5 As 18/2017 — Nejvyšší správní soud

6 A 7/2024- 84 - text 11 pokračování 6 A 7/2024 6 A 7/2024-84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Pražská plynárenská distribuce, a.s., člen koncernu Pražská plynárenská, a.s., se sídlem U Plynárny 500, Praha zast. JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jungmannova 24, Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha za účasti: T.P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2023, čj. UOOU-02134/23-9 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkumu shora uvedeného správního rozhodnutí. Věc se týká postupu podle ust. § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o informacích“), kdy bylo přikázáno žalobci poskytnout žadateli (jímž je v tomto soudním řízení zúčastněná osoba) k jeho žádosti o informaci k jeho bodu 1 přehled uskutečněných jednání představenstva PPD v roce 2022 (datum každého jednání) ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Povinným subjektem (který procesně vydal prvostupňové správní rozhodnutí) je žalobce. [2] Napadeno bylo rozhodnutí ve výroku II., jímž byla stanovena shora uvedená povinnost, a výrok III. rozhodnutí, kterým bylo ve vztahu k bodům 2 a 3 žádosti zúčastněné osoby prvostupňové správní rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena povinnému subjektu k novému projednání. [3] Žalobce podanou žalobou napadl shora uvedené výroky rozhodnutí. Tvrdí, že zúčastněná osoba je vlastníkem plynárenského zařízení, blíže vymezeného na pozemcích v katastrálních územích Sluštice a Zlatá, toto zařízení koupil v rámci insolvence od předchozího vlastníka plynovodu, přičemž nikdy nebyl a není držitelem licence pro distribuci plynu. Toto zařízení koupil se záměrem dosáhnout zisku z jeho opětovného prodeje, neboť krátce po nabytí jej nabídl za částku vyšší k odkoupení žalobci, k prodeji nedošlo, protože cena byla pro žalobce nepřijatelná (cena je regulovaná rozhodnutím Energetického regulačního úřadu). Po neúspěšném pokusu o prodej zúčastněná osoba navrhovala uzavření nájemní smlouvy, nájemné však nebylo pro žalobce akceptovatelné, proto k uzavření smlouvy nedošlo. Žalobce za plynárenské zařízení platí částky odpovídající cenové regulaci. Zúčastněná osoba se po žalobci domáhá zaplacení rozdílu ceny mezi cenou regulovanou a požadovanou civilní žalobou na bezdůvodné obohacení (řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 51 C 19/2022). Současně zúčastněná osoba začala žalobce „bombardovat“ různými žádostmi o informace, z nichž je zjevná její snaha získat informace, které by mohla využít v civilním sporu (informace týkající se všech případů, kdy žalobce provozuje plynovod, kdy není jeho vlastníkem, informace týkající se výpočtu hodnoty plynárenských zařízení, investiční ceníky žalobce). Ke dni podání žaloby zaslala zúčastněná osoba žalobci celkem 31 žádostí o informace a na to navazujících stížností je 46. [4] Toto řízení se týká žádosti, která byla podána dne 18. 4. 2023, jejímž předmětem bylo: „(1) Přehled uskutečněných jednání představenstva PPD v roce 2022 (datum každého jednání), (2) Zápisy ze všech jednání představenstva PPD v roce 2022, včetně příloh, (3) kopie schválených dokumentů na jednáních představenstva PPD v roce 2022, které nejsou součástí příloh zápisů z jednání.“ [5] Na podání této žádosti žalobce reagoval zasláním vyrozumění o administrativním uložení věci, čemuž se bránil žadatel stížností, jíž následně žalovaný vyhověl a přikázal žalobci, aby žádost vyřídil, dále pak žalobce vydal dne 4. 7. 2023 prvostupňové správní rozhodnutí. [6] Konkrétně pak žalobce uvádí, že považuje žádost za šikanózní ve smyslu ust. § 11a odst. 1 písm. b) zákona o informacích, a nesouhlasí se závěrem žalovaného, že to není důvodem pro odmítnutí žádosti o informace. Šikanózní úmysl žadatele nedovozuje žalobce pouze z množství podaných žádostí o informace, ale i účelem vyžádání informace a zda se tato informace týká veřejného zájmu. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, čj. 6 As 68/2014-21, i na praktický komentář k zákonu o informacích. Smyslem zákona není sbírání informací souvisejících s probíhajícím soudním sporem, opačný výklad by vedl k porušení principu spravedlivého procesu. Závěr žalovaného o zástupnosti tohoto důvodu není v souladu se skutkovým stavem. Ohledně informací uvedených pod bodem 1 žádosti poukazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, kdy zákonnou překážku poskytnutí informací spatřuje žalobce v materiálním korektivu ve smyslu posouzení ekvity. Podle názoru žalobce se žalovaný nedostatečně vyrovnal se všemi skutečnostmi, které svědčí zneužití práva. [7] Dále žalobce namítá, že se na poskytované informace vztahuje výluka stanovená v ust. § 2b odst. 1 zákona o informacích (informace o činnostech veřejného podniku a veřejné instituce, které souvisejí s běžným obchodním stykem v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání, a znevýhodnilo by to žalobce na relevantním trhu). Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že by měl vymezit a odůvodnit, zda nevykovává některou z činností podle ust. § 153 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o veřejných zakázkách“). Tvrdí, že je nerozhodné, zda spadá do kategorie veřejných podniků, jejichž definičním znakem je výkon relevantní činnosti, nebo veřejných institucí, které jsou obchodní společností, neboť výluka podle ust. § 2b odst. 1 zákona o informacích se vztahuje na obě kategorie povinných subjektů. Ani skutečnost, že ust. § 2b odst. 2 zákona o informacích obsahuje výjimku z výjimky v prvním odstavci neznamená, že se tato výjimka z výjimky na žalobce vztahuje či nikoliv; podle názoru žalobce se na něj nevztahuje. Ohledně článku v uveřejněném v Právních rozhledech č. 4/2023, který zmiňuje žalovaný, podle názoru žalobce neznamená, že by výkon činností podle ust. § 2b odst. 2 zákona o informacích měl mít odraz v povinnosti zveřejnit naprosto všechny informace. [8] Dále napadá závěr o „běžném obchodním styku“ podle ust. § 2b odst. 1 písm. a) zákona o informacích, jak jej vykládá žalovaný, resp. pokud není definován, těžko jej může žalobce chápat šířeji. Nesouhlasí s tím, že by tento pojem nevysvětlil, poukazuje na to, že představenstvu přísluší obchodní vedení společnosti. Pokud jsou tyto dokumenty zveřejněné v obchodním rejstříku, pak je absurdní tvrdit, že je žalobce utajuje. Ze sbírky listin je pak zřejmé, že žalobce zveřejnil pouze několik případů, kdy došlo k volbě místopředsedy představenstva. Dále žalobce nesouhlasí s tím, že by měl objasnit v čem mají informace obchodní a průmyslovou povahu ve smyslu ust. § 2b odst. 1 písm. b) zákona o informacích, neboť to už ve zrušeném rozhodnutí učinil. Skutečnost, že zápisy z jednání představenstva obsahují informace obchodní a průmyslové povahy je podle jeho názoru zřejmá již z toho, že představenstvo na svých jednáních rozhoduje o otázkách týkajících se řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti, k čemuž poukazuje na článek „Velká novela zákona o svobodném přístupu k informacím“. [9] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž obsahově odkazoval na důvody, které plynou z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zneužití práva nelze zjistit ani z počtu podaných žádostí či stížností, ani z jiných okolností, poskytnutí přehledu jednání představenstva nebrání žádná zákonná překážka, žalobce zápisy z jednání představenstva v obchodním rejstříku zveřejňuje. K posouzení zákonných podmínek ust. § 2b odst. 1 písm. a) a b) nebylo ve spisu ani v rozhodnutí dostatek informací. [10] Zúčastněná osoba (žadatel o informaci – dále také jen obecně „žadatel“) s podanou žalobou nesouhlasila, navrhovala ji zamítnout a obsahově uváděla téže argumenty, jako žalovaný. K získání plynovodu připomněl, že mateřská společnost žalobce byla v této době v insolvenčním řízení, kdy plynovod získal přihlášeným věřitelem, proto žalobce i jeho mateřská společnost mohly plynovod odkoupit. Po jeho získání získal informace, které se tohoto podnikání týkají, a které nejsou veřejně známé, a které by rád zveřejnil, k čemuž potřebuje další informace, jichž se domáhá (např. žalobce neuzavírá s vlastníky plynovodů úplatné nájemní smlouvy, těchto případů je 4 814), tedy vybírá poplatky od odběratelů za distribuci plynu, ale vlastníkům plynovodů nic nehradí, což vysvětluje i nezájem žalobce o koupi plynovodu v insolvenčním řízení. Poukazuje rovněž na vlastnickou strukturu žalobce, kdy jím je ve 100 % hlavní město Praha, a zastupitelé by měli vědět, jak podniká. Poukazuje dále na to, že smlouvu o provozování plyn