6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 109/2023- 77 - text 13 6 A 109/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X. bytem X. proti žalovanému: Úřad vlády České republiky sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí vedoucí žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č.j. 20423/2023-UVCR-15 takto: I. Rozhodnutí vedoucí žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č.j. 20423/2023-UVCR-15 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byly zamítnuty rozklady žalobce proti rozhodnutí Úřadu vlády České republiky, odboru právního a kontrolního (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 15. 5. 2023 č.j. 20423/2023-UVCR-5 (dále jen „první prvostupňové rozhodnutí“) a ze dne 31. 5. 2023 č.j. 20243/2023-UVCR-10 (dále jen „druhé prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobce žádal žádostí ze dne 28. 4. 2023 poskytnutí informací, podkladů a dokumentů: I. veškerých oznámení učiněných v době od 14. 2. 2020 do současnosti podle druhé věty ustanovení čl. 1 odst. 5 jednacího řádu Legislativní rady vlády České republiky (dále jen „LRV“), a to včetně odůvodnění takovýchto oznámení; II. veškerých zvukových záznamů a zápisů pořízených podle ustanovení čl. 1 odst. 6 jednacího řádu LRV z těch zasedání (jednání) LRV, která se konala v době od 14. 2. 2020 do současnosti a která se týkala odpadového hospodářství; III. veškerých zvukových záznamů a zápisů pořízených podle ustanovení čl. 1 odst. 6 jednacího řádu LRV z těch zasedání (jednání) LRV, která se konala v době od 14. 2. 2020 do současnosti a která se týkala problematiky rozdělení akciové společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. 3. Prvním prvostupňovým rozhodnutím byla žádost žalobce o informace dle § 15 odst. 1, § 2 odst. 4 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) částečně odmítnuta co do bodu I. a III. žádosti. 4. Druhým prvostupňovým rozhodnutím byla žádost žalobce o informace dle § 15 odst. 1 a § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím částečně odmítnuta co do bodu II. žádostí s tím, že mu byly poskytnuty zápisy ze zasedání Legislativní rady vlády ze dne 25. 8. 2022 a 8. 9. 2022. II. Napadené rozhodnutí 5. Vedoucí žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnula dosavadní průběh řízení a dále k rozkladovým námitkám uvedla, že evidenční, a tedy ani informační povinnost týkající se oznámení o střetu zájmů člena Legislativní rady vlády z žalobcem odkazovaného čl. 1 odst. 5 věty druhé a věty čtvrté jednacího řádu Legislativní rady vlády nevyplývá. Povinnost oznámit možný střet zájmů je upravena jen obecně a bez formálních podrobností a není stanoveno, že by oznámení mělo být zaznamenáno. Nevyplývá to ani ze zákona o archivnictví. Není proto vyloučeno, aby oznámení bylo učiněno mimo záznam. Tvrzení žalobce, že žalovaný má tyto údaje k dispozici, je založeno pouze na jeho přesvědčení. Ze skutečnosti, že při jednání Legislativní rady vlády dne 26. 1. 2023 dva členové rady možný střet zájmů oznámili, nelze dovozovat povinnost žalovaného vést evidenci takových oznámení. Nadto závazek učinit oznámení není založen právním předpisem ani na jeho základě, ale je dán pouze vnitřním aktem, a proto neoznámení nemá žádné právní důsledky. 6. Vedoucí žalovaného zdůraznila, že aby vůbec mohla informační povinnost existovat, musí být naplněny základní podmínky stanovení v § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud se informační povinnost na danou informaci vůbec nevztahuje, není třeba zkoumat, zda existuje některý z možných důvodů pro omezení nebo vyloučení práva na informaci. Legislativní rada vlády je pouze poradní orgán a nemá vlastní působnost, nelze ji proto považovat za povinný subjekt ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Informace vznikající při její činnosti proto mohou podléhat informační povinnosti jenom pokud se stanou podkladem pro činnost povinného subjektu, tj. při rozhodování vlády o návrhu zákona. Jediným relevantním výstupem je stanovisko Legislativní rady vlády, které se promítá do konečné podoby materiálu schváleného vládou. Povinnost pořizovat zvukový záznam z jednání rady je uložena pouze předpisem interní povahy. Zvukový záznam je z těchto důvodů pouhou pracovní pomůckou a žalobcova úvaha o tom, že by účelem pořizování záznamu byla kontrola řádného průběhu jednání rady, je pouhá spekulace. Váha, kterou vláda stanoviskům Legislativní rady vlády přikládá, nic nemění na absenci její vlastní exekutivní pravomoci. Nejedná se ani o jediné ani o nejvýznamnější místo vzniku návrhů právních předpisů. Nelze se ani ztotožnit s tvrzením žalobce, že činnost Legislativní rady vlády je širší než pouhé vydávání stanovisek, neboť pouze ze stanoviska se prostřednictvím doporučení a zásadních závěrů lze dozvědět názor rady jakožto kolektivního orgánu. Tvrzení žalobce, že jiné kolektivní orgány veřejné moci zvukové záznamy z jejich jednání poskytují, není relevantní, navíc zmiňované výbory Poslanecké sněmovny jsou orgány jiného typu. 7. Jedním ze základních předpokladů pro odpovídající kvalitu výstupů rady je možnost ničím neomezované odborné diskuse, k čemuž přispívá neveřejnost jednání a neveřejnost záznamu z jednání. S vědomím neveřejnosti jednání také členové Legislativní rady vlády v diskuzi při jednání vystupují. Z povahy výčtu osob, které se jednání Legislativní rady vlády na základě pozvání mohou zúčastnit, vyplývá neveřejnost jejího jednání zcela jednoznačně. Jedná se o výčet taxativní. 8. Vedoucí žalovaného poukázala na to, že v Legislativní radě vlády nejsou projednávány všechny návrhy právních předpisů, neboť vyhlášky, většina nařízení vlády a i některé návrhy zákonů projednávají pouze její pracovní komise, a z jejich jednání se zvukové záznamy vůbec nepořizují. Je tedy absurdní, aby záznamy z jednání rady zveřejňovány byly, a záznamy z jednání pracovních komisí nikoliv, aniž by záleželo na objektivním kritériu, ale pouze na tom, zda je záznam fakticky pořizován. Zájem na veřejné kontrole výkonu působnosti rady je u všech jejích forem shodný a této kontrole podléhají formální výstupy z její činnosti. Není ani zřejmé, z čeho žalobce dovozuje veřejný zájem na kontrole výkonu činnosti jejích jednotlivých členů. 9. Pokud by nebyly dány obecné důvody pro neposkytnutí informací, bylo by nutno se individuálně zabývat tím, do jaké míry jsou jednotlivá vyjádření osob zúčastněných na jednání projevem osobní povahy a zda dotčená osoba souhlasí s nakládáním s nimi mimo rámec zákonné licence. Nadto zdaleka ne všechny projevy osobní povahy mají význam pro hodnocení schopností a způsobilosti autora projevu vykonávat veřejnou činnost, které by bylo lze uveřejňovat. Členové rady ani nejsou osobami podílejícími se na veřejných záležitostech v takovém rozsahu a významu, že by u nich převážila potřeba uveřejňovat i skutečnosti z jejich osobního soukromí. Pokud v minulosti došlo k poskytnutí záznamu zástupcům předkladatele projednávaného materiálu, kteří byli projednávání přítomni, jedná se o odlišnou situaci, kdy důvody vycházející z neveřejnosti jednání nebyly dány. III. Žaloba 10. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. 11. Žalobce v žalobě namítal, že povinnost žalovaného evidovat oznámení o střetu zájmů vyplývá ze smyslu a účelu oznámení, dále z článku 1 odst. 5 jednacího řádu Legislativní rady vlády a z obecných právních předpisů. Požadovaná oznámení přinejmenším v určitém rozsahu existují a žalovaný je musí mít k dispozici, a vzhledem ke své evidenční povinnosti musí žalovaný případně požadovanou informaci vytvořit. 12. Smyslem oznámení členů Legislativní rady vlády je zajištění regulérnosti a transparentnosti jejího jednání jakožto orgánu s nepopiratelným vlivem na zákonodárný proces. Naplnění tohoto smyslu umožňuje kontrola plnění oznamovací povinnosti, a proto musí být oznámení evidována. Evidenční povinnost žalovaného vyplývá už ze samotné oznamovací povinnosti členů rady, a také z povinnosti pořizovat zvukové záznamy a zápisy ze zasedání rady. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2015 č.j. 5 As 112/2013-30 vyplývá, že povinnost uchovávat informaci či jí disponovat může z právního předpisu vyplývat také implicitně. Povinnost oznámit hrozící střet zájmů člena tíží jej osobně, nicméně pokud hrozící střet zájmů existuje, je automatickým důsledkem vyloučení člena z hlasování o projednávané záležitosti. Vyloučení člena z hlasování se však na oznámení člena neváže, a proto povinnost zjišťovat existenci střetu zájmů tíží žalovaného. 13. Žalovaný jakožto organi