3 Azs 303/2004 — Nejvyšší správní soud

1 Az 20/2025- 27 - text 10 1 Az 20/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce T. T., narozeného dne X., státní příslušnost: X., naposledy bytem v ČR: X., zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2025, č. j. OAM-1125/ZA-ZA12-K01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť shledal, že žalobce neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo že mu hrozí azylově relevantní vážná újma, když není v postavení ani LGBTQ+ aktivisty, ani není transgender osobou. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítl, že ač on sám je bez náboženského přesvědčení, jeho rodiče jsou praktikujícími muslimy a v případě nuceného návratu do své vlasti by byl žalobce vystaven pronásledování ze strany jeho rodičů, kteří jej nutí do heterosexuálního svazku a rodinného života, neboť je již ve věku, kdy by se měl oženit, a ze strany společnosti, neboť je homosexuálem. Provedené dokazování žalovaným přitom „dalo za pravdu“ žalobci, že stát osoby LGBT komunity diskriminuje a vylučuje z některých veřejných služeb. Žalobce proto namítl nesprávné vyhodnocení jeho příslušnosti k sexuální menšině a uvedl, jak měl dle jeho názoru žalovaný správně postupovat. Byť připustil, že homosexualita není v jeho zemi původu trestná, tamní právní řád nezná regulaci potírající diskriminaci z důvodu odlišné sexuální preference. Projevy homosexuality jsou proto považovány za nezákonné, a to v rámci tzv. propagace homosexuality. Životní situace žalobce v zemi původu je o to citlivější, že tam nemá jiné zázemí než u svých rodičů. Žalobce dodal, že se mu heterosexuální vztahy s ohledem na jeho odlišnou sexuální orientaci příčí a byl by tak odsouzen k životu ve lži, potažmo k životu ve skrývání své skutečné orientace. Je-li jakýkoliv projev homosexuálního chování brán jako projev propagace této menšiny, lze uzavřít, že homosexualita je postavena mimo zákon, o čemž svědčí i to, že oslavy obdobné pražskému Pride jsou striktně zakázány a gay kluby jsou provozovány toliko skrytě jako nezákonné podniky. 3. Žalobce dodal, že pro prokázání jeho sexuality mohl žalovaný ve správním řízení vyslechnout žalobcovy bývalé partnery a hodnotit žalobcův vzhled a vystupování, ale neučinil tak. Dle žalobce není spravedlivé po něm požadovat, aby se za svoji sexuální orientaci styděl nebo aby ji aktivně maskoval, protože jsou v jeho zemi původu LGBT osoby tolerovány pouze za podmínky, že ji nedávají ve veřejném prostoru najevo a zdržují se jakýchkoli aktivit, které by bylo možné vyhodnotit jako LGBT aktivismus. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve své replice nejprve zrekapituloval dosavadní řízení. Situaci pro LGBTQ+ osoby v Kazachstánu přitom v napadeném rozhodnutí podrobně zkoumal, přičemž neopomněl ve své argumentaci ani problémy, se kterými se tito lidé v Kazachstánu nepochybně potýkají. Ze zpráv o zemi původu se ovšem nepodává situace natolik závažná, aby sama skutečnost, že je žalobce homosexuál, vedla k závěru o nutnosti udělit mezinárodní ochranu. Žalovaný odkázal na svou argumentaci v napadeném rozhodnutí, že žalobce není tou nejrizikovější skupinou osob hlásících se k LGBTQ+ komunitě, tj. není transgender osoba ani aktivista, a že se obecná situace pro příslušníky sexuálních menšin v Kazachstánu zlepšuje. Žalovaný podotknul, že žalobce v žalobě pouze vyjadřuje nesouhlas se závěry v napadeném rozhodnutí, aniž by uvedl informace a argumenty, které hovoří o nesprávnosti jeho závěrů. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 7. Z předloženého správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 8. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 26. 8. 2024. Při poskytnutí údajů k žádosti ze dne 29. 8. 2024 uvedl, že je kazachstánské státní příslušnosti a hovoří rusky a kazašsky. Nemá žádné náboženské ani politické přesvědčení. Je svobodný a bezdětný. Pochází z X. v Kazachstánu. Domovskou zemi navštívil naposledy v roce 2023, ale v ČR žije dlouhodobě již od roku 2019, protože tu studoval. V jiných státech mu vízum uděleno nebylo, v minulosti o mezinárodní ochranu nikdy nežádal. Cítí se zdráv, zdravotní komplikace nemá. Ve vlasti nikdy nebyl trestně stíhán. Jako důvod jeho žádosti uvedl, že si myslí, že by v Kazachstánu byl v nebezpečí. 9. Při pohovoru k žádosti dne 29. 8. 2024 sdělil, že by v domovském státě čelil nebezpečí z důvodu jeho menšinové sexuální orientace (homosexuální). Žalobcova rodina o jeho orientaci neví, svěřil se jen jedné kamarádce a jednomu kamarádovi. V Kazachstánu svou sexualitu veřejně neprojevoval, měl profil na seznamce určené gayům, ale prvního partnera měl až v Praze. Už spolu nejsou. Pokud by žalobce svým rodičům řekl, že se ženit nechce, vyčítali by mu to, jelikož je ve věku vhodném pro ženění. Odmítne-li dívku, kterou mu rodina přivede, budou se k němu chovat jinak, vyčítavě, ve vlasti není tolerantní atmosféra jako v ČR, otevřeně jako gay vystupovat nemůže. Postavení sexuálních menšin v domovském státě je špatné, pokud by se o jeho osobě homosexualita rozkřikla, mohl by být zbit nebo mučen. Homosexualita není společensky přijímána. Svou sexualitu si žalobce uvědomil kolem 12. či 13. roku života. Ve svém studiu v ČR nepokračuje. Studoval na ČZU, potřeboval ale zaplatit za první semestr, přičemž měl zablokovaný účet. Ze studia byl tedy vyloučen a z toho důvodu přišel i o studentské vízum. Měl v úmyslu svůj pobyt na území ČR legalizovat, ale nepodařilo se mu to. Dostal výjezdní příkaz, udělení azylu pro něj tedy bylo poslední možností, jiné řešení neměl. V ČR by chtěl studovat. 10. Žalovaný vedl s žalobcem i doplňující pohovor k žádosti, a to dne 27. 2. 2025. Při něm žalobce opět sdělil, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je obava z návratu do vlasti, jelikož nemůže svobodně projevovat svůj způsob života, když za takový projev by se ocitl v nebezpečí. Homosexualita není v Kazachstánu vnímána jako tradiční, a tedy není vítána, není přijatelná. Svou sexualitu si uvědomil asi ve 12 nebo 13 letech. Jeho spolužáci začali projevovat zájem o dívky, žalobce ale ne. O homosexuálech se nikdy nehovořilo, trvalo mu nějakou dobu, než si to uvědomil. Začal vyhledávat explicitní obsah a zjistil, že ho lákají videa s netradičními praktikami. Začal se mu také líbit jeho nejlepší kamarád, se kterým byl ve stejné partě. Žalobci se líbila jeho podstata, jeho hlas, to, jak vypadá, chtěl se s ním setkávat čím dál častěji. Žalobce uvedl i chlapcovo jméno. Znali se spolu asi 3 nebo 4 roky, v letech 2015–2019. Chlapec nejspíš poznal, že se žalobci líbil, postupně se začali přít o maličkostech, přičemž chlapec si následně našel dívku a kamarádství se žalobcem ukončil. Na otázku, jak se žalobce cítil, když si uvědomil, že je gay, odpověděl, že si své emoce spíše nepamatuje, nemohl o tom s nikým mluvit, nikdo by to nepochopil, často plakal. Až 2–3 měsíce před odjezdem do ČR se svěřil kamarádovi, který ho pochopil, ale řekl mu, že jaksi nemůžou zůstávat ve dvou. Žalobce se kamarádovi, jehož jméno rovněž uvedl, svěřil, protože mu důvěřoval, stýkali se skoro denně. Procházeli městem a vedli hluboké rozhovory, přičemž žalobce se pokoušel postupně zjistit, jak je jeho přítel vůči LGBTQ+ tématům tolerantní. Když zjistil, že s tím kamarád problém nemá, o své orientaci mu řekl. Asi se mu líbil tento kamarád, ale líbili se mu i jiní chlapci. 11. Žalobce se domnívá, že nikdo z rodiny neví, že je gay, nepoznali to. Uvedl, že ani on sám na nikom nikdy nepoznal, že by byl homosexuál. Nemluvilo se o tom. Možná, kdyby matka tušila, že je gay, nepředhazovala by mu pořád sňatek s Kazaškou. Žalobce si nemyslí, že by se v dětství nějak odlišoval nebo projevoval zvláštní chování. První zkušenost s intimním kontaktem s mužem měl žalobce až na jaře roku 2021, ve vlasti žádné bližší kontakty nebyly možné. Byl mladý, bál se, udělat první krok bylo náročné, ale po kontaktu toužil, dlouho používal profil na seznamce. S mužem, se kterým měl první intimní kontakt, si psal asi týden, žalobce ho pozval k sobě domů, strávili spolu několik hodin. Muž se ale pak přestal ozývat, tak se na něj žalobce snažil zapomenout. Žalobce měl dosud celkově asi 4 až 5 sexuálních partnerů, posledního na podzim loňského roku. Jeho nejdelší vztah trval asi půl roku. Partnery vždycky nacházel na seznamkách, do LGBTQ+ podniků nechodí, nelíbí se