6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 15/2021- 64 - text 14 3 Ad 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: J. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Burešem, Ph.D. sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo obrany, odbor sociálního zabezpečení sídlem Molákova 576/11, 186 00 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 9. 7. 2021 sp. zn. 202715/VP-23/OPM, takto: I. Rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 9. 7. 2021 sp. zn. 202715/VP-23/OPM se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Jana Bureše, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým ředitel žalovaného nevyhověl námitkám žalobce a změnil čtvrtý odstavec výroku rozhodnutí Ministerstva obrany, odboru sociálního zabezpečení (dále též „prvostupňový orgán“ či „žalovaný“) ze dne 14. 5. 2021 sp. zn. 202715/VP-17/15. Tímto rozhodnutím prvostupňového orgánu (ve znění napadeného rozhodnutí) byl žalobci, bývalému vojákovi z povolání, podle § 142 odst. 1 a 4, § 132 a § 133 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o vojácích“) a podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), přiznán od 1. 1. 2019 výsluhový příspěvek ve výši 14 850 Kč měsíčně (první odstavec výroku); dále podle nařízení vlády č. 260/2019 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2020 a podle § 137 zákona o vojácích s účinností od 1. 1. 2020 byl žalobci navýšen výsluhový příspěvek o 2,6 %, tj. o 387 Kč a dále o 76 Kč, tedy celkově na částku 15 313 Kč měsíčně (druhý odstavec výroku); dále podle nařízení vlády č. 381/2020 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2021 a podle § 137 zákona o vojácích s účinností od 1. 1. 2021 navýšen výsluhový příspěvek o 3,55 %, tj. o 544 Kč, tedy na částku 15 857 Kč měsíčně (třetí odstavec výroku); a dále podle § 115a odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOPSZ“) v souladu s § 56 odst. 4 ZDP za období od 7. 2. 2018 do 31. 12. 2018 vznikl žalobci přeplatek ve výši 142 577 Kč, současně za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2021 vznikl doplatek na výsluhovém příspěvku ve výši 41 658 Kč, po jejich zúčtování se ukládá žalobci povinnost vrátit do 60 dnů ode dne převzetí tohoto rozhodnutí zbývající přeplatek ve výši 100 919 Kč na účet v rozhodnutí uvedený s tím, že pokud povinnost splněna nebude, bude zahájena úhrada přeplatku ve srážkách z výsluhového příspěvku podle § 115a odst. 4 ZOPSZ (čtvrtý odstavec výroku). 2. Proti rozhodnutí obou stupňů správních orgánů brojí žalobce podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých skutečností a zákonných ustanovení žalovaný dovodil povinnost žalobce vrátit přeplatek na výsluhovém příspěvku, což prvostupňový orgán dovodil původně z ust. § 118a ZOPSZ. Žalobci kladl za vinu, že neoznámil, že se soudně domáhal zrušení stanovené zdravotní klasifikace, a tím i neplatného skončení služebního poměru, čímž měl porušit povinnost podle § 50 odst. 1 ZOPSZ. Tuto povinnost žalobce též neměl splnit ani ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 30 Ad 3/2018-91, který byl doručen do datové schránky Ministerstva obrany. Žalobce uvádí, že jeho nepředání všem zainteresovaným součástem není věcí žalobce, nýbrž povinností Ministerstva obrany. Prvostupňový orgán měl proto zahájit řízení o přepočtu výsluhových náležitosti žalobce z moci úřední ve smyslu § 81 odst. 2 ZOPSZ. Skutečnost, že žalobce podal k soudu žalobu proti nezákonnému rozhodnutí o zdravotní klasifikaci, které vedlo k nezákonnému skončení služebního poměru žalobce, není podle žalobce skutečností, kterou je třeba hlásit podle § 50 odst. 1 ZOPSZ. Žádná z podmínek § 118a ZOPSZ tak nebyla naplněna, což poté uznal i ředitel žalovaného a v napadeném rozhodnutí uvedl, že nelze od žalobce požadovat uhrazení přeplatku na výsluhovém příspěvku podle § 118a ZOPSZ. Podle napadeného rozhodnutí mělo být k vymáhání příspěvku užito ustanovení § 115a odst. 1 písm. a) ZOPSZ. Uvedené ustanovení je však pouze technickým ustanovením řešícím situaci, kdy je přeplatek beze vší pochybnosti dán, je zřejmé, kdo je za něj odpovědný, resp. kdo je povinen k jeho vrácení. Ust. § 115a odst. 1 písm. a) ZOPSZ není ustanovením, na jehož základě by povinnost k vrácení přeplatku vznikla. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné, neboť vznik přeplatku pouze presumuje a povinnost k jeho náhradě stanovuje žalobci bez bližšího zdůvodnění či podložení zákonnými ustanoveními. Odpovědnost za vznik přeplatku tíží tak Ministerstvo obrany, které nese odpovědnost za předchozí nezákonná rozhodnutí, v důsledku nichž uvedená situace nastala. K tomuto lze analogicky poukázat na § 118b ZOPSZ. 4. V druhém žalobním bodu žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je předčasné, jelikož dosud nebylo rozhodnuto o všech finančních i dalších nárocích žalobce souvisejících s předčasným skončením jeho služebního poměru v řízení vedeném Agenturou personalistiky Armády České republiky pod sp. zn. MO 224812/2021-2230. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobce uvádí, že v řízení před žalovaným vznesl námitku promlčení povinnosti vrátit údajně neprávem vyplacené částky výsluhového příspěvku za dobu od 7. 2. 2018 do 31. 12. 2018, s níž se žalovaný nevypořádal. 6. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost ohledně určení výše hrubého měsíčního platu. Z rozhodnutí prvostupňového orgánu totiž nevyplývá, jakým způsobem byla určena výše hrubého měsíčního platu žalobce v částce 34 137 Kč, což ředitel žalovaného v napadeném rozhodnutí nenapravil. V napadeném rozhodnutí toliko uvedl, že vycházel z výpočtu oddělení mzdové účtárny Agentury finanční Vyškov a nemá pochybnosti o správnosti. Avšak nezabýval se správností uvedených výpočtů, ačkoli žalobce v námitkách vyjádřil o jejich správnosti pochybnosti. K argumentaci žalobce se vyjádřil, že žalobce neuvedl, kolik jeho hrubý měsíční plat měl činit „přinejvětším“. Postup žalovaného je proto v rozporu se základními zásadami správního řízení, zejména s principem dobré správy, profesionality, profesní integrity, nestrannosti a nezaujatosti úředníků a principem veřejné správy jako služby veřejnosti. Z rozhodnutí obou stupňů správních orgánů není zřejmé, na základě jakého postupu byla žalobci vypočtena výše průměrného měsíčního hrubého služebního platu. 7. V pátém žalobním bodu, žalobce poukazuje na porušení zásady dvojinstančnosti řízení tím, že žalovaný změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu, namísto toho, aby mu jej vrátil k novému rozhodnutí. 8. V šestém žalobním bodu žalobce namítá porušení procesních práv, a to nepředložení podkladů pro výpočet výsluhových náležitostí, které žalobce žádal. Odkazuje k tomu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011 č. j. 3 Ads 47/2011-74. 9. Žalobce navrhuje provedení důkazu listinami, které jsou součástí právního spisu. 10. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvádí, že žalobce nerozlišuje mezi zaměstnavatelem a odborem sociálního zabezpečení. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 30 Ad 3/2018-91 byl doručen do datové schránky Agentury personalistiky AČR. Povinnost informovat o rozsudku odbor sociálního zabezpečení měl žalobce podle § 50 odst. 1 ZOPSZ, který nevěděl o probíhajícím soudním řízení o neplatnosti skončení služebního poměru žalobce, a do pravomocného rozhodnutí soudu by vyplácel žalobci nadále výsluhový příspěvek. S odkazem na § 118a ZOPSZ lze podle žalovaného dovodit odpovědnost žalobce za přeplatek, protože výsluhový příspěvek nepobíral v dobré víře a musel předpokládat, že pokud dojde ke konkurenci výsluhového příspěvku s doplacením platu, náleží mu jen plat, proto neprávem vyplacenou částku bude muset vrátit. Žalovaný dále uvedl, že dne 4. 5. 2021 obdržel od mzdové účtárny Agentury finanční Vyškov mzdové podklady o vyplaceném služebním platu žalobce za období od 7. 2. 2018 do 31. 12. 2018 a vložka výkazu dob není žalobcem podepsána, který se přes urgence k podpisu nedostavil. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 58/2013, podle nějž skutkové podstaty vzniku odpovědnosti za přeplatek na důchodu vymezené v § 118a odst. 1 ZOPSZ vyžadují zaviněné jednání příjemce důchodu v případě přijetí důchodu i jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplácení a v případě jiného vědomého způsobení vzniku přeplatku. Doplnil, že ze znění § 118a odst. 1 ZOPSZ vyplývá, že k odpovědnosti příjem