3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

4 A 43/2023- 50 - text 15 4 A 43/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: X. X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Kehlem sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2023 č.j. OAM-20805-46/PP-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2023, č. j. OAM-20805-46/PP-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce podané dne 22. 12. 2021 o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU, tak, že žádost se zamítá podle ust. § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „zákon“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a podle § 87e odst. 4 téhož zákona se žalobci stanoví lhůta k vycestování z území České republiky 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal porušení zásady presumpce neviny žalovaným, který sice uvádí, že tuto zásadu respektuje, je tomu však naopak, je to zřejmé např. ze stran 9-11 rozhodnutí, ze kterých citoval. V tom spatřoval rozpor s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), žalovaný považuje informaci o zahájeném trestním stíhání za nejdůležitější aspekt, ze kterého dovozuje možnost narušení veřejného pořádku žalobcem do budoucna (viz str. 10), vycházel tedy nejen z předchozích tří odsouzení žalobce, ale též z probíhajících trestních řízení. Žalovaný tak negativně hodnotil skutečnost, ke které vůbec přihlížet nesměl, své úvahy formoval v neprospěch žalobce. Navíc si ve svých úvahách protiřečí, čímž zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu); na jednu stranu totiž říká, že tuto zásadu ctí, avšak následně ji zcela flagrantně porušuje. Odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023 č.j. 17 A 92/2022-44 a Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Azs 103/2021-30. Pokud tedy platí, že žalobce dosud nebyl ohledně stíhaných skutků pravomocně odsouzen, nelze k těmto trestním stíháním vůbec přihlížet, ani o ně rozhodnutí argumentačně popírat. 3. S odkazem na § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) uváděl, že ne každá písemnost od orgánů veřejné moci může být podkladem pro rozhodnutí, policie nemůže podklady z trestního spisu bez zákonného podkladu sdělovat a předávat správním orgánům, informace z trestních spisů nejsou veřejné. Předání informací žalovanému o tom, že byla podána obžaloba, je v rozporu s trestním řádem a čl. 2 odst. 2 Listiny, žalovaný není v okruhu osob, kterým by se tyto informace měly sdělovat, příslušná sdělení orgánů činných v trestním řízení postrádají ustanovení trestního řádu, o která se opírají. Orgány činné v trestním řízení nebyly nijak oprávněny, aby tyto informace žalovanému předávaly do předmětného správního řízení. Žalovaný sice uvádí, že je oprávněn seznámit se s opisem rejstříku trestů, ze kterého vyplývá i probíhající trestní stíhání, to jej však ještě nečiní účastníkem v tomto řízení. Žalovaný tak porušil § 3 a § 50 odst. 1 a 2 správního řádu, když si takové podklady opatřil a zároveň si na jejich základě vytvořil domněnky o skutkovém stavu na straně žalobce. 4. Žalovaný porušil též § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, jehož předmětem je ochrana veřejného zájmu do budoucna, správní orgán měl primárně hodnotit hledisko možnosti páchání trestné činnosti v budoucnu. Žalovaný nesměl přihlížet k aktuálně vedeným trestním řízením, měl hodnotit pouze zahlazená odsouzení za skutky spáchané v letech 2012, 2013 a 2019, napadené rozhodnutí bylo vydáno čtyři roky po spáchání posledního trestného činu, žalovaný tak při hodnocení obav nezohlednil, že předchozí odsouzení jsou již značně neaktuální a nezavdávají důvod se domnívat, že by se žalobce mohl dopouštět další trestné činnosti. Žalovaný též nezohlednil, že ve všech případech předchozího odsouzení se jednalo o přečiny, tedy méně závažné trestné činy, ani za jeden z nich nebyl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, vždy se jednalo o tresty výchovné. Žalovaný tak porušuje čl. 27 Směrnice č. 2004/38/ES, dle kterého osobní chování jednotlivce musí představovat aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého ze zájmů společnosti, tyto podmínky musí být naplněny kumulativně, když minimálně podmínky aktuálnosti a závažnosti v případě žalobce absentují. Nebyly tak splněny podmínky § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. 5. Napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaný vycházel pouze z domněnek. Ohradil se proti tomu, jak žalovaný hodnotil postavení manželky žalobce, která je státní příslušnicí Rumunska; žalovaný uvedl, že není státní občankou České republiky, což je v rozporu se Směrnicí č. 2004/38/ES (zejm. s čl. 2 odst. 1 a čl. 24 odst. 1), která mezi příslušníky členských států ES nerozlišuje, tato skutečnost nemůže být žalobci přičítána k tíži (resp. hodnocena negativně). Manželka žalobce je navíc držitelkou povolení k trvalému pobytu. Je pouhou nepřezkoumatelnou domněnkou rozpornou s čl. 3 správního řádu, pokud žalovaný uvedl, že manželé mohou svůj společný život realizovat v jiné zemi; žalobce je občanem Ruské federace, jeho manželka občankou Rumunska, která nemá v zemi původu žalobce žádné vízové ani jiné pobytové oprávnění, žalobce samotný nebyl v zemi původu přes dvacet let, nemá tam žádné zázemí, práci, bydlení ani rodinného příslušníka, konstatování žalovaného o možnosti realizovat jejich život v domovské zemi není podloženo jediným důkazem. Žalobce přitom navrhoval provést výslech jeho manželky, což žalovaný neučinil. Žalovaný nijak neupozornil žalobce, že by měl tvrdit a prokazovat důvody stran nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, porušil svou poučovací povinnost dle § 4 odst. 2 správního řádu, žalobce nemohl předpokládat, že žalovaný jeho žádosti nevyhoví dle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný uvedl, že manželka se mohla v řízení vyjádřit, avšak opomenul, že nebyla účastníkem správního řízení, navíc se jedná o cizinku, nebyla vyrozuměna o svém právu se k věci vyjádřit, měla být tzv. vedlejším účastníkem správního řízení. I pokud by však toto postavení neměla, měla jí být výzvou uložena povinnost tvrdit (doložit) případné dopady napadeného rozhodnutí do jejího života, popř. měl být proveden její výslech, kde by měla možnost popsat dopady rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Pokud se tak nestalo, došlo k porušení § 3, § 7, § 50 a § 68 odst. 3 správního řádu. 6. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný uvedl, že hrozba veřejnému pořádku, kterou žalobce představuje, je dána především jeho pravomocnými odsouzeními, a to rozhodnutími trestních soudů, jejichž podstatný obsah žalovaný v rozhodnutí shrnul. Jedná se sice o přečiny, za které nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, to však neznamená, že se jejich spácháním žalobce nedopustil závažného narušení veřejného pořádku, jak tento neurčitý právní pojem žalovaný vyložil v napadeném rozhodnutí. Závažné narušení veřejného pořádku představuje trestný čaj jako takový, i když odsouzení žalobce již bylo zahlazeno, je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce mezi jednotlivými trestnými činy vždy vedl řádný život pouze do doby, než bylo předchozí odsouzení zahlazeno, pak se dopustil dalšího trestného činu, z čehož je zřejmé, že předchozí odsouzení na něj nemělo potřebného výchovného efektu a nesvědčí to o jeho řádné integraci do společnosti v ČR, když nerespektuje její hodnoty; právě z toho vyplývá hrozba pro veřejný pořádek i do budoucna. Nosným důvodem rozhodnutí tak nebylo, že jsou proti žalobci aktuálně vedena další dvě trestní řízení, podmínky ust. § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců by byly naplněny i bez toho, že by se žalobcem byla tato další dvě trestní řízení vedena, žalovaný je povinen postupovat v souladu s § 3 správního řádu a bylo by pochybením, pokud by se vůbec nezabýval otázkou, zda je se žalobcem v současnosti určité trestní řízení vedeno, jaký skutek je mu kladen za vinu a v jaké procesní fázi se dané řízení nachází. Tato skutečnost byla v napadeném rozhodnutí použita spíš pro dokreslení celkového charakteru jednání žalobce, žalovaný tím nekonstatoval, že by žalobce