2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

3 Af 15/2021- 38 - text 9 3 Af 15/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: S. C., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D. sídlem Pujmanové 882/25, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2021 č. j. 28494/21/5200-10421-71310, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně) ze dne 28. 12. 2020 pod č. j.: 9011202/20/2010-52522-111084, 9012516/20/2010-52522-111084 a 9012813/20/2010-52522-111084. Těmito třemi rozhodnutími správce daně zastavil řízení o žádostech žalobkyně o poskytnutí kompenzačního bonusu pro společníka společnosti s ručením omezeným jako zjevně právně nepřípustné podání podle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“), jelikož podnikatelská činnost společnosti s ručením omezeným jako taková nebyla krizovým opatřením bezprostředně zakázána ani omezena, a ani nedošlo k vyloučení činnosti způsobem podle § 6 odst. 2 zákona č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále též „ZKB“) za první, druhé a třetí bonusové období. 2. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. V žalobě žalobkyně namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož nesprávně a nedostatečně posoudilo podnikání žalobkyně podle § 6 odst. 1, 2 ZKB pro získání kompenzačního bonusu. Žalobkyně provozuje incomingovou cestovní agenturu JASON TRAVEL, s.r.o., sídlem Revoluční 762/13, Praha 1 (dále též „cestovní agentura“), pro rusky hovořící klientelu, pocházející z území Ruské federace a zemí bývalého Sovětského svazu, odběrateli jejích služeb jsou cestovní kanceláře z Ruska, Ukrajiny, Izraele, a dalších zemí s rusky hovořícími klienty. Podle žalobkyně skutkový stav neodpovídá obsahu správních spisů, nemá v nich oporu, jelikož žalobkyně měla získat kompenzační bonus podle § 6 odst. 2 písm. a) ZKB. V rozhodné době totiž měla omezenou, utlumenou, a vyloučenou činnost podle § 1 ZKB, omezující opatření ztěžovala jejím klientům možnost vstupu do ČR a od března 2020 úřady nevydávaly ani turistická víza. Podle žalobkyně jsou proto úvahy žalovaného pod body [20] až [23] napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Žalobkyně dovozuje, že opatření podle § 1 ZKB byla přijata k ochraně obyvatelstva a prevenci onemocnění koronaviru, necílila toliko na podnikatelskou činnost. Předmětem měla být kompenzace způsobená opatřením, která znamenala omezení nebo zákaz podnikatelské činnosti. Žalovaný proto v předmětné věci nesprávně vyhodnotil § 1 ZKB, že se musí jednat o protikoronavirové opatření směřující přímo na podnikatelské subjekty. Též nesprávně hodnotil § 6 odst. 2 písm. b) ZKB, tj. že se musí jednat o odběratele činného v provozovně, která byla v důsledku opatření uzavřena. Podle žalobkyně takováto podmínka v zákoně uvedena není. Žalobkyně tudíž všechny podmínky ZKB splnila. Tok zahraničních turistů do ČR se zastavil v důsledku např. omezení pohybu, jak shodně konstatoval žalovaný pod bodem [22] napadeného rozhodnutí, což je souladné s § 6 odst. 2 písm. a) ZKB. Žalovaný proto nesprávně právně hodnotil § 6 odst. 2 písm. a) ZKB, když uvedl, že odběratelé služeb, kteří neodebírají služby v důsledku opatření podle § 1 ZKB, musejí být podnikatelé poskytující svoji činnost v uzavřených provozovnách. Podle žalobkyně toto z ustanovení ZKB nevyplývá. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Odkazuje na napadené rozhodnutí a k námitce nezákonnosti uvádí, že předmětem kompenzačního bonusu je výkon činnosti podle § 6 odst. 1 či 2 ZKB. Na podporu uvedeného odkazuje na důvodovou zprávu, že ustanovení ZKB dopadá na ty subjekty, jejichž podnikatelská činnost byla opatřením orgánu státní správy výslovně zakázána, či byla vystavena výslovným omezením, tedy předmětný kompenzační bonus je tak určen toliko těm podnikatelům, kteří byli přímými adresáty zákazů či omezení [např. „provozování restauračních zařízení a barů, provozování hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, pořádání koncertů a jiných hudebních, divadelních, filmových představení, pořádání svatebních oslav, oslav vstupu do registrovaného partnerství a smutečních hostin, provozování cirkusů a varieté, pořádání poutí a podobných tradičních akcí, pořádání kongresů a jiných vzdělávacích akcí, pořádání veletrhů, provozování vnitřních sportovišť, posiloven a fitness center, umělých koupališť, wellness zařízení, provozování zoologických zahrad, provozování muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií. Podle odstavce 2 je zároveň zahrnutí činnosti do předmětu kompenzačního bonusu podmíněno tím, že z jedné nebo více těchto činností bezprostředně pochází převažující (tj. nadpoloviční) část příjmů z činnosti subjektu kompenzačního bonusu podle § 2, tedy osoby samostatně výdělečně činné… Uvedeným způsobem je zajištěno naplnění požadavku, aby podpora v podobě kompenzačního bonusu byla zacílena pouze na činnosti, které pro daného podnikatele představují činnosti většinové, tj. činnosti, jejichž zákaz či omezení nutně musí mít na daný subjekt proporčně významný dopad. Charakter zbývající menšinové činnosti (zda jde rovněž o činnost podnikatelskou, anebo např. o výkon zaměstnaní) již není z pohledu navrženého zákona relevantní].“ Činnost žalobkyně, která provozuje incomingovou cestovní agenturu pro klientelu z postsovětských zemí, nebyla přímo zakázána ani omezena žádným z opatření ve smyslu §1 odst. 1 ZKB, které upravuje daňový bonus na kompenzaci některých hospodářských následků bezprostředně souvisejících s omezením nebo zákazem podnikatelské činnosti v důsledku opatření přijatých orgány státní správy k ochraně obyvatelstva, prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření covidového onemocnění. Omezení na straně dodavatelů (konkrétně cestovních kanceláří ze zemí s rusky mluvícím obyvatelstvem) nejsou relevantní pro přiznání kompenzačního bonusu podle § 6 odst. 2 ZKB. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvádí k § 6 odst. 2 písm. b) ZKB, že se jedná pouze o osobu, v jejíchž prostorách je činnost subjektu vykonávána, není tím myšlen nutně odběratel. K § 6 odst. 2 písm. a) ZKB uvedeného odstavce žalovaný uvádí, že se jedná o obecné omezení odběratelů, není vztahováno na uzavřené prostory. Pro provozovatele cestovních agentur jako je žalobkyně, je určen jiný druh podpory, a to program Ministerstva pro místní rozvoj COVID – Cestovní agentury. Žalovaný s námitkou nepřezkoumatelnosti nesouhlasí, neboť se zabýval meritem sporu, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmý důvod, proč zákonné podmínky splněny nebyly. Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno a je srozumitelné. Žalovaný uvádí k námitce žalobkyně, že skutkový stav, který vzal správní orgán za rozhodný, neodpovídá obsahu správních spisů a nemá v nich oporu, že uvedenou námitku žalobkyně blíže nespecifikuje. S obecně uplatněnou námitkou žalovaný nesouhlasí, v daném případě bylo postupováno zcela v souladu se zákonem, správce daně hodnotil důkazy v souladu s § 8 daňového řádu podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Všechny důkazy a rozhodné skutečnosti jsou součástí spisového materiálu. Žalovaný v daném případě postupoval zcela v souladu se zákonem, postupovat jinak ani ve vztahu k žalobkyni nemohl, a napadené rozhodnutí netrpí vadou nezákonnosti ani nepřezkoumatelnosti. 5. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán podle § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle § 75 odst. 1 s. ř. s. a shledal, že žaloba není důvodná. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.) s takovým vyřízením věci účastníci souhlasili konkludentně. 6. Ze správního spisu vyplývají tyto podstatné skutečnosti. 7. Dne 30. 11. 2020 správci daně byly doručeny tři žádosti žalobkyně, tehdy žadatelky, o kompenzační bonus pro společníka společnosti s ručením omezeným za tři bonusová období, a to od 5. 10. 2020 do 4. 11. 2020 ve výši 15 500 Kč, od 5. 11. 2020 do 21. 11. 2020 ve výši 8 500 Kč a od 22. 11. 2020 do 13. 12. 2020 ve výši 11 000 Kč, podané z titulu společníka cestovní agentury z důvodu „bezp