7 Afs 71/2005 — Nejvyšší správní soud

18 Af 5/2023- 38 - text 9 18 Af 5/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobkyně: DAUBRESSE s.r.o., IČO: 28606329 sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno zastoupena daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2023, č. j. 14746/23/7100-40121-050343, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. V nynější věci řešil městský soud otázku, zda bylo podání žalobkyně správně vyhodnoceno jako žádost o prominutí daně, zda bylo správně postoupeno žalovanému a zda ten správně vyhodnotil, že podmínky pro prominutí daně nejsou splněny. 2. Žalobkyně učinila dne 14. 11. 2022 podání, označené jako přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, a to u Finančního úřadu pro Zlínský kraj (správce daně). V předmětném podání tvrdila zánik daňové povinnosti podle § 55 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (zákonné opatření). Poukázala na to, že původně uzavřela se společností Soleil Energy a.s. (Soleil) dne 30. 5. 2013 kupní smlouvu na předmětné nemovitosti za cenu 92 090 000 Kč, kterou posléze smluvní strany snížily dodatkem č. 1 z 3. 12. 2015 na částku 13 900 000 Kč. Zároveň uzavřely dohodu o vypořádání vzájemných práv a povinností s rozvazovací podmínkou, pokud nebude do 3. 12. 2016 uhrazena kupní cena. To se nestalo, rozvazovací podmínka se tak naplnila a účinky kupní smlouvy zanikly od počátku – vlastníkem nemovitostí je zpětně opět žalobkyně. Požádala proto o vydání dodatečného platebního výměru na daň nižší z částky 3 683 600 Kč na 0 Kč. K podání přiložila rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2022, č. j. (73) 28 ICm 3600/2016 - 429 (rozsudek insolvenčního soudu). 3. Správce daně podání posoudil jako žádost o prominutí daně z převodu nemovitostí podle § 25 odst. 5 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (zákon o trojdani), a dne 18. 1. 2023 jej postoupil žalovanému. Ten žádost o prominutí daně v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl. Zdůraznil, že předmět daně zde vznikl před 1. 1. 2014, tedy za účinnosti zákona o trojdani, a nelze proto aplikovat § 55 zákonného opatření. Podání žalobkyně bylo posouzeno podle svého obsahu jako žádost o prominutí daně podle zákona o trojdani. Tuto žádost ovšem žalobkyně podala opožděně. Žalovaný popsal, že daň lze v takovém případě prominout jen tehdy, dojde-li ke zpětnému nabytí nemovitosti původním převodcem do 3 let ode dne vzniku právních účinků vkladu práva do katastru nemovitostí. Ke vzniku právních účinků vkladu došlo ke dni 31. 5. 2013 a lhůta tak skončila dne 31. 5. 2016. II. Žaloba 4. Žalobkyně v prvé řadě nesouhlasila s počítáním tříleté lhůty ode dne 31. 5. 2013. Podle ní se má tato lhůta počítat od zpětného nabytí nemovitostí žalobkyní, tj. od okamžiku právní moci rozsudku insolvenčního soudu. Z něj nadto vyplývá, že žalobkyně na společnost Soleil nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne 30. 5. 2013 ani nepřevedla, jelikož účinky této smlouvy zanikly od počátku. Žalobkyně proto byla vlastníkem nemovitých věcí i ke dni 31. 5. 2016. 5. Především však žalobkyně rozporovala, že podání daňového přiznání podle § 55 zákonného opatření bylo posouzeno jako žádost o prominutí daně podle zákona o trojdani. Správce daně neměl důvod přehodnocovat přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a vnucovat žalobkyni podání žádosti o prominutí daně z převodu nemovitostí (proti tomuto postupu se bránila i podáním nečinnostní žaloby ke Krajskému soudu v Brně). Žalobkyně připustila, že pro daňové povinnosti, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé před dnem 1. 1. 2014, se použije zákon o trojdani, v tomto případě však práva a povinnosti související s daňovou povinností vznikly až rozsudkem insolvenčního soudu – jedná se nikoli o vzniklou, ale zaniklou daňovou povinnost, přičemž na daňové povinnosti, jakož i na práva a povinnosti s nimi související, zaniklé po dni 1. 1. 2014, je potřeba použít § 55 zákonného opatření; u něj pak není stanovena žádná lhůta k uplatnění zániku daňové povinnosti. Zrušení zákonného opatření zákonem č. 386/2020 Sb. od 26. 9. 2020 na tom nic nemění. 6. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 8. K běhu lhůty žalovaný připomněl, že vklad práva do katastru nemovitostí byl povolen s právními účinky ke dni 31. 5. 2013. K tomuto dni vznikl předmět daně z převodu nemovitostí a k uvedenému dni se posuzují všechny skutečnosti rozhodné pro stanovení základu daně, resp. výše vlastní daňové povinnosti. Z konstrukce ustanovení § 25 odst. 3 a § 25 odst. 5 zákona o trojdani je zřejmé, že lhůta 3 let pro prominutí daně z převodu nemovitostí se odvíjí od právních účinků vkladu práva do katastru nemovitostí původní smlouvy [žalovaný odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS)]. Z rozsudku insolvenčního soudu vyplývá, že rozvazovací podmínka byla sjednána k datu 3. 12. 2016, lze proto konstatovat, že k poslednímu dni zákonem předpokládané tříleté lhůty (31. 5. 2016) nebyla žalobkyně vlastníkem nemovitých věcí, nebyly tedy naplněny důvody pro podání žádosti o prominutí daně. Rozsudek insolvenčního soudu neměl na uvedené žádný konstitutivní vliv. Kromě toho ani do současné doby nebyl proveden zápis vlastnictví k nemovitým věcem do katastru nemovitostí, nebyla tedy naplněna ani podmínka vyplývající z § 25 odst. 6 zákona o trojdani. 9. Pokud jde o námitku, že správce daně neměl důvod daňové přiznání posoudit jako žádost o prominutí daně z převodu nemovitostí, žalovaný zdůraznil, že pro posouzení, zda je úplatný převod vlastnického práva k nemovité věci předmětem daně z převodu nemovitostí nebo předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, je rozhodný okamžik vzniku daňové povinnosti. K převodu vlastnických práv došlo za účinnosti zákona o trojdani, v souladu s přechodnými ustanoveními zákonného opatření (§ 57) se tak použije zákon o trojdani. Proto bylo k žádosti podané podle § 55 zákonného opatření přistoupeno ve smyslu daňového řádu a podání žalobkyně bylo posouzeno podle obsahu. I když došlo zákonem č. 386/2020 Sb. ke zrušení zákonného opatření, a došlo tedy i ke zrušení přechodných ustanovení k tomuto zákonnému opatření, je v daném případě možné využít přechodného ustanovení i nadále. Přechodná ustanovení k zákonu č. 386/2020 Sb. řeší pouze použití zákonného opatření pro případy vzniklé za účinnosti zákonného opatření, tj. od 1. 1. 2014 do 26. 9. 2020. Případy, u kterých vznikl předmět daně z převodu nemovitostí do 31. 12. 2013, se do 25. 9. 2020 posuzovaly podle přechodných ustanovení upravených v § 57 zákonného opatření. Konečně, úprava zániku daňové povinnosti v části první čl. II odst. 2 zákona č. 386/2020 Sb. se použije pouze na daňové povinnosti vzniklé od prosince 2019. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož účastníci s takovým postupem nevyjádřili nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny nezbytné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spise, jímž se dokazování dle ustálené judikatury neprovádí (nad rámec správního spisu strany žádné důkazy ani nenavrhovaly). 12. Nejprve se soud zabýval posouzením podání žalobkyně z 14. 11. 2022, tedy zda bylo správně vyhodnoceno jako žádost o prominutí daně z převodu nemovitostí a správně postoupeno žalovanému. Připomíná, že podle § 70 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (daňový řád), se podání posuzuje podle skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Uvedené ustanovení je explicitním projevem zásady materiální pravdy v daňovém řízení (§ 8 odst. 3 daňového řádu) a s ní spojené zásady neformálnosti řízení. Smyslem tohoto – v procesních předpisech tradičního požadavku – je ochrana před právním formalismem tam, kde je podání označeno jiným způsobem, než jak by požadoval zákon (např. Ondrýsek, R., in Lichnovský, O., a kol. Daňový řád. Kome