2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 9/2022- 61 - text 12 5 Ad 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné, soudkyně Mgr. Kateřiny Kozákové a soudce Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: proti žalovanému: Mgr. Bc. R. Ž. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Novákem se sídlem Praha 4, Na Strži 2102/61a první náměstek policejního prezidenta se sídlem Praha 7, Strojnická 935/27 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2022, č. j. PPR-14456-6/ČJ-2022-990131, takto: I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 26. 5. 2022, č. j. PPR-14456-6/ČJ-2022-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 456,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Nováka, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby ve věcech služebního poměru ze dne 9. 2. 2022, č. j. PYRO-505-15/ČJ-20219400KR, a to v návětí a ve výrocích II. a IV; ve zbytku zůstalo rozhodnutí beze změny. 2. Prvostupňovým správním rozhodnutí byla - výrokem I. zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za období od 24. 5. 2017 do 3. 5. 2018 z důvodu promlčení podle § 206 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), protože lhůta pro uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru podle § 207 odst. 1 tohoto zákona činí 3 roky, není-li stanoveno jinak, a marně uplynula dnem doručení žádosti 4. 5. 2021; - výrokem II. byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu, neboť systém výkonu služby expozitury Brno odboru munice Pyrotechnické služby Policie České republiky nenaplňuje zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím souvisejícího zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 %, tudíž nevznikl právní nárok na doplacení služebního příjmu; - výrokem III. byly žalobci přiznány nároky na doplatek služebního příjmu v rámci období od 4. 5. 2018 za měsíce leden 2019 a srpen 2019, kdy byl žalobci přiznán základní tarif služebního příjmu dle § 114 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., neboť podíl výkonu služby žalobce při plnění služebních úkolů ve Vrběticích naplňoval zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím souvisejícího zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 %, a vznikl tudíž právní nárok na doplacení služebního příjmu v celkové výši 9 283 Kč. - výrokem IV. byly zamítnuty nároky na doplatek služebního příjmu v příslušném období od 4. 5. 2018 za měsíce květen až prosinec 2018, únor až červenec 2019, září až prosinec 2019, leden až říjen 2020, kdy byl žalobci přiznán základní tarif služebního příjmu dle § 114 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., neboť podíl výkonu služby žalobce při plnění služebních úkolů ve Vrběticích nenaplňoval zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím související zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 % není validní a nevznikl tudíž právní nárok na doplacení služebního příjmu. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím byly toliko formulačně změněny výroky prvostupňového správního rozhodnutí, když část výroku II. ve znění: „... žádost o doplatek služebního příjmu, neboť systém výkonu služby ...“ byla změněna na: „... žádost o doplatek služebního příjmu, vyjma části žádosti, o níž je rozhodnuto výrokem v bodu č. I., III a IV, neboť systém výkonu služby ...“; část výroku IV. ve znění: „... srpen 2020 a září 2020, kdy byl účastníkovi ...“, byla změněna na: „... srpen 2020, září 2020 a říjen 2020, kdy byl účastník ...“. 4. Soud shrnuje, že jádrem sporu mezi účastníky bylo právní posouzení výkonu služby žalobce v rozhodném období, když tento byl v žádosti přesvědčen, že po rozhodnou dobu vykonával službu ve vícesměnném provozu, tudíž mu náleží zvýšený základní tarif podle § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru. Žalovaný ve svých rozhodnutích s tímto názorem nesouhlasil, naopak posoudil výkon služby žalobce po dobu služební pohotovosti jako výkon jedné služby při nerovnoměrném rozvržení doby služby dle § 53 odst. 3 zákona o služebním poměru, za což žalobci nenáleží požadovaný doplatek. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě zásadně nesouhlasil s právním posouzením věci správními orgány, konkrétně uvedl, že standardní výkon služby příslušníků Pyrotechnické služby je rozvržen tak, že v době od 8:00 do 20:00 hod. je služba zajištěna prostřednictvím dvou příslušníků, kteří jsou přítomni na služebně a vykonávají společně tuto směnu, a od 20:00 do 8:00 hod. navazuje pro jednoho člena směny pohotovost. Služba je tedy pracovníky zajišťována 24 hodin denně, 7 dní v týdnu; služba je rovněž zajišťována formou výjezdů, které jsou realizovány i o víkendech a státních svátcích 24 hodin denně. 6. Žalobce tvrdil, že shora popsaným rozvržením pracovní doby příslušníků odboru munice Pyrotechnické služby jsou naplněny zákonné podmínky směnného režimu služby, se kterým souvisí zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 % podle § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru. K tomu žalobce poukázal na § 53 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. s tím, že splňuje definiční znaky dvousměnného a současně též nepřetržitého výkonu služby. Aby rozvržení pracovní doby splňovalo podmínky dvousměnného provozu, musí se jednat o vzájemné střídání příslušníků, které se uskutečňuje v rámci 24 hodin jdoucích po sobě, což podle žalobce v projednávaném případě splněno bylo. Skutečnost, že část služby (12 hodin) je konána v režimu pohotovosti, resp. mimo služebnu, není dle žalobce v dané věci právně významná. 7. Žalobce měl za to, že na výkon služby a výkon pohotovosti jsou kladeny stejné nároky, vyjma fyzické přítomnosti na pracovišti v době pracovní pohotovosti. Náplní práce žalobce je být připraven k zabezpečení potřeb Pyrotechnické služby a neprodleně reagovat na pokyn a dostavit se do místa výkonu práce. Činnosti vykonávané příslušníkem Pyrotechnické služby v rámci pohotovosti jsou tak shodné s činnostmi, které tento příslušník vykonává v rámci běžné služby. Charakter pracovní pohotovosti pak žalobce výrazně omezuje možnost věnovat se jiným aktivitám. 8. Žalobce dále tvrdil, že smyslem § 53 odst. 4 ve spojení s § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru, je bonifikovat příslušníky, kteří konají službu ve směnném provozu po dobu minimálně 24 hodin a pravidelně se v ní střídají, což platí i pro projednávaný případ, neboť na místo žalobce po 24hodinové směně nastupuje na stejnou směnu jiný příslušník. V dané věci není rozhodné, zda je služba konána výhradně na služebně či částečně na služebně a částečně v místě bydliště příslušníka formou pohotovosti. Pokud by zákonodárce chtěl bonifikovat toliko příslušníky, kteří konají směnnou službu na služebně, pak by jistě tento definiční znak zakomponoval do definice směnného či nepřetržitého výkonu služby. 9. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 1 As 247/2021-40, který akcentoval materiální hledisko výkonu služby, když uvedl, že příslušníci vykonávající pracovní pohotovost jsou jediní, „kdo museli být stále připraveni vykonávat činnost, která je náplní služby…“. Dále pak žalobce poukázal na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 2. 2018, C-518/15 (Ville de Nivelles v. Rudy Matzak), podle kterého pokud zaměstnavatelé svým zaměstnancům uloží povinnost dostavit se na základě pokynu zaměstnavatele ve velmi krátké době na pracoviště, je tato doba pracovní pohotovosti považována za pracovní dobu. 10. Žalobce namítal, že rozdělení směn bylo pouze formální a účelově motivované snahou žalovaného o finanční úspory. Nařízení pracovní pohotovosti představuje podle žalobce výjimečný prostředek, který má být využíván výhradně a pouze v případech naléhavé potřeby, tímto institutem není možné ve skutečnosti nahrazovat druhou směnu. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022, č. j. 4 As 407/2021-50, týkající se vojáků, podle kterého ani tvrzení, že v době pracovní pohotovosti příslušníci nevykonávali žádnou činnost nebo případně se uchýlili k odpočinku, nemůže být právně relevantní, jelikož to byli pouze a výlučně oni, kdo museli být stále připraveni vykonávat činnost, která je náplní jejich služby. 11. Žalobce také odkázal na důvodovou zprávu k § 114 zákona o služebním poměru, ze které dle žalobce vyplývá, že rozhodujícím kritériem pro použití § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru, je složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané služby a také odborné zkušenosti podmiňující výkon služby, nikoliv tedy místo konání služby. Toto kritérium je v rámci činnosti u pyrotechnické služby splněno. Skutečnost, že část služby je konána mimo služebnu, tedy automaticky neznamená, že je vyloučen služební režim dle § 53 odst. 4 zákona o služebním poměru. 12. Na závěr žalobce poukázal na stanovisko personálního odboru Minist