6 Afs 28/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Af 1/2023- 55 - text 7 3 Af 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: J. J., DIČ: X bytem X zastoupený firmou s daňovým poradenstvím AUDAKA s.r.o. IČ: 649 39 090, sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu sídlem Štěpánská 619/28, 111 21 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2022, č.j. 8569781/22/2000-11451-106054, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho námitku podanou ve věci Vyrozumění o úroku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z nesprávně stanovené daně ze dne 4. 8. 2022 č. j. 6634944/20/2010-70461-106776 (dále jen „vyrozumění“) vydaného Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 (dále též „správce daně“). 2. Tímto rozhodnutím správce daně informoval žalobce, tehdy daňový subjekt, že mu podle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) ve znění účinném ode dne 1. 1. 2021 vznikl úrok z neoprávněného jednání správce daně a úrok z nesprávně stanovené daně z nemovitostí za zdaňovací období 1996, 1997 a 1998, který byl předepsán do evidence na osobní daňový účet daňového subjektu dne 3. 8. 2022 ve výši 73 846 Kč. Tento úrok odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou (dále též „ČNB“), zvýšené o 14 procentních bodů, platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě později, ode dne její úhrady, od 1. 1. 2021 odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 8 procentních bodů, platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí. 3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojí žalobou. Žalobce v jediném žalobním bodu namítá výši procentních bodů, že mu měl být přiznán úrok ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí po celou dobu do úhrady, přitom od 1. 1. 2021 mu byl přiznán úrok ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené pouze o 8 procentních bodů. Tento rozdíl 6 procentních bodů od uvedeného data je těžištěm sporu. Žalobce nesouhlasí se správcem daně, který postupoval podle bodu 11 přechodných ustanovení novely zákona č. 283/2020 Sb. (dále též „novela“), podle žalobce měl správce daně aplikovat právo účinné v době, kdy dluh vznikl a trvá, proto správce daně měl přiznat úrok ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů. Přechodná ustanovení považuje žalobce za protiústavní, jelikož zpětně mění jeho očekávání v určitou výši úroku. Přechodným ustanovením mu byl zpětně retroaktivně snížen úrok ze 14% na 8% k repo sazbě vyhlášené ČNB. Podle žalobce přednost má právní jistota a důvěra v platné právo, neboť měl založené oprávněné očekávání. K tomuto poukazuje na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu a tvrdí, že v důsledku novely mu bylo zasaženo do hmotněprávní sféry a úrok placený správcem daně za jeho pochybení je příslušenství daně jako součást daňové povinnosti. Zákonodárce ani v důvodové zprávě k novele zákona, ani v odůvodnění vládního návrhu neodůvodnil retroaktivitu úpravy. Žalobci proto měl být úrok ve výši reposazby zvýšené o 14 procentních bodů přiznán i po 1. 1. 2021. I kdyby bylo přechodné ustanovení v novele daňového řádu nepravě retroaktivní, stále musí důvěra v právo přetrvat. Zákonodárce již založil legitimní očekávání žalobce na úrok ve výši reposazby zvýšené o 14 procentních bodů. Soudu žalobce navrhuje, aby věc předložil Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení věty poslední bodu 11 přechodných ustanovení novely. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že postupoval v souladu s Čl. II novely. Toto ustanovení přineslo jasné odlišení, od jakého časového okamžiku bude aplikován nejen nový úrok (úrok z neoprávněného jednání správce dan byl nahrazen úrokem z nesprávně stanovené daně), ale také změny parametrů a dalších aspektů úroků, zejména pak jejich výše. Právě z důvodů právní jistoty bylo v přechodných ustanoveních novely výslovně stanoveno, že se úroky uplatňují podle dosavadní úpravy přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy, zatímco úroky podle úpravy nové se aplikují ode dne nabytí účinnosti změny. Změnu výše úroků umožňovala zejména skutečnost, že podle platné právní úpravy úroky vznikají za každý jednotlivý den, jsou-li v daném dni splněny podmínky pro jejich vznik. Přechodné ustanovení je součástí právního řádu České republiky, kterým je žalovaný povinen jakožto orgán státní správy se při své činnosti řídit. 5. Žalobce v replice ze dne 23. 2. 2024 na své argumentaci setrval a doplnil, že zásahem do uzavřeného skutkového stavu (stát začal disponovat s jeho finančními prostředky poté, co žalobce podal žalobu a zaplatil daň) porušil jeho legitimní očekávání, které se žalobci mohlo dostat, pokud by byl se svou žalobou úspěšný. Novelou došlo ke znemožnění nabytí legitimně očekávaného majetku, resp. k tomu, že úrok bude nižší a nebude ve výši reposazby zvýšené o 14 procentních bodů, nýbrž jen o 8 procentních bodů. Snížení takto přiznaného úroku mělo dopad na výši nákladů žalobce na zastupování, resp. na finanční parametry dohody žalobce se zástupcem o jeho odměně za vypracování žaloby, a na cenu zdrojů k úhradě daně a jejich alokaci. Jelikož zákonodárce jednorázově snížil výši úroku, žalobce byl nucen na sebe převzít vyšší závazky na opatření zdroje k úhradě daně a na odměnu právního zástupce, než by převzal při odškodnění nižším. Žalobce dále tvrdí, že měl za to, že dojde-li ke shodnému projevu vůle dvou stran, vznikne smlouva. Když žalobce v roce 2017 vstupoval do veřejnoprávního vztahu se státem, platila pro odškodnění daňových subjektů jiná pravidla. Jednalo se o závazek státu, s nímž žalobce při plánování svého podnikání počítal a stát tento svůj „smluvní závazek“ porušil tím, že ve svůj prospěch snížil výši odškodnění za svou nezákonnou činnost. Došlo proto k porušení ústavního principu neakcesorické povahy. Na pomyslných miskách vah stojí zájem na sjednocení některých sazeb v daňovém řádu a zájem státu se majetkově obohatit na osobách, kterým nezákonně dočasně zabavil jejich majetek tím, že snížil odškodnění osobám, na jejichž úkor se obohatil. Zákonodárce snížením odškodnění vytvořil zvláštní skupinu daňových subjektů, kterým přede dnem 1. 1. 2021 nezákonně zabavil finanční prostředky a část odškodnění, která měla být vyplacena těmto osobám, má sloužit na politiku státní dekriminalizace daňových delikventů. 6. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce, který v žalobě zmínil se toliko k „případné“ volbě termínu jednání, pak po řádném poučení soudu nereagoval, zda jednání požaduje, proto soud shledal, že s tímto postupem souhlasil konkludentně (§ 51 s. ř. s.). Soud shledal, že žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti. 8. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství (dále též „OFŘ“) ze dne 13. 5. 2022 č. j. 18221/22/5100-41456-712609 bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016 č. j. 5472390/16/2010-80542-119458, jímž bylo původně zřízeno zástavní právo k podílu žalobce k zajištění neuhrazené daně z nemovitých věcí v celkové výši 359 701 Kč. Důvodem uvedeného rozhodnutí OFŘ bylo, že zanikla povinnost žalobce uhradit nedoplatky na dani z nemovitostí okamžikem, kdy došlo k jejich převodu na nové vlastníky v roce 2000, jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2022 č. j. 6 Afs 28/2021-36, který se vztahoval k předchozí věci. Žalobce přestala tížit neuhrazená daň, proto správce daně nemohl zřídit zástavní právo k podílu žalobce v obchodní korporaci. 9. Dne 4. 8. 2022 správce daně pod č. j. 6634944/22/2010-70461-106776 (prvoinstanční rozhodnutí) vyrozuměl žalobce o úroku z vratitelného přeplatku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z nesprávně stanovené daně. V odůvodnění konstatoval, že podle § 254 odst. 1 daňového řádu účinného do 31. 12. 2020 náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené