9 A 87/2023

Žalobce se podanými žalobami domáhal přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“), kterými byly zamítnuty jeho rozklady proti rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 14. 6. 2022 o zamítnutí žádosti o obnovu řízení o námitkách proti zápisu obrazového označení [OBRÁZEK], zn. sp. O-517365, do rejstříku ochranných známek, jehož přihlašovatelem je společnost MPM -QUALITY v. o. s., Frýdek–Místek (pod sp. zn. 9 A 87/2023), ze dne 14. 6. 2022 o zamítnutí žádosti o obnovu řízení o námitkách proti zápisu obrazového označení [OBRÁZEK], zn. sp. O-517322, do rejstříku ochranných známek, jehož přihlašovatelem je společnost MPM -QUALITY v. o. s. Frýdek–Místek (pod sp. zn. 9 A 88/2023), ze dne 14. 6. 2022 o zamítnutí žádosti o obnovu řízení o námitkách proti zápisu obrazového označení [OBRÁZEK], zn. sp. O-517364, do rejstříku ochranných známek, jehož přihlašovatelem je společnost MPM -QUALITY v. o. s., Frýdek–Místek (pod sp. zn. 9 A 89/2023) a ze dne 14. 6. 2022 o zamítnutí žádosti o obnovu řízení o námitkách proti zápisu slovního označení ve znění „PRIMKY“, zn. sp. O-535869, do rejstříku ochranných známek, jehož přihlašovatelem je společnost MPM -QUALITY v. o. s., Frýdek–Místek (pod sp. zn. 9 A 90/2023), dále též prvostupňová rozhodnutí žalovaného.

Uvedenými prvostupňovými rozhodnutími byly zamítnuty žádosti žalobce o obnovu řízení, podané dle § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) z důvodu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 2 As 312/2018 – 242, týkajícího se ochranné známky žalobce č. 165917, zn. sp. O-53821, jímž byl pro nezákonnost zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 9 A 374/2014 – 314, jakož i rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17. 10. 2014, č. j. O-53821/D30977/2014/ÚPV a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 7. 4. 2014, č. j. O-53821/626/2006/ÚPV (dále jen „rozsudek NSS z listopadu 2020“).

Rozklady žalobce proti prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozsudkem NSS z listopadu 2020 a obnovením platnosti ochranné známky žalobce č. 165917 nedošlo k naplnění podmínek, které zákon číslo 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) stanoví v § 100 odst. 1 písm. b) pro povolení řízení, a prvostupňová rozhodnutí potvrdil (dále též „napadená rozhodnutí“).

Z odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí vyplynulo:

Ve věci sp. zn. 9 A 87/2023 žalobce podal dne 22. 10. 2014 přihlášku slovní grafické (nyní obrazové) ochranné známky zn. sp. O-517365 v provedení [OBRÁZEK] (dále též „napadené označení“) pro výrobky a služby zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb 9, 14, 16 a 37 s vymezením výrobků a služeb konkrétně uvedených v prvostupňovém rozhodnutí. Přihláška ochranné známky byla zveřejněna dne 24. 2. 2016 a dne 24. 5. 2016 byly proti jejímu zápisu do Rejstříku ochranných známek vzneseny námitky společností ELTON hodinářská (dále též „OZŘ“) z důvodů uvedených v § 7 odst. 1 písm. c), d) a k) zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách (dále jen „zákon o ochranných známkách“ nebo „ZOZ“). Námitky byly odůvodněny tím, že OZŘ je vlastníkem starší ochranné známky Evropské unie č. 3531662 (dále též „ochranná známka EU“) v provedení [OBRÁZEK]zapsané pro watchmaking, watches for children ve třídě 14, která obsahuje jako dominantní prvek označení „PRIM“ zaměnitelné s napadeným označením, v němž je zcela obsaženo. Dle OZŘ je tato namítaná ochranná známka EU zapsána pro výrobky z části shodné a podobné s napadenými výrobky, přičemž v tomto rozsahu existuje mezi porovnávanými označeními pravděpodobnost záměny. K tomu OZŘ poukázala na relevantní judikaturu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“), kterou označila. Dále OZŘ namítla, že je rovněž uživatelkou označení [OBRÁZEK], jehož grafická podoba vznikla v národním podniku ELTON jako podniková norma č. PN 01 (dále též „logo PRIM“), jež je předmětem autorského práva, přičemž právní předchůdci OZŘ i ona sama z pozice oprávněných uživatelů je dlouhodobě umisťovali na své hodinářské výrobky a užívali pro související služby. OZŘ poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2011 č. j. 3 Cmo 88/2010-723, jímž bylo logo PRIM označeno za proslulé a bylo tímto soudem konstatováno, že to byla právě OZŘ a její právní předchůdci v Novém Městě nad Metují, kdo se podílel na prosazení a proslulosti loga PRIM. Předmětné prohlášení Vrchního soudu v Praze tak dle OZŘ potvrzuje všeobecnou známost loga PRIM. Dne 5. 10. 2018 pod č. j. O-517365/D16049735/2016/ÚPV prvostupňový orgán zamítl přihlášku napadeného označení žalobce s odůvodněním, že byly naplněny všechny aspekty nedobré víry dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách v tehdy platném znění. Rozklad podaný proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018, č. j. O-517365/D18105068/2018/ÚPV, a potvrdil závěry prvostupňového rozhodnutí. Žalobcovu žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2022, č. j. 15 A 21/2019-114. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022-106, závěrům patnáctého senátu Městského soudu v Praze přisvědčil a kasační stížnost zamítl. Dne 21. 12. 2020 podal žalobce u žádost o obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť s ohledem na vydání rozsudku NSS z listopadu 2020 nastala situace, která může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování i v řízení o námitkách proti zápisu napadeného označení (dále jen „žádost o obnovu řízení“). O žádosti o obnovu řízení rozhodl žalovaný tak, jak bylo uvedeno shora.

Ve věci sp. zn. 9 A 88/2023 žalobce podal dne 21. 10. 2014 přihlášku slovní grafické (nyní obrazové) ochranné známky zn. sp. O-517322 v provedení [OBRÁZEK] (dále též „napadené označení“) pro výrobky a služby zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb 9, 14, 16 a 37 s vymezením výrobků a služeb konkrétně uvedených v prvostupňovém rozhodnutí. Přihláška ochranné známky byla zveřejněna dne 12. 8. 2015 a dne 12. 11. 2015 byly proti jejímu zápisu do Rejstříku ochranných známek vzneseny námitky OZŘ z důvodů uvedených v § 7 odst. 1 písm. c), d) a k) zákona o ochranných známkách. Námitky byly odůvodněny tím, že OZŘ je vlastníkem starší ochranné známky EU v provedení [OBRÁZEK]zapsané pro watchmaking, watches for children ve třídě 14, která obsahuje jako dominantní prvek označení „PRIM“ zaměnitelné s napadeným označením, v němž je zcela obsaženo. Dle OZŘ je tato namítaná ochranná známka EU zapsána pro výrobky z části shodné a podobné s napadenými výrobky, přičemž v tomto rozsahu existuje mezi porovnávanými označeními pravděpodobnost záměny. K tomu OZŘ poukázala na relevantní judikaturu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“), kterou označila. Dále OZŘ namítla, že je rovněž uživatelkou označení [OBRÁZEK]), jehož grafická podoba vznikla v národním podniku ELTON jako podniková norma č. PN 01 (dále též „logo PRIM“), jež je předmětem autorského práva, přičemž právní předchůdci OZŘ i ona sama z pozice oprávněných uživatelů je dlouhodobě umisťovali na své hodinářské výrobky a užívali pro související služby. OZŘ poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2011 č. j. 3 Cmo 88/2010-723, jímž bylo logo PRIM označeno za proslulé a bylo tímto soudem konstatováno, že to byla právě OZŘ a její právní předchůdci v Novém Městě nad Metují, kdo se podílel na prosazení a proslulosti loga PRIM. Předmětné prohlášení Vrchního soudu v Praze tak dle OZŘ potvrzuje všeobecnou známost loga PRIM. Dne 5. 10. 2018 pod č. j. O-517322/D15101683/2015/ÚPV prvostupňový orgán zamítl přihlášku napadeného označení žalobce s odůvodněním, že byly naplněny všechny aspekty nedobré víry dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách v tehdy platném znění. Rozklad podaný proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018, č. j. O-517322/D18105089/2018/ÚPV a potvrdil závěry prvostupňového rozhodnutí. Žalobcovu žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 9 A 24/2019-200. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 8 As 123/2022-119, závěrům devátého senátu Městského soudu v Praze přisvědčil a kasační stížnost zamítl. Dne 21. 12. 2020 podal žalobce u žádost o obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť s ohledem na vydání rozsudku NSS z listopadu 2020 nastala situace, která může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování i v řízení o námitkách proti zápisu napadeného označení (dále jen „žádost o obnovu řízení“). O žádosti o obnovu řízení rozhodl prvostupňový orgán a žalovaný tak, jak bylo uvedeno shora.

Ve věci sp. zn. 9 A 89/2023 žalobce podal dne 22. 10. 2014 přihlášku slovní grafické (nyní obrazové) ochranné známky zn. sp. O-517364 v provedení [OBRÁZEK] (dále též „napadené označení“) pro výrobky a služby zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb 9, 14, 16 a 37 s vymezením výrobků a služeb konkrétně uvedených v prvostupňovém rozhodnutí. Přihláška ochranné známky byla zveřejněna dne 24. 2. 2016 a dne 24. 5. 2016 byly proti jejímu zápisu do Rejstříku ochranných známek vzneseny námitky OZŘ z důvodů uvedených v § 7 odst. 1 písm. c), d) a k) zákona o ochranných známkách. Námitky byly odůvodněny tím, že OZŘ je vlastníkem starší ochranné známky EU v provedení [OBRÁZEK]zapsané pro watchmaking, watches for children ve třídě 14, která obsahuje jako dominantní prvek označení „PRIM“ zaměnitelné s napadeným označením, v němž je zcela obsaženo. Dle OZŘ je tato namítaná ochranná známka EU zapsána pro výrobky z části shodné a podobné s napadenými výrobky, přičemž v tomto rozsahu existuje mezi porovnávanými označeními pravděpodobnost záměny. K tomu OZŘ poukázala na relevantní judikaturu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“), kterou označila. Dále OZŘ namítla, že je rovněž uživatelkou označení [OBRÁZEK]), jehož grafická podoba vznikla v národním podniku ELTON jako podniková norma č. PN 01 (dále též „logo PRIM“), jež je předmětem autorského práva, přičemž právní předchůdci OZŘ i ona sama z pozice oprávněných uživatelů je dlouhodobě umisťovali na své hodinářské výrobky a užívali pro související služby. OZŘ poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2011, č. j. 3 Cmo 88/2010-723, jímž bylo logo PRIM označeno za proslulé a bylo tímto soudem konstatováno, že to byla právě OZŘ a její právní předchůdci v Novém Městě nad Metují, kdo se podílel na prosazení a proslulosti loga PRIM. Předmětné prohlášení Vrchního soudu v Praze tak dle OZŘ potvrzuje všeobecnou známost loga PRIM. Dne 5. 10. 2018 pod č. j. O-517364/D16049743/2016/ÚPV prvostupňový orgán zamítl přihlášku napadeného označení žalobce s odůvodněním, že byly naplněny všechny aspekty nedobré víry dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách v tehdy platném znění. Rozklad podaný proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018, č. j. O-517364/D18105968/2018/ÚPV, a potvrdil závěry prvostupňového rozhodnutí. Žalobcovu žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 15 A 21/2019-114. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022-106, závěrům patnáctého senátu Městského soudu v Praze přisvědčil a kasační stížnost zamítl. Dne 21. 12. 2020 podal žalobce u žádost o obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť s ohledem na vydání rozsudku NSS z listopadu 2020 nastala situace, která může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování i v řízení o námitkách proti zápisu napadeného označení (dále jen „žádost o obnovu řízení“). O žádosti o obnovu řízení rozhodl prvostupňový orgán a žalovaný tak, jak bylo uvedeno shora.

Ve věci sp. zn. 9 A 90/2023 žalobce podal dne 9. 12. 2016 přihlášku slovní ochranné známky ve znění „PRIMKY“ (dále též „napadené označení“) pro výrobky a služby zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb 9, 14, 16 a 37 s vymezením výrobků a služeb konkrétně uvedených v prvostupňovém rozhodnutí. Přihláška ochranné známky byla zveřejněna dne 1. 12. 2017 a dne 28. 4. 2017 byly proti jejímu zápisu do Rejstříku ochranných známek vzneseny námitky OZŘ z důvodů uvedených v § 7 odst. 1 písm. c), d) a k) zákona o ochranných známkách. Námitky byly odůvodněny tím, že OZŘ je vlastníkem starší ochranné známky EU v provedení [OBRÁZEK]zapsané pro watchmaking, watches for children ve třídě 14, která obsahuje jako dominantní prvek označení „PRIM“ zaměnitelné s napadeným označením, v němž je zcela obsaženo. Dle OZŘ je tato namítaná ochranná známka EU zapsána pro výrobky z části shodné a podobné s napadenými výrobky, přičemž v tomto rozsahu existuje mezi porovnávanými označeními pravděpodobnost záměny. K tomu OZŘ poukázala na relevantní judikaturu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“), kterou označila. Dále OZŘ namítla, že je rovněž uživatelkou označení [OBRÁZEK]), jehož grafická podoba vznikla v národním podniku ELTON jako podniková norma č. PN 01 (dále též „logo PRIM“), jež je předmětem autorského práva, přičemž právní předchůdci OZŘ i ona sama z pozice oprávněných uživatelů je dlouhodobě umisťovali na své hodinářské výrobky a užívali pro související služby. OZŘ poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2011 č. j. 3 Cmo 88/2010-723, jímž bylo logo PRIM označeno za proslulé a bylo tímto soudem konstatováno, že to byla právě OZŘ a její právní předchůdci v Novém Městě nad Metují, kdo se podílel na prosazení a proslulosti loga PRIM. Předmětné prohlášení Vrchního soudu v Praze tak dle OZŘ potvrzuje všeobecnou známost loga PRIM. Dne 5. 10. 2018 pod č. j. O-535869/D17041593/2017/ÚPV prvostupňový orgán zamítl přihlášku napadeného označení žalobce s odůvodněním, že byly naplněny všechny aspekty nedobré víry dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách v tehdy platném znění. Rozklad podaný proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018, č. j. O-535869/D18105084/2018/ÚPV, a potvrdil závěry prvostupňového rozhodnutí. Žalobcovu žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 15 A 25/2019-144. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022-106, závěrům patnáctého senátu Městského soudu v Praze přisvědčil a kasační stížnost zamítl (poznámka soudu věc sp. zn. 15 A 25/2019 byla spojena do sp. zn. 15 A 21/2019). Dne 21. 12. 2020 podal žalobce u žádost o obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť s ohledem na vydání rozsudku NSS z listopadu 2020 nastala situace, která může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování i v řízení o námitkách proti zápisu napadeného označení (dále jen „žádost o obnovu řízení“). O žádosti o obnovu řízení rozhodl žalovaný tak, jak bylo uvedeno shora.

Při ústním jednání soud žaloby postupem podle ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil ke společnému projednání, neboť spolu skutkově souvisejí, a nadále vedl řízení pod sp. zn. 9 A 87/2023.

Žalobce v obsáhlé žalobě předně odůvodnil svou žalobní legitimaci, poukázal na relevantní právní úpravu a judikaturu, na důvod zamítnutí napadených přihlášek ochranných známek dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách a k otázce posuzování nedobré víry citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 3/2008-195 a SDEU ze dne 27. 6. 2013 ve věci C-320/12. Dále poukázal na ustanovení § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, jakož i § 2, § 3 a § 7 téhož zákona. Zdůraznil, že jeho ochranná známka č. 165917 byla prvostupňovým orgánem a žalovaným nezákonně prohlášena za neplatnou ex tunc. Konstatoval, že danou známku v té době užíval na svých výrobcích již 13 let od roku 2001 a z toho důvodu i podal napadené přihlášky ochranných známek. Proti rozhodnutí o neplatnosti ochranné známky č. 165917 se bránil u Městského soudu v Praze a následně kasační stížností u Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), který jeho kasační stížnosti rozsudkem z listopadu 2020 vyhověl.

Dále žalobce zejména nesouhlasil s argumentací žalovaného v nyní projednávané věci a namítal, že podstatným pro správné posouzení jeho žádostí o obnovu řízení měl být již jen fakt, že rozhodnutí prvostupňového orgánu a žalovaného o prohlášení neplatnosti známky č. 165917 byla jako nezákonná tímto rozsudkem z listopadu 2020 zrušena, přičemž je v podstatě nevýznamné, z jakého konkrétního důvodu ke zrušení těchto rozhodnutí došlo. Důvodem prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 bylo mimo jiné i údajné porušení údajných autorských práv navrhovatele. NSS v rozsudku z listopadu 2020 neměl vůbec důvod řešit, kdo je autorem slovně grafického označení „PRIM“, udělení souhlasu autora apod. za situace, kdy dle relevantního zákona ani nelze známku prohlásit za neplatnou z důvodu údajného porušení autorských práv. Nakonec ani sám žalovaný v rozhodnutích o zamítnutí napadených přihlášek neřešil podrobněji důvody prohlášení neplatnosti známky žalobce č. 165917, ale považoval za podstatné, že žalobci nesvědčí práva k této ochranné známce, protože byla prohlášena za neplatnou ex tunc, a že žalobce podáním napadených přihlášek nerespektoval rozhodnutí žalovaného o prohlášení neplatnosti známky č. 165917.

Žalobce citoval z rozsudku NSS z listopadu 2020 a trval na tom, že řízení o námitkách proti napadeným přihláškám vycházela a bylo postavena mimo jiné na tom, že došlo k prohlášení neplatnosti známky č. 165917 a na žalobcově nerespektování nezákonného rozhodnutí žalovaného o prohlášení neplatnosti známky č. 165917. K tomu žalobce dodal, že žalovaný v napadených rozhodnutích zcela ignoroval skutečnost, že tvrzení právní předchůdci užívali označení „PRIM“ na základě delimitační dohody ze dne 31. 12. 1968 a licenčních smluv, uzavřených s majitelem známky č. 165917.

Dále se žalobce vyjádřil k důvodu zamítnutí přihlášek ochranných známek dle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, k údajnému podání přihlášek v nedobré víře. Tvrdil, že podkladem pro rozhodnutí prvostupňového orgánu a žalovaného o zamítnutí předmětných přihlášek byla rozhodnutí ve věci neplatnosti ochranné známky č. 165917, z nichž při posuzování námitek proti přihláškám ochranných známek žalobce oba správní orgány vycházely a považovaly je za relevantní důkazy. Žalobce citoval z rozhodnutí ve věci neplatnosti ochranné známky č. 165917 a uvedl, že ani žalovaný v druhostupňových rozhodnutích o zamítnutí přihlášek napadených ochranných známek nikde neuvedl, že by rozhodnutí ve věci neplatnosti ochranné známky č. 165917 nebyla, či neměla být podkladem rozhodnutí, že by se jednalo o důkazy irelevantní apod.

K tomu žalobce opětovně poukázal na ustanovení § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu a tvrdil, že dané ustanovení nijak blíže podklady nepopisuje, nevymezuje. Pokud tedy nyní žalovaný v žalobou napadených rozhodnutích v nyní projednávané věci uvedl, že rozhodnutí prvostupňového orgánu a žalovaného o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou byla jen jedním z pro vydání rozhodnutí v řízení o námitkách, přitom nikoli tím podstatným, pak je takový požadavek žalovaného na „důkaz podstatný“ v rozporu se zákonnou úpravou § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, i s předchozími rozhodnutími o zamítnutí napadených přihlášek ochranných známek, ze kterých plyne, že se jednalo o podklady a důkazy relevantní a podstatné.

Na podporu svých tvrzení žalobce z rozhodnutí v řízení o námitkách citoval. Poukázal na odůvodnění obou rozhodnutí prvostupňového orgánu a žalovaného v těchto řízeních, z nichž dle žalobce plyne, že pozbytí práv žalobce k ochranné známce č. 165917 bylo důvodem ke konstatování žalobcovy údajné nedobré víry při podání přihlášky, a zároveň důvodem ke konstatování nedostatku liberačních důvodů na straně žalobce. Proto byly přihlášky zamítnuty. K tomu žalobce poukázal na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 1 As 3/2008 a rozsudek SDEU sp. zn. C-320/2012. Dle žalobce žalovaný v rozhodnutích o námitkách nerozhodoval a nezamítl napadené přihlášky z důvodu starších práv namítajícího, ale z důvodu údajné nedobré víry žalobce. Rozsudkem NSS z listopadu 2020 však byla rozhodnutí prvostupňového orgánu a žalovaného ve věci neplatnosti známky č. 165917 zrušena jako celek, byla konstatována jejich nezákonnost. Obě tato rozhodnutí byla podkladem rozhodnutí o námitkách proti napadeným přihláškám. Vydáním rozsudku NSS z listopadu 2020, byť se týkal ochranné známky č. 165917, se podstatně změnily zásadní skutkové okolnosti oproti stavu v původních řízeních o námitkách, a to minimálně v pohledu na liberační důvody žalobce při podání přihlášek.

Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že NSS rozsudkem z listopadu 2020 rozhodl pouze o tom, že ochranná známka č. 165917 byla neoprávněně prohlášena za neplatnou jen z formálního důvodu. Takový závěr žalovaného považoval za nesprávný a v rozporu se závěry citovaného rozsudku. Dle žalobce je zjevné, že žalovaný v řízení o prohlášení neplatnosti známky č. 165917 naopak podstatným způsobem porušil základní procesní práva žalobce a postupoval v rozporu s ustanoveními zákona o ochranných známkách.

Dále žalobce poukázal na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 1 As 296/2017 a citoval z něj. Tvrdil, že jelikož došlo v námitkových řízeních k zamítnutí přihlášek pouze z důvodu údajné nedobré víry žalobce při jejich podání, kdy je zjevné, že závěr o nedobré víře vycházel zejména z nezákonného prohlášení neplatnosti známky č. 165917, pak by obnova řízení objektivně mohla přinést změnu původních rozhodnutí o zamítnutí přihlášek z důvodu údajné nedobré víry, rovněž i z důvodu změny zákonné úpravy nedobré víry v námitkovém řízení, a to minimálně ohledně části požadovaného seznamu výrobků a služeb. Při nedostatečném zohlednění rozsudku NSS z listopadu 2020, nesprávném posouzení námitkových důvodů a při zcela nedostatečném posouzení liberačních důvodů žalobce při podání napadených přihlášek, které by nepochybně vyžadovalo ze strany žalovaného detailnější posouzení, dospěl žalovaný k nesprávnému závěru o nenaplnění kritérií pro obnovu řízení.

Žalobce znovu odkázal na rozsudek NSS z listopadu 2020, citoval z něj a dále uvedl, že žalovaný ve vztahu k posouzení neexistence dobré víry rovněž nerespektoval rozsudek SDEU ze dne 27. 6. 2013 ve věci C-312/12.

Dle žalobce měl žalovaný žádostem o obnovu řízení vyhovět a až v rámci nového rozhodnutí ve věci opětovně zkoumat a zohlednit úmysl žalobce při podání přihlášek napadených ochranných známek, který byl přesvědčen o nezákonnosti prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917. Navíc za situace, kdy byl sám žalobce v době podání napadených přihlášek majitelem dalších ochranných známek „PRIM“, včetně známky slovní, jakož i uživatelem označení „PRIM“ v slovní i v slovní– grafické podobě.

Žalobce vytkl žalovanému, že již v rámci řízení o povolení obnovy řízení uvedl, že namítajícímu mají svědčit starší práva k evropské známce a k logu „PRIM“, o nichž dle žalovaného žalobce při podání napadených přihlášek věděl či vědět mohl, a na druhou stranu dle žalovaného neexistují na straně žalobce žádné liberační důvody při podání napadených přihlášek neexistují. Takové závěry učinil žalovaný již v řízení o povolení obnovy navíc bez toho, aby zohlednil veškeré liberační důvody žalobce při podání přihlášek, a to i v jejich vzájemné souvislosti, a zejména s ohledem na skutečnost, že se ukázalo, že k prohlášení neplatnosti známky žalobce č. 165917 došlo nezákonně.

Žalovaný tak na jednu stranu vůbec nezohlednil úmysl přihlašovatele v okamžiku podání přihlášek známek, který představuje subjektivní okolnost, jež se musí určit odkazem na objektivní okolnosti dané věci. Zároveň žalovaný vůbec nepřihlédl ke všem ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly tvrzenou zlou víru žalobce vyvrátit. Žalovaný u liberačních důvodů ignoroval, že žalobce byl ke dni podání napadených přihlášek majitelem slovní známky č. 311604 zapsané pro výrobky ve třídách 9 až 14 (včetně náramkových hodinek), jakož i majitelem dalších kombinovaných známek, obsahujících jediný slovní prvek „PRIM“ pro hodinářské výrobky či služby s hodinářstvím související, a také dlouhodobým uživatelem označení „PRIM“.

Dle žalobce tak byl žalovaný ve smyslu shora citované judikatury povinen při svém rozhodování vzít v úvahu veškeré relevantní skutečnosti. To však zcela evidentně neučinil a již nyní vlastně posuzuje věc a rozhoduje o tom, o čem by měl rozhodnout až v obnoveném řízení v rozhodnutí ve věci samé, zdůvodňuje údajnou správnost svých původních rozhodnutí o zamítnutí napadené přihlášky z důvodu údajné nedobré víry.

Dle názoru žalobce žalovaný předjímá rozhodnutí ve věci samé a odůvodňuje svá rozhodnutí o žádosti o povolení obnovy tak, jako by již nyní rozhodoval ve věci samé. K tomu žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 287/2019, ve věci sp. zn. 10 As 76/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 ve věci sp. zn. 30 Cdo 337/2016, z nichž citoval.

Žalobce tvrdil, že v řízeních v nyní projednávané věci žalovaný postupoval v rozporu se zásadami řízení o žádosti o obnovu, ačkoliv byl povinen toliko zkoumat, zda jsou splněny zákonné podmínky po povolení obnovy, které zjevně splněny byly.

Žalobce dále nesouhlasil s poukazem žalovaného na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022 č. j. 15 A 21/2019-114, který považoval pro rozhodnutí o obnově námitkového řízení za zcela irelevantní a nepřípustný. K tomu poukázal na rozhodnutí NSS ve věci sp. zn. 7 As 287/2019 a citoval z něj (ve věci sp. zn. 9 A 87/2023, sp. zn. 9 A 89/2023 a sp. zn. 9 A 90/2023).

Závěrem žalobce shrnul pochybení žalovaného v žalobou napadeným rozhodnutím, spočívající zejména v nedostatečně zjištěném skutkovém a právním stavu věci, v nesprávném výkladu důvodu zamítnutí napadených přihlášek ochranných známek, kdy dával do popředí údajná starší práva namítajícího, která však samy o sobě nebyly důvodem pro zamítnutí napadených přihlášek. Dle žalobce žalovaný pochybil také tím, že nepovažoval rozhodnutí ve věci prohlášení neplatnosti známky č. 165917 za podklady rozhodnutí v námitkových řízeních o napadených přihláškách, a to ve zjevném rozporu s původními rozhodnutími v námitkovém řízení. Dále žalovaný nepřiložil dostatečný význam rozsudku NSS z listopadu 2020, zcela nedostatečně hodnotil liberační důvody žalobce při podání napadených přihlášek, neposuzoval úmysl žalobce s ohledem na jím tvrzenou nesprávnost prohlášení neplatnosti známky č. 165917, předjímal nové rozhodnutí ve věci samé o podaných námitkách a odůvodnil údajnou oprávněnost zamítnutí napadených přihlášek ochranných známky, posouzení a hodnocení liberační důvodů žalobce při podání napadených přihlášek, úmysl žalobce při podání přihlášek vyžadoval mnohem detailnější posouzení a vyžadovaly by provedení složitějšího dokazování, než bylo žalovaným učiněno v řízení o žádostech o obnovu řízení. Stejně tak nebyla naplněna povinnost žalovaného přihlédnout i ke všem ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly tvrzenou zlou víru v žalobce vyvrátit. Žalovaný též pochybil, když spojil rozhodnutí o žádosti o povolení obnovy řízení a obnovení řízení v jedno.

Dále žalobce zopakoval námitky porušení správního řádu, zákona o ochranných známkách a rozhodovací praxe NSS a SDEU. K tomu tvrdil, že napadenými rozhodnutími žalovaného došlo k porušení hned několika ustanovení správního řádu, neboť se žalovaný opíral o nedostatečně zjištěný skutkový stav, jeho rozhodnutí trpí zásadními právními vadami, neboť zásadně nerespektují znění správního řádu, zejména jeho § 2, § 3, § 7 a § 100. Žalovaný v napadených rozhodnutích a jim předcházejícím řízením postupoval také v rozporu se zákonem o ochranných známkách, zejména jeho § 7 a § 25, a v rozporu s rozhodovací praxí NSS a SDEU.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření žalovaný předně zrekapituloval průběh správního řízení. Zároveň odkázal na prvostupňová rozhodnutí o obnově a napadená rozhodnutí. Ve všech spojených řízeních argumentoval obdobně.

Dle žalovaného v důsledku rozsudku NSS z listopadu 2020 a obnovení platnosti ochranné známky žalobce č. 165917 nedošlo k naplnění podmínek, které pro povolení obnovy řízení stanoví § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu.

Žalovaný zdůraznil, že Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) spatřoval nezákonnost zmíněných rozhodnutí v procesním pochybení a v nesprávné právní kvalifikaci důvodu prohlášení neplatnosti. Nerozhodoval o tom, komu náleží práva k logu PRIM, ani o tom, zda tato práva byla ze strany žalobce porušena. NSS nezpochybnil ani to, že práva k logu PRIM patří OZŘ, v tomto rozsudku ani nebyla řešena práva OZŘ k ochranné známce EU.

Žalovaný dále uvedl, že v řízeních o námitkách proti přihláškám, jejichž obnovy se žalobce domáhá, byla mimo jiné zjištěna vysoká podobnost napadených označení namítaným starším právům OZŘ, tj. logu PRIM i namítané ochranné známce EU (pozn. soudu – jedná se o ochrannou známku EU č. 3531162 ve znění [OBRÁZEK]). Ochranná známka žalobce č. 165917 je shodná s logem PRIM, k němuž náležejí práva OZŘ.

Napadené označení a logo PRIM jsou dle žalovaného shodné, rozsudek NSS z listopadu 2020 se nevztahuje na logo PRIM uplatněné v námitkách, práva k němu či porušení těchto práv. Rozsudek se vůbec netýká práv k namítané ochranné známce EU. Předmět řízení, o němž rozhodoval NSS, se tak míjí s meritem věci řešeným v řízeních o námitkách, o jejichž obnovu žalobce žádá.

Dle žalovaného byla obě správní rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou, zrušená Nejvyšším správním soudem, pouze jedním z podkladů posuzovaných v řízeních o námitkách, přičemž se nejednalo o stěžejní podklad, na jehož základě bylo rozhodnuto o zamítnutí přihlášek napadených označení. Pokud byla tato obě správní rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou žalovaným v napadených rozhodnutích odvolacího orgánu zmíněna, bylo to pouze jako reakce na tvrzení účastníků řízení, s nimiž je žalovaný povinen se vypořádat, a jako konstatování skutkového a právního stavu, který nebylo možné opominout. Obě správní rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou tak byla v řízeních o námitkách pouze podpůrným, nikoliv stěžejním podkladem.

Žalovaný zdůraznil, že by ke stejnému závěru o nedobré víře žadatele při podání přihlášek napadených označení a absenci ospravedlňujících důvodů na jeho straně dospěl, i kdyby ochranná známka č. 165917 nebyla před vydáním rozhodnutí o námitkách prohlášena za neplatnou. Zrušení obou správních rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou nepřineslo změnu skutkových ani právních okolností, které byly zohledněny v řízeních o námitkách proti zápisu napadených označení. Napadená označení jsou stále ve střetu se staršími právy OZŘ k logu PRIM i k namítané ochranné známce EU.

Zrušení obou rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou nemůže vést ani k jinému souhrnnému hodnocení jednání žalobce. Ten si podal přihlášky ochranných známek ve vysokém stupni podobných (PRIM), shodných (PRIM) nebo téměř shodných (PRIM) s namítaným logem PRIM a rovněž ve znění „PRIMKY“ (sp. zn. O-535869), tedy výrazu historicky spjatého s činností namítajícího a jeho právních předchůdců. Stále tak trvá žalobcova motivace mala fide vůči osobě a právům OZŘ. NSS se v citovaném rozsudku nezabýval právy k označení PRIM, jak výslovně uvedl. Nerozhodoval o tom, komu k tomuto označení náleží práva, ani zda byla žalobcem porušena. Rozsudek NSS se netýká ani práv k namítané ochranné známce EU.

Žalovaný dále rozsáhle citoval z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 15 A 21/2019, kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí žalovaného ze dne 20.12.2018, č. j: O-517365/D18105068/2018/ÚPV v námitkovém řízení, resp. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 9 A 24/2019 – 200, kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2018, č. j.: O-517322/D15101683/2015/ÚPV, a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 9 A 25/2019 – 144, kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2018, č. j. O-535869/D18105084/2018/ÚPV. Žalovaný uvedl, že městský soud potvrdil jeho závěr, podle kterého v řízení o námitkách proti zápisu napadených označení byl pro posouzení zlé víry žalobce rozhodující střet se staršími právy OZŘ k logu PRIM a k ochranné známce EU. Předmět řízení o námitkách proti napadeným označení byl tak zcela odlišný od předmětu řízení o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou (jejíž platnost byla obnovena na základě rozsudku NSS z listopadu 2020).

Dle žalovaného nelze na skutečnost, že navrácením práv v důsledku rozsudku NSS z listopadu 2020 došlo k obnovení platnosti ochranné známky č. 165917, pohlížet jako na liberační důvod ospravedlňující žalobce k podání přihlášek napadených označení za situace, kdy bylo v řízení o námitkách prokázáno, že OZŘ náleží právo k logu PRIM. Právo OZŘ k logu PRIM je starší než právo žalobce k napadeným označením a je rovněž starší než právo žalobce k ochranné známce č. 165917. S tímto starším právem OZŘ k logu PRIM, a rovněž s jejím starším právem k namítané ochranné známce EU, pak jsou napadená označení, která mají pozdější prioritu, ve střetu, jak bylo zjištěno v řízení o námitkách a potvrzeno Městským soudem v Praze v rozsudcích ze dne 20.1.2022, č. j.: 15 A 21/2019-114, ze dne 20. 1. 2022, č. j. 9 A 25/2019 – 144 a 31. 3. 2022, č. j. 9 A 24/2019 – 200. Nadto, posouzení otázky zlé víry se vztahuje k datu podání přihlášky napadených označení, kdy ochranná známka č. 165917 neplatila s účinky ex tunc, neboť byla na základě zmíněných správních rozhodnutí o prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 prohlášena za neplatnou.

K námitce, že předjímá rozhodnutí ve věci samé a odůvodňuje svá rozhodnutí o žádostech o povolení obnovy řízení, tak jako by již nyní rozhodoval ve věci samé (přičemž byl povinen toliko zkoumat splnění zákonných podmínek obnovy řízení), žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s ustanovením § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, tj. objektivně zkoumal podmínky obnovy řízení o námitkách. Opakovaně zdůraznil, že rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou, zrušená rozsudkem NSS z listopadu 2020, byla pouze jedním z podkladů použitých v řízení o námitkách, přičemž se nejednalo o významný či zásadní podklad pro výrok či závěr těchto rozhodnutí. Žalovaný by v řízení o námitkách k závěru o nedobré víře žalobce při podání přihlášek napadených označení a absenci liberačních důvodu na jeho straně, a tedy i k výroku o zamítnutí přihlášek napadených označení, dospěl i v případě, že by ochranná známka č. 165917 prohlášena za neplatnou nebyla.

Dle žalovaného by obnovená řízení nemohla přinést změnu přijatých rozhodnutí o námitkách, resp. změnu náhledu na nedobrou víru žalobce při podání přihlášek napadených označení, ani změnu závěru týkajícího se absence liberačních důvodů, a to proto, že objektivní skutkové okolnosti trvají i po zrušení obou rozhodnutí o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou.

Závěrem žalovaný uvedl, že odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.1.2022, č. j.: 15 A 21/2019-114, je v relevantních napadených rozhodnutích odvolacího orgánu zcela na místě. Vztahuje se k meritu věci a je v něm podpůrně obsažena argumentace, podle které žalobce nebyl v dobré víře při podání daných napadených označení, a to s ohledem na existenci starších práv OZŘ, tj. loga PRIM i namítané ochranné známky EU.

Žalovaný žádal, aby soud žaloby zamítl.

Osoba zúčastněná na řízení podala ve všech spojených řízeních ve vztahu k předmětným přihláškám napadených označení sp. zn. O-517365, O-517322, O-517364 a O-535869 svá vyjádření, založená na zcela totožné právní argumentaci. Předně zrekapitulovala průběh správních řízení, jakož i významné skutečnosti z některých dalších správních řízení a obsah žaloby.

OZŘ se vyjádřila ke tvrzení žalobce, že rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 7. 10. 2014 a rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2014 o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou byla podkladem rozhodnutí o zamítnutí přihlášky. Uvedla, že přihlášky ochranných známek byly zamítnuty z důvodu absence dobré víry přihlašovatele (žalobce). Předmětná rozhodnutí nehrála při formulaci závěru o absenci dobré víry žalobce zásadní roli. OZŘ odkázala na seznam důkazů - podkladů, na jejichž základě byla vydána napadená rozhodnutí žalovaného a jim předcházející prvoinstanční rozhodnutí v námitkovém řízení. Uvedla, že se jedná výčet bodů, přičemž některé z nich obsahují více než jen jeden důkaz, jde o desítky písemných a dalších podkladů. Mezi nimi se sice objevují také rozhodnutí prvostupňového orgánu a žalovaného o prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917, tato dvě rozhodnutí však dle OZŘ tvoří jen velmi malou část všech podkladů. Mají pouze doplňovací povahu a týkají se pouze jednoho z pomocných kritérií při posuzován absence dobré víry přihlašovatele (žalobce), konkrétně při posuzování liberačních důvodů.

Závěr o absenci dobré víry plyne dle OZŘ z jiných důkazů, zejména takových, které jednoznačně a nepochybně prokazují, že si žalobce byl při podání přihlášek velmi dobře vědom toho, že identické označení užívá na svých výrobcích, především náramkových hodinkách, dlouhodobě OZŘ a její právní předchůdci (tradiční výrobci náramkových hodinek PRIM z Nového Města nad Metují), a to v předmětné grafické podobě nejpozději od roku 1969, kdy byla v tehdejším národním podniku ELTON zavedena podniková norma č. PN01, definující logo PRIM právě v této grafické podobě. Z dalších důkazů též plyne, že si byl žalobce při podání přihlášky ochranné známky sp.zn.: O-517365 velmi dobře vědom, že osoba zúčastněná na řízení má také dlouhodobě zapsanou a pro náramkové hodinky používá evropskou ochrannou známku MANUFACTURE PRIM 1949 č. 003531662 v grafickém provedení ([OBRÁZEK]), které je přihlašovanému označení PRIM graficky výrazně podobné.

Závěr o nedostatku dobré víry na straně žalobce byl nadto vystavěn též na dalších skutečnostech. OZŘ byla napadenou přihláškou dotčena na svém právu užívat starší označení ve spojení s hodinkami. Vazba OZŘ k označení PRIM je nejen tradiční a historická, ale i prestižní. Její narušení představuje pro OZŘ újmu materiální i nemateriální. Při střetu setkávajících se nároků je třeba upřednostnit stávající status quo před matením spotřebitelské veřejnosti (k tomu OZŘ odkázala na odstavec 90 rozsudku Městského soudu v Praze, sp.zn.: 9 A 24/2019). Došlo by tedy k matení spotřebitelské veřejnosti a získání neoprávněné tržní výhody žalobcem. Žalobce byl s tímto následkem dle OZŘ srozuměn a způsobit jej chtěl, o čemž svědčí další chování žalobce na trhu s hodinkami v ČR. OZŘ k tomu poukázala na předběžné opatření, kterým bylo žalobci rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13.10.2021, č.j.: 2 Cm 43/2021-22, uloženo jednak zdržet se tvrzení, že je pokračovatelem české výroby hodinek PRIM, jednak zdržet se tvrzení, že je jediným výrobcem pravých hodinek PRIM. Usnesením téhož soudu ze dne 1.12.2022, č.j.: 2 Cm 43/2021-238 bylo žalobci uloženo zdržet se tvrzení, že OZŘ vyráběné nebo nabízené hodinky označené [OBRÁZEK] jsou padělky, a dále zdržet se tvrzení, že OZŘ si nárokuje označení Prim neoprávněně. Podle přesvědčení OZŘ je patrné, že žalobce aktivně působí na trhu v ČR směrem k matení spotřebitelské veřejnosti, k narušování stávajícího statu quo a k získávání neoprávněné tržní výhody na úkor OZŘ.

OZŘ také poukázala na skutečnost, že žalobce podal přihlášky v podstatě ihned poté, kdy byla prohlášena za neplatnou jeho do té doby existující ochranná známka PRIM č. 165917, čímž prokázal hlubokou neúctu k rozhodovací činnosti žalovaného správního orgánu. OZŘ k tomu poukázala na rozsudky Městského soudu v Praze, sp.zn. 15 A 21/2019, 9 A 24/2019 a 9 A 25/2019). Žalobce ostatně v žalobách jinými slovy sám připustil, že nedokázal akceptovat pravomocné správní rozhodnutí žalovaného, „vzal právo do vlastních rukou“ a podal opakovaně přihlášku téhož označení, a několika dalších podobných. Tímto způsobem ovšem v právním státě rozhodně postupovat nelze, nikomu není dovoleno ignorovat pravomocná správní rozhodnutí a svémocně se pokoušet docílit stavu, který ta která osoba subjektivně považuje za souladný s právem. Již jen tato samotná skutečnost významně ilustruje skutečné motivace a tedy nedobrou víru žalobce při podání přihlášek. Dle OZŘ se dobrá víra nemůže zakládat na porušování práv, nýbrž na jejich respektování, případně přinejmenším na nedostatku vědomosti o porušování práv. Žalobce však jistě věděl, že jedná v rozporu s pravomocným rozhodnutím žalovaného. Dle OZŘ tak žalovaný rozpoznal a zohlednil úmysl přihlašovatele v okamžiku podání přihlášek daných ochranných známek.

Dále OZŘ uvedla, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu nenastávají účinky zrušení správního rozhodnutí soudem ex tunc, nýbrž až okamžikem zrušení soudním rozhodnutím. Má se za to, že správní akt je zákonný a správný až do okamžiku, kdy je prohlášen za nezákonný a zrušen (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č.j. 3 Azs 91/2016-46). Ani v současnosti (při existenci zrušovacího rozsudku NSS z listopadu 2020) nelze na celou situaci nahlížet tak, jako by rozhodnutí prvostupňového orgánu a rozhodnutí žalovaného z roku 2014 o prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou nikdy neexistovala, jako by nikdy nebyla vydána. Uvedenou argumentaci dle OZŘ podporuje též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022 (týkal se přihlášky ochranné známky sp. zn. O – 517364). Dle názoru OZŘ ani zrušení prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou nemůže zhojit stav, kdy žalobce věděl o existenci starších práv OZŘ k logu PRIM a k evropské ochranné známce MANUFACTURE PRIM 1947, a byl veden nepoctivými úmysly, tedy snahou získat práva k označení PRIM se snahou parazitovat na pověsti předmětného označení v situaci, kdy žalobce s OZŘ vede řadu sporů o práva k tomuto označení.

Následně se OZŘ vyjádřila k otázce liberačních důvodů, které dle jejího tvrzení nebyly dány již v původních řízeních a nejsou dány ani po vydání rozsudku NSS z listopadu 2020. Uvedla, že ani obnovená platnost ochranné známky č. 165917 nemůže žalobce zbavit nedostatku dobré víry při podání přihlášek. V okamžiku podání přihlášek totiž bylo vedeno řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 (a je vedeno stále), stejně jako slovní ochranné známky PRIM č. 311604). Žalobce tedy ještě ani v současné době nemá jistotu o tom, zda ochranná známka PRIM č. 165917, u které je opětovně zapsaný jako majitel, nebude prohlášena za neplatnou s účinky od samého počátku.

Dle OZŘ je nutné se zabývat otázkou, z jakých důvodů Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2020 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, rozhodnutí o prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917. Těmito důvody bylo procesní pochybení žalovaného a nesprávné právní posouzení z hlediska možnosti prohlášení neplatnosti ochranné známky z titulu porušení autorských práv, neboť případné porušení autorského práva nebylo důvodem, pro který by v době podání přihlášky (rok 1984) nebylo možné ochrannou známku zapsat do rejstříku ochranných známek. Nejvyšší správní soud se ve zmíněném rozsudku nezabýval autorskými právy ke grafickému provedení loga PRIM, ani dalšími případnými právy OZŘ k logu PRIM či k evropské ochranné známce MANUFACTURE PRIM 1949 č. 003531662. Byť Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku obiter dictum vyslovil některé další úvahy týkající se mimo jiné i historie označení PRIM a jeho užívání různými právními subjekty v tehdejším Československu, tyto úvahy nejsou nosnými důvody rozhodnutí (nadto s nimi OZŘ částečně nesouhlasí). Rozsudek NSS z listopadu 2020 sám o sobě nemá a nemůže mít vliv na posouzení otázky dobré víry, resp. absence dobré víry, žalobce při podání přihlášek.

Ke slovní ochranné známce PRIM č. 311604 OZŘ konkrétně uvedla, že tato v původním řízení za liberační důvod považována nebyla a rozsudkem NSS z listopadu 2020 se na tom nic nemění. Již v době podání přihlášky byl podán návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky, k čemuž ke dni 27. 7. 2015 došlo s účinky od samého počátku. OZŘ k tomu blíže poukázala na průběh správního řízení a řízení před soudem o této ochranné známce, a dále také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 3 As 52/2022, z nějž konkrétně poukázala na závěr, že ochranná známka č. 311604 byla prohlášena za neplatnou ještě předtím, než prvostupňový orgán a žalovaný rozhodli o zamítnutí přihlášky ochranné známky. Toto rozhodnutí mělo zpětné účinky podle § 32 odst. 4 zákona o ochranných známkách. Zpětně k rozhodnému dni žalobci vlastnictví této ochranné známky nesvědčilo a proto ani nemohlo být prvkem, který by osvědčoval dobrou víru.

S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2023, č. j. 2 As 363/2020 – 63, OZŘ uvedla, že ochranná známka žalobce č. 165917, která byla obnovena na základě rozsudku NSS v jiném řízení, nemůže jako taková měnit podstatu námitkového řízení, v kterém je posuzována pravděpodobnost záměny dvou ochranných známek. Není tedy podstatné jaká dřívější práva k ochranné známce má přihlašovatel zapsané, významné je pouze to, jaká starší práva v řízení proti přihlášce ochranné známky uplatnila OZŘ (namítající). Není tak významné, zda byla či nebyla obnovena ochranná známka žalobce č. 165917, případně zda žalobce měl či neměl zápisy jiných ochranných známek, neboť v řízení o námitkách je stěžejní posouzení toho, jaká označení a jaká práva v námitkách uplatnila OZŘ.

Další ochranné známky uváděné žalobcem, obsahující slovní prvek PRIM, neměly a nemají pro řešenou věc dle OZŘ žádnou relevanci, protože žádné jiné ochranné známky žalobce nebyly zapsány pro hodinky. Jejich zápis pro jiné výrobky či služby ve třídě 14 či v dalších třídách není významný, neboť jádrem sporu mezi osobou zúčastněnou na řízení a žalobcem je užívání označení PRIM na hodinkách. Také tento závěr je výslovně konstatován i v novém rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022 – 106, bod 38.

K žalobní námitce, že žalobce nebyl v rámci řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky č. 165917 správním orgánem vyrozuměn o tom, že se chystá rozhodnout i na základě dalších důvodů, které návrh na prohlášení neplatnosti známky neobsahoval, OZŘ s odkazem na judikaturu NSS uvedla, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek, přičemž žalobce byl v průběhu řízení seznámen se všemi důvody prohlášení neplatnosti, a to nejpozději v prvoinstančním rozhodnutí, přičemž v rámci rozkladového řízení proti tomuto rozhodnutí nebyl žalobce argumentačně nijak omezen a podával rozkladové námitky, včetně předkládání důkazů proti všem důvodům, pro které došlo k prohlášení známky za neplatnou. Rozkladový orgán pak rozkladovou argumentaci žalobce neodmítl, nýbrž věcně přezkoumal. Navíc je nutné poukázat na skutečnost, že již v rámci prvoinstančního řízení, tzn. před vydáním prvoinstančního rozhodnutí o prohlášení neplatnosti, účastníci správního řízení předkládali argumenty a důkazy nejen k otázkám autorského práva k logu PRIM, ale například také k otázkám dobré víry při podání přihlášky ochranné známky PRIM č. 165917. Ač žalobce formálně správním orgánem vyrozumíván nebyl, materiálně důvody, které jsou ve správním řízení zkoumány a na základě kterých by mohlo dojít k prohlášení neplatnosti ochranné známky, znal.

K argumentu žalobce, že známku PRIM užíval již od roku 2001 (do doby prohlášení neplatnosti 13 let) a také z toho důvodu podal napadené přihlášky, OZŘ podotkla, že prakticky po celou dobu, kdy žalobce označení PRIM používal, byly o toto užívání vedeny mezi OZŘ a žalobcem soudní spory, které OZŘ podrobně popsala. Nadto byl ve smlouvě o převodu ochranných známek ze dne 27. 8. 2001 žalobce jako nabyvatel ochranných známek PRIM výslovně opakovaně upozorněn na to, že o označení PRIM je veden soudní spor. Není proto možné uvažovat o tom, že by žalobce užíval označení (ochrannou známku) PRIM na výrobcích v dobré víře. Žalobce si musel být vědom toho, že jeho užívání označení PRIM nemusí být v souladu s právem. Argumentace, že v okamžiku prohlášení neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917 již žalobce toto označení užíval na svých výrobcích po dobu 13 let, tedy nemůže založit jeho dobrou víru. Rozsudek ze dne 23. 11. 2020 nadto s touto otázkou nijak nesouvisí.

Závěrem OZŘ brojila proti těm částem odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu z rozsudku ze dne 23. 11. 2020, ve kterých je rozebírána historie označení PRIM z doby od 50. let 20 století, k čemuž podala podrobný výklad vývoje značky PRIM.

Dne 25. 4. 2024 pak OZŘ zaslala zdejšímu soudu další vyjádření, v němž uvedla, že žalobcem předložený rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č. j. 23 Cdo 3231/2023 – 81, se v podstatě nijak nepromítá do problematiky, o které rozhoduje v nyní projednávané věci zdejší soud. Zároveň poukazovala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022, ze dne 18. 10. 2023, č. j. 8 As 123/2022 – 119 a ze dne 30. 11. 2023, č. j. 9 As 86/2022 – 51, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 3171/23.

OZŘ žádala, aby soud žaloby zamítnul.

Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

Žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby. Zdůraznil, že výmaz známky č. 165917, trvající od roku 2014 do roku 2021, nebyl po právu. Rozhodnutí vzniklá v jeho důsledku lze chápat jako jablka z otráveného stromu. Žalovaný dle žalobce popřel smysl dělení řízení o obnově, předjímal v řízení o obnově, jak by rozhodl v obnoveném řízení. Žalobce předložil rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č. j. 23 Cdo 3231/2023 – 81, citoval z něj a měl za to, že v rozsudku uvedené argumenty lze analogicky užít ve správním řízení.

Žalovaný odkázal na písemné vyjádření. Zdůraznil, že se obsah rozsudku NSS z listopadu 2020 míjí s meritem věcí, které byly řešeny v přihláškách předmětných námitkami napadených označení. Zamítnutí přihlášek stálo na dřívějších právech OZŘ, stojících na ochranné známce EU a podnikové normě PN01 ze 60. let. Tato práva byla starší a nebyla tak shledána dobrá víra žalobce. Existence známky č. 165917 nikdy nepředstavovala základní podklad pro výrok v daných rozhodnutích.

OZŘ taktéž plně odkázala na svá písemné vyjádření a ztotožnila se se stanoviskem žalovaného. Zdůraznila, že rozhodnutí žalovaného byla postavena na absenci dobré víry žalobce, ta vyplynula z celé řady jiných důkazů. Rozhodnutí, jejich zrušení se žalobce domohl u Nejvyššího správního soudu, byla doplňujícími argumenty, nikoli nosnými důvody předmětných rozhodnutí.

Soud neprováděl důkazy rozhodnutími předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 3. 2023, rozhodnutími Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 14. 6. 2022, rozhodnutími Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 10. 2018, rozhodnutími předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 12. 2018, žádostmi žalobce o obnovu řízení, rozsudkem NSS ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 2 As 312/2018, námitkami namítajícího (OZŘ) proti zápisu přihlášek žalobce do rejstříku, rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci ochranné známky č. 165917 ze dne 7. 4. 2014 a rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci ochranné známky č. 165917 ze dne 17. 10. 2014. Tyto navržené důkazy jsou totiž součástí spisového materiálu, kterým se důkaz neprovádí.

Žalovaný z podnětu soudu doplnil spisový materiál o rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 7. 2022 a 22. 3. 2024, a to pro informaci o aktuálním stavu řízení o ochranné známce č. 165917, bez vlivu na posouzení zákonnosti žalobou napadených rozhodnutí.

OZŘ předložila usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 2 Cm 43/2021 – 22, dále usnesením téhož soudu v téže věci ze dne 1. 12. 2022, č. j. 2 Cm 43/2021 – 238, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 8 As 123/2022 – 119, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2023, č. j. 9 As 86/2022 – 51, smlouvu o převodu ochranných známek ze dne 27. 8. 2001, rozhodnutí ministra těžkého průmyslu ze dne 16. 12. 1968. Soud tyto důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost, neboť se jedná o důkazy, které jsou oběma stranám známy, stejně jako soudu, který se již dříve rozhodováním ve věci ochranné známky PRIM zabýval, a jsou mu proto tyto dokumenty, stejně jako rozsudky Nejvyššího správního soudu, známy z jeho rozhodovací činnosti.

Soud s ohledem na vazbu na ochrannou známku PRIM provedl pro úplnost důkaz usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2021, sp. zn. I ÚS 302/21, dále usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. I ÚS 3171/23 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2024, č.j. 23 Cdo 3251/2023 – 81, v soukromoprávní věci žalobce proti OZŘ.

Žaloby nejsou důvodné.

Soud při posouzení vyšel z následující právní úpravy:

Dle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

Ze správních spisů soud zjistil následující skutečnosti:

Námitková řízení byla zahájena námitkami podanými OZŘ. Prvním důvodem pro podání námitek byla skutečnost, že OZŘ je registrovanou vlastnicí ochranné známky EU č. 3531162 [OBRÁZEK], a to pro třídy 9, 14 a 35. Druhým uváděným důvodem bylo, že OZŘ je rovněž vlastnicí „starší všeobecně známé známky [OBRÁZEK]“, k čemuž uváděla, že toto logo je dlouhodobě užíváno OZŘ a jejími právními předchůdci, jeho autorem je pan J. Ž. a bylo zpodobněno v podnikové normě č. PN 01, která byla užívána právními předchůdci OZŘ. Zároveň OZŘ namítala, že žalobce znal veškeré skutečnosti týkající se užívání označení PRIM OZŘ, že zjevně nejednal a nemohl jednat v dobré víře o tom, že je oprávněn si předmětné označení pro sebe zapsat.

Z rozhodnutí v předmětných námitkových řízeních v prvním stupni soud zjistil, že prvostupňový orgán v námitkových řízeních vyšel z desítek podkladů (32 v případě řízení o přihláškách zn. sp. O-517365 v podobě označení [OBRÁZEK] , zn. sp. O-517322 v podobě označení [OBRÁZEK], zn. sp. v podobě označení O-517364 [OBRÁZEK], resp. 46 v případě přihlášky zn. sp. O-535869 v podobě označení „PRIMKY“). Významná část těchto podkladů se týkala historie výroby náramkových hodinek PRIM v podniku ELTON v Novém Městě nad Metují (např. kopie podnikové normy PN 01 s vyobrazením loga [OBRÁZEK], kopie brožury „1949 – 1989, 40 let hodinářské výroby koncernového podniku ELTON v Novém Městě nad Metují“, kopie časopisu Klenotník, Hodinář, str. 80, 81, bez data, článek 50 let prodeje hodinek značky ‚PRIM‘ z Nového Města nad Metují, kopie přílohy deníku MF DNES ze dne 16. 1. 2014, odkaz na pořad České televize ČT RETRO věnovaný hodinkám PRIM vyráběným namítajícím a jeho právními předchůdci v Novém Městě nad Metují, a další). Dále se tyto podklady týkaly nabídky hodinek osoby zúčastněné na řízení, a jejího budování značky PRIM (článek „Prim míří do Japonska, rozhovor s ředitelem podniku ELTON hodinářská, a. s., Nové Město nad Metují, J. H.“, katalogy ELTON hodinářská, a. s, kopie reklam, propagační materiály, faktury na hodinky PRIM vystavené pro různé odběratele, studie komunikační skupiny Mather „Češi a luxusní značky“, průzkum společnosti AISA Ltd., atd.). Další skupina podkladů se týkala práv OZŘ k logotypu PRIM (licenční smlouva ze dne 31. 8. 2007, včetně dodatků), resp. sporů mezi žalobcem a OZŘ ohledně práva užívat označení „PRIM“ (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3 Cmo 88/2010 – 723, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 322/2013 – 560, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2013, č. j. 33 Cm 200/2000 – 1050, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 119/2014 – 1099, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, č. j. 3 Cmo 88/2000 – 802). Část podkladů se týkala také ochranné namítané ochranné známky EU č. 3531662 (rozhodnutí zrušovacího oddělení EUIPO ze dne 31. 1. 2017, č. j. 11 062 C ve věci návrhu na zrušení namítané ochranné známky EU č. 3531662, potvrzené rozhodnutím čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. 12. 2017, č. j. R 556/2017 – 4). Z totožných podkladů vycházel také žalovaný v rozhodnutích o rozkladech.

Je tedy patrné, že správní orgány obou stupňů v řízeních o námitkách vycházely z velmi široké palety podkladů a tyto podklady se týkaly několika okruhů skutkových okolností, pročež rozhodnutí zrušená rozsudkem NSS z listopadu 2020 tvořila pouze jeden z těchto okruhů a z čistě kvantitativního hlediska toliko menší část z těchto podkladů.

Pokud jde o právní argumentaci správních orgánů, z rozhodnutí v předmětných námitkových řízeních v prvním stupni soud zjistil, že prvostupňový správní orgán posuzoval shodu přihlašovaných označení zn. sp. O-517365 [OBRÁZEK] , zn. sp. O-517322 v podobě [OBRÁZEK], zn. sp. O-517364 [OBRÁZEK], a dále zn. sp. O-535869 v případě slovního označení „PRIMKY“, s namítaným logem [OBRÁZEK], a dále také s namítanou ochrannou kombinovanou ochrannou známkou EU v provedení [OBRÁZEK](č. 3531662). Konstatoval totožnost napadeného označení [OBRÁZEK] s namítaným logem [OBRÁZEK]. Zároveň konstatoval fonetickou a sémantickou shodu a vizuální podobnost ve vyšším stupni u napadených označení [OBRÁZEK] a [OBRÁZEK]s namítaným logem [OBRÁZEK]. Prvostupňový správní orgán zároveň v případě těchto napadených označení shledal vysokou podobnost s namítanou kombinovanou ochrannou známkou EU [OBRÁZEK], a to ze všech sledovaných hledisek. Pokud jde o slovní označení „primky“, učinil závěr o jeho vysokém stupni vizuální, fonetické a sémantické podobnosti namítanému logu [OBRÁZEK] a vyšším stupni podobnosti namítané ochranné známce