7 As 242/2022 — Nejvyšší správní soud

3 A 4/2024- 35 - text 10 3 A 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: Ing. J. R., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17/65, 117 05 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023 č. j. MZE-62534/2023-12126, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí námitky proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „Fond“) o provedení aktualizace evidence půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „evidence půdy“) ze dne 2. 10. 2023 (č.j. SZIF/2023/0627898). 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Fond rozhodoval ve věci opakovaně a dne 2. 10. 2023 vydal Oznámení o provedení aktualizace evidence půdy pod sp. zn.16/665/EPU/2/0003542 (dále jen „oznámení“), proti kterému podal Ing. J. R. (nyní žalobce pozn. soudu) námitku (dále jen „Námitka), ve které napadá oznámení Fondu. 3. V podané žalobě vymezil žalobce jednotlivé žalobní námitky: 4. Za prvé žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro neurčitost, neboť žalovaný se v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal s argumentací uplatněnou v posuzované Námitce, když nepřiměřeně stručně reagoval jen na některé dílčí argumenty žalobce. 5. Za druhé žalovaný si přezkum napadeného rozhodnutí nepřijatelně zjednodušil tvrzením, že námitky žalobce již byly posouzeny soudy v rozsudcích Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 7. 10. 2020, č.j. 7 As 68/2020-27 a 7 As 69/2020-30, aniž by uvedl, jak citované pasáže odůvodnění rozsudků souvisí se žalobcem uplatňovanými námitkami. Přitom jde o rozhodnutí v jiné (byť příbuzné) věci a rozsudky se týkají jiného časového období. 6. Za třetí žalobce nesouhlasí s odůvodněním v posledním odstavci na straně 5. a strana 6. rozhodnutí, které není vztaženo k žalobcově argumentaci v Námitce. 7. Za čtvrté žalobce namítá shodně s obsahem své Námitky ze dne 2. 10. 2023: 1) K právnímu významu dokladu prokazujícího právní důvod užívání zemědělské půdy, že rozhodující je obsah předloženého dokladu (výpis z katastru nemovitostí), nikoli otázka, zda na příslušném listu vlastnictví zapsané zemědělské pozemky patří, či nepatří do SJM zapsaného vlastníka a jeho nezapsané manželky. Pouze Ing. J. R. předložil doklad o existenci svého právního důvodu užívání ve smyslu § 3g odstavec 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“) a pouze on tak zákonným způsobem osvědčil svůj právní důvod užívání k předmětným pozemkům. Skutečnost, že tyto pozemky patří do SJM je irelevantní, neboť právní důvod užívání musí být prokázán listinou, jedná se o zákonem stanovený způsob prokazování právního důvodu užívání, který nelze nahradit úvahou správního orgánu o vlastnických vztazích. Zákon nestanoví, že uživatel musí prokázat, že je výlučným vlastníkem, je tedy nadbytečné zabývat se otázkou, jestli je Ing. R. vlastníkem sám nebo s jinou osobou, rozhodné je, že pouze on disponuje písemným dokladem o svém vlastnictví a tím i právním důvodem užívání ve smyslu právní úpravy. 2) K existenci konkludentní dohody o užívání zemědělských pozemků, které jsou v nevypořádaném SJM účastníků, trvá Ing. R. na tom, že dohoda sice nebyla učiněna v písemné formě, ale konkludentně, a to jednáním z iniciativy MUDr. M. R. (manželka žalobce pozn. soudu), která v mailu navrhla rozdělení společných zemědělských pozemků napůl. I když svou polovinu nespecifikovala, z povahy věcí a hospodaření účastníků bylo jasné, že Ing. J. R. bude hospodařit na pozemcích v k.ú. Xa a přilehlých katastrálních územích Xb a Xc a MUDr. M. R. v katastrálních územích ostatních. Na tuto korespondenci z roku 2013 navázalo faktické jednání účastníků, čímž projevili vůli takto společné pozemky fakticky užívat. Tento stav trvá od hospodářského roku 2015 dosud. Oproti uvedenému SZIF existenci této konkludentní dohody neuznal. Aktuální nesouhlas MUDr. R. se zápisem Ing. R. do evidence půdy nemá žádný právní ani důkazní význam. 3) K otázce souhlasu Ing. J. R. s užíváním majetku v SJM MUDr. M. R., že podle SZIF zápis MUDr. R. do evidence půdy proběhl v minulosti za vědomí a s konkludentním souhlasem Ing. R., protože v té době nemohl podnikat z důvodu exponovaného zaměstnání. Ing. R. namítá, že z pouhé skutečnosti, že nemohl z důvodu kolizní doložky v pracovní smlouvě podnikat a toleroval, že se jeho manželka nechala zapsat do evidence půdy, nelze dovodit, že se vzdal svého práva tento majetek užívat a přenechal manželce právo o tomto majetku samostatně rozhodovat. Skončením pracovního poměru, se kterým byl spojen zákaz podnikání, nastala podstatná změna poměrů. 4) K otázce faktického užívání zemědělské půdy, že SZIF považuje za prokázané, že právní titul užívání svědčí MUDr. R., není však zřejmé, jak SZIF chápe pojem právní titul užívání a důvod, proč se zabývá existencí právního důvodu užívání jen u MUDr. R. a nikoli u Ing. R., který má právní důvod užívání v podobě svého vlastnického práva, a navíc ho prokázal výpisy z katastru nemovitostí. Podle Ing. R. do evidence půdy může být zapsaný jen uživatel, který půdu fakticky užívá (zemědělsky obhospodařuje) a svědčí mu právní důvod užívání. Jde tedy o dvě rozhodné právní skutečnosti, které musí být naplněny kumulativně. Nemůže být zapsán v evidenci půdy jako uživatel ten, kdo na půdě nehospodaří, je třeba faktického užívání pozemků. K posouzení otázky, kdo v rozhodné době předmětné pozemky fakticky užíval, SZIF neučinil žádná zjištění, jelikož neprovedl navržené důkazy. 8. Za páté žalobce nesouhlasí s posouzením otázky faktického užívání předmětných pozemků a jeho významu pro posuzovanou věc. Žalovaný považuje za zásadní, zda MUDr. R. udělila Ing. R. souhlas s užíváním pozemků a zda došlo mezi Ing. R. a MUDr. R. k dohodě, „která by vedla ke změně v zápisech v evidenci půdy.“ Žalobce namítá, že není podstatné, s čím MUDr. R. souhlasí či nesouhlasí, ale rozhodný je faktický stav. 9. Za šesté žalobce upozorňuje, že se nikdy nedomáhal vyřešení svých soukromoprávních sporů, ale vždy zápisu do evidence uživatelů a vždy trval a trvá na tom, že zákonné podmínky pro zápis do evidence uživatelů prokazatelně splňuje, proto mu není zřejmé, že i když žalovaný uvádí, že správní orgán pouze zkoumá, který z účastníků řízení půdu užívá a z jakého právního titulu, současně dodává, že tak činí „pouze pro účely zápisu do evidence, nikoli s cílem autoritativně vyřešit soukromoprávní spor mezi dotčenými osobami“. 10. Za sedmé žalobce poukazuje na odůvodnění v posledním odstavci na straně 5. a strana 6. rozhodnutí, které je dle žalobce zcela nadbytečné a není vztaženo k žalobcově argumentaci v Námitce. Uvádí-li žalovaný, že správní orgán vychází z důkazů, které byly účastníky navrženy, poukazuje žalobce na skutečnost, že opakovaně navrhoval důkazy k prokázání, že sporné pozemky v rozhodném období fakticky užíval on, tyto důkazy nebyly provedeny a žalovaný k jejich opomenutí nezaujal žádné stanovisko. 11. Za osmé žalobci rovněž není zřejmý důvod, pro který se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí zabývá otázkou, že Fond ani ministerstvo nejsou oprávněny autoritativně řešit soukromoprávní spory mezi osobami dotčenými evidencí půdy, když žalobce žádnou takovou právní otázku nenastolil. 12. Za deváté podle žalovaného je rozhodnou skutečností, že MUDr. M. R. nesouhlasila s tím, aby žalobce v roce 2016 užíval předmětné pozemky. Z uvedeného žalobce dedukuje, že žalovaný tak řeší právní otázku, kterou nazývá soukromoprávní spor a v rozporu se zákonem o půdě činí nezákonný právní závěr, že jako uživatel zemědělské půdy může být zapsána v evidenci půdy osoba, která tuto půdu fakticky neužívá. 13. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Dále uvedl, že nelze akceptovat názor žalobce, že by žalovaný pouze obecně odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 68/2020-27 ze dne 7. 10. 2020, kdy byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 11 A 113/2019-43 a č.j. 7 As 69/2020-30 ze dne 7. 10. 2020, kdy byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 11 A 112/2019-49. Žalovaný odkázal na konkrétní pasáže, které se přímo týkaly argumentace žalobce a upozornil současně, že oba tyto rozsudky se týkaly stejných stran sporu a skutkově a právně téměř totožných skutečností. V rozsudku ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 68/2020-30, se NSS zabýval otázkou, zda je pro změnu zápisu do evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (dále také „LPIS“) nutné a nezby