10 As 159/2022 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 3/2022- 79 - text 7 3 Ad 3/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové soudkyně JUDr. Petry Kamínkové a soudce Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobce: Ing. M. B. bytem X proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2022, č. j. PPR-37662-10/ČJ-2021-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět přezkumu 1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 3. 2022 podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým první náměstek policejního prezidenta zamítl odvolání proti rozhodnutí ředitele Ochranné služby ve věcech služebního poměru (dále jen „ředitel Ochranné služby“) ze dne 7. 9. 2021, č. SP-4662/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a zároveň toto rozhodnutí potvrdil. V prvostupňovém rozhodnutí ředitel Ochranné služby přiznal žalobci podle § 155 a § 156 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), doplatek odchodného ve výši 4 446 Kč. 2. K zahájení řízení došlo z podnětu ředitele Ochranné služby poté, co byl žalobci dodatečně přiznán doplatek služebního příjmu za službu přesčas. Rozhodnutím o doplatku služebního příjmu ze dne 10. 2. 2021 ředitel Ochranné služby žalobci přiznal nárok na doplatek služebního příjmu ve výši 24 073 Kč za 101 hodin přesčas nařízených v rozporu se zákonem o služebním poměru. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které dne 22. 6. 2021 žalovaný zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 11 Ad 14/2021-149. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 3. 2024, č. j. 10 As 159/202260. V návaznosti na tento rozsudek žalobce uvedl, že na žalobě v nyní projednávané věci trvá, a že proti rozsudku Nejvyššího správního soudu hodlá podat ústavní stížnost. Žaloba 3. Žalobce považuje doplatek odchodného za nesprávně stanovený, neboť žalovaný se dle jeho názoru dostatečně nevěnoval důvodům nařízení služby přesčas za období kalendářního roku 2009. Žalovaný dle žalobce nesprávně vyložil § 166 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru upravující měsíční služební příjem pro účely stanovení odchodného. Žalobce namítá, že ve mzdovém listu uvedená výše služebního příjmu stanovená ve složkách základní plat, zvláštní přípatek, osobní příplatek je v rozporu s výší těchto složek služebního příjmu uvedenou v samotných rozhodnutích i v tzv. dokladech o služebním příjmu dle § 129 odst. 3 zákona o služebním poměru. Výše složek služebního příjmu a tzv. náhrady nemocenské ve mzdovém listu za jednotlivé měsíce kalendářního roku 2011 nejsou žalovaným odůvodněné, jsou zavádějící a nevěrohodné. Žalobce připomíná, že správné stanovení výše měsíčního služebního příjmu má vliv na stanovení výše výsluhového příspěvku a odchodného. Žalobce dále cituje § 192 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a § 26 odst. 1, § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a shrnuje historii svých pracovních neschopností nastalých v důsledku služebního úrazu ze dne 3. 3. 2010. 4. Žalobce se domnívá, že žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí porušil překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu. Žalovaný měl původní rozhodnutí o odchodném zrušit a následně znovu rozhodnout. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný uvádí, že služební funkcionáři i Městský soud v Praze se náležitě zabývali důvody nařízení služby přesčas žalobci, a to v řízení zakončeném rozhodnutím o doplatku za přesčasy, které potvrdil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 4. 2022, č. j. 11 Ad 14/2021-149. Žalovaný na tento rozsudek odkazuje, neboť žalobce nyní uplatňuje totožné argumenty. Žalovaný reagoval na námitku týkající se důvodů nařízení služby přesčas v roce 2009 rovněž na str. 9 až 12 napadeného rozhodnutí. 6. Žalovaný nepovažuje žalobcem popsaný průběh řízení o doplatku za přesčasy pro posouzení správnosti a zákonnosti žalovaného rozhodnutí za směrodatný. Žalovaný se domnívá, že i přes absenci konkrétní námitky žalobce vznesené v řízení ve věcech služebního poměru v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnil rozsah proplacených služeb přesčas žalobci. Žalobci přitom nemohly být proplaceny promlčené nároky za služby přesčas, ani nároky označené judikaturou správních soudů za neoprávněné. Žalovanému tak není jasné, v čem konkrétně spatřuje žalobce nezákonnost provedeného výpočtu v rozhodnutí o doplatku za přesčasy. 7. K disproporcím ve výši částek jednotlivých složek služebního příjmu uvedených ve mzdových listech oproti částkám přiznaným příslušnými rozhodnutími vydanými ve věcech služebního poměru a uvedenými v dokladech vydaných podle § 129 odst. 3 zákona o služebním poměru žalovaný odkazuje na str. 14 a 15 napadeného rozhodnutí. Pro názornost uvádí, že ve mzdových listech pro měsíce duben a květen 2011 se nachází částka 0 Kč u složek služebního příjmu, protože po celé tyto měsíce žalobce pobíral dávky nemocenského pojištění. Základní složky služebního příjmu přiznané pravomocnými rozhodnutí a uvedené v dokladu podle §129 odst. 3 zákona o služebním poměru tak musely být ve mzdových listech poměrně pokráceny. 8. Žalovaný uvádí, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal s veškerými námitkami žalobce včetně námitky dopočtu služebního příjmu za vykonanou službu přesčas (str. 12 až 14 napadeného rozhodnutí). 9. Žalobce dle žalovaného nyní vznáší nové námitky týkající se průběhu léčby služebního úrazu, dlouhotrvající neschopnosti ke službě včetně rozhodování příslušných orgánů o jejím prodloužení a dalších jednotlivých neschopností ke službě. Spisový materiál neobsahuje dostatek podkladů pro doložení průběhu jednotlivých neschopností ke službě žalobce, neboť žalobce tyto námitky dříve neuplatnil. Žalobce dle žalovaného pomíjí § 124 odst. 5 písm. a) a b) zákona o služebním poměru a nesprávně slučuje pojem neschopnost ke službě s dobou, po kterou pobíral dávky nemocenského pojištění. 10. K námitce, že položka „náhrady za úraz“ není zahrnuta do výpočtu průběrného měsíčního služebního příjmu žalovaný odkazuje na str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí a připomíná, že jakékoli náhrady nelze považovat za služební příjem, který je odměnou za vykonanou službu. Žalovaný nepochybuje ani o správnosti údajů obsažených ve mzdových listech, které jsou vygenerované ze systému EKIS WEB. 11. K námitce žalobce, že původní rozhodnutí o odchodném mělo být před vydáním napadeného rozhodnutí zrušeno, žalovaný uvádí, že zrušit pravomocné rozhodnutí ve věcech služebního poměru je možné pouze cestou přezkumného řízení dle § 193 zákona o služebním poměru. Pro uplatnění tohoto institutu zákon stanoví prekluzivní lhůty (srov. § 209 zákona o služebním poměru). Rozhodnutí o přiznání odchodného bylo vydáno v roce 2012, nemohlo tedy být v roce 2021 (po vydání rozhodnutí o doplatku za přesčasy) zrušeno. Žalobci nebylo napadeným rozhodnutím přiznáno odchodné ve výši 246 972 Kč navýšené o 4 446 Kč, nýbrž pouze doplatek odchodného ve výši 4 446 Kč, a žalovaný tudíž neporušil překážku věci rozhodnuté. 12. Zbývající informace uváděné žalobcem považuje žalovaný za irelevantní. Replika 13. Žalobce v replice shrnuje průběh předchozího správního a soudního řízení o doplatky za přesčasy a opakuje žalobní námitky. Posouzení soudem 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud následně přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 15. V den jednání 28. 5. 2024 se žalobce telefonicky omluvil a na jednání se nedostavil. Žalovaný odkázal na písemná podání, shrnul podstatu věci a navrhl žalobu zamítnout. Důkazní návrhy žalobce soud zamítl pro nadbytečnost. Veškeré listiny nezbytné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). 16. Soud předesílá, že podaná žaloba je obsáhlá a nepřehledná a její text je na mnoha místech obtížně srozumitelný. Žalobce kopíruje rozsáhlé pasáže z předchozích rozhodnutí a opakuje námitky uplatněné již v dřívějších správních a soudních řízeních. Lze přitom stěží rozlišit části žaloby, ve kterých žalobce popisuje skutkový stav, od pasáží, v nichž vyjadřuje nesouhlas s posouzením své věci. 17. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze