2 As 107/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 90/2023- 59 - text 16 8 A 90/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalovanému GO Invex Finance s.r.o., IČO: 050 90 792 se sídlem Sazovická 492/5, 155 21 Praha 5 Zličín zastoupený JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, advokátní kancelář Praha 1, Opletalova 1535/4 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA se sídlem Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2023, č. j. 2023/041059/ČNB/110 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České národní banky ze dne 5. 1. 2023 sp. zn. SP2020/272/573, č.j.: 2023/2548/570, kterým byla žalobkyně uznána vinnou tím, že nedostatečně prováděla kontrolu úvěruschopnosti žadatelů o spotřební úvěr, požadovala po dlužnících smluvní pokuty vyšší, než je stanoveno zákonem o spotřebitelském úvěru a neudržovala pravidla týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů a jednání se spotřebiteli, kteří jsou v prodlení takovým způsobem, aby zajišťovala řádné poskytování spotřebitelského úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, čímž porušila ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona“), ustanovení § 122 odst. 2 a 3 zákona a ustanovení § 15 odst. 1 a 2 písm. c) a h) zákona a dopustila se přestupku podle ustanovení § 154 odst. 1 písm. e) zákona, přestupku podle ustanovení § 154 odst. 2 písm. g) zákona a přestupku podle ustanovení §148 odst. 1 písm. b) zákona, za což ji byla uložena pokuta dle § 154 odst. 3 písm. c) žalobci pokuta ve výši 1.500.000,- Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně je společností podnikající na území České republiky v rámci poskytování nebankovních úvěrů zaměřenou na krátkodobé a velmi malé půjčky, na překlenutí dočasného nedostatku finančních prostředků spotřebitelů. Žalobkyně předně namítá, že správní orgán nezohlednil charakter poskytovaného úvěru, kdy se jedná o krátkodobé, velmi malé půjčky v rozsahu částek 1.000 ,- Kč – 5.000,- Kč na překlenutí dočasně nepříznivé finanční situace, tedy půjčky v takové výši, že je každý ze svého platu (byť nízkého) byl schopen splatit. 3. Z ustanovení § 86 odst. 1 výslovně vyplývá, že v případě změny výše spotřebitelského úvěru, se k založení povinnosti zkoumat úvěruschopnost vyžaduje významné navýšení výše spotřebitelského úvěru. Z toho je zřejmé, že zákon cílí na nutnost posuzování úvěruschopnosti na významné úvěry nikoliv na tzv. mikroúvěry. V případě mikroúvěru nemůže být posuzování úvěruschopnosti stejně jako v případě vysokých úvěrů. Intenzita posuzování je tak odvislá od výše úvěru. 4. Žalobkyně vycházela z informací od spotřebitele, které přiměřeně operativně ověřovala (např. na základě telefonického rozhovoru u zaměstnavatele, výpisy z účtů, potvrzením zaměstnavatele a vycházela i ze zkušeností z dřívějších půjček). 5. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2018 č.j.: 2 Af 107/2017-72, ve kterém Nejvyšší správní soud cituje rozsudek Soudního dvora Evropské unie C-449/13. Zde Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008/48ES neukládá poskytovatelům úvěrů povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytovaných spotřebitelem informačními databázemi. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené smlouvy. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případě dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. 6. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona je proto nutné vykládat tak, že poskytovatel úvěru posuzuje úvěruschopnost spotřebitele primárně na základě informací získaných od spotřebitele o jeho příjmech a výdajích a na základě způsobu plnění dosavadních dluhů. V tomto směru po něm zákon požaduje určitou samostatnou úvahu. Tato úvaha musí být založena na rozumném vážení všech okolností a rozumném prověřování informací od spotřebitele. Se zřetelem k těmto okolnostem nelze na poskytovateli úvěru požadovat, aby prováděl detailní rozbory vyžádaných dokladů (např. výpisů z účtu) a zkoumal jednotlivé platby. Žalobkyni je například v rozhodnutí ČNB vytýkáno, že nezohlednila platby spojené s hazardními hrami, popř. náklady na bydlení, náklady spojené s předchozími půjčkami atd. Hrazení nákladů ze strany spotřebitele ještě neznamená, že by byl neúvěruschopný. Spotřebitel žádá o úvěr na překlenutí dočasného nedostatku finančních prostředků. Pokud bychom přijali argumentaci, že takový spotřebitel není úvěruschopný a nemůže obdržet byť minimální úvěr, potom je otázkou, jak má situaci vyřešit. Pokud spotřebiteli postačuje částka půjčky ve výši např. 2.000,- Kč na vyřešení této situace, tak nemůže být rozumné, aby jedinou jeho možností bylo podání insolvenčního návrhu. Rovněž platby spojené s hazardními hrami (např. Fortuna, Tipsport) automaticky neznamenají neúvěruschopnost spotřebitele. V případě nákladů na bydlení rovněž neznamenají tyto platby neúvěruschopnost spotřebitele. U každého z hodnocených spotřebitelů platí, že ze svého příjmu měl vždy k dispozici dostatečnou finanční částku ke splacení úvěru, a to právě s ohledem na nepatrné částky poskytovaného úvěru. 7. Žalobkyně je dále přesvědčena, že účtované poplatky spojené s prodlením nejsou smluvní pokutou ani skrytou smluvní pokutou, ale jde o paušální stanovení nákladů, které ji vznikly. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na skutečnost, že interní předpis týkajících se těchto poplatků - Interní pravidla GO Invex finance s.r.o. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, včetně vzorových smluv, byly žalované předány v souvislosti s žádostí o povolení a žalovaná v řízení o povolení licence toto povolení udělila a tím uvedený předpis schválila. Pokud by v rámci povolovacího řízení uvedla, že se v tomto případě jedná o skrytou smluvní pokutu, potom by žalobkyně tento předpis změnila a tyto náklady by neúčtovala, což v jiném případě ohledně tohoto předpisu učinila (viz odpověď na výzvu z 21. 5. 2018). Žalobkyni nelze sankcionovat za postup vycházející z vnitřního předpisu a vzorových smluv, které byly akceptovány správním orgánem v rámci povolovacího řízení. Žalobkyně v podstatě jednala v důvěře, že její postupy odpovídají zákonu, neboť byly akceptovány v rámci licenčního řízení. Pokud správní orgán následně své stanovisko změnil, měl na to žalobkyni upozornit a vyzvat ji ke změně předpisu. Jak uvedla žalobkyně v námitkách proti protokolu o kontrole, okamžitě poté, co zjistila, že žalovaná změnila posuzování těchto nákladů spojených s prodlením, tento svůj předpis změnila a nadále tyto poplatky neúčtovala. 8. Tuto hlavní námitku ohledně poplatků spojených s prodlením však žalovaná nijak nezohlednila ve svých rozhodnutích, a to jak v případě rozhodnutí ČNB, tak i v rozhodnutí o rozkladu. V tomto směru je proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 9. Žalobkyně dále namítla, že je postihována za skutky, které jsou v podstatě identické s předchozími dvěma skutky s použitím odlišné právní kvalifikace. 10. Žalobkyně nakonec poukázala na nepřiměřenost výše uložené pokuty a to s ohledem na to, že neměla s ČNB nikdy v minulosti žádné problémy, v průběhu správního řízení spolupracovala a okamžitě reagovala na výtky ČNB a byla ochotna případné nedostatky odstranit a neměla ze svého jednání žádný prospěch. Sankce neodpovídá způsobené škodě. Uložená sankce je pro žalobkyni likvidační, jelikož je malým poskytovatelem nebankovních úvěrů a její vlastní kapitál je jenom nepatrně vyšší než částka 20.000.000,- Kč, což je minimální částka vlastního kapitálu nutná pro její činnost. 11. Žalobkyně nakonec namítla další vady řízení spočívají v neúplnosti a nesprávnosti zjištění skutkového stavu a to, že žalobkyni nebylo ani doručeno oznámení o zahájení správního řízení a po 2 letech od provedení kontroly byl žalobkyni doručen příkaz k zaplacení pokuty ze dne 15. 7. 2022 - vadou řízení je tak i nepřiměřená délka správního řízení. 12. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalované rozhodnutí je zákonné a přezkoumatelné. Žalobkyně část těchto námitek již uplatnila v řízení před správním orgánem prvního stupně, který se s nimi vypořádal v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, i v řízení o rozkladu, kdy se s nimi bankovní rada rovněž vypořádala v napadeném rozhodnutí. 13. Charakter žalobkyní poskytovaného úvěru byl zohledněn, avšak správní orgán prvního stupně ani bankovní rada nedošly k závěru, že by se jednalo o nerizikovou činnost, která by měla spotřebitelům pomáhat, ale výhradně o činnost, která je v ekonomickém zájmu žalobkyně. Žalovaná k tomu