4 As 317/2022 — Nejvyšší správní soud

5 A 52/2021- 66 - text 17 5 A 52/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: ECODUMP, s.r.o., IČO: 25557785 se sídlem Kroměříž, Vážany, Stavbařů 49/16, 767 01 zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Všetečkou, LL.M., se sídlem Na Příkopě 814, Vsetín 755 01 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, 110 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2021, č. j. MZP/2021/570/441, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát v Hradci Králové (dále „správní orgán I. stupně“ nebo „ČIŽP“), rozhodnutím ze dne 22. 7. 2019, č. j. ČIŽP/47/2019/7763, uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle ust. § 66 odst. 5 a § 66 odst. 2 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném do 28. 2. 2019 (dále „zákon o odpadech“) za to, že 1.1 jako provozovatel zařízení podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech [provozovaném při realizaci I. etapy likvidace hliniště Vážany v dobývacím prostoru ev. č. X Vážany u Kroměříže na pozemku parc. č. X k. ú. Vážany u Kroměříže (dále „předmětná lokalita“ nebo „zařízení“) na základě rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 2. 5. 2001, č. j. 08-1587/01-511-Sta (dále „rozhodnutí báňského úřadu“)]: (i) připustila, aby v rozporu s podmínkou 5 rozhodnutí báňského úřadu byly v předmětné lokalitě ke dni 6. 11. 2018 umístěny odpady, jež nepatří do skupiny 17 05 00 - vytěžená zemina kategorie O (zeminy, kameny a hlušina). (ii) porušila vyhlášku č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, ve znění účinném do 31. 8. 2019 (dále jen „vyhláška o ukládání odpadů"), když nedoložila kompletní rozbory - obsah škodlivin v sušině a ekotoxikologické testy podle přílohy č. 10 a 11 této vyhlášky pro odpady - zeminy uložené (využité) na předmětné lokalitě a dodané v srpnu 2016 v množství 7 tun od Machálek stavby s.r.o., IČ: 29210445, v roce 2017 v množství 1002 tun od Navláčil stavební firma, s.r.o., IČ: 25301144, v roce 2018 v množství 1 769 tun od Navláčil stavební firma, s.r.o., IČ: 25301144 a v množství 29 636 tun od JTA Holding, spol. s r.o.. IČ: 25816642 a v množství 206 tun od RYBÁRIK, s.r.o., IČ: 25598643. Tímto jednáním žalobkyně porušila ust. § 14 odst. 2 zákona o odpadech, podle kterého platilo, že v zařízeních, která nejsou podle zákona o odpadech určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí. 1.2 jako oprávněná osoba, která nakládala v roce 2016, 2017, 2018 s odpady, nezaslala hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů za rok 2016, 2017 a 2018 na Městský úřad Kroměříž, a to podle ust. § 82 odst. 3 zákona o odpadech prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP). Konkrétně žalobkyně převzala a uložila na předmětnou lokalitu odpad (zeminu) v roce 2016 v množství 394 tun od BIOPAS, spol. s r.o., IČ: 46960511 a v množství 7 tun od Machálek stavby s.r.o., IČ: 29210445, v roce 2017 v množství 1002 tun od Navláčil stavební firma, s.r.o., IČ: 25301144, v roce 2018 v množství 1 769 tun od Navláčil stavební firma, s.r.o., IČ: 25301144 a v množství 29 636 tun od JTA Holding, spol. s r. o. IČ: 25816642 a v množství 206 tun od RYBÁRIK, s.r.o., IČ: 25598643. Tímto jednáním žalobkyně porušila ust. § 39 odst. 2 (věta druhá) zákona o odpadech, podle kterého platilo, že oprávněné osoby jsou povinny v případě, že nakládají v kalendářním roce s odpadem, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny. 2. Za popsaná jednání ČIŽP žalobkyni uložila pokutu ve výši 250 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeném rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu v plném rozsahu potvrdil. 3. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný odkázal na podmínku č. 5 rozhodnutí báňského úřadu, kterou je žalobkyně jako provozovatel zařízení, které není podle zákona o odpadech určeno k nakládání s odpady, povinna dodržovat a ve které je stanoveno, že „Do vytěženého prostoru bude ukládán jen materiál zařazený do skupiny 17 05 00 - vytěžená zemina kategorie O (zeminy, kameny a hlušina)". Uvedl, že přes nepřesné označení jde jednoznačně o materiál zařazený do skupiny 17 05 00 – Zemina (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst), kamení a vytěžená hlušina dle vyhlášky č. 93/2016 Sb., Katalog odpadů, dále jen „Katalog odpadů“. Při místním šetření konaném dne 6. 11. 2018 orgán prvého stupně zjistil v předmětné lokalitě uložení i jiných materiálů (betonů, betonových bloků, cihel, omítek, trávy, několik kabelů, perlinky s omítkou, rozbitých hurdisek, polystyrenu, zbytků stavebního rákosu, heraklitových desek, obkladaček, keramických dlaždic, odřezků geotextilií, kusů plastových trubek, plynosilikátových bloků, papírových pytlů od stavebních hmot, minerální vaty, siporexu, plastových obalů, skla - viz pořízená fotodokumentace), tedy materiálů/odpadů charakteru směsného stavebního a demoličního odpadu - odpad katalogového čísla „17 01 07 Směsi nebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek a keramických výrobků" s dalšími příměsemi. Tím bylo prokázáno, že žalobkyně porušila podmínku č. 5 rozhodnutí báňského úřadu. Prvostupňový správní orgán dále v rámci kontrolního řízení zjistil, že rozbory k zeminám ukládaným do prostoru předmětné lokality nebyly co do rozsahu v souladu s požadavky danými přílohou č. 10 a č. 11 vyhlášky o ukládání odpadů a s předmětnými zeminami nebylo možno nakládat jako s vedlejším produktem dle ustanovení § 3 odst. 5 zákona o odpadech. Konečně prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobkyně v letech 2016, 2017 a 2018 nepodala hlášení o druzích, množství odpadů a o způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů. Žalovaný potvrdil závěr správního orgánu, že těmito opominutími žalobkyně porušila právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení provozováno, právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí, jakož i další požadavky a povinnosti vyplývající z právních předpisů na úseku odpadového hospodářství, tedy povinnosti při přejímce odpadů, dokladování kvality těchto odpadů a možnosti jejich převzetí k využití v daném zařízení, včetně plnění povinnosti ohlášení provozu předmětného zařízení (nebylo předmětem správního řízení) a ohlašování odpadů, se kterými bylo v zařízení nakládáno. Současně ani neplnila povinnosti podat hlášení o nakládání s odpady. 4. K odvolacím námitkám týkajícím se uložení nepovolených odpadů žalovaný uvedl, že za činnost v předmětném zařízení je odpovědná žalobkyně, přičemž odpovědnost provozovatele zařízení je objektivní. K tvrzeným organizačním, technickým či jiným opatřením zdůraznil, že opatření přijata nebyla, přičemž, pokud by přijata byla, například byl zajištěn řádný dohled či oplocení areálu, popřípadě nahlášení nedovolených aktivit, bylo by možné této námitce přisvědčit. Dovodil, že je pouze na žalobkyni, jakým způsobem dosáhne zamezení vstupu do předmětné lokality. Skutečnost, že město Kroměříž dříve v dotčeném území pozemku parc. č. X k. ú. Vážany u Kroměříže, okres Kroměříž, provozovalo skládku označovanou ZACHAR nelze považovat jako nabádání občanů k nedovolenému ukládání odpadů. Žalovaný sice shledal za oprávněnou námitku, že orgán prvého stupně neprovedl žádný důkaz o množství vytříděných a následně i řádně odstraněných odpadů, nicméně zároveň uvedl, že z fotodokumentace a popisu množství neoprávněně uložených odpadů v předmětné lokalitě lze vzhledem k praxi a podobným zjištěním orgánu prvého stupně, ale i odvolacího orgánu, považovat množství odstraněných příměsí za velmi malé. V konečném hodnocení ukládání odpadů v rozporu s podmínkami stanovenými pro provoz předmětného zařízení tato skutečnost nebyla jediným hodnoceným důkazem pro výši sankce. Žalovaný nepřisvědčil námitce žalobkyně, že by nevěděla o protiprávní činnosti v předmětné lokalitě. Pokud tuto protiprávní činnost zjistila, měla ji zdokumentovat a postoupit k řešení příslušným orgánům. 5. K odvolacím námitkám týkajícím se nesprávného právního posouzení přejímání rekultivačního materiálu či zeminy od předávajících subjektů žalovaný uvedl, že pokud nebyla řádně dokladována možnost přijetí těchto odpadů v souladu s požadavky