6 Afs 274/2015 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 5/2023- 58 - text 11 5 Ad 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové a ve věci žalobce: proti žalovanému Ficek α Wood, s. r. o., IČ: 25273540 sídlem Římská 103/12, Praha 2 zastoupen advokátkou Mgr. Zuzanou Mládkovou sídlem 17. listopadu 237, Pardubice Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, č. j. MPSV-2023/113457-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále jen „prvostupňový správní orgán“ či „úřad práce“) ze dne 26. 1. 2023, č. j. ABA-T-1481/2022, jímž byla žalobci (jakožto zaměstnavateli) stanovena povinnost vrátit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 2. čtvrtletí roku 2020 ve výši 60 150 Kč podle § 78a odst. 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). 2. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: 3. Žalobce podal dne 20. 7. 2020 žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 2. čtvrtletí roku 2020. Součástí této žádosti byla i část nazvaná „K. Prohlášení žadatele:“, kde v bodu 3. bylo uvedeno, že žadatel prohlašuje, že hrubá mzda za jednotlivé měsíce daného čtvrtletí uvedená ve jmenném seznamu zaměstnanců byla zaměstnancům zúčtována k výplatě a po zákonných srážkách vyplacena, a to nejpozději ke dni doručení žádosti; a taktéž že částka pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejném zdravotním pojištění, které žadatel za sebe odvádí z vyměřovacího základu zaměstnanců, byla rovněž nejpozději ke dni podání žádosti odvedena. Na základě této žádosti byl žalobci rozhodnutím ze dne 25. 8. 2020, č. j. ABA-T-980/2020, poskytnut příspěvek dle § 78a odst. 2 zákona o zaměstnanosti ve výši 286 655,50 Kč a zvýšený příspěvek dle § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti ve výši 42 000 Kč, celkem tedy ve výši 328 656 Kč. 4. U žalobce byla úřadem práce v období od 29. 9. 2021 do 14. 4. 2022 provedena kontrola zaměřená na hospodaření s veřejnými prostředky, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobcova žádost o příspěvek byla úřadu práce doručena dne 20. 7. 2020, avšak odvody pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění za měsíc duben 2020 odvedl až 30. 4. 2021, tzn. že byly odvedeny více než rok po doručení žádosti o příspěvek. Tímto vznikl rozdíl příspěvku za měsíc duben 2020 ve výši 88 540,50 Kč; kontrolou bylo zjištěno i to, že u tří zaměstnanců žalobce žádal o příspěvek v nesprávné výši, než na jaký měl nárok, čímž vznikl rozdíl mezi poskytnutým a skutečně náležejícím příspěvkem ve výši 394,50 Kč (viz Protokol o kontrole u příjemce veřejné finanční podpory ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 77438-21-AB). 5. S ohledem na výsledky shora uvedené kontroly vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí, jímž uložil žalobci povinnost vrátit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 2. čtvrtletí roku 2020 ve výši 60 150 Kč, tj. správním orgánem vyčíslený rozdíl mezi nesprávně vyplaceným příspěvkem a jeho správnou výší. Prvostupňový správní orgán s odkazem na § 78a odst. 10, 11 zákona o zaměstnanosti s účinností od 1. 1. 2018 popřel, že by žalobci bylo ze strany správních orgánů sděleno, že by na jeho straně neexistovaly nedoplatky ani že by přijatá mimořádná opatření negovala zákonnou podmínku spočívající v existence bezdlužnosti; pouze se bezdlužnost nedokládala. Navíc upozornil, že žalobce uvedl prvostupňový správní orgán v omyl, když čestně prohlásil, že částka odvodů pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které žalobce (žadatel) za sebe odvádí z vyměřovacího základu zaměstnanců, byla ke dni doručení žádosti odvedena. 6. Žalobce se proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bránil odvoláním; žalovaný odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se žalovaný zcela ztotožnil s posouzením věci prvostupňovým správním orgánem. K zásadní odvolací námitce, v níž žalobce předestřel odlišný právní výklad § 3 zákona o opatřeních při epidemii než prvostupňový správní orgán, žalovaný s odkazem na dotčené zákonné ustanovení konstatoval, že byť judikatura umožňuje dvojí výklad citovaného ustanovení; nelze s žalobcovým výkladem souhlasit. Žalovaný vysvětlil, že i z důvodové zprávy k § 3 zákona o opatřeních při epidemii (bod 2, poslední odstavec) se podává, že „aby po dobu nouzového stavu bylo upuštěno od dokládání bezdlužnosti u zaměstnavatelů na chráněném trhu práce ve vztahu k výše uvedenému příspěvku a u zaměstnavatelů, kteří budou žádat o příspěvky v rámci cíleného programu k řešení programu v zaměstnanosti podle § 120 zákona o zaměstnanosti. Vzhledem k opatřením přijatým v souvislosti s nouzovým stavem lze důvodně předpokládat, že žádosti o vystavení bezdlužnosti nebudou moci zaměstnavatelé získat včas, a to vzhledem k enormní vytíženosti příslušných úřadů. I když se příspěvky budou poskytovat bez splnění podmínky prokazování bezdlužnosti, zaměstnavatelé budou mít i nadále povinnost své závazky, resp. dluhy vůči příslušným institucím uhradit.“ Žalovaný z důvodové zprávy dovodil, že účelem sporovaného zákona bylo toliko ulehčit správním orgánům a předejít jejich přetíženosti při vydávání potvrzení. Dopad této důvodové zprávy na § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti tak byl jen v tom, že úřady práce ve správních řízeních fakticky nezkoumaly, zda je zaměstnavatel bezdlužný či nikoliv, neboť: ust. § 3 zákona o opatřeních při epidemii aplikaci § 78a odst. 4 věty druhé zákona o zaměstnanosti pro účely poskytnutí příspěvku (tj. splnění podmínky bezdlužnosti) po dobu uvedenou v § 1 odst. 2 tohoto zákona výslovně vyloučilo. Žalovaný uzavřel, že skutečnost, že § 78a odst. 4 věta druhá se v dotčené době neuplatnila, nezbavovalo zaměstnavatele povinnosti odvody pojistného za zaměstnance, byť dodatečně provést. Současně poukázal na tiskovou zprávu MPSV ze dne 15. 4. 2020, jež v bodě 11 uváděla, že na základě zákona o opatřeních při epidemii se bezdlužnost sice nedokládá, ale že to neznamená, že to „zbavuje zaměstnavatele povinnosti plnit své závazky.“ Právní výklad zaujatý žalobcem odmítl pro absurdnost, jelikož by žadatel dle žalobce mohl pobírat příspěvek na mzdové náklady, které vůbec nevyplácí. Příspěvek nemá řešit finanční situaci zaměstnavatele do budoucny, nýbrž má zaměstnavateli hradit náklady, které ke dni podání žádosti již vynaložil, a to formou částečné úhrady vynaložených prostředků na mzdy nebo platy a dalších nákladů. Tedy žalobci byl vyplacen příspěvek v nesprávné výši a údaj, který uvedl v žádosti o provedených odvodech byl nesprávný; ve věci tak byly splněny obě zákonné podmínky § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Učinil přitom nesporné, že ke dni 30. 6. 2020 měl nedoplatek na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném na veřejné zdravotní pojištění převyšující částku 10 000 Kč (dále též „nedoplatek“). Tento nedoplatek nebyl uhrazen do podání žádosti o příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením dne 20. 7. 2020 a ani do 15 dnů od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které poskytnutí příspěvku žádá, tj. do 15. 7. 2020. Úřad práce při posuzování žádosti žalobce nezjišťoval nedoplatek a ani nezaslal žalobci vyrozumění o existenci nedoplatku v průběhu řízení o žádosti. 8. Konkrétně žalobce namítal nesprávné právní posouzení věci správními orgány, jelikož nesprávně zohlednily, že v rozhodném období (2. čtvrtletí roku 2020) zde byl s ohledem na epidemii vyhlášen nouzový stav, v jehož rámci byla vyhlášena mimořádná opatření, jež měla negativní dopad na řadu podnikatelů, a proto vláda vyhlásila i řadu opatření na podporu zaměstnanosti a postižených subjektů. Podle zákona o pojistném bylo umožněno zaměstnavateli odvést z vyměřovacího základu pojistné do 20. dne následujícího kalendářního měsíce na účet příslušného orgánu OSSZ s tím, že nesplnění této povinnosti mělo za následek penále. Vládní zákon umožnil zaměstnavatelům odložit platby pojistného za vybrané měsíce v roce 2020 a taktéž snížil výši penále. Přičemž vládní návrh zákon stanovil, že se bude na zaměstnavatele, kteří jinak plní své závazky v oblasti pojistného, pohlíž