10 A 41/2025 – Městský soud v Praze

10 A 41/2025- 43 - text 21 10 A 41/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: S.D., nar., státní příslušnost: Ukrajina místo pobytu v ČR: zast. Organizací na pomoc uprchlíkům, z.s. zmocněnkyní, sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalované: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu dne 25.3.2025, pod čj. OAM-0368070/DO-2025 jako nepřijatelné, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 25.3.2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany, zaevidovanou pod č.j. OAM-0368070/DO-2025, z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany, zaevidované pod č. j. OAM-0368070/DO-2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“ či „městský soud“) vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) spočívající v tom, že žalobci podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), vrátil dne 25.3.2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany, zaevidovanou pod č. j. OAM-0368070/DO-2025, z důvodu nepřijatelnosti žádosti ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., byl nezákonný (dále jen „zásah“). Žalobce zároveň požadoval, aby soud žalovanému přikázal, aby obnovil stav před vrácením žádosti o udělení dočasné ochrany. 2. V žalobě žalobce uvedl, že je občanem Ukrajiny. Z důvodu válečného konfliktu na Ukrajině vycestoval společně s matkou do Litvy, kde získali dočasnou ochranu. S matkou V.S., nar. společně podávali žádost o dočasnou ochranu a také jí žádost byla vrácena pro nepřijatelnost. V Litvě žili přibližně rok, než se rozhodli vrátit na Ukrajinu. Domnívali se, že situace se zlepšila natolik, že by na Ukrajině mohli zůstat. Z důvodu zhoršující se bezpečnostní situace se však začátkem letošního roku rozhodli uprchnout, a to do ČR, kde by žalobce v budoucnu chtěl studovat vysokou školu. 3. Žalobce podal žádost o dočasnou ochranu dne 25.3.2025, kdy se dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajincům (KACPU) v Praze. Společně s žádostí předložil dokument vydaný Velvyslanectvím Litevské republiky, který potvrzuje, že v Litvě již žádným pobytovým oprávněním nedisponuje (kopii tohoto dokumentu přiložil k žalobě), i přesto však byla žádost označena jako nepřijatelná s odůvodněním, že žadatel získal dočasnou ochranu v jiném státě EU. 4. Spolu s žalobou žalobce podal návrh na nařízení předběžného opatření odůvodněním, že v současné době není držitelem jakéhokoliv pobytového oprávnění v EU ani na území České republiky. Žalobce je sice držitelem biometrického cestovního dokladu, díky kterému má možnost bezvízově pobývat na území Schengenského prostoru po dobu 90 dnů, tato lhůta mu ale vyprší před rozhodnutím soudu. 5. Žalobce má zájem na tom, aby jeho současný pobyt nebyl vyhodnocen jakožto pobyt nelegální, podal předmětnou žádost o udělení dočasné ochrany, kdy však v důsledku nezákonného zásahu žalovaného správního orgánu došlo k situaci, kdy tato žádost nebyla vůbec věcně projednána, jakožto ani nezaložila (alespoň z pohledu žalovaného správního orgánu) legální pobyt žalobce na území České republiky. Žalobce žádal, aby soud v souvislosti s podanou žalobou vydal předběžné opatření, jehož důsledkem bude respektování současného pobytu žalobce, a to až do doby pravomocného rozhodnutí soudu o této žalobě. Problémem na straně žalobce však je, že v takovémto případě nebude možné na jeho pobyt nahlížet jakožto na pobyt legální, neboť nebude existovat pravomocný rozsudek krajského soudu konstatující nezákonnost zásahu správního orgánu spočívající v nepřijetí žádosti žalobce. 6. Žalovaný s návrhem na nařízení předběžného opatření nesouhlasil, a uvedl, že cílem žádosti o udělení dočasné ochrany, kterou žalobce podal na území České republiky, zjevně není nalezení útočiště před válkou na Ukrajině. Kdyby totiž žalobce skutečně hledal útočiště, zůstal by v Litvě, kde mu byla dočasná ochrana udělena. Žalovaný doložil výpisem z Platformy „Temporary Protection Platform“, podepsaný zaručeným elektronickým podpisem, ze dne 30.4.2025 uvedl, že k tomuto dni má žalobce udělenou dočasnou ochranu v Litvě a to od 6.4.2022. 7. Soud o návrhu na předběžné opatření nerozhodoval, neboť před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí o návrhu rozhodl o žalobě. II. Žaloba 8. Žalobce se předně vyjádřil k přípustnosti žaloby. Žalobce podal žádost o poskytnutí dočasné ochrany v ČR, tato žádost byla označena jako nepřijatelná, neboť žadatel získal dočasnou ochranu v jiném státě EU. 9. Žalobce tento postup podle ustanovení § 5 odst. 2 věty první zákona č. 65/2022 Sb. pro nedostatek formy nepovažoval za rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nýbrž za nezákonný zásah ve smyslu ustanovení § 82 s. ř. s. Aplikace kompetenční výluky soudního přezkumu podané žaloby podle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. nepřichází v úvahu. Možnost soudního přezkumu postupu žalovaného podle ustanovení § 5 odst. 2 věty první zákona č. 65/2022 Sb. formou žaloby proti nezákonnému zásahu dovozoval také ze článku 29 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Doplnil, že článek 29 směrnice o dočasné ochraně byl transponován ustanovením § 17 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“), který sice počítá s možností soudního přezkumu rozhodnutí ve věcech dočasné ochrany, nevztahuje se však na zásahy správních orgánů. Skutečnost, že postup žalovaného podle ustanovení § 5 odst. 2 věty první č. 65/2022 Sb. je nezákonným zásahem. 10. Žalobce ke skutkovým okolnostem uvedl, že je ukrajinským státním občanem, který svou vlast v důsledku invaze vojsk Ruské federace na území Ukrajiny byl donucen opustit, a vycestoval společně s matkou nejprve do Litvy, kde získali dočasnou ochranu. S matkou společně podávali žádost o dočasnou ochranu, která jí byla také vrácena pro nepřijatelnost. V Litvě žili přibližně rok, než se rozhodli vrátit na Ukrajinu. Domnívali se, že situace se zlepšila natolik, že by na Ukrajině mohli zůstat. Z důvodu zhoršující se bezpečnostní situace se však začátkem letošního roku rozhodli uprchnout, a to do ČR, kde by žalobce v budoucnu chtěl studovat vysokou školu. Žalobce podal žádost o dočasnou ochranu dne 25.3.2025, kdy se dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajincům (KACPU) v Praze. Společně s žádostí předložil dokument vydaný Velvyslanectvím Litevské republiky, který potvrzuje, že v Litvě již žádným pobytovým oprávněním nedisponuje (kopii tohoto dokumentu přiložil k žalobě), i přesto však byla žádost označena jako nepřijatelná s odůvodněním, že žadatel získal dočasnou ochranu v jiném státě EU. 11. Žalobce namítal, že odepření registrace žádosti o dočasnou ochranu osoby, která již v minulosti tuto žádost podala v jiném členském státě Evropské unie nebo jíž byla dočasná ochrana v minulosti v jiném členském státě poskytnuta podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb. je v rozporu s článkem 28 směrnice o dočasné ochraně, bodem 15 preambule a článkem 2 odst. 1 Prováděcího rozhodnutí Rady EU č. 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (Úř. věst. ze dne 4. 3. 2022, L 71/2022, dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Tento postup totiž odporuje samotné podstatě registrace osob za účelem poskytnutí dočasné ochrany a podle žalobce tak představuje nezákonný zásah. 12. Žalobce argumentoval Operačními pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady č. 2022/382 (Úř. věst. C 126I, dále jen „operační pokyny“), podle kterých prováděcí rozhodnutí zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro kategorie osob, které jsou uvedené v ustanovení článku 2 odst. 1 a 2 tohoto prováděcího rozhodnutí. Neexistuje formalizovaný postup pro podávání žádosti o dočasnou ochranu či její vnitrostátní alternativu, přičemž žadatelé musí toliko prokázat