10 A 99/2024 – Městský soud v Praze

10 A 99/2024- 40 - text  16 sp. zn. 10 A 99/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2024, č.j. 10.04-000034/24-0003 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu, napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně žalované zaslala vyplněnou formulářovou „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii)“ ze dne 3. 7. 2024 (dále také „žádost“). V žádosti uvedla, že požaduje určení advokáta pro soudní řízení vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 142/2024, o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2024, č. j. 8 A 98/2023 – 38. K žádosti přiložila čestné prohlášení ze dne 3. 7. 2024 o odmítnutí žalobkyně oslovenými advokáty ve věci převzetí zastoupení v uvedené věci. Žádost pak doplnila podáním ze dne 16. 7. 2024, ve kterém doložila odmítnutí zastupování žalobkyně v dané věci ze strany advokáta Mgr. J. B. 2. Žalovaná vydala dne 8. 8. 2024 rozhodnutí č.j. 10.04-000034/24-0003 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodla tak, že se žalobkyni advokát k poskytnutí právní služby za úplatu podle ustanovení § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění do 31. 3. 2025 (dále jen „zákon o advokacii“) neurčuje. 3. Své rozhodnutí žalovaná zdůvodnila tím, že žalobkyně svou žádostí ze dne 3. 7. 2024 nevyhověla požadavkům ustanovení § 18c odst. 2 a 3 zákona o advokacii. 4. Žalobkyně jakožto žadatelka o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle ustanovení § 18c zákona o advokacii podle žalované konkrétně pochybila tím, že neuvedla datum zahájení řízení a datum doručení posledního rozhodnutí orgánu. Ačkoliv tedy žalobkyně kasační stížnost podala sama, není zřejmé, zda tak učinila včas; neprokázala tím pádem včasnost své žádosti v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o advokacii. 5. Dále žalobkyně řádně nedoložila, že nejméně dva oslovení advokáti nepřevzali její právní zastoupení. Ačkoliv jsou podmínky určování advokátů žalovanou žalobkyni známy, žalobkyně přesto doložila odmítnutí toliko jedním advokátem, Mgr. J. B. ze dne 4. 7. 2024. Žalobkyně se s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „soud“ nebo „městský soud“) ze dne 29. 6. 2023, č.j. 10 A 109/2022 – 40 dovolávala svého čestného prohlášení, podle kterého dne 2. 7. 2024 formou SMS o zastoupení ve věci sp. zn. 6 As 142/2024 žádala advokáty Mgr. J. B. a Mgr. K. Š., kteří její zastoupení odmítli. Žalovaná však toto čestné prohlášení nepovažovala za dostatečný důkaz, neboť subjektivní čestné prohlášení dostatečně věrohodně neprokazuje skutečné oslovení uváděných advokátů. Z judikatury (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, č.j. 10 A 109/2022 – 40, bod 47, rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023 – 28, bod 17, a ze dne 27. 6. 2024, č. j. 8 As 22/2024 – 57, bod 18) vyplývá, že žalobkyně byla v souladu s ustanovením § 18c odst. 3 zákona o advokacii povinna oslovení alespoň dvou advokátů prokázat objektivně, byť neformálně. II. Žaloba a vyjádření žalované 6. Žalobkyně v žalobě předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť v jeho výroku nebylo uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. Výrok tohoto rozhodnutí je podle žalobkyně neurčitý a nepřezkoumatelný. 7. Žalovaná uvedla, že pokud nejméně dva oslovení advokáti nepřevezmou právní zastoupení, je nutné žalované tuto skutečnost ve smyslu ustanovení § 18c odst. 3 zákona o advokacii doložit, přičemž tento závěr vyplývá přímo ze zákona a byl potvrzen judikaturou Městského soudu v Praze (rozsudek ze dne 28. 6. 2023, č. j. 15 A 73/2021 – 31 a ze dne 25. 7. 2023, č. j. 17 A 93/2022 – 42) i Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023 – 28 a ze dne 27. 6. 2024, č. j. 8 As 22/2024 – 57). Žalobkyně však s odkazem na tyto rozsudky nesouhlasí, neboť se týkají rozhodnutí žalované o neurčení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby, nikoliv za úplatu. 8. Žalovaná nadto v napadeném rozhodnutí nereflektovala novelu zákona o advokacii účinnou od 1. 1. 2024. K této změně došlo v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, jehož bod 54 žalobkyně citovala. V této souvislosti za nesporné označila, že novela zákona o advokacii nemá žádnou spojitost se zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (dále jen „zákon č. 349/2023 Sb.“), neboť novela zákona o advokacii je toliko jeho přílepkem. 9. Žalobkyně dále soudu navrhovala, aby zvážil, zda novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 není protiústavní ve smyslu ustanovení článku 95 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústava"), a zda předloží posouzení této otázky Ústavnímu soudu. Citovala body 19 a 21 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, obsahující vyjádření žalované, podle které by povinnost určit advokáta k poskytnutí právních služeb za úplatu narušovala hospodářskou soutěž ve smyslu ustanovení § 19a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, přičemž k otázce role advokáta v případech povinného zastoupení zdůraznila, že odmítnutí zastupovat klienta před Ústavním soudem může být vyslovením právního názoru na věc, se kterým se klient odmítá ztotožnit, nikoliv projevem neochoty advokáta právní službu poskytnout či projevem nefunkčnosti základního systému právní pomoci spočívající v hospodářské soutěži advokátů. Žalobkyně má za to, že důsledkem výše citovaného vyjádření žalované je novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024, která nerespektuje bod 52 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, protože se neprojevila v ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii; to po novele účinné od 1. 1. 2024 nadále obsahuje jen právo advokáta k poskytnutí právní porady podle ustanovení § 18a zákona o advokacii a právní služby podle ustanovení § 18c citovaného zákona, tedy bezplatné právní služby. Z bodu 52 tohoto nálezu se přitom podává, že Ústavní soud neshledal protiústavnost napadeného ustanovení v rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení, ale v tom, že současně z poskytnutí právní pomoci paušálně vylučuje žadatele, kteří se nemohou právní pomoci z důvodů jiných, než jsou příjmové a majetkové poměry. 10. Jelikož žalovaná v napadeném rozhodnutí rozhodla podle ustanovení § 18c zákona o advokacii, podle žalobkyně lze důvodně pochybovat o zákonnosti přílohy č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), kterou je formulář „Žádosti o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii)“. V ustanovení § 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii, ve znění novely z 1. 1. 2024, je stran podrobností náležitostí žádostí, způsobu dokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele v případě žádosti o poskytnutí bezplatné právní pomoci a rozsahu povinně sdělovaných údajů žalobkyni odkázáno na vyhlášku, k jejímuž vydání je zmocněno Ministerstvo spravedlnosti. Lze proto pochybovat o zákonnosti požadavku v této žádosti uvádět jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout, když nový formulář žádosti „za úplatu“ od 1. 1. 2024 vychází z nového znění ustanovení § 18c odst. 4 věty druhé zákona o advokacii, která se však týká bezplatného poskytnutí právních služeb. 11. Protože nový formulář žádosti o poskytnutí žádosti o právní službu za úplatu nemá oporu v ustanovení § 18 odst. 2 ve spojení s §18c odst. 2 a 3 zákona o advokacii, ve znění od 1. 1. 2024, ve kterých se neprojevilo rozlišení mezi poskytnutím žádosti za úplatu a bezúplatně, nelze podle žalobkyně dospět k závěru, že nesplnila podmínky ustanovení § 18 odst. 2 a §18c odst. 3 zákona o advokacii. 12. Stran včasnosti žádosti žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022 – 36 a ze dne 1. 6. 2023, č. j. 1 As 23/2023 – 21. Pokud měla žalovaná za to, že její žádost nebyla včasná, měla ji pro opožděnost zamítnout. Postup žalované svědčí o tom, že věděla o možnosti ověřit podání kasační stížnosti z internetových stránek Nejvyššího správního soudu. 13. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 14. Předně popsala průběh řízení o žádosti žalobkyně před žalovanou. Již v této souvislosti namítala, že žalobkyně si v žádosti,