7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 50/2023- 54 - text 10 5 A 50/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: STAVREAL, spol. s r.o., IČO: 25101099 se sídlem Jankovcova 1057/6, Praha 7 – Holešovice zastoupená JUDr. Petrem Janem Bakešem, advokátem se sídlem U Olší 280, Velký Borek proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2023, č. j. MZP/2023/232/553, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Česká inspekce životního prostředí (dále „prvostupňový správní orgán“) vydala dne 1. 2. 2022 rozhodnutí č. j. ČIŽP/41/2022/1061, kterým za porušení na úseku nakládání s odpady uložila žalobkyni pokutu ve výši 1 500 000 Kč. Toto rozhodnutí žalovaný zrušil svým rozhodnutím ze dne 8. 12. 2022, č. j. MZP/2022/500/521, a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Prvostupňový správní orgán následně rozhodnutím ze dne 15. 3. 2023, č. j. ČIŽP/41/2023/1929, uznal žalobkyni vinnou tím, že minimálně ode dne 31. 12. 2019 do dne 14. 9. 2021 nakládala (soustřeďovala je) na pozemcích č. parc. 4003/2 a č. parc. 4003/47 k. ú. Libeň odpady, a to ke dni 31. 12. 2019 celkem 34 109 tun odpadů skupiny 17 a 20, ke dni 31. 12. 2020 celkem 28 488,6 tun odpadů skupiny 17 a 20 a ke dni 14. 9. 2021 celkem cca 9 508 tun odpadů skupiny 16 a 17, přestože předmětné pozemky nebyly zařízením určeným pro nakládání s danými druhy a kategorií odpadů. Tímto jednáním porušila § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 541/2020 Sb., zákona o odpadech, ve znění účinném do 31. 1. 2022, a dopustila se přestupku dle § 121 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech, za což jí prvostupňový správní orgán uložil dle § 121 odst. 5 písm. d) zákona o odpadech pokutu ve výši 1 300 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně znovu odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a v pořadí druhé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí podanou žalobou. 2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že prvostupňový správní orgán při místním šetření provedeném dne 14. 9. 2021 zjistil a zdokumentoval, že na předmětné pozemky byly společně ukládány stavební odpady (skupina 17 dle katalogu odpadů) dále odpady skupiny 16 (pneumatiky). Jednalo se o odpady, které žalobkyně převzala jako provozovatel mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů. Soustřeďování odpadů na předmětných pozemcích neměla povoleno. Z hlášení o produkci a nakládání s odpady za roky 2019 a 2020 za výše uvedené mobilní zařízení prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobkyně vykázala vždy k 31. 12. na skladě (kódem nakládání BN5 nebo CN5) odpady (stavební odpady skupiny 17 dle katalogu odpadů a komunální odpady skupiny 20 dle katalogu odpadů), které dle svého vyjádření ze dne 6. 9. 2021 soustřeďovala na předmětných pozemcích. To souhlasí i se zjištěním z místního šetření dne 14. 9. 2021. V roce 2019 žalobkyně převzala od různých subjektů celkem 137 457 tun odpadů, k tomu vykázala zůstatek z roku 2018 celkem 65 967 tun odpadů. V průběhu roku 2019 předala do zařízení pro nakládání s odpady celkem 169 335 tun odpadů. Zbylý rozdíl celkem 34 109 tun odpadů vykázala žalobkyně s kódem nakládání XN5 (zůstatek k 31. 12.). V roce 2020 převzala od různých subjektů celkem 102 332 tun odpadů, k tomu vykázala zůstatek z roku 2019 celkem 34 109 tun odpadů. V průběhu roku 2020 předala do zařízení pro nakládání s odpady celkem 107 953 tun odpadů. Zbylý rozdíl celkem 28 488 tun odpadů vykázala s kódem nakládání XN5 (zůstatek k 31. 12.). Zákon stanoví povinnost nakládat s odpady pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Při povolování těchto zařízení příslušné správní orgány zkoumají mimo jiné i zda provoz zařízení neohrozí, či nepoškodí životní prostředí, nebo zdraví obyvatel nebo nedojde k nadměrnému obtěžování obyvatel v okolí. Správní orgán má také možnost stanovit event. další podmínky a provoz zařízení regulovat tak, aby negativní vliv provozu zařízení byl minimalizován (maximální množství odpadů, monitoring apod.). Žalobkyně zařízení pro nakládání s danými druhy a kategoriemi odpadů neměla povoleno. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná replika žalobkyně 3. Žalobkyně namítá, že v řízení před prvostupňovým správním orgánem došlo ke zúžení plné moci advokáta, který zastupoval žalobkyni v prvním odvolacím řízení. Žalobkyně plnou mocí ze dne 14. 2. 2022 zmocnila advokáta Mgr. Kamila Fotra k poskytování právní pomoci v řízení o prvním odvolání. Prvostupňový správní orgán však následně se zvoleným advokátem nejednal a komunikoval přímo s žalobkyní, když jí dne 9. 1. 2023 zaslal vyrozumění o dalším postupu. Plná moc pro Mgr. Kamila Fotra však sloužila i pro prvostupňové správní řízení. Z plné moci je evidentní, že nebyla určena pouze k jedinému úkonu. Prvostupňový správní orgán tak měl vyšetřit, zda a v jakém rozsahu plná moc platí i pro nadcházející řízení. Tím, že žalobkyně musela s prvostupňovým správním orgáne komunikovat přímo bylo zasaženo její právo zvolit si zástupce pro celé řízení a čerpat právní pomoc. Tímto bylo rovněž porušeno právo na spravedlivý a férový proces. 4. Žalobkyně dále namítá, že ve věci nebyl řádně zjištěn přesný skutkový stav, neboť správní orgány vycházejí z odhadů a nikoliv konkrétních a objektivních skutkových zjištění a měření. Žalobkyni je vytýkáno, že nesprávně nakládala s odpady, avšak tato zjištění vykazovala pouze ve svých hlášeních, porušení nebylo zjištěno objektivním kontrolním hlášením v rámci kontroly dne 14. 9. 2021, kdy bylo zjištěno fyzicky pouze cca 9 508 tun odpadu. Výkazy žalobkyně za roky 2019 a 2020 byly zjevně chybné. Žalobkyni je možné vytýkat toliko administrativní pochybení ve výkaznictví. 5. Žalobkyně se rovněž domáhala nařízení ústního jednání, které nařízeno nebylo, přestože správním orgánům nemohlo být zřejmé, jak probíhalo u žalobkyně výkaznictví a zda mělo odraz v nakládání s odpady. 6. Žalobkyně namítá, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, jelikož z nich není zřejmé, proč správní orgány klasifikovaly jednání žalobkyně jako trvající přestupek. Není patrné, jak správní orgány vyložily neurčitý právní pojem „jednotný záměr“, „stejný způsob provedení“ a „blízká časová souvislost“. Nelze tak přezkoumat přiléhavost právních norem. Žalobkyně nesouhlasí, že by její jednání mělo být klasifikováno dle § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jako trvající přestupek. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s otázkou předložení plné moci se v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval. Žalobkyně nijak neuvedla, jakým způsobem mělo být jednáním prvostupňového správního orgánu postiženo její procení právo. Žalobkyně byla o postupu prvostupňového správního orgánu informována a její právo nechat se zastupovat tím nebylo dotčeno. 8. Správní orgány vycházely z údajů z hlášení o odpadech podaných žalobkyní za roky 2019 a 2020, z vyjádření žalobkyně ze dne 6. 9. 2021, ve kterých uvedla, že odpady soustřeďovala na předmětných pozemcích a měla za to, že souhlas k danému nepotřebuje, a posledně ze zjištění prvostupňového správního orgánu při místním šetření dne 14. 9. 2021, kdy prvostupňový správní orgán zdokumentoval velké množství odpadů. Skutečnost, že došlo k nakládání s odpady na předmětných pozemcích, nerozporovala žalobkyně ani v námitkách k protokolu z kontroly, ani po zahájení přestupkového řízení. Žalobkyně rovněž neuvedla, v čem byla hlášení za roky 2019 a 2020 chybná a jak případně nakládala s odpady, u kterých nebylo doloženo předání do oprávněného zařízení. Tvrzení o nesprávnosti údajů v hlášeních, které žalobkyně vznesla v odvolání, vyhodnotil žalovaný jako účelové ve snaze se vyhnout postihu, jelikož žalobkyně je neupřesnila a nedoložila žádnými důkazy. Ani v žalobě nejsou žádné konkrétní nesprávné údaje specifikovány. 9. V žádosti o ústní jednání žalobkyně neuvedla žádné důvody, pouze upozornila na provedení nápravy (odvoz odpadů z pozemků). Žalobkyně nenavrhovala výslech svědků a provedení nápravy bylo zdokumentováno při šetření na místě ze dne 8. 6. 2022. Žalobkyně mohla po zamítnutí ústního jednání uplatit své námitky písemně, což učinila. 10. Žalovaný je názoru, že se žalobkyně dopustila pokračujícího přestupku, tj. žalobkyně svým jednáním naplňovala stejnou skutkovou podstatu přestupku, jednotlivé dílčí útoky (ukládání odpadů na předmětné pozemky) byly vedeny jednotným záměrem. Je zde souvislost časová i souvislost v záměru útoku. 11. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně dodala, že si nelze představit, aby advokát jednal za určitou osobu, aniž by k tomu byl zmocněn. Byl-li prvostupňový správní orgán na po