8 Afs 361/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Af 5/2022- 98 - text 9 3 Af 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČ 26710170 sídlem Tyršova 68, 281 26 Týnec nad Labem zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční náměstí 2588/14, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020 č. j. MF-12137/2020/3901-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 4. 3. 2020 č. j. 12552/20/7700-10124-050820 (dále též „rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020“). Tímto rozhodnutím GFŘ podle § 121 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), nařídilo přezkum rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019 č. j. 47389/19/5200-11433-711413 (dále též „rozhodnutí OFŘ ze dne 15. 11. 2019“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti platebním výměrům na úrok z prodlení na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období květen 2012 a srpen 2012. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (ze dne 17. 6. 2020 č. j. MF-12137/2020/3901-4) shrnul, že Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále též „správce daně“) dne 22. 11. 2018 dvěma platebními výměry, a to č. j. 4792396/18/2111-50523-202376 a č. j. 4792397/18/2111-50523-202376, vyrozuměl žalobkyni, tehdy daňový subjekt, o předpisu úroku z prodlení na DPH za zdaňovací období květen 2012 a srpen 2012. Dne 29. 11. 2018 daňový subjekt podal proti oběma platebním výměrům odvolání, která doplnil ve dnech 29. 3. 2019 a 14. 11. 2019. Rozhodnutím OFŘ ze dne 15. 11. 2019 bylo odvolání daňového subjektu (ze dne 29. 3. 2019) zamítnuto a platební výměry potvrzeny. Dne 19. 11. 2019 správce daně odvolání daňového subjektu ze dne 14. 11. 2019 postoupil OFŘ. Správce daně o doplnění odvolání (ze dne 14. 11. 2019) vyhotovil úřední záznam ze dne 5. 12. 2019 č. j. 5063229/19/2111-50523-202379, a úřední záznam dne 18. 12. 2019 č. j. 5232523/19/2100-11450-200379, ve kterém shrnul námitky daňového subjektu. Dne 16. 1. 2020 OFŘ podalo podnět GFŘ podle § 121 odst. 3 daňového řádu k nařízení přezkumu rozhodnutí OFŘ ze dne 15. 11. 2019. GFŘ rozhodnutím ze dne 4. 3. 2020 nařídilo přezkum rozhodnutí OFŘ ze dne 15. 11. 2019 pro porušení § 116 odst. 2 daňového řádu, jelikož v něm nebyly vypořádány námitky daňového subjektu z odvolání ze dne 14. 11. 2019. Dne 20. 1. 2020 daňový subjekt proti rozhodnutí OFŘ ze dne 15. 11. 2019 podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze, jíž byla přidělena sp. zn. 43 Af 3/2020. OFŘ v tamní věci navrhlo soudu přerušení řízení s ohledem na rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020. 3. Žalovaný konstatoval, že pasáž rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020 obsahující hodnocení odvolacích námitek správcem daně je daňovým subjektem citována vytrženě z kontextu. Příslušná pasáž, obsažená v popisné části rozhodnutí, označené jako „Skutkový stav zjištěný ze spisového materiálu“, je shrnutím doplnění stanoviska správce daně k odvolání a GFŘ shrnulo důvody výroku svého rozhodnutí ze dne 4. 3. 2020 v závěrečné části odůvodnění, označené jako „Posouzení věci Generálním finančním ředitelstvím“. Odůvodnění výroku GFŘ je dostatečně přesné a nevzbuzuje pochybnosti. 4. Žalovaný k námitce, že nemělo být postupováno podle § 121 daňového řádu, ale podle § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějšcích předpisů (dále též „s. ř. s.“), uvedl, že daňový řád ani s. ř. s. nevylučují nařízení či provedení přezkumného řízení podle § 121 až § 123 daňového řádu v průběhu soudního přezkumu přezkoumávaného rozhodnutí. Tato skutečnost byla potvrzena i judikaturou. Uspokojení navrhovatele podle § 62 s. ř. s. a podle § 124 daňového řádu je speciálním institutem vůči obecnému přezkoumání rozhodnutí podle § 121 až § 123 daňového řádu a tam, kde jsou splněny podmínky pro využití daného institutu, má jeho užití aplikační přednost. Možnost aplikace tohoto institutu je však oproti nařízení přezkoumání rozhodnutí užší, neboť její podmínkou je uspokojení navrhovatele. V předmětné věci však podnět k nařízení přezkoumání původního rozhodnutí ani rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020 se nezabývají podstatnou částí důvodů, které daňový subjekt uplatnil ve své žalobě, nesměřují k uspokojení daňového subjektu. Cílem přezkoumání je v daném případě pouze zhojení vad procesního postupu OFŘ a vad odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 15. 11. 2019. Podle žalovaného tak § 124 daňového řádu nebylo možno aplikovat a postup OFŘ podle § 121 odst. 3 daňového řádu považuje za správný. 5. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozdělit do těchto žalobních bodů. 6. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým právním názorem je OFŘ v dalším řízení vázáno. Žalobkyně přitom totožnou námitku vznesla již v odvolání proti rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020, kterou žalovaný nevyřídil. Žalovaný se nijak nevyjádřil, zda OFŘ bude v dalším řízení vypořádávat námitky žalobkyně, které vznesla v doplnění odvolání ze dne 14. 11. 2019 nebo jen ty, které shledal finanční úřad důvodnými, jak žalobkyně požadovala v odvolání. V rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020 je jen obecně uvedeno, že OFŘ má vypořádat všechny odvolací námitky, které vypořádány nebyly, aniž by uvedl, jaké to jsou a jakým právním názorem je OFŘ zavázáno. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a porušuje § 114 odst. 2 daňového řádu, neboť žalovaný nepřezkoumal rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020v rozsahu požadovaném v odvolání. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně tvrdí, že nařízení přezkumu podle § 121 daňového řádu je vyloučeno, pokud lze aplikovat nařízení přezkumu podle ust. § 62 s. ř. s., které je speciálním ustanovením k obecné možnosti správce daně nařídit přezkum podle § 121 daňového řádu, a proto má aplikační přednost. Změny napadeného rozhodnutí tedy lze dosáhnout výhradně postupem podle § 62 s. ř. s. Nařízení přezkumu brání skutečnost, že žalobkyně napadla původní rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji vede pod sp. zn 43 Af 3/2020. Názor žalovaného, který uvedl, že aplikace institutu uspokojení navrhovatele podle § 62 s. ř. s. je užší než nařízení přezkumu podle daňového řádu, považuje za rozporné s výkladem § 62 s. ř. s., k němuž dospěl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 7. 2010 č. j. 3 Ads 148/2008-70. Daňový řád v § 124 výslovně upravuje, co je oprávněn daňový orgán činit, když je daňové rozhodnutí napadeno správní žalobou. Podle zásady enumerace veřejnoprávních pretenzí může daňový orgán dosáhnout změny žalobou napadeného rozhodnutí jen postupem podle § 62 s. ř. s., přičemž podle § 124 odst. 2 daňového řádu je vyloučeno, aby se tak stalo cestou nařízení přezkoumání rozhodnutí podle § 121 daňového řádu, jak potvrzuje i § 75 odst. 1 s. ř. s. a ke stejnému závěru lze dospět i aplikací § 121 odst. 2 daňového řádu. Daňový orgán před skončením řízení ve správním soudnictví není schopen posoudit, v jakém rozsahu bude jeho rozhodnutí přezkoumáno. Daňový orgán tak musí vyčkat na skončení řízení ve správním soudnictví, teprve poté může v otázkách, které nebyly posouzeny, nařídit provedení přezkumného řízení. Tím, že žalovaný aproboval přezkum podle § 121 daňového řádu, způsobil, že krajský soud bude muset odmítnout žalobu žalobkyně proti původnímu rozhodnutí, čímž se podstatně prodlouží doba, za níž bude věc vyřízena. Tento postup krátí žalobkyni na možnosti efektivní obrany proti nezákonnému rozhodnutí. Žalobkyni je zasahováno i do práva na pokojné užívání majetku garantované v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť je nucena vynakládat náklady na právní zastoupení ve dvou soudních řízeních. 8. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K prvnímu žalobnímu bodu odkázal na § 116 odst. 2 daňového řádu, na který odkázalo napadené rozhodnutí i rozhodnutí GFŘ ze dne 4. 3. 2020. Podle uvedeného ustanovení musí být vypořádány všechny důvody, v nichž odvolatel, spatřuje nesprávnost či nezákonnost rozhodnutí. OFŘ se proto musí zabývat všemi námitkami uvedenými žalobkyní v doplnění, názor správce daně není pro rozsah posuzování rozhodný. To neznamená, že by OFŘ bylo povinné shledat námitky žalobkyně důvodnými a ztotožnit se s nimi. Předmětný závěr tedy z napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, napadené rozhodnutí je zcela srozumitelné a přezkoumatelné. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že úspěch postupu podle § 62 s. ř. s. a § 124 daňového řádu závisí na vůli žalobkyně, která může sdělit soudu, že byla postupem správního orgánu uspokojena, přestože nebylo vyhověno všem jejím původním námitkám. Naopak i v případě, kdy k uspokojení