7 As 81/2023 — Nejvyšší správní soud

9 A 46/2021- 123 - text 15 9 A 46/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: J. N. bytem X zastoupený Ing. Vilémem Daňkem, Ph.D. LL.M. sídlem Vinohradská 17, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 00 Praha 6 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Lesy České republiky s.p., IČO 42196451 sídlem Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Kralové zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Štaidlem sídlem Apolinářská 445/6, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 2. 2021, č. j. PUV 2019-36496/20076423/2020/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodl o rozkladu žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 23. 7. 2020 33377, sp. zn. PUV 2019-36496, o výmazu užitného vzoru o názvu „Zařízení ke shromažďování dat o zvěři, přístupu k nim a nakládání s těmito daty“, z rejstříku užitných vzorů tak, že : ve výroku pod bodem I. vyslovil, že podle § 21 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb, o užitných vzorech, ve znění podějších předpisů (dále jen „zákon o užitných vzorech“) se zmeškání lhůty nepromíjí a ve výroku pod bodem II. rozklad žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí Úřadu ze dne 23.7.2020. 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřadu bylo rozhodnuto o výmazu uvedeného užitného vzoru na základě návrhu společnosti Lesy České republiky, s.p. (v této věci osoba zúčastněná na řízení) s odůvodněním, že žalobce jako majitel užitného vzoru se ve stanovené ani v prodloužené lhůtě k návrhu nevyjádřil a tím byly dána podmínky pro výměz dle §18 odst. 4 zákona o užitných vzorech. II. Rozhodnutí předsedy Úřadu (napadené rozhodnutí) 3. Předseda Úřadu (dále jen „žalovaný“) v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel ze zjištění, že předmětný užitný vzor č. 33377 o názvu „Zařízení ke shromažďování dat o zvěři, přístupu k nim a nakládání s těmito daty“ byl zapsán do rejstříku užitných vzorů s právem přednosti ode dne 1. 8. 2019. Návrhem doručeným prvostupňovému orgánu dne 21. 1. 2020 se osoba zúčastněná na řízení domáhala výmazu tohoto užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů s odůvodněním, že chráněné technické řešení není způsobilé k ochraně dle § 1 zákona o užitných vzorech, neboť nebylo nové a nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti. Dále osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že definice předmětu užitného vzoru nesplňovala základní zákonné podmínky kladené na formulaci nároků na ochranu, a tak přihláška užitného vzoru nesplňovala podmínky pro zápis do rejstříku užitných vzorů dle § 8 odst. 3 písm. c) odst. 5 zákona o užitných vzorech. 4. Prvostupňový orgán dne 5. 2. 2020 odeslal žalobci jako majiteli užitného vzoru zprávu, jejíž přílohou byla kopie návrhu na výmaz předmětného užitného vzoru spolu s namítanými dokumenty. Žalobce byl touto zprávou vyzván k vyjádření se k návrhu na výmaz a k tomuto vyjádření mu byla stanovena lhůta do 6. 4. 2020. Touto zprávou byl žalobce současně řádně poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě k návrhu na výmaz, prvostupňový orgán v souladu s § 18 odst. 4 zákona o užitných vzorech vymaže užitný vzor z rejstříku užitných vzorů. Lhůta k vyjádření byla na základě žádostí žalobci postupně prodloužena do 6. 7. 2020. Úřad proto prvostupňovým rozhodnutím podle § 18 odst. 4 zákona o užitných vzorech provedl výmaz užitného vzoru č. 33377 z rejstříku užitných vzorů. 5. Žalovaný dále vyšel ze zjištění, že žalobce současně s rozkladem proti prvostupňovému rozhodnutí, avšak v samostatném podání, podal žádost o prominutí zmeškání lhůty a navrácení v předešlý stav. Žádost byla odůvodněna tím, že nemožnost vyjádřit se k namítaným skutečnostem způsobila pandemie COVID-19 a následné napadení serverů virovou infekcí, a to jak u serverů žalobce, tak i jeho zástupce ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2020 (dle žalobce patrně od 1. 6. 2020 do 1. 8. 2020) a ztráta dat týkajících se lhůt znemožnila zástupci získání potřebných instrukcí a vyjádření se k návrhu na výmaz od žalobce. Dle žádosti se žalobce a jeho zástupce o zmeškaném úkonu dozvěděli až 28. 7. 2020, resp. 1. 8. 2020, tj. doručením prvostupňového rozhodnutí, a bezprostředně poté žalobce odstranil virovou infekci ze svého počítačového systému instalací nového antivirového programu, čímž pominula překážka, která bránila sledování lhůt a provedení úkonu. Žádost o prominutí zmeškání lhůty prvostupňový orgán obdržel dne 7. 8. 2020 spolu s vyjádřením žalobce k návrhu na výmaz. 6. K výčtu komplikací tvrzených žalobcem žalovaný konstatoval, že žádný z důvodů, tj. napadení serverů virovou infekcí u žalobce i jeho zástupce a také tvrzená ztráta dat týkající se lhůt, nebylo možno shledat za závažný akceptovatelný důvod ve smyslu ustanovení pro uplatnění prominutí zmeškání lhůty. K tomuto závěru žalovaný dospěl na základě zjištění ze správního spisu, že prvostupňový orgán dne 10. 6. 2020 přijal žádost žalobce o druhé prodloužení lhůty datovanou dne 8. 6. 2020, tj. již v době tvrzeného napadení serveru žalobce a také serveru jeho zástupce virovou infekcí. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že nečinnost žalobce, resp. jeho zástupce, spočívala toliko v nepředložení nutného vyjádření k návrhu na výmaz, nikoliv v neschopnosti komunikace se správním orgánem z důvodu virových infekcí. Navíc žalobce v žádosti o prominutí zmeškání lhůty odkázal také na problémy spojené s pandemií COVID-19. Žalovaný k tomu konstatoval, že v daném případě je nutno aplikovat stanovisko Ministerstva vnitra k posuzování běhu lhůt v době trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 (dále jen „stanovisko Ministerstva vnitra“), dle něhož volnější posuzování jejich běhu se neuplatní u lhůt propadného charakteru nebo lhůt, s jejichž uplynutím zákon spojuje určitý následek, zde konkrétně výmaz užitného vzoru. Žalobce sice podal prostřednictvím svého zástupce proti napadenému rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě rozklad, ke kterému bylo připojeno i vyjádření k návrhu na výmaz a současně s rozkladem podal žádost o prominutí zmeškání lhůty, avšak žalovaný nemohl důvody uvedené v žádosti o prominutí zmeškání lhůty akceptovat jako vážnou příčinu nepředložení vyjádření se k návrhu na výmaz užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů. Žalovaný k tomu konstatoval, že výmazové řízení dle § 18 odst. 4 zákona o užitných vzorech je založeno na tom, že majitel užitného vzoru nereaguje ve stanovené lhůtě (zde navíc ve lhůtě opakovaně prodloužené) na návrh na výmaz z rejstříku užitných vzorů. Proto nelze tuto skutečnost zvrátit dodatečným, v rozkladu uplatněným nesouhlasem s výmazem užitného vzoru. I dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008, č. j. 9 Ca 8/2006, jsou důsledky dle § 18 odst. 4 zákona o užitných vzorech předvídatelné. 7. Žalovaný tedy konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a nebyl důvod pro jeho zrušení či změnu. III. Žaloba 8. Žalobce v podané žalobě namítal zkrácení na právech a nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v rom, že žalovaný vydal podle § 18 odst. 4 zákona o užitných vzorech pouze formální rozhodnutí, aniž by se zabýval věcnou argumentací podání osoby zúčastněné na řízení, a aniž by zkoumal, zda technické řešení užitného vzoru č. 33377 žalobce je či není způsobilé k ochraně dle § 1 zákona o užitných vzorech. 9. K důvodům rozhodnutí uvedl, že jeho žádost o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření dle § 65 zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích za použití § 21 odst. 2 zákona o užitných vzorech, a navrácení v předešlý stav dle § 41 odst. 2 správního řádu byla odůvodněna tím, že pandemie COVID-19 ve spojení s napadením počítačových serverů žalobce i jeho zástupce virovou infekcí ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2020 znemožnily zástupci žalobce získání potřebných instrukcí od žalobce k vyjádření k návrhu na výmaz. Virová infekce, která napadla počítačové servery zároveň zapříčinila ztrátu dat týkajících se lhůt. Žalobce a jeho zástupce se tedy o výmazu užitného vzoru dozvěděli až doručením prvostupňového rozhodnutí. Bezprostředně poté žalobce i jeho zástupce virovou infekci ze svého počítačového systému odstranili instalací nového antivirového programu, což žalobce může doložit listinnými doklady. Žalobce namítl, že žalovaný příčinu spojenou s pandemií COVID-19 nedůvodně bagatelizoval. Dle žalobce byla pandemická situace natolik vážná, že ji lze srovnat např. s válečným konfliktem. Zástupce žalobce měl v období II. a III. čtvrtletí 2020 mj. závažné zdravotní omezení, v důsledku čehož nebyl schopen urgentně řešit nápravu kybernetické bezpečnosti kancelářského vybavení. Dle stanovis