4 Azs 310/2023 — Nejvyšší správní soud

9 A 115/2020- 93 - text 15 9 A 115/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: J. S. N., narozený X místo pobytu neznámé zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676 sídlem Kovářská 939/4, 190 00 Praha 9 – Libeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO 00007064 sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020, č. j. MV-93242-42/OAM-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020, č. j. MV-93242-42/OAM-2018, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 22. 2. 2018 o určení statusu osoby bez státní příslušnosti tak, že žalobce není osobou bez státní příslušnosti ve smyslu Úmluvy o právní postavení osob bez státní příslušnosti (dále jen „Úmluva“) a jeho žádost zamítl. 2. Městský soud v Praze o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. 9 A 115/2020-50 , tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. 3. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 4 Azs 310/2023-59 rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný při posouzení žádosti žalobce vycházel z řady zjištění, která čerpal jak ze žádosti žalobce, tak z pohovoru se žalobcem, z odpovědi jeho právního zástupce na výzvu k součinnosti a ze spisových materiálů ve věci mezinárodní ochrany v řízeních, která byla vedena se žalobcem v minulosti a dále i ze spisů a rozhodnutí Policie České republiky ve věci zajištění žalobce a ve věci jeho správního vyhoštění. 5. Bylo zjištěno, že se žalobce narodil v roce 1969 v Angolské republice, kde žil do roku 1986. V té době neměl žádné potíže se svým státním občanstvím a v roce 1986 legálně vycestoval do Československa. Zde žil po dobu více jak 30 let, kdy z důvodu manželství se státní příslušnicí České republiky byl držitelem oprávnění k trvalému pobytu, a to až do ukončení manželství. 6. Z výpovědi žalobce v průběhu řízení vyplynulo, že je otcem dítěte, který je rovněž státním občanem České republiky a že následně pobýval na území České republiky na vízum pro strpění. To mu však nebylo prodlouženo. Žalobce přišel o platný cestovní doklad a nebyl schopen prokázat svou státní příslušnost k Angolské republice, ani si vyřídit pobytové oprávnění v České republice nebo z území České republiky vycestovat. Uvedl, že několik let žádal neúspěšně o vydání cestovního dokumentu. Za tímto účelem mu byl prodlužován výjezdní příkaz a bylo mu uděleno vízum pro strpění. Dále byl zajištěn cizineckou policií za účelem realizace správního vyhoštění, přičemž zajištění bylo třikrát prodlouženo, o trvalý pobyt zřejmě přišel v roce 2004, když se rozvedl s občankou České republiky. Žádal také o cestovní doklad, který nezískal, neměl pas a nemohl vycestovat a celé to skončilo vyhoštěním. Na dokladech jeho předchozích pobytových oprávnění měl žadatel vždy uveden jako státní příslušnost Angolu, což uváděl i v žádosti o udělení mezinárodní ochrany a ve všech žádostech předchozích, nicméně Angolská ambasáda, která má sídlo v Berlíně mu odmítla vydat cestovní pas a rovněž tak Česká republika. Z důvodu dlouhodobého pobytu na území České republiky a od doby, kdy mu vypršela platnost cestovního pasu, někdy v roce 2004 lze o jeho osobě mluvit jako o osobě bez státní příslušnosti. Uváděl, že zastupitelský úřad Angoly v Berlíně kontaktoval, avšak nemá žádný dokument vydaný Angolskou republikou, kde by byly uvedeny jeho osobní údaje ani neví, kdo je z jeho příbuzných či známých na živu. Uvedl pouze, že v Angole žije jeho sestra. K dotazu, zda by byl ochoten jet v doprovodu zástupce správního orgánu České republiky do Berlína na Angolskou ambasádu uvedl, že z České republiky nechce, neboť pokud mu tam dají pas, tak jej Česká republika vyhostí. S návštěvou zastupitelského úřadu Angoly v Německu nesouhlasil, protože nehodlal vycestovat z České republiky, nechce do Angoly a chce zůstat v České republice z humanitárního důvodu. S Angolou už nemá žádné vazby a na území České republiky si osvojil demokratické principy. Usiluje tedy o příslušné doklady vydané Českou republikou. 7. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce na podporu svých tvrzení jak v žádosti, tak v pohovoru nedoložil žádné doklady, dokumenty či jiné materiály, přičemž zástupkyně žalobce vyslovila domněnku, že žadatel je bez státní příslušnosti, protože Policie ČR se žalobce snažila vyhostit, když byl zajištěn a opakovaně kontaktovala ambasádu i prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Berlíně, avšak bez úspěchu. To zástupkyně dokládala čtyřmi potvrzeními o kontaktování Velvyslanectví Angolské republiky v Berlíně ze strany SÚZ, a IOM. Jelikož Angola není kontaktní, tak se domnívá, že žalobce je osobou bez státní příslušnosti. 8. Na podporu tvrzení žalobce doložil do spisového materiálu zprávu o průběhu pobytu na území ČR vydanou Poradnou pro integraci z 24. 3. 2011, dopis Velvyslanectví České republiky v Berlíně ze dne 20. 4. 2018, vyjádření Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) ze dne 23. 11. 2016 a 10. 5. 2018, potvrzení zprávy uprchlických zařízení o kontaktování Velvyslanectví Angoly v Berlíně z 22. 1. 2018. 9. Žalovaný dále v rozhodnutí uvedl úkony k součinnosti s právním zástupcem žalobce, jejichž obsahem byla snaha zjistit a získat jakékoli doklady či důkazy o totožnosti žalobce a o kontaktu na Velvyslanectví Angoly v Berlíně, přičemž nebyly zjištěny žádné jiné dokumenty než ty, které žalobce předložil správnímu orgánu již v průběhu pohovoru. Rovněž k výzvě správního orgánu dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce při seznámení s podklady řízení uvedl, že v tuto chvíli nenavrhuje doplnění podkladů pro rozhodnutí a vyjádří se následně. V následném písemném vyjádření ze dne 22. 1. 2020 pak žadatel sdělil, že nemá za to, že byly shromážděny všechny podklady nezbytné k rozhodnutí, protože z uvedených podkladů nevyplývá, zda žadatel je nebo není osobou bez státní příslušnosti. Dle žalobce se ve spise nacházely pouze podání a důkazy dodané zástupcem žalobce a dokumenty týkající se řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce uvedl, že je povinností správního orgánu, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a dle jeho názoru správní orgán z vlastní iniciativy nepodnikl žádný krok a ani ničím nedoplnil své dokazování. Žalobce vyjádřil, že pokud nebylo od podání žádosti postaveno na jisto, zda žadatel je či není občanem Angolské republiky, pak by mělo být dle jeho názoru užito pravidlo v pochybnosti ve prospěch žadatele v souladu s principy rozhodování o žádostech ve věci mezinárodní ochrany. Jestliže Angolské zastupitelství s žalobcem nespolupracuje a neposkytuje svému občanovi asistenci a ochranu, pak je žalobce de facto osobou bez státní příslušnosti a nemůže to jít k jeho tíži. 10. Žalovaný na základě uvedených vyjádření a stanovisek žalobce a dokladů, které v řízení shromáždil, zhodnotil, že bylo prokázáno, že žalobce se narodil v Angole, jeho rodiče byli státními příslušníky Angoly, od narození měl angolskou státní příslušnost a rovněž při pobytu v České republice uváděl ve všech řízeních, která s ním byla vedena angolskou státní příslušnost. Tvrzení, že by měl být osobou bez státní příslušnosti poprvé začal tvrdit až v jím podané žádosti o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti ze dne 22. 2. 2018. 11. Žalovaný posoudil, že žalobce ani jeho právní zástupce neuvedli jediný konkrétní důvod, proč by žalobce měl ztratit státní příslušnost Angolské republiky, když pouhý fakt, že mu uplynula platnost jeho cestovního dokladu a zastupitelský úřad mu delší dobu nevydal doklad nový za takovou skutečnost považovat nelze. Žalobce netvrdil, že mu bylo ze strany Angolského zastupitelského úřadu odmítnuto vydání dokladu. Pouze hovořil o tom, že o vydání jeho cestovního dokladu je třeba rozhodnout příslušnými úřady v Angole. Nebylo mu ani tvrzeno, že by státní příslušnost Angoly během svého pobytu v České republice ztratil. Veškeré dokumenty, které v rámci řízení doložil, pochází pouze od organizací, které se snažili jeho osobu ztotožnit během jeho pobytu v zařízeních pro zajištění cizinců nebo v rámci řízení o jeho správním vyhoštění. Ani žalobce a jeho právní zástupce nedoložili písemnou či e-mailovou komunikaci, nedoložili z jejich strany kontakt na zastupitelský úřad Angoly v Berlíně a dokladována byla toliko absence komunikace zastupitelského úřadu s jednotlivými složkami, které vydaly potvrzení v reakci na snahu tuzemských orgánů o jeho nucené vycestování. Žalovaný také vycházel z vlastního vyjádření žalobce, že v Angole žije minimálně jeho