1 Az 11/2025 – Městský soud v Praze

1 Az 11/2025- 42 - text  7 1 Az 11/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: W. T. S., narozeného dne X, státní příslušnost: X, hlášeným pobytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. OAM-121/DS-D03-K18-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 16. 4. 2025, č. j. OAM-121/DS-D03-K18-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu podle § 25 písm. h) zákona o azylu, neboť žalobce v průběhu řízení bez závažného důvodu vstoupil na území jiného státu (Německo). II. Obsah žaloby 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu pro rozpor s § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52, § 68 odst. 3 správního řádu, a dále pro rozpor s § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. 3. Žalobce vycestoval dne 26. 7. 2024 z ČR do Německa poté, co podal žádost o mezinárodní ochranu. Měl se v Regensburgu setkat s přáteli, se kterými pobýval v azylovém pobytovém středisku v Německu a vyzvednout si u nich své osobní věci, které neměl možnost si sebou vzít během dublinského transferu do ČR (oblečení, knihy, fotky). Věci si potřeboval nutně vyzvednout proto, aby měl možnost nosit čisté oblečení; z tohoto pohledu byl proto důvod cesty do Německa pro žalobce subjektivně závažný. Žalobce však nevěděl, že během azylového řízení nemůže opustit území ČR. Měl přitom v úmyslu se do ČR vrátit a v azylovém řízení pokračovat. Žalobce připustil, že v průběhu azylového řízení pravděpodobně obdržel poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu, poskytnutí údajů k žádosti i pohovor však probíhaly v angličtině, kterou žalobce neovládá natolik, aby všemu porozuměl a byl schopen se výstižně vyjádřit, poučení pak také pravděpodobně obdržel v angličtině. Bohužel nevyvinul dostatečnou snahu k tomu, aby si dokument celý přeložil. Žalobce si je nyní vědom svého pochybení, zastavení řízení však považuje za nepřiměřenou sankci za jeho jednání. Azylové řízení je žalobcovou jedinou možností, jak uniknout nebezpečí, které mu v E. hrozí (žalobce je gay a ve své zemi byl údajně obětí vydírání, že jeho sexuální orientace bude zveřejněna, přičemž za intimní stejnopohlavní vztah mu v zemi jeho původu hrozí trest odnětí svobody od 3 do 15 let, tvrdá diskriminace a útoky ve společnosti). S ohledem na uvedené a ve spojení s důvodem jeho cesty do Německa, s tím, že nevěděl, že vycestovat nesmí a s tím, že měl v úmyslu se vrátit, bylo proto dle názoru žalobce na místě v azylovém řízení pokračovat. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který soud přiznal usnesením ze dne 12. 6. 2025, čj. 1 Az 11/2025-12. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 6. 2025. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba je nedůvodná. S odkazem na § 25 písm. h) a § 49a odst. 2 zákona o azylu dodal, že v otázce zastavení řízení nedisponuje správním uvážením. Je však povinen zkoumat, zda k překročení hranic došlo z tzv. „závažného důvodu“. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2014, čj. 33 Az 27/2024-34, který definoval příklady závažného důvodu opuštění území během azylového řízení, z něhož i citoval, a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 16. 3. 2005, čj. 3 Azs 165/2004-54, však žalovaný dodal, že důvod uvedený žalobcem k opuštění území ČR pod tyto případy nespadá. Nadto, i kdyby jeho tvrzení byla pravdivá, nepředstavují takový „závažný důvod“. Podle komentářové literatury je přitom potřeba uvedené ustanovení vykládat tak, že překročením hranic dává žadatel najevo svou vůli nesetrvat na území ČR, že ČR není jeho cílovou zemí a žadatel tímto jednáním také maří průběh řízení. 7. Žalovaný proto setrval na tom, že se při posuzování žádosti žalobce nedopustil žádné nezákonnosti a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany [Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 60] (dále též jen „procedurální směrnice“) a k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 2. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“). 10. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalovaný s takovým projednáním věci výslovně souhlasil a žalobce na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nijak nereagoval. 11. Žaloba je důvodná. 12. Soud z předloženého správního spisu zjistil, že žalobce přicestoval do Evropy dne 27. 10. 2023 letadlem přes Německo (Frankfurt nad Mohanem) na české krátkodobé vízum vydané českými státními orgány dne 26. 10. 2023 s platností do 15. 11. 2023. Žalobce byl v Německu ve městě Regensburg zadržen, následně tam podal dne 30. 10. 2023 žádost o mezinárodní ochranu; o mezinárodní ochranu žádal poprvé. Poté byl v souladu s tzv. dublinským nařízením, tj. nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodních ochranu podaném cizím státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále též jen „dublinské nařízení“), předán do ČR, která uznala svou příslušnost k posouzení žalobcovi žádosti o mezinárodní ochranu. 13. Dle předávacího protokolu ze dne 18. 7. 2024 (č. l. 29 správního spisu) se předání žalobce uskutečnilo dne 18. 7. 2024 ve 20:45 hod. „na základě právního předpisu Evropské unie (dublinské nařízení)“ přes Domažlice a žalobce byl umístěn do Přijímacího střediska cizinců Brno – Zastávka. Totožnost žalobce byla ověřena na základě jeho čestného prohlášení o totožnosti ze dne 23. 7. 2024. 14. Dne 19. 7. 2024 byl žalobce vyzván k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany a současně mu bylo předáno poučení v anglickém jazyce o jeho právech, povinnostech a postavení v azylovém řízení, včetně dalších praktických informací (viz č. l. 30-37 správního spisu). Dne 23. 7. 2024 žalobce poskytl údaje a první pohovor ke své žádosti. 15. Ve správním spisu je dále založena výzva ze dne 13. 8. 2024 ke sdělení aktuálního pobytu žalobce, neboť žalobce nebyl hlášen k pobytu na žádné adrese v rámci ČR. Protože se mu tato výzva nepodařila doručit, žalovaný písemnost doručil v souladu s § 24 odst. 4 zákona o azylu vyvěšením (viz č. l. 53-54 správního spisu). 16. Dále správní spis obsahuje předávací protokol ze dne 14. 8. 2024 (č. l. 55 správního spisu), z něhož vyplývá, že žalobce byl dopraven Policií ČR do Přijímacího střediska cizinců Brno – Zastávka dne 14. 8. 2024 ve 21:30 hod. „na základě právního předpisu Evropské unie (dublinské nařízení)“ přes Domažlice. 17. Ve správním spisu je též založeno vyrozumění ze dne 20. 1. 2025 o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí dle § 27 odst. 2 zákona o azylu o 6 měsíců, tj. do 23. 7. 2025, z důvodu, že správní orgán si obstarával aktuální informace o zemi původu žalobce (č. l. 56 správního spisu). Další doplňující pohovory k žádosti žalobce o mezinárodní ochranu se konaly dne 27. 2. 2025 a 14. 3. 2025. 18. V pohovoru ze dne 14. 3. 2025 ke svému vycestování do Spolkové republiky Německo žalobce k dotazům žalovaného uvedl, že tak učinil asi týden po podání žádosti v ČR a setrval tam asi 2 týdny od 26. 7. 2024 do 14. 8. 2024. Důvodem bylo, že tam měl věci, které potřeboval, knihy, oblečení, nějaké fotky, cestou chtěl potkat kamarády. Žalobce si neměl možnost tyto věci sbalit, než byl transferován do ČR. Bylo to ve městě Pyrbaum u Norimberku, kde bylo pobytové středisko, v němž bydlel po podání žádosti o mezinárodní ochranu. Ve skutečnosti tam ale nebýval často, protože měl kamarády jinde, u kterých bydlel. Proto se vrátil do Německa pro ty věci ve středisku, cestoval autobusem, ale byl zadržen německou policií při kontrole dokladů. Věci se mu už nepodařilo získat, s kamarády již neměl možnost se setkat. Poté byl až do 14. 8. 2024 ve vězení, ve věznici Hof. O přivezení svých věcí nikoho nežádal, netušil, že jej vrátí zpět do ČR, jeho úmysl byl se dostat z vězení, o věci se potom již nestaral. Dále žalobce k výslovnému dotazu správního orgánu uvedl, že nevěděl, že je povinen se v průběhu řízení o žádosti zdržovat na území ČR,