3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

18 A 57/2022- 40 - text 1618 A 57/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Bc. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka v právní věci žalobkyně: N. T., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupené Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2022, čj. MV-97961-4/SO-2022, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2022, čj. MV-97961-4/SO-2022, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 3. 2022, čj. OAM-18867-14/PP-2021, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Marka Eichlera, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 7. 2022 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2022, čj. MV-97961-4/SO-2022 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „ministerstvo“) ze dne 14. 3. 2022, čj. OAM-18867-14/PP-2021 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), a stanovil žalobkyni lhůtu 30 dnů k vycestování z území České republiky (dále též „ČR“). 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 29. 6. 2022. II. Rozhodnutí žalované (Napadené rozhodnutí) 3. Žalovaná v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapitulovala předchozí průběh správního řízení a sumarizovala průběh odvolacího řízení, přičemž zdůraznila, že žalobkyně své odvolání podané tzv. blanketní formou ani k výzvě správního orgánu prvního stupně neodůvodnila. 4. Žalovaná proto postupovala v souladu s § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a přezkoumala Prvostupňové rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání, z hlediska souladu s právními předpisy a z hlediska otázky, zda je dán veřejný zájem na přezkumu jeho správnosti. Vzhledem k absenci uvedení rozsahu, v jakém žalobkyně toto rozhodnutí napadla, vycházela žalovaná podle § 82 odst. 2 správního řádu z toho, že se tato domáhala zrušení celého Prvostupňového rozhodnutí. 5. Žalovaná odkázala na § 87b odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., podle něhož je rodinný příslušník občana Evropské unie (dále též „EU“), který sám takovým občanem není, ale svého rodinného příslušníka na území EU doprovází, povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území, cizinec, který se stane rodinným příslušníkem občana EU v průběhu pobytu na území, je povinen požádat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy se stal rodinným příslušníkem občana EU, a cizinec s jiným oprávněním k pobytu je povinen požádat do 3 měsíců ode dne uplynutí platnosti tohoto oprávnění. Ve shodě se správním orgánem prvního stupně žalovaná konstatovala, že žalobkyně podala svoji žádost v rozporu s těmito podmínkami, pročež byl dán důvod zamítnutí její žádosti v souladu s § 87e odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. Nad rámec toho žalovaná doplnila, že žalobkyně nepodala svou žádost ani do 3 měsíců od okamžiku, kdy byla podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. 6. Správní orgán prvního stupně proto podle žalované nepochybil, jestliže žádost žalobkyně zamítl. Naopak postupoval podle žalované v souladu s § 3 správního řádu, když zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zkoumal splnění podmínek pro podání žádosti uvedených v § 87b odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. a své rozhodnutí odůvodnil v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. 7. K potenciálním dopadům Prvostupňového rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně žalovaná poukázala na to, že žalobkyni není trvale znemožněno pobývat se svými rodinnými příslušníky, neboť poté, co území ČR, na němž nyní pobývá neoprávněně, opustí, může požádat o krátkodobé vízum a do 3 měsíců od vstupu na území podat opětovně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu. III. Žaloba 8. Žalobkyně v podané žalobě předeslala, že žalovaná nedostála požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu kladeným na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů, spolu se správním orgánem prvního stupně porušila § 3 správního řádu, když nedostatečně zjistila skutkový stav věci, a porušila též § 4 odst. 1 správního řádu, podle něhož je veřejná správa službou veřejnosti. Žalované žalobkyně dále vytkla porušení § 2 správního řádu, § 87e odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. a § 174a téhož zákona, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná aprobovala Prvostupňové rozhodnutí, které žalobkyně pokládá za nezákonné, a skrze podanou žalobu tak alespoň zprostředkovaně brojí i proti němu. 9. Pod prvním žalobním bodem žalobkyně vznesla námitku „nepřezkoumatelnosti“ Napadeného rozhodnutí, kterou fakticky brojila proti závěru žalované o nepodání žádosti do 3 měsíců od vstupu na území; tento považovala za příliš formalistický a neodpovídající dosavadní praxi správních orgánů. Žalobkyně zdůraznila, že je rodinným příslušníkem občana EU. Samotná existence lhůty pro podání takové žádosti je podle ní v rozporu s mezinárodními úmluvami chránícími rodinné příslušníky občanů EU, jež by podle žalobkyně navíc měli požívat větší ochrany než občané třetích zemí, kteří nemají na ČR tak silné vazby. Ve skutečnosti tomu tak ale podle žalobkyně není, neboť zatímco žadatelé o trvalý pobyt či vízum mohou v ČR „pobývat, jak dlouho chtějí“, a neustále své žádosti opakovat, žalobkyně je nucena podat svoji žádost o krátkodobé vízum ze zahraničí, což pokládá za absurdní a rozporné s čl. 22 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů EU a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „Směrnice“). Ten toto právo omezuje toliko z titulu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví. K okamžiku podání žádosti žalobkyně uvedla, že si nemohla počínat jinak, protože pokud by ČR opustila, již by se do ní nemohla vrátit, neboť by s ohledem na svou trestní minulost krátkodobé vízum nikdy nezískala. 10. Pod druhým žalobním bodem poukázala žalobkyně na to, že správní orgány dostatečně nereflektovaly dopady, jež má Napadené rozhodnutí do soukromého a rodinného života jak žalobkyně, tak jejího manžela a dcery, naopak se tyto ani nepokusily jeho přiměřenost zkoumat. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, čj. 3 Azs 240/2014 - 37, ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 As 102/2023 - 34, a ze dne 6. 8. 2013, čj. 8 As 68/2012 - 47, žalobkyně namítla, že pojem „nepřiměřený zásah do rodinného nebo soukromého života“ je neurčitým právním pojmem zasluhujícím výklad dle judikovaných kritérií (povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, délka pobytu cizince v hostitelském státě, počet a věk jeho nezletilých dětí, věk a zdravotní stav cizince, ekonomické dopady aj.), která ale správní orgány obou stupňů pominuly, čímž rovněž založily nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí. 11. Závěrem pak žalobkyně uvedla, že má na území ČR veškeré zázemí – svého manžela N. T. A., narozeného dne X, s nímž sdílí domácnost, a svoji dceru C. T. D., narozenou dne X, která má na území ČR povolen pobyt. Sama žalobkyně žije na území ČR již 16 let, plně se integrovala do zdejší společnosti a zamítnutí její žádosti o přechodný pobyt má do jejího soukromého a rodinného života katastrofický dopad. IV. Vyjádření žalované 12. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 9. 2022 nejprve zopakovala, že Napadené rozhodnutí bylo vydáno proto, že žalobkyně podala svoji žádost o přechodný pobyt v rozporu s podmínkami již citovaného ustanovení § 87b odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., přičemž správní orgán prvního stupně rozhodoval podle tohoto ustanovení ve znění novely č. 274/2021 Sb., účinné od 2. 8. 2021. 13. K námitce vznesené pod prvním žalobním bodem žalovaná uvedla, že v řízení předcházejícím vydání Napadeného rozhodnutí nebyla nikterak zpochybňována skutečnost, že je žalobkyně rodinným příslušníkem občana EU. Žalovaná nesdílí přesvědčení žalobkyně, že jsou tito žadatelé znevýhodněni oproti jiným cizincům, neboť ani těm neumožňuje zákon č. 326/1999 Sb. podávat žádost v době, kdy jsou na území neoprávněně. Rodinní příslušníci občanů EU jsou naproti tomu privilegováni lhůtou 3 měsíců od jasně formulovaných mezních situací; tuto však žalobkyně nedodržela, dokonce svoji žádost nepodala ani 3 měsíce od svého podmíněného propuštění z výkonu t