2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

1 A 23/2025- 55 - text  17 1 A 23/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce L. Ď., narozeného dne X, bytem X zastoupeného Mgr. Pavlem Kropáčkem, MBA, advokátem sídlem Pobřežní 394/12, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy ČR sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. MD-19709/2025-160/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. MD-19709/2025-160/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 6. 2024, čj. MHMP 1138410/2024/DeL (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným ze dvou dopravních přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a byla mu uložena sankce v podobě pokuty ve výši 37.500 Kč a zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, a dále povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální výši 1.000 Kč. Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně části výroku a odůvodnění týkající se zjištěné hodnoty delta-9-THC tak, že původní znění: „…byla zjištěna přítomnost látky THC v koncentraci 7,8 ng/ml“, na „…byla zjištěna přítomnost látky THC v koncentraci min. 6,5754 ng/ml“. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobce dle správních orgánů porušil povinnosti mu uložené v § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť řídil bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy mohl být pod jejich vlivem, čímž spáchal z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále též jen „první přestupek“). Dále žalobce porušil povinnosti uložené mu v § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, kdy byl policistou vyzván, aby se podrobil vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou, kterému se odmítl podrobit, čím úmyslně spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále též jen „druhý přestupek“). II. Obsah žaloby 3. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné, věcně nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 4. Předně žalobce namítl zásadní vady skutkových zjištění a nezákonnost postupu správních orgánů. Dle názoru žalobce celý spisový materiál obsahuje rozpory, formální vady a nesprávnosti v hodnocení důkazů, zejména označení návykové látky v prvostupňovém rozhodnutí, která nebyla objektivně zjištěna, tj. amfetamin či metamfetamin (AMF/MET). Navíc, i kdyby byla tato látka naměřena v uvedené koncentraci 7,8 ng/ml, nedosahovala by ani limitní hodnoty stanovené dle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Správní orgán I. stupně sice konstatoval pozitivní výsledek orientačního vyšetření na tyto látky, nezjišťoval však její skutečnou hladinu prostřednictvím odborného lékařského vyšetření. Na tuto námitku následně žalovaný nijak věcně nereagoval, pouze konstatoval, že je irelevantní, čímž porušil § 89 odst. 2 správního řádu. Z tohoto důvodu je prvostupňové rozhodnutí nezákonné a rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i z důvodu vnitřní rozpornosti, kterou spatřuje v logicky nesourodém odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze mechanicky rekapituluje jednotlivé odvolací námitky, avšak následně je ignoruje nebo odmítne s obecnou úvahou, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. K tomu žalobce též odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS), sp. zn. 4 Azs 55/2003, a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 48/92. Žalovaný se v rozporu se svou povinností nevypořádal ani s námitkou žalobce, že po spáchání přestupku nabídl finanční příspěvek ve prospěch organizace pomáhající obětem dopravních nehod, což je okolnost významná pro posouzení výše sankce. 6. Žalobce též namítl, že v průběhu řízení došlo ke změně skutkového stavu. Žalovaný zcela upustil od zmiňování přítomnosti AMF/MET, a tedy fakticky vycházel pouze z přítomnosti jediné látky - THC, navíc v nižší koncentraci oproti správnímu orgánu I. stupně, po odečtení nejistoty měření (tj. snížení z 7,8 ng/ml na min. 6,5754 ng/ml). Ani jedna z těchto skutečností však nevedla ke přehodnocení přiměřenosti původně uložené sankce, pročež se žalobce domnívá, že žalovaný nerespektoval zásadu individualizace správního trestu a hodnotil pouze mechanické překročení limitu. Žalovaný se touto změnou nijak nezabýval, čímž porušil též povinnost řádného zjištění skutkového stavu věci podle § 3 správního řádu, a takový postup je i v rozporu s judikaturou správních soudů o individualizaci, proporcionalitě a přezkoumatelnosti uložené sankce, a dále v rozporu se zásadami správního trestání a § 37 písm. g) zákona č. 250/2016 Sb. V rozhodnutí chybí totiž jakékoliv podrobnější hodnocení osobních, sociálních nebo majetkových poměrů žalobce. 7. K tomu žalobce dodal, že uložená sankce zákazu činnosti (řízení motorových vozidel) je pro něj nejen přísný, ale fakticky likvidační zásah do jeho pracovního, a tudíž i osobního života, neboť žalobce je profesionální řidič. V této souvislosti žalobce navrhl, aby soud moderoval výši uložené sankce podle § 78 odst. 2 soudního řádu správního a odkázal na rozsudek NSS, sp. zn. 1 As 30/2004, či 7 As 22/2012, nebo Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 A 250/2016). Žalobce konkrétně požadoval, aby soud upustil od uložené sankce zákazu činnosti či zkrácení doby zákazu činnosti, a to z důvodů, že nebylo prokázáno, že žalobce byl pod vlivem návykové látky, že koncentrace THC byla po odečtení nejistoty měření nižší, aniž by se to odrazilo v uloženém trestu, a že výkon trestu zákazu činnosti pro žalobce představuje likvidační zásah do profesního a osobního života. Žalovaný přitom o skutečnosti, že žalobce je profesionální řidič věděl a chtěl být v této věci též vyslechnut, žalovaný však tyto skutečnosti nezohlednil, což opět odporuje judikatuře NSS (sp. zn. 1 Afs 1/2012, 1 As 9/2008 nebo 5 As 3/2010). 8. Další námitkou žalobce bylo tvrzení o porušení zásady ústnosti řízení podle § 36 správního řádu a práva na spravedlivý proces. Žalobce se včas a řádně omluvil z ústního jednání ze zdravotních důvodů a požadoval náhradní termín, správní orgán I. stupně a žalovaný projednali věc v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný přitom tento postup žalobce považoval za obstrukce bez jakéhokoliv faktického základu. 9. Konečně žalobce namítl, že byl v rozporu se zákonem uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., odmítnutí podrobit se vyšetření. Žalobce naopak, bezvýhradně vyhověl výzvě policejní hlídky a podrobil se orientačnímu vyšetření (test ze slin). Podstoupení odborného lékařského vyšetření odmítl až následně, tedy v rámci dalšího postupu. To v souladu s § 20 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., zakládá právní fikci, že se na takovou osobou hledí, jako by byla pod vlivem návykové látky, nejde však již o výše uvedený přestupek. Žalovaný tak dle názoru žalobce provedl nesprávnou právní kvalifikaci přestupku a v důsledku toho i výměry sankce. 10. Žalobce k žalobě dále kromě plné moci a osvědčení o registraci zástupce žalobce k DPH přiložil přílohy, které jsou též součástí obsahu správního spisu (sdělení FNB k možné odchylce výsledku toxikologických analýz ze dne 4. 2. 2025, odvolání ze dne 4. 7. 2024, prvostupňové i napadené rozhodnutí), a dále stanovisko Ústavu soudního lékařství 2. LF UK a Nemocnice na Bulovce k vydávaným hladinám omamných a psychotropních látek v krevních vzorcích klientů PČR ze dne 21. 8. 2020, certifikát k odbornému testu na omamné látky v séru (5x), osvědčení o splnění podmínek auditu II Toxikologické laboratoře Nemocnice na Bulovce ze dne 1. 11. 2019, a osvědčení o registraci Toxikologické laboratoře Nemocnice na Bulovce v Registru klinických laboratoří ze dne 1. 11. 2019, u posléze uvedených dokumentů však žalobce v žalobě neoznačil, k jakému tvrzení je konkrétně dokládá. 11. Součástí žaloby byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, kterému soud nevyhověl usnesením ze dne 23. 6. 2025, čj. 1 A 23/2025-36, v právní moci dne 24. 6. 2025. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný se žalobními námitkami nesouhlasil. Setrval na tom, že jeho rozhodnutí je zákonné, přezkoumatelné a věcně správné, přitom dostatečně zvážil všechny okolnosti mající vliv na výši trestu. Ve věci nedošlo ke změně právního stavu věci. Dále žalovaný nesouhlasil s porušením práva na ústní jednání. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí