— Nejvyšší správní soud

8 A 8/2023- 83 - text 10 8 A 8/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobci proti žalovanému a) Horizon Consulting II s.r.o., IČ 01913981, se sídlem Hlinky 155/86, 603 00 Brno, b) B. Š., narozen X, bytem X c) Ing. J. K., narozen Y, bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Hynkem Mádlem, se sídlem nám. Svobody 9, 602 00 Brno Ministerstvo kultury se sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. MK 68388/2022 OLP takto: I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 25. 11. 2022, č. j. MK 68388/2022 OLP a rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 11. 4. 2022, č. j. MK 66815/2021 OPP se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 48 494,40 Kč a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Hynka Mádla, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 25. 11. 2025 vydal ministr kultury rozhodnutí o rozkladu č. j. MK 68388/2022 OLP (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž částečně změnil ze strany žalobců rozkladem napadené rozhodnutí ministerstva kultury ze dne 11. 4. 2022 č. j. MK 66815/2021 OPP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl za kulturní památku prohlášen pozemek p. č. 682, k. ú. Staré Brno, na němž se nacházela neorenesanční stavba č. p. 110, s navazující vysokou uliční zdí s přiléhajícím venkovním přístupovým schodištěm do patra a dále dlážděný prostor zadního dvora s navazujícím kamenným schodištěm do parkově upravené zahrady, též samotná zahrada, včetně dvou historizujících skleníků. 3. Žalobci v podaném rozkladu především namítali, že samotná neorenesanční stavba, jako dominantní část památkově chráněného souboru již neexistuje, a není tedy důvod, proč předmětný pozemek chránit. 4. Ministr na tuto námitku v rozkladu reagoval tak, že již neexistující části souboru za kulturní památku neprohlásil, u zbytku (tedy zahradního pozemku) na rozhodnutí ministerstva setrval. 5. Žalobci s tímto rozhodnutím ministra nesouhlasili a dne 30. 1. 2023 proti němu podali správní žalobu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobci v žalobě především namítají, že veškeré dosavadní řízení (včetně stanovisek orgánů vyjadřujících se pro nebo proti prohlášení souboru za kulturní památku) bylo vedeno ohledně celého souboru, jež měl být památkově chráněn. Po vydání prvostupňového rozhodnutí však došlo k zániku dominantní části souboru. Na tuto skutečnost pak reagoval navzdory uvedené skutečnosti žalovaný pouze tím, že v rámci rozhodnutí o rozkladu „negoval“ rozhodnutí o prohlášení předmětného domu za kulturní památku, prohlášení zbytku souboru však potvrdil, a to bez jakékoliv reflexe na úvahy žalobců o nových souvislostech, které musejí být po zásadní změně rozsahu souboru projednány, včetně nutnosti doplnění dokazování a argumentace související se samostatným prohlášením dříve „doplňkové“ části souboru za kulturní památku. 7. Žalobci apriori nerozporují možnost, že i zbylé části souboru mohou mít historickou hodnotu, jež je hodna ochrany. Dle nich je nepochybné, že okruh nutně řešených otázek souvisejících s ne/prohlášením věci za kulturní památku je nesrovnatelně širší než jen samotný popis určité památkové hodnoty. Žalobci tedy v první řadě a zejména namítají, že byli zkráceni na svých právech tím, že předmět řízení byl po zcela zásadní změně jeho rozsahu a vymezení „vyčerpán“ druhostupňovým rozhodnutím, kde však v řízení předcházejícím vydání tohoto druhostupňového rozhodnutí nemohly být a nebyly projednány zásadní otázky a důkazy týkající se nově vymezeného předmětu řízení a jeho způsobilosti stát se samostatně předmětem památkové ochrany. 8. Další žalobní námitkou je, že podklady, na základě kterých byla vydána obě rozhodnutí v předmětné věci, nebyly již v době vydání rozhodnutí aktuální, a je jisté, že žalovaný rozhodoval v rozporu se základní zásadou správního řízení na základě neaktuálního, a tedy nesprávného skutkového stavu. Dle svého vyjádření žalobci opakovaně několikrát urgovali vydání prvostupňového rozhodnutí, k tomu však došlo až 10 měsíců poté, co se žalobci vyjádřili k podkladům rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí přitom ministr kultury námitku evidentní neaktuálnosti podkladů pro rozhodnutí zcela pomíjí, nevypořádává. Z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné. 9. Další nezákonností s tímto související je dle žalobců postup žalovaného, který v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že v lednu roku 2022 měla proběhnout prohlídka na místě samém, která měla potvrdit aktuálnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Nejenže o konání takové prohlídky nebyli žalobci vyrozuměni, ale neměli zejména možnost se k jejím závěrům nijak vyjádřit, a to přesto, že tato zjevně (dle obsahu prvostupňového rozhodnutí) sloužila jako podklad pro rozhodnutí. Ministr rovněž tuto námitku v rozkladovém rozhodnutí zcela pominul. 10. V neposlední řadě žalobci namítají procesní pochybení žalovaného, který již dle obsahu rozhodnutí zjevně vymezil nesprávně okruh účastníků řízení, čímž zkrátil nejméně právo žalobce b), který byl pominutým účastníkem řízení v době, když již byl právním nástupcem původního účastníka, Ing. M. 11. Z výše uvedených důvodů žalobci navrhují aby soud rozhodl tak, že zruší rozhodnutí ministra kultury ze dne 25. 11. 2022, č. j. MK 68388/2022, co do jeho výroku I., kterým byly za kulturní památku prohlášeny pozemky p. č. 683 a 683 s historizující stavbou cihlového skleníku, vše v k. ú. Staré Brno. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle jeho názoru jsou obě rozhodnutí procesně i věcně správná a nejsou tedy dány žádné relevantní důvody pro jejich zrušení soudem. 13. Žalovaný má za to, že ministr kultury v žalobou napadeném rozhodnutí důvodně shledal, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnilo, tedy že předmětné dochované části souboru splňují podmínky pro prohlášení za kulturní památku tak, jak jsou stanoveny v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. (dále jen „zákon o památkové péči“). 14. Žalovaný v této souvislosti připomíná, že ministr kultury v žalobou napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že z přesně definovaného rozsahu a fotodokumentace iniciačního návrhu NPÚ, dále z Ministerstvem kultury svolaného společného ohledání souboru na místě dne 12. 4. 2021 a z dostatečně podrobného odůvodnění rozklady napadeného rozhodnutí je zjevné, že vlastní okrasný park a zahrada je spolu s architektonicky působivým zděným historickým skleníkem v dostatečné míře nositelem samostatných svébytných památkových hodnot souboru ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona o památkové péči, které existují i nezávisle na nyní již zaniklé stavbě vily č.p. 110, což dovozuje i z textu napadeného rozhodnutí, které obsáhle cituje. 15. Žalovaný rovněž odkazuje na velmi podrobný text a důkazní obrazové fotopřílohy prvoinstančního rozhodnutí, v němž je popsán celý průběh mimořádně komplikovaného řízení, včetně důkazů mající dle žalovaného prokazovat systematickou kooperaci účastníka řízení s příslušným stavebním úřadem, která nejprve směřovala k postupnému opakovanému poškozování a znehodnocování do té doby stavebně intaktního hodnotného souboru, aby následně vyústila v úplnou demolici neorenesanční vily. Popsány jsou Ministerstvem kultury i konkrétní obstrukční aktivity ze strany účastníků řízení, stavebního úřadu – Úřadu městské části Brno-střed a instančně nadřízeného stavebního úřadu, opakovaně po dobu správního řízení odmítajících součinnost s Ministerstvem kultury. 16. Žalovaný též uvádí, že z jeho pohledu je ve věci podstatné, že vše výše uvedené nezávisle na Ministerstvu kultury potvrdil také veřejný ochránce práv, a to ve své předběžné zprávě o šetření demolice neorenesančního domu Hlinky 110/40 v Brně. V této souvislosti odkázal na klíčový text z dosavadního šetření veřejného ochránce práv č.j. KVOP-2949/2023 ze dne 24. 1. 2023, který je pro důkazní účely v rámci soudního řízení k dispozici v rámci předkládaného správního spisu sp. Zn. MK-S 13824/2020 OPP, a též na následnou odpověď ministra kultury veřejnému ochránci práv č.j. MK 11818/2023 OPP ze dne 23. 2. 2023. 17. Žalovaný dále podotýká, že Ministerstvu kultury žalobci (účastníci řízení) po celou dobu správního řízení neposkytli žádné vyjádření nebo posudek statika o údajném havarijním stavu stavebních konstrukcí domu Hlinky 110/40. Dotčené dokumenty žalobci předkládali vždy pouze příslušnému stavebnímu úřadu Městského úřadu Brno – střed za účelem zpětné legalizace bez vědomí Ministerstva kultury prováděných nelegálních demoličních stavebních zásahů. Tyto dokumenty si Ministerstvo kultury zajistilo, zařadilo do spisu a argumentačně vypořádalo z vlastního zájmu, respektive z důvodu vyváženosti posuzování, teprve následně