2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 8/2023- 39 - text 15 5 Ad 8/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: Mgr. A. L. se sídlem J., P. zastoupen Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 48/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Kárný senát žalované (dále též „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. K 48/2021 (dále též „kárné rozhodnutí“ či „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným z porušení § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „zákon o advokacii“), ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“); dle § 32 odst. 5 zákona o advokacii bylo od uložení kárného opatření žalobci upuštěno. Nicméně mu byla stanovena povinnost k úhradě nákladů kárného řízení ve výši 8 000 Kč. K odvolání žalobce odvolací kárný senát žalované (dále též „odvolací kárný senát“ či „žalovaná“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodnutí kárného senátu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího kárného senátu brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Kárné provinění žalobce bylo v dané věci kárným senátem shledáno v tom, že i přesto, že ve Smlouvě o provedení mediace ze dne 5. 6. 2020 (dále též „Smlouva o mediaci“) převzal jakožto právní zástupce jednoho z účastníků mediačního procesu závazek zachovat důvěrnost a mlčenlivost o všech záležitostech týkajících se mediačního procesu, tuto povinnost v podání Obvodnímu soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 6. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. 50 Nc 6047/2020 (dále též „vyjádření ze dne 26. 6. 2020“), v němž uvedl: „že k dohodě nedošlo, a to pro neúměrné finanční požadavky na vypořádání společného jmění manželů, jakož i výše výživného ze strany matky“, „matka však návrh mediátorky bez dalšího odmítla, protože nesplňoval její finanční představy“ a „zástupce matky k mediačnímu jednání vyžádal excesivním způsobem podklady, které se SJM nijak nesouvisely“, porušil; tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu (i) povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, (ii) povinnost plnit převzaté závazky. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované 3. Žalobce předně v žalobě namítal, že odůvodnění kárného rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Poukázal na to, že hodnocení jeho jednání je obsaženo v odstavcích 12. až 14. odůvodnění kárného rozhodnutí; přičemž v odstavci 12. je konstatováno, že se kárný senát zabýval mírou závažnosti pochybení žalobce, avšak takováto deklarace se do textu odůvodnění nepromítla. Připustil, že po věcné stránce se sice kárný senát vyjádřil k jeho obraně, nicméně nesprávně dovodil, že nesplnění převzatého závazku automaticky znamená porušení čl. 4 odst. 1 etického kodexu, aniž by odůvodnil, jakým konkrétním způsobem měl žalobce snížit důstojnost a vážnost advokátního stavu; věcné hodnocení jeho jednání poměřované v čl. 4 odst. 1 etického kodexu tak absentuje. Poté žalobce v žalobě ocitoval podstatnou část odůvodnění kárného senátu uvedené v odstavci 12. na stranách 5 až 6 rozhodnutí kárného senátu s tím, že dle přesvědčení žalobce ani tato pasáž neobsahuje sporované odůvodnění, jelikož zde vypočtené předpoklady výkonu advokacie samy o sobě neodůvodňují, v čem konkrétně kárným senátem dovozené porušení převzatého závazku mělo vést rovněž k porušení čl. 4 odst. 1 etického kodexu. 4. K argumentaci obsažené v bodě 13. rozhodnutí kárného senátu žalobce namítal, že jeho kárné pochybení bylo spatřováno v textu podání k soudu ze dne 26. 6. 2020 nazvané – Vyjádření otce k průběhu mediace a současné situaci – ale jednalo se jen o procesní vyjádření jeho klienta k soudu, s níž žalobce, jakožto advokát, neměl nic společného; navíc formulace v něm uvedená byla jen obecným souhrnem důvodů, které vedly k tomu, že mediační dohoda nebyla uzavřena. 5. Žalobce dále spatřoval nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaný (odvolací kárný senát) se nevypořádal s jeho odvolací námitkou, v níž vytýkal kárnému senátu, že se nezabýval jeho argumentací k okolnostem, za nichž byla mediace vedena a ani nulovým dopadem jeho jednání jak ve sféře účastníka v civilním řízení, jehož se předmětná mediace týkala, tak vůči veřejnosti, která se o naříkaném jednání nikdy nedozvěděla, tj. absentoval zde materiální znak kárného provinění. Taktéž měl za to, že žalovaný nedostatečně své rozhodnutí odůvodnil, když jeho hodnocení věci bylo vtěleno toliko do jednoho odstavce, ve kterém plně přisvědčil zjištěnému skutkovému stavu věci a jeho právnímu posouzení učiněnému kárným senátem a bez dalšího odkázal na prvostupňové rozhodnutí. Svou argumentaci podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11, 2009, č. j. 7 Afs 116/2009-70, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že pokud se správní orgán nevypořádá se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím správní rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Zároveň žalobce akcentoval, že kromě nevypořádání se s odvolací námitkou nedostatku materiálního znaku kárného provinění, oba správní orgány pochybily, když neodůvodnily, v čem konkrétně spatřovaly závažnost jednání žalobce ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Závažnost kárného provinění je přitom nutno poměřovat následkem chování advokáta ve vztahu ke klientovi, soudům a jiným orgánům, advokacii, veřejnosti a způsobilosti závadného chování advokáta poškodit advokátní stav (In: SEDLATÝ, Bohuslav, § 32 [Kárné provinění], In: SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, VYCHOPEŇ, Martin, KRYM, Ladislav, PEJCHAL, Aleš a kol. Zákon o advokacii. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 231). Odkázal i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 9 Ca 64/2004-45, č. j. 9 Ad 3/2015-90, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 155/2018-48, z nichž vyplývá, že je třeba v rámci právního posouzení § 32 odst. 2 zákona o advokacii přihlédnout k významu chráněného zájmu, k následkům skutku atp., přičemž hodnocení nelze spojit pouze s jediným kritériem. 6. Žalobce nesouhlasil s tím, že odvolací kárný senát nezohlednil jím v odvolání uvedené skutečnosti, v nichž popisoval, v jakém kontextu bylo jeho sdělení opatrovnickému soudu vzneseno (emočně vypjatý spor o svěření nezletilých dětí do péče, dlouhodobější kontext řešení vypjaté situace mezi rodiči, podezření z vydírání klienta ze strany právního zástupce protistrany, požadavek opatrovnického soudu na sdělení výsledku mediace). Rovněž tak se v tomto případě jednalo o sdělení popisující situaci z jednání účastníků sporu vedené mimo mediaci, tj. nekryté povinností mlčenlivosti. V této souvislosti žalobce sporoval právní názor správních orgánů, že jakékoli jednání žalobce hodnotící požadavky druhé strany sporu pronesené v době po proběhlé mediaci, ovšem mimo její smluvně vymezený předmět (tj. péče o nezletilé dítě dle čl. 1 Smlouvy o mediaci), představuje porušení smluvně převzatého závazku. Přičemž tento nosný argument uplatněný v odvolání zůstal nevypořádaný. Taktéž měl žalobce za to, že správní orgány ve svých rozhodnutích nikterak nehodnotily skutkový stav, ani jakým konkrétním způsobem došlo ke spáchání kárného provinění žalobcem, natož zda je dané jednání kárným proviněním. Uvedl, že přestože v bodě 11. kárného rozhodnutí jsou vypočteny důkazy, z nichž bylo ve věci vycházeno kárný senát, však k jejich posouzení nepřistoupil, toliko paušálně odkázal na kárnou žalobu; v bodě 12. kárného rozhodnutí shrnutí skutkového stavu neodpovídá judikatuře správních soudů. 7. Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí žalobce spatřoval i v tom, že žalovaný nehodnotil žalobcem namítané rozpory v odůvodnění kárného rozhodnutí; zejména nehodnotil okolnosti, pro které bylo upuštěno od uložení kárného trestu ve vztahu k posouzení jednání žalobce jako kárného provinění (blíže viz marg. č. 19, 20, 26, 27 odvolání žalobce proti kárnému rozhodnutí). 8. Žalobce namítal nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Nejprve upozornil na text Smlouvy o mediaci, kde bylo v čl. I. uvedeno: „1. mezi účastníky je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 6047/2020. 2. Účastníci mají zájem pokusit se vyřešit konflikt mimosoudní cestou, a to formou mediace, v souladu s touto smlouvou a za podmínek v ní stanovených. (…).“ Poté citoval i čl. II. odst. 2 smlouvy o mediaci, v němž bylo uvedeno, že mediační jednání se koná osobní