9 Ads 71/2024 — Nejvyšší správní soud

10 A 125/2023- 221 - text 10 A 125/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobců: a) nezl. H. A. L. bytem X, zastoupená Městskou částí Praha 11, sídlem Ocelíkova 672/1, Praha 4 b) nezl. P. L. N. bytem X, zastoupený Městskou částí Praha 4, sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4 proti žalovanému: Fond ohrožených dětí Na Poříčí 6 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného, který spočíval v rozdělení sourozenců H. A. L. a P. L. N. a neumožnění péče H. A. L. o P. L. N. v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Praha 10 – Štěrboholy v období od 13. 7. 2023 do 11. 8. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět věci 1. Žalobci a) a b) jsou vietnamskými dětmi, přičemž vůči Čechům často používají jména „A.“ (H. A. L.) a „La.“ (P. L. N.). Dne 28. 6. 2023 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 usnesení sp. zn. 14 Nc 33/2023 a 14 Nc 32/2023, kterými nařídil předběžná opatření o umístění sourozenců, tj. žalobců a) a b) a jejich prostřední sestry (nezletilá B. K. L. N. – „Lb.“) do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek FOD Praha 10 – Štěrboholy (dále jen „zařízení“), a to na dobu 3 měsíců. Usneseními Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 224/2023-73 ze dne 2. 8. 2023 a č. j. 17 Co 242/2023- 117 ze dne 11. 8. 2023 byla následně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 změněna tak, že návrhy na předběžná opatření se zamítají. Ve dnech 11. 8. 2023 a 17. 8. 2023 pak byli všechny 3 děti ze zařízení žalovaného propuštěny domů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 0 P 272/2023 a 50 P a Nc 191/2023 ze dne 5. 9. 2023 bylo následně rozhodnuto i o zastavení řízení o nařízení ústavní výchovy. 2. Žalovaný v zařízení dne 13. 7. 2023 děti - sourozence rozdělil. Tato situace pak trvala až do propuštění dětí ze zařízení, tj. cca 1 měsíc. Dne 5. 8. 2023 podala matka dětí na výše uvedený zásah žalovaného stížnost u ředitelky zařízení. Ředitelka skutečnost rozdělení dětí potvrdila, nezákonnost postupu neuznala, jako důvod postupu označila ochranu nezletilé H. A. L. před zátěží působenou péčí o jejího bratra. 3. Žalobci jsou v žalobě (kterou jako zákonný zástupce podala jejich matka) toho názoru, že dle ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy mají děti právo na společné umístění se svými sourozenci, nebrání-li tomu závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců. Obdobně pak vyplývá právo na společné umístění dětí z ustanovení § 4 odst. 4 téhož zákona, dle kterého se sourozenci umísťují do jedné rodinné skupiny v dětském domově. Tato ustanovení, která konkretizují obecnou zásahu ochrany rodiny zakotvenou v ústavním pořádku ČR, jsou dle názoru žalobců aplikovatelná i na výkon předběžných opatření. K tomu přistupuje ještě psychologický aspekt. Nezletilý P. L. N. byl v době umístění do zařízení žalovaného teprve dvouletý, tudíž velmi zranitelný v situace oddělení od své matky. Potřeboval péči své starší sestry, která navíc byla o něj do určité míry zvyklá pečovat i z domova. A právě této péči nahrazující péči matky se žalovaný rozhodl zamezit, což je podle žalobců z vývojově psychologického hlediska zcela absurdní. 4. Podle žalobců mělo být o věci rozhodováno ve správním řízení (viz ustanovení § 36 zákona o výkonu ústavní výchovy a contrario), žalovaný nejenže o věci ve správním řízení nerozhodl, nýbrž vůbec nevydal žádné formalizované rozhodnutí. U Městského soudu v Praze se proto žalobci v řízení o žalobě podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhají deklarace nezákonnosti tohoto jednání žalovaného. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný v postavení zřizovatele zařízení (původně žalovaného) ve vyjádření ze dne 1. 12. 2023 shrnul, že byl případ veden dle platných standardů kvality Fondu ohrožených dětí. S matkou byl po umístění dětí 28. 6. 2023 dohodnout termín návštěvy a konzultace dne 29. 6. 2023, to za účasti překladatelky. S matkou byla situace dětí prokonzultována, byla seznámena s odjezdem dětí na tábor dne 30. 6. 2023, neprojevila nesouhlas. La. na tábor neodjel z důvodu nízkého věku, o jeho potřeby bylo postaráno, matka jej navštěvovala každý den. Děvčatům se na táboře líbilo, našly si tam kamarádky. Po návratu „A.“ nahrazovala u La. péči matky, fyzicky ji to vyčerpávalo, La. tuto péči po A. navíc vyžadoval a po přestěhování na byt to vyžadoval od sestry Lb. 6. A. proto byla dne 13. 7. 2023 umístěna na jiný byt, bylo to s ní probráno, byl jí sdělen důvod, nic proti tomu nenamítala. Byla poučena, že kdykoliv může bratra navštívit, to však nevyužila, o návštěvu zájem neměla, na sourozence se neptala, projevila negativní vztah k Lb. Děti se vídaly i tak na zahradě anebo při návštěvách matky v zařízení. La. po rozdělení učinil pokrok, co se týče samostatnosti a vstřícnosti vůči zaměstnancům zařízení. Není běžné, aby se děti staraly o své sourozence, péči vykonává zařízení, nikoliv děti. A. byla propuštěna 11. 8. 2023, La. a Lb. byli propuštění 17. 8. 2023, matka se během propouštění dětí usmívala a všem se klaněla a děkovala. 7. Žalobci k vyjádření žalovaného neučinili žádnou repliku. III. Dosavadní postup Městského soudu v Praze 8. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2024 spojil ke společnému projednání řízení o žalobě matky dětí, která se rovněž domáhala deklarace nezákonnosti tohoto zásahu a které bylo vedeno pod sp. zn. 10 A 125/2023 a řízení o žalobě žalobců a) a b), které bylo vedeno pod sp. zn. 10 A 127/2023. Současně poučil žalobce o svém právním názoru, že ve věci má být žalovaným Fond ohrožených dětí, jakožto zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a osoba pověřená k poskytování sociálně právní ochrany dětí (§ 39 odst. 2 a § 48 zákona o sociálně právní ochraně dětí). Vyzval proto žalobce, kteří původně jako žalovaného označili přímo zařízení, aby v souladu s tímto právním názorem upravili označení žalovaného. Žalobci tak učinili dne 16. 1. 2024. 9. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 125/2023 79, odmítl žalobu matky dětí (výrok I.), žalobu žalobců a) a b) zamítl (výrok II.), výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení, výrokem V. rozhodl o vrácení soudního poplatku za žalobu matky, která byla výrokem I. odmítnuta. 10. Městský soud nejprve shledal, že žalovaný působí jako poskytovatel sociálně-právní ochrany na základě pověření ministerstva práce a sociálních věcí (§ 39 odst. 2 a § 48 zákona o sociálně právní ochraně dětí). Podle názoru soudu dále zařízení žalovaného svým opatřením stanovilo režim pobytu dětí v zařízení, přičemž toho opatření není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Proto proti tomuto úkonu je tedy přípustná ochrana žalobou na ochranu před nezákonným zásahem pokynem nebo donucením podle § 82 s. ř. s. (srov. body 17-31 rozsudku městského soudu). 11. Co se týče žaloby matky obou žalobců, soud poté shledal, že jednání žalovaného nebylo zásahem do jejích práv. Tvrzení obsažená v žalobě matky by tak ani v případě prokázání své pravdivosti nemohla být ze své povahy zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Soud proto žalobku matky obou žalobců odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 12. Při posuzování zákonnosti zásahu do práv žalobců – sourozenců způsobeného jejich rozdělením soud vycházel z ustanovení § 20 odst. 1 zákona o ústavní výchově. Konkrétně posuzoval otázku, zda byly závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců, které by naopak bránily společnému umístění sourozenců. Vycházeje z obsahu správního spisu žalovaného a ze žaloby, jejíž obsah podle názoru soudu nijak relevantně nezpochybnil podklady správního spisu, soud poté dospěl k závěru, že opatřením ředitelky zařízení sice nepochybně došlo k zásahu do sourozeneckých vazeb, bylo to však úměrné tomu, že sama nezletilá sestra na úkor svého fyzického a psychického stavu suplovala pečovatelskou úlohu matky, čímž byla nepochybně negativně zasažena do svých práv více, než tím, že byla od bratra oddělena a péče o něj byla přitom zajištěna zařízením – proti úrovni této péče ze strany zařízení matka jinak nic konkrétního nenamítla. Oddělení dětí pak znamenalo tolik, že péči o La. nahrazující péči matky zajistilo zařízení, nikoliv navíc i jeho nezletilá sestra. Sourozenci byli po oddělení stále umístěni ve stejném zařízení, bylo jen na nich, zda využijí vzájemný kontakt. Sourozenecké vazby se tedy opatření ředitelky nijak intenzivně a negativně nedotklo. Dle správního spisu však A. kontaktů se svými sourozenci mimo návštěv matky v zařízení nijak nevyužila, není tedy pravdou tvrzení matky, že by jim byl kontakt umožněn jen na dobu návštěv rodičů v zařízení. La. po oddělení učinil pokroky (úměrně s přihlédnutím ke svému nízkému věku) v samostatnosti a v rozvoji sociálních vazeb. Po o