2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

5 A 8/2022- 83 - text 18 5 A 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému za účasti TRIPS, spol. s. r. o. sídlem Ruská 592/44, Praha 10 - Vršovice zastoupený advokátem JUDr. Ivanem Malým sídlem Stallichova 11, 140 00 Praha 4 Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 Město Říčany se sídlem Masarykovo náměstí 53/40, Říčany o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2021, č. j. MZE-59612/2021-11181, takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 8. 11. 2021, č. j. MZE-59612/2021-11181, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 000 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Ivana Malého. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr zemědělství (dále jen „žalovaný“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen „Ministerstvo zemědělství“ nebo „prvostupňový správní orgán“) ze dne 30. 3. 2021, č. j. MZE/19275/2021-15132, kterým Ministerstvo zemědělství podle § 29 odst. 3 písm. b) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění účinném od 1. 2. 2021 do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) rozhodl ve věci stanovení bilančních nároků na zdroje zásobování pitnou vodou ze skupinových vodovodů a vodárenských soustav tak, že stanovil bilanční nárok pro vodovod ve vlastnictví žalobce ve výši 7,45 % z celkového množství ve vztahu k ostatním provozně souvisejícím vodovodům pro veřejnou potřebu zásobovaných z tohoto zdroje. 2. Ministerstvo zemědělství v odůvodnění svého rozhodnutí uvedlo, že zahájilo řízení z moci úřední podle § 29 odst. 3 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích ve věci stanovení bilančních nároků na zdroje zásobování pitnou vodou ze skupinových vodovodů a vodárenských soustav s ohledem na skutečnost, že nedošlo k dohodě jejich vlastníka (města Říčany) s vlastníkem připojeného vodovodu (žalobce). Zdrojem vody pro vodovod žalobce je výlučně vodovod města Říčany stejně tak, jako pro další provozně související vodovody společnosti Vintex a.s., společnosti Contera Investments III. s.r.o., společnosti KSF s.r.o., obce Březí a společnosti AOS a.s. Město Říčany je vlastníkem vodohospodářské infrastruktury v aglomeraci Říčany, a to včetně rozvodné sítě, hlavního vodovodního přivaděče a vodojemů, o čemž svědčí databáze Vybrané údaje z majetkové evidence (VÚME). Z provozní evidence (VÚPE) je zřejmé, že provozovatelem předmětné infrastruktury je 1. SčV, a.s. Za rok 2019 bylo žalobcem z vodovodu pro veřejnou potřebu převzato dle evidence VÚPE 64 331 m3 pitné vody. Z databáze VÚPE se za poslední čtyři roky v obci Křenice a města Říčany projevuje trend progresivního růstu spotřeby pitné vody, která odpovídá postupné dostavbě jednotlivých rodinných a bytových domů. Ministerstvo zemědělství v tabulce na str. 8 pokračující na str. 9 rozhodnutí uvedlo množství vody odebrané vodovodem města Říčany z vodovodu hl. města Prahy a množství vody předané městem Říčany do vodovodní sítě uvedeným subjektům (pozn. soudu společnost KSF s.r.o., AOS a.s., Vintex a.s., Contera Investments III. s.r.o., obec Březí a žalobce) za období od roku 2016 do roku 2019, a to včetně posouzení podílu vodovodu žalobce na zdroji pitné vody ve vztahu k ostatním provozně souvisejícím vodovodům. 3. Ministerstvo zemědělství uvedlo, že v rámci rozhodování o stanovení bilančního nároku pro vodovod žalobce vycházelo mimo jiné také z evidencí VÚME a VÚPE, které spravuje a ve kterých jsou uvedeny aktuální údaje o vodohospodářském infrastrukturním majetku obou účastníků, proto si nevyžádalo od příslušných vodoprávních úřadů spisy k výstavbě vodovodů v obci Křenice a Sibřina. Spisová dokumentace k výstavbě nemůže obsahovat nic, co by bylo rozhodné pro toto řízení. Jelikož byla v roce 2019 zajištěna plynulá dodávka pitné vody, nemohlo Ministerstvo zemědělství stanovit bilanční nárok nižší, než který byl realizován. Ministerstvo zemědělství dospělo k závěru, že bilanční nárok vodovodu ve vlastnictví žalobce na zdroje zásobování pitnou vodou ze skupinového vodovodu ve vlastnictví města Říčany odpovídá 7,45 % z celkového množství, které společnost Pražská vodohospodářská společnost a.s. z vodovodu hl. města Prahy předává městu Říčany. Tento bilanční nárok byl stanoven s ohledem na stávající množství vody předané ze skupinového vodovodu ve vlastnictví města Říčany, které pro žalobce v roce 2019 činilo 64 331 m3 s připočtením spotřeby vody, která je předpokládána s ohledem na již vydaná souhlasná stanoviska k připojení vodovodních přípojek, které nebyly dosud realizovány. Jedná se dle studie VRV a Znaleckého posudku č. 48-13/2019 o 137 přípojek pro rodinné domy pro 480 osob, kterými by mělo být podle směrných čísel potřeby vody dodáváno 17 280 m3 pitné vody za rok. Tento údaj nezohledňuje množství vody potřebné pro zalévání zahrad. Ministerstvo zemědělství poukázalo na omezené zdroje pitné vody, proto by se pro účel zalévání zahrad měla přednostně využívat srážková voda. 4. Žalobce podal dne 30. 4. 2021 proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství rozklad. Následně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyššího soudu č.j. 33 Cdo 4239/2018-129 ze dne 4. 1. 2018, ve kterém Nejvyšší soud potvrdil kompetenci Ministerstva zemědělství rozhodovat o bilančních nárocích na zdroje zásobování pitnou vodou v případě, že nedojde k dohodě vlastníka skupinového vodovodu či vodárenské soustavy s jednotlivými vlastníky nebo provozovateli připojených vodovodů. Žalovaný uvedl, že je zřejmé, že se v tomto případě jedná o skupinový vodovod, tímto vodovodem je předávaná pitná voda do lokalit v obcích Křenice, Sibřina a Sluštice, tento vodovod je zároveň provozně souvisejícím s vodovodem města Říčany. K námitkám žalobce uvedeným v rozkladu žalovaný uvedl následující. K bodu 1.1: Zákon o vodovodech a kanalizacích neukládá skutečně povinnost vlastníkům provozně souvisejících vodovodů uzavřít smlouvu o bilančních nárocích na zdroje zásobování pitnou vodou, dává však kompetenci Ministerstvu zemědělství o tomto bilančním nároku na zdroj zásobování pitnou vodou v řízení zahajovaném z moci úřední rozhodnout, pokud nedojde k dohodě mezi těmito vlastníky podle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, kterou jsou tyto osoby povinny uzavřít. Neuzavření této dohody je přestupkem podle § 32 odst. 2 písm. e) zákona o vodovodech a kanalizacích. K bodu 1.2: Zákon o vodovodech a kanalizacích nedefinuje pojem „bilanční nárok na zdroje zásobování pitnou vodou“, ale vychází z toho, že jde o podíl z množství pitné vody ze zdroje zásobování pitnou vodou pro jednotlivé připojené provozně související vodovody pro veřejnou potřebu, které používají převáděnou vodu z tohoto zdroje zásobování pitnou vodou tak, aby bylo zajištěno bezpečné a plynulé zásobování pitnou vodou všech připojených osob. K bodu 1.3: Pojem skupinový vodovod nebo vodárenská soustava jsou běžně používanými pojmy, které jsou použity v zákoně o vodovodech a kanalizacích i v prováděcích předpisech – např. vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. 5. K námitkám žalobce, že napadené rozhodnutí považuje též za nesprávné pro neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení dosud provedených důkazů, žalovaný uvedl následující. V souvislosti se změnami, ke kterým může v čase dojít, lze předpokládat možnost omezení množství vody ve zdroji zásobování pitnou vodou např. déletrvajícího sucha a z důvodů havárií zařízení nebo zhoršení jakosti vody ve vodním zdroji. V takovém případě, je nutné v případě nedohody vlastníků nebo provozovatelů provozně souvisejících vodovodů pro zajištění plynulého a bezpečného zásobování pitnou vodou rozhodnutí o bilančních nárocích vypracovat tak, aby podíly všech provozně souvisejících vodovodů odpovídaly co nejvíce reálné situaci vyplývající z množství vodovodních přípojek k nim, existujícím a provozovaným, existujícím ale dosud nevyužívaným a „odsouhlaseným“, které dosud nebyly realizovány. Žalovaný uvedl, že nelze přijmout tvrzení žalobce, že jako vlastník vodovodu pro veřejnou potřebu nemá možnost omezit používání vody z něj pro určité účely např. i zalévání okrasných zahrad. K povinným náležitostem odběratelských smluv náleží i limit maximálního možného odběru včetně stanovení podmínek dodávky vody, resp. možnost omezení účelu jejího použití u jednotlivých odběratelů. 6. Žalovaný uzavřel, že Ministerstvo zemědělství pečlivě zvážilo všechny dosavadní závazky žalobce včetně napojení stávajících vodovodů a přípojek dosud nerealizovaných ale odsouhlasených, a to ve vzta