Z rozhodnutí: 1. Žalovaný svým rozhodnutím zastavil řízení o třetí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu s tím, že žalobce uvedl stejné důvody žádosti, jako v řízeních o předcházejících žádostech, a současně nedošlo k podstatné změně okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a.…
1 Az 12/2025- 27 - text
7
čj. 1 Az 12/2025-
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci
žalobce: I. A. O., narozeného dne X,
státní příslušnost: X,
hlášeným pobytem X,
zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem,
sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2025, čj. MV-75878-3/OAM-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah žaloby
1. Žalovaný svým rozhodnutím zastavil řízení o třetí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu s tím, že žalobce uvedl stejné důvody žádosti, jako v řízeních o předcházejících žádostech, a současně nedošlo k podstatné změně okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a.
2. Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou a považoval ho za nepřezkoumatelné. V podané žalobě namítl, že byť žalovaný řízení o třetí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu zastavil z důvodu duplicitní argumentace, toto z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, neboť žalovaný neuvedl obsah uplatněné argumentace. Z tohoto důvodu nelze dojít k závěru, nakolik je argumentace azylově relevantní, potažmo zdali je duplicitní s předchozími žádostmi. Žalobce přitom nyní uplatňoval jak politické, tak rodinné důvody, tj. že v ČR pečuje o nezletilého syna, který je státním příslušníkem ČR. Odůvodnění rozhodnutí je tak nekompletní a nevypořádává se se všemi důkazy, především s výpověďmi žalobce. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) čj. 4 Ads 17/2007-66, v němž se NSS věnoval otázce obsahu odůvodnění správního rozhodnutí.
3. Žalobce k žalobě přiložil též vyjádření, paní D. B., narozené dne X, v rozsahu jedné strany. Paní B. v tomto vyjádření uvedla, že je matkou nezletilého syna (rok narození 2014) žalobce, K. O. O. Převážná část obsahu tohoto vyjádření se pak týká rodinných poměrů paní B. a jejího syna, kdy uvedla, že ona sama vyrůstala bez otce, což v ní zanechalo vážná traumata a mělo to dopad na její duševní zdraví, formu rodičovství či na vztahy s nejbližšími. Zdůraznila důležitost péče o dítě oběma rodiči; přestože se jí nepovedlo udržet vztah se žalobcem a považuje to za své největší životní selhání, jejich společné dítě za chyby svých rodičů nemůže a nebylo by spravedlivé mu kvůli nedokonalostem jeho rodičů zbořit domov. Jako spravedlivé nevnímá ani skutečnost, že vycestováním otce jejího dítěte by se stala rodičem, který je na vše sám, dožaduje se dokonce odpovědi, proč má nést zodpovědnost dvou na svých bedrech sama. Není schopna finančně utáhnout péči o syna sama, přestože pracuje 7 dní v týdnu, navíc syn vyžaduje specifickou péči kvůli poruchám učení a také vyžaduje též náklady na jeho rozvoj, zejména ve sportovní oblasti, kdy je prý nadaným sportovcem. Je přesvědčena, že výdaje na syna musí na 100 % táhnout oba rodiče, kdežto pro absenci druhého rodiče se bude muset (paní B.) buďto sedřít nebo odepírat tábory, kempy, povinná soustředění atd. dítěti. Nemá se o koho jiného v tomto opřít. Žalobce svou povinnost k synovi plní, měsíční pomoc je více než nutná. Proto žádala soud o přehodnocení rozhodnutí. Nechce, aby se její syn musel dívat na zničenou matku, vyspět dřív, aby zažíval pocit opuštění a pocit, že svému otci za to nestál, aby jí syn vinil z rozpadu rodiny a následného ztracení otce, kdy dodala, že „toto rozhodnutí jsem neučinila já… nýbrž vy.“
4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II. Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasil s obsahem námitek, trval na tom, že napadené rozhodnutí je zákonné a netrpí vytýkanými vadami. Nepominul ani zájem žalobce zůstat nablízku synovi. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na obsah spisového materiálu. Žalovaný též upozornil, že byť žalobce poukazoval na nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, již blíže nespecifikoval, které konkrétní důvody předestřené žalobcem žalovaný nezohlednil. Vyjádření matky žalobcova syna nemá dle názoru žalovaného potenciál zpochybnit správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. V případě žalobce byl s ohledem na jeho historii azylových žádostí naplněn § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a takto žalovaný ke třetí žádosti žalobce i přistupoval.
6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze
7. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podle kterého soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, a dále s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).
8. Městský soud přitom rozhodl ve věci bez jednání, neboť žalobce jednání nepožadoval a žalovaný vyslovil souhlas s projednáním věci bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
9. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce dosud podal tři žádosti o mezinárodní ochranu. První žádost podal dne 1. 10. 2005 a žalovaný o ní rozhodl rozhodnutím ze dne 29. 6. 2006, čj. OAM-1879/VL-10-12-2005 tak, že žalobci mezinárodní ochranu neudělil a ani neshledal překážky vycestování podle tehdy platného § 91 zákona o azylu. Jako důvody pro podání žádosti žalobce uvedl, že jeho život ve vlasti je ohrožen ze strany armády, státní bezpečnostní služby a policie proto, že je od roku 2004 členem hnutí MASSOB (Hnutí za ustanovení suverénního státu Biafra). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 7. 2006. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce nijak právně nebránil.
10. Druhou žádost žalobce podal dne 21. 12. 2021 a žalovaný jí po meritorním přezkumu opět nevyhověl rozhodnutím ze dne 4. 11. 2022, čj. OAM-1045/ZA-ZA11-K03-2021, a současně rozhodl, že doplňkovou ochranu nelze udělit pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu, neboť žalobce spáchal vážný zločin ve smyslu uvedeného ustanovení (drogová trestná činnost). Jako důvody pro podání opakované žádosti žalobce uvedl, že je ve vlasti ohrožen, protože je členem IPOB (pozn. soudu: Původní obyvatelé Biafry) a v letech 2003 do 2010 byl členem hnutí MASSOB. Dále uvedl, že má v ČR rodinu, hlavně nezletilého syna. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 11. 2022. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který žalobu zamítl svým rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, čj. 16 Az 18/2022-29. Následnou žalobcovu kasační stížnost odmítl Nejvyšší správní soud (NSS) pro nepřijatelnost usnesením ze dne 11. 1. 2024, čj. 1 Azs 186/2023-51, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2024.
11. Svou aktuálně projednávanou, třetí žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce dne 5. 5. 2025. Součástí správního spisu je též žalobcem podepsané poučení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany v případě další opakované žádosti. Z ručně napsaných důvodů žádosti vyplynulo, že žalobce se v zemi původu obává o svůj život. Ve vlasti ho hledají a po návratu ho zabijí. Jejich vůdce Nnamdi Kanu je stále ve vězení již 4 roky bez soudu, nezabili jej, protože je všeobecně známý, u žalobce to ale bude jiné. Dále žalobce uvedl, že v ČR má syna, kterému (v červnu 2025) bude 11 let, potřebuje jej jako otce, aby jej vychovával k tomu, aby se stal lepším člověkem pro společnost. Žalobce dodal, že v ČR žije téměř 20 let a je to jeho domov, ve vlasti již nikoho nezná. Slibuje, že bude lepším člověkem pro společnost.
12. Ze správního spisu též vyplynulo, že dne 11. 1. 2025 bylo se žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění Krajským ředitelství policie hl. m. Prahy, sp. zn. KRPA-16060/ČJ-2025-000022-SV.
13. Z opisu rejstříku trestů fyzických osob ze dne 21. 3. 2022 žalovaný zjistil, že žalobce byl v ČR již třikrát pravomocně odsouzen pro drogovou trestnou činnost, přičemž k prvnímu odsouzení již nelze pro zahlazení trestu přihlížet.
14. Součástí správního spisu jsou dále (i) Informace OAMP MV ČR – N. – Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 14. 6. 2024, a dále (ii) Informace MZV ČR, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti. Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 9. 9. 2024. Z těchto informací žalovaný vycházel též při posuzování třetí