s přáním tehdejší SNB a její snahou dostat jej na základní vojenskou službu. 4. Žalobce v žalobě namítá, že v roce 1989 mu nebylo doručeno žádné rozhodnutí o zastavení výplaty invalidního důchodu. Oproti ostatním rozhodnutím ve správním spise chybí doručenka o doručení rozhodnutí v roce 1989, přičemž dle žaloby pokud by tehdy nepřevzal nebo odmítl převzít zásilku, nedošlo by k doručení rozhodnutí a dané rozhodnutí by nemohlo nabýt právní moci, jelikož v dané době neplatila fikce doručení. V roce 2021 žalobci nebyl doručen opis rozhodnutí z roku 1989, ale zcela nové rozhodnutí, nejednalo se o opis rozhodnutí z roku 1989. Proti takovému rozhodnutí byl oprávněn podat námitky. Aby byla zřejmá argumentace žaloby, soud přejímá tvrzení žaloby v tom smyslu, že rozlišuje rozhodnutí z roku 1989 a „nové rozhodnutí“ doručené žalobci v roce 2021. Žalobce namítá, že na novém rozhodnutí není uvedeno, že jde o opis rozhodnutí z roku 1989, nové rozhodnutí se vzhledově odlišuje od dalších rozhodnutí z dané doby, nemůže tak jít o opis původního rozhodnutí; na novém rozhodnutí není razítko Úřadu pro důchodové zabezpečení, ale České správy sociálního zabezpečení; dne 25.4.1989 na Úřadu pro důchodové zabezpečení nepracovaly pracovnice uvedené v rozhodnutí. Žalovaná byla proto dle žaloby povinna se vypořádat s věcnými námitkami žalobce o úloze SNB v řízení o odnětí invalidního důchodu. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Dle žalované žalobce zaměňuje originál (stejnopis) rozhodnutí a opis tohoto rozhodnutí. V době vydání rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 se z technicko-administrativních důvodů do dávkového spisu nezakládaly stejnopisy rozhodnutí, ale pouze jejich koncepty, neboť rozhodnutí zasílaná žadatelům se v dané době historicky vyhotovovala na psacích strojích na specializovaném oddělení pro vyhotovování čistopisů rozhodnutí (tzv. písárna). Originál rozhodnutí se tehdy zasílal přímo žadateli a do dávkového spisu byl uložen jen ručně vyplněný tiskopis konceptu tohoto rozhodnutí. V případě nastalé potřeby se na žádost vyhotovovaly pouze opisy těchto rozhodnutí, což bylo v tehdejší době akceptováno i soudy. Na koncepty se rovněž uvádělo, zda rozhodnutí bylo zasláno do vlastních rukou či nikoliv. Opis rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 není originálem rozhodnutí, který byl zaslán žalobci již v roce 1989, ani jeho stejnopisem. Z tohoto důvodu není na opisu uvedeno razítko ÚDZ, ale žalované, neboť tento opis nevyhotovoval ÚDZ, který již neexistuje, ale žalovaná. ÚDZ již rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 vydal a opakovaně ho z pochopitelných důvodů vydávat nemůže, stejně tak ho opakovaně nemůže vydávat ani žalovaná. Dne 4. 11. 2021 tedy žalobci nebylo doručeno „nové“ či „prvotní rozhodnutí“, jak se domnívá žalobce. V případě originálu rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 se sice nepodařilo nalézt doklad o doručení, ale toto rozhodnutí nebylo při původním doručování poštovním přepravcem vráceno jako nedoručená zásilka. Na konceptu tohoto rozhodnutí je vyznačena expedice tohoto rozhodnutí poštovní přepravou do vlastních rukou „na doručenku“. Skutečnost, že originál rozhodnutí ze dne 25. 4. 1989 byl vydán a žalobci doručen, lze dovodit i z toho, že žalobce více jak 32 let neučinil vůči ÚDZ či žalované jakékoli podání, kterým by požadoval vysvětlení, proč mu není invalidní důchod od 20. 6. 1989 vyplácen, příp. podání, jímž by se dožadoval zaslání rozhodnutí, jímž mu byla zastavena výplata invalidního důchodu. Z nárokových podkladů naopak vyplývá, že žalobce byl v období od 3. 4. 1989 do 31. 12. 1990 zaměstnán, od 1. 4. 1991 vykonával samostatnou výdělečnou činnost (od roku 2007 byl kromě výkonu samostatné výdělečné činnosti i po určitou dobu zaměstnán). Pokud by rozhodnutí nebylo vydáno, nemohlo by dojít k technickému (faktickému) zastavení výplaty důchodu, k čemuž se přistupovalo až po vydání příslušného rozhodnutí. Z tohoto důvodu byla rozhodnutí zasílána v předstihu před vlastním zastavením výplaty důchodu, aby ke dni zastavení výplaty důchodu bylo zřejmé, že rozhodnutí je vykonatelné, jako tomu bylo i v tomto případě, kdy rozhodnutí bylo vyhotoveno dne 25. 4. 1989, rozhodnutím se však výplata zastavovala až ode dne 20. 6. 1989. Skutečnost, že u předchozího konceptu rozhodnutí ze dne 6. 10. 1988 je připojena doručenka, nezakládá oprávněnost požadavku žalobce. V roce 1989 platila fikce doručení podle § 24 odst. 2 správního řádu. 6. Podle § 92 odst. 1 věty prvé správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. 7. Za opis soud považuje kopii listiny, která je opatřena autorizačními prvky o shodě obsahu s prvopisem. Za opis však může být také považována prostá kopie. Zákonná definice není dána, zákonodárce při užití pojmu opis v zákonech postupuje ledabyle, nelze tak dovodit, zda se jedná o kopii nebo o stejnopis (např. § 120 odst. 2, § 146 o. s. ř., § 1 odst. 1 zákona č. 21/2006 Sb., § 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu). Dle soudu jde o anachronické slovo odpovídající době, kdy nebyly technické prostředky pro pořízení kopie nebo vytištění uloženého textu, proto byl obsah listiny znovu opsán. Již drahnou dobu nedává smysl vytvářet znovu „autenticky“ již napsaný text. Prvopis je listina obsahující originální prvky prokazující pravost projevu vůle – podpis autora projevu vůle nebo rozhodnutí, může být označeno razítkem. Stejnopis je vyhotovení prvopisu bez podpisu autora obsahu, které však obsahuje jiné prvky prokazující