4 As 421/2021 — Nejvyšší správní soud

4 A 4/2023- 45 - text  12 4 A 4/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: M. S., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023 č.j. MHMP 108165/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskoprávního, oddělení správních činností a správního trestání (dále jen „žalovaný“) ze dne 13. 1. 2023 č.j. MHMP 108165/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odboru kancelář tajemníka, ze dne 9. 11. 2022 sp. zn. SZ P4/239416/22, inter. ozn. R 599/2022 OKAT/MA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad městské části Praha 4, odboru kancelář tajemníka (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodl tak, že je žalobce vinen přestupkem proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 251/2016 Sb.“), kterého se dopustil tím, že dne 25. 5. 2022 v době kolem 16:30 hod., před nástupištěm metra linky X, zastávka MHD X (ve směru do centra) v Praze, opakovaně neuposlechl výzvy příslušníka Policie České republiky, aby prokázal svoji totožnost, tedy úmyslně neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Za spáchání tohoto přestupku byl žalobci podle § 35 písm. b), § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“) a § 5 odst. 3 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., uložen správní trest: pokuta ve výši 1 000 Kč, která byla splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v paušální částce. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že nebylo naplněno obvinění z odmítnutí prokázání totožnosti, neboť totožnost žalobce byla zjištěna dobrovolně bez nutnosti předvedení, a to po cca 15 minutách od výzvy policistů na nejbližší služebně PČR, kam se žalobce dostavil ve věci podání oznámení, informoval zasahující policisty o tomto nutném intermezzu bránícím dokonání pokusu o podvod a zneužití jeho osobních údajů. Nedošlo tedy ke zbytečnému odkladu uposlechnutí výzvy, jinak by totiž došlo k dokonání pokusu o podvod, což bylo policisty vyhodnoceno jako důvodné, jeden z nich šel překontrolovat záznam z nástupiště. Tím bylo vyhověno požadavku na „opatrnost přiměřenou daným okolnostem a situaci“ dle § 114 zákona. Nemohlo tedy ani dojít k narušení zájmu chráněného zákonem, tedy hladkého výkonu veřejné správy, neboť policie byla povinna v této situaci respektovat též nadřazený zájem žalobce na ochraně proti hrozícímu útoku na majetek. Policisté rozhodli, že se na stanici nepojede vozem, ale půjde se pěšky, vyhověli tedy dikci zákona, že potřebnou součinnost k prokázání totožnosti policista poskytne způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu. 4. Popíral, že by požadoval důkazy o svém údajném cestování v MHD, ve skutečnosti jeden z revizorů uvedl, že o údajném jednání žalobce existuje záznam, přičemž policista se o tom šel přesvědčit a poté žalobci lhal, že ho na záznamu viděl; na videozáznam telefonu to odmítl zopakovat. 5. Dozorčí služebny PČR prohlásil, že se žalobce nemusí bát zneužití jeho osobních údajů. Hned na začátku zápisu oznámení jej prap. M. Š. odmítl nazvat jinak než přestupek proti občanskému soužití, poté, co bylo zmíněno zneužití pravomoci veřejného činitele u jeho kolegy, dal dozorčí žalobci podepsat papír, jehož kopii odmítl poskytnout a kdy šlo zřejmě o poklad k obvinění z přestupku proti veřejnému pořádku. 6. Nesouhlasil s tím, že by byl výhradně povinen prokázat svou totožnost hned na místě, příslušný zákon jasně rozlišuje mezi přímým „odmítnutím“ a dobrovolným „může-li po“ (§ 63 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb.) vyhověním. Musí být zohledněna tíseň dané situace, šlo o vyhovění výzvě na základě poskytnutí potřebné a nezbytné součinnosti policie, v opačném případě by žalobci hrozila částečná odpovědnost za vznik škody dle občanského práva. Snad dosud neplatí povinnost občana neklást odpor podvodníkům jen proto, že tento postup by ulehčil činnost policie. Poukazoval na to, že výklad žalovaného, dle kterého i nepatrné prodlení je neuposlechnutím výzvy k prokázání totožnosti, je přepjatým formalismem. 7. Namítal podvodnost jednání revizorů, což dovozoval z toho, že požadovali i druhou tzv. pořádkovou pokutu ve výši 1 000 Kč za údajnou jízdu na kole po nástupišti, jízda na kole v přepravních prostorech však není mezi zakázanými skutky dle zákona, za což jedině lze pokutu dle SPP PID udělit. 8. Měl za to, že správní orgán I. stupně hrubě pochybil, když nevyčkal rozhodnutí civilního soudu a sám žalobce identifikoval jako pachatele v jiné věci, tj. údajného porušení smluvních vztahů mezi přepravcem a cestujícím (SPP PID), na tomto podkladě vlastní interpretace důkazů z občanskoprávní věci správní orgán rozhodl svou správní věc, což je vadou řízení. Oba správní orgány k případu přistupovaly mimořádně tendenčně, žalovaný se v bodě 8 napadeného rozhodnutí pokusil relativizovat vážné pochybení kolegy. Dle protokolu: „Součástí spisového materiálu od Policie ČR byla také fotografie pana S. Na základě těchto podkladů dospěl správní orgán k závěru, že podezřelá osoba na videozáznamu je shodná s osobou obviněného.“ Žádal, aby soud výslovně určil, zda je přípustné ve správní věci rozhodovat na základě vlastního posouzení důkazů z nerozhodnuté věci občanskoprávní, tedy zda tímto postupem správní orgán překročil svou pravomoc. 9. Podle žalovaného prý zasahující policista nemohl tvrdit, že žalobce viděl na záznamu kamer, protože mu nebylo umožněno zhlédnutí kamerového záznamu na místě. Dle žalobce se tím žalovaný účelově vyhýbá posouzení možnosti, že tento veřejný činitel lhal, což žalobce může odpřisáhnout. 10. Namítal, že správní orgán I. stupně se pokusil sabotovat účast žalobce na ústním jednání tím, že mu uvedl nesprávnou adresu místa, následně žalobce zval na výslechy svědků, ač jím byl informován, že nevidí důvod ke své účasti, přesto do protokolu zákeřně vepsal: Obviněný se k ústnímu jednání bez náležité omluvy či důležitého důvodu nedostavil. 11. Správní orgán při udělení pokuty nezohlednil osobní situaci žalobce, tedy že je podnikatel v předdůchodovém věku, který během covidové pandemie ukončil živnost, jako nezaměstnaný nepobírá žádnou podporu ani dávky a žije sám ve společné domácnosti s 84letou matkou. Jde o necitlivý přístup, k čemuž žalovaný uvedl, že žalobce měl tyto poměry správnímu orgánu sám sdělit. 12. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný nesouhlasil se žalobními námitkami, k námitkám pod č. 1), 2), 3), 5), 6) a 8) žaloby a k uložení sankce se již podrobně vyjádřil na stranách 4 – 5 napadeného rozhodnutí. 14. K námitce 4) ohledně průběhu výslechu žalobce na služebně uvedl, že z podání informace Místního oddělení policie ČR ze dne 31. 5. 2022 je zřejmé, že policejní orgán na základě žalobcova podání zahájil přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití vůči revizorům MHD, neboť tito údajně měli žalobce nepravdivě obvinit ze spáchání přestupku, z vytěžení revizorů a z pořízeného kamerového záznamu však bylo zjištěno, že žalobce skutečně vlakem metra jel, před revizory MHD utíkal a následně jim nepředložil platný jízdní doklad. Bylo tak jasně doloženo, že žalobce ve svém oznámení proti revizorům MHD učiněném na služebně záměrně lhal, když je obvinil z přestupkového jednání. Z tohoto důvodu policejní orgán žalobcovo oznámení odložil dle § 74 odst. 3 písm. b) zákona o policii, neboť nebylo dáno podezření z přestupku. 15. K námitce 7) ohledně údajného požadování druhé pokuty ze strany revizorů za jízdu na kole po nástupišti uvedl, že tato skutečnost ze spisového materiálu nevyplývá, a i kdyby ve spise uvedena byla, nepřísluší žalovanému řešit porušení Smluvních přepravních podmínek PID. 16. K námitce ohledně identifikace žalobce uvedl, že oba zmiňované důkazy provedl v přítomnosti žalobce a poskytl mu prostor se k těmto důkazům vyjádřit, žalobce se však k těmto důkazům nevyjádřil a žádné další nenavrhl. 17. Dále uvedl, že žalobce byl přítomen u výslechu policisty, který při něm uvedl, že kamerový záznam mu byl pracovníkem stanice metra odmítnut, neboť do něj nemá přístup, přičemž policistovi sdělil, aby bylo Policií ČR o záznamy písemně požádáno. Z toho plyne, že policista na místě žádný záznam neviděl, což ve s