9 As 61/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 20/2024- 46 - text 11 10 Ad 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: M. R. zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B. sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 28573/2024-4/PRO z 29. 11. 2024 takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 28573/2024-4/PRO z 29. 11. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 363 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Žalobkyně se podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů, domáhala žádostí z 18. 4. 2024 přiznání jednorázové peněžní částky ve smyslu § 4 odst. 1 tohoto. Žalobkyně nárok uplatnila za to, že byla dne 5. 11. 2010 protiprávně sterilizována v nemocnici v Českém Krumlově (Nemocnice Český Krumlov, a. s., dále jen „poskytovatel zdravotních služeb“). Oprávněnost své žádosti žalobkyně založila na tvrzení, že postup před samotným provedením sterilizace byl v rozporu s tehdy platnými právními předpisy (absence řádně odůvodněné žádosti, absence stanoviska sterilizační komise nebo absence poučení o reparabilitě zákroku) a že v době podpisu informovaného souhlasu jednala v omylu, jelikož nebyla řádně poučena o podstatě a důsledcích sterilizace a ze zdravotních dokumentů nabyla dojmu, že sterilizace představuje pouze vratnou formu antikoncepce. 2. Žalovaný žalobkyninu žádost rozhodnutím č. j. MZDR 28573/2024-4/PRO ze 7. 8. 2024 zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala, že její souhlas se sterilizací nebyl svobodný a prostý omylu. Na základě zdravotnické dokumentace poskytovatele zdravotních služeb dospěl k závěru, že žalobkyně opakovaně vlastním podpisem potvrdila, že se sterilizací souhlasí a rozumí podstatě a následkům tohoto zákroku. 3. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila podáním rozkladu. V něm zopakovala svá dřívější tvrzení, podle nichž o sterilizaci nikdy nežádala a neudělila k ní informovaný souhlas. Vymezila se opětovně také vůči neúplnosti zdravotnické dokumentace, v níž absentuje žádost o sterilizaci i protokol z jednání sterilizační komise. Žalobkyně také odkázala na svůj nízký věk v době provedené sterilizace a na to, že forma informovaného souhlasu vylučovala její svobodnou vůli. Nakonec poukázala na obsah informovaného souhlasu, v němž chyběla informace o tom, že již nikdy nebude moci mít děti. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím ministr žalobkynin rozklad zamítl. Vyšel zejména z obsahu poskytnuté zdravotnické dokumentace, jež podle jeho názoru dokládala souhlas žalobkyně s provedením sterilizace. Nenachází se v ní sice žádost o provedení sterilizace ani protokol z jednání sterilizační komise, nicméně z obsaženého informovaného souhlasu podepsaného žalobkyní před provedením zákroku lze dovodit její jednoznačnou podporu. Podobný informovaný souhlas je standardní součástí lékařských postupů v českém zdravotnictví a využívá se v zájmu efektivního narovnání informační asymetrie mezi zdravotnickým personálem a pacientem. Konkrétní informovaný souhlas použitý v případě žalobkyně pak podle žalovaného obsahoval adekvátní sdělení, z něhož i laik mohl dovodit, jaké důsledky budou spojeny s provedením sterilizace a že tato operace je nevratná. 2. Průběh soudního řízení. 5. Žalobkyně v žalobě namítla, že jí byla 5. 11. 2020 během porodu císařským řezem provedena sterilizace, s níž nikdy nesouhlasila, a splňuje tak předpoklady pro přiznání nároku podle zákona č. 297/2021 Sb. Uvedla, že v době provedení zákroku jí bylo pouhých 23 let a nelze mít za to, že byla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o účelu, povaze, důsledcích a rizicích sterilizace. V rozporu s požadavky zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71 (dále jen „směrnice“) nepodala žalobkyně před provedením sterilizace písemnou a řádně odůvodněnou žádost o sterilizační zákrok, což podporuje závěr, že s jeho provedením nikdy nesouhlasila. Logicky pak nebyl naplněn ani další požadavek směrnice v podobě řádného odůvodnění takové žádosti. 6. Žalobkynin údajný souhlas dovozuje žalovaný jen ze dvou podepsaných informovaných souhlasů. Ty však žalobkyně podepsala den před plánovaným porodem a v den porodu, takže jednala pod tlakem okolností a její souhlas nelze považovat za svobodný, vážný a prostý omylu. Kromě toho byla žalobkyně uvedena v omyl, neboť v informovaných souhlasech není jasně napsáno, že žalobkyně po provedení sterilizace již nikdy nebude moci mít děti. Žalobkyně naopak nabyla dojmu, že sterilizace představuje vratnou operaci, která do budoucna možnost početí dalšího dítěte nevylučuje. To, že v informovaných souhlasech podobné jednoznačné poučení absentovalo, odporuje též § 11 směrnice. Žalobkyně poukázala rovněž na to, že v její zdravotnické dokumentaci chybí záznam jednání sterilizační komise, jejíž zasednutí a projednání žádosti je zákonnou podmínkou pro uskutečnění sterilizace podle § 5 směrnice. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a k jednotlivým žalobním námitkám do značné míry zopakoval své stanovisko z předcházejícího řízení. Uvedl, že žalobkyně podepsala dva informované souhlasy, jejichž obsah je dostačujícím dokladem, že si byla vědoma, o jakou operaci se jedná a jaké jsou s ní spojeny následky, včetně nereparability zákroku. K námitce nízkého věku žalovaný uvedl, že žalobkyně byla plně svéprávná a plnoletá a měla minimálně jeden den na to, aby si sterilizaci rozmyslela. Doplnil, že žalobkyně podepsala informované souhlasy před plánovaným císařským řezem, nikoliv během porodu. Žalovaný nezpochybnil, že se ve zdravotnické dokumentaci nenacházejí žádosti žalobkyně o sterilizaci ani protokolu o jednání sterilizační komise. Nejde však podle jeho názoru o okolnosti, které by byly relevantní pro posouzení nároku. Podle § 3 zákona č. 297/2021 Sb. je totiž rozhodující otázka svobodného souhlasu, a nikoliv to, zda byly dodrženy všechny zákonné předpoklady tehdy platných právních předpisů. 8. Při soudním jednání 22. 5. 2025 oba účastníci stručně zopakovali obsah dosavadních podání a setrvali na svých návrzích. Žalobkyně navrhla v žalobě několik důkazů, ale všechny jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). 9. Pro úplnost soud podotýká, že předvolal žalobkyni k jednání prostřednictvím jejího advokáta: v předvolání uvedl, že platí také pro samotnou žalobkyni. Její zástupce pak při jednání výslovně potvrdil, že žalobkyni o nařízení jednání informoval. Soud si je vědom nejednotnosti judikatury NSS k této otázce (z jedné její větve vyplývá, že jde o vadu řízení, k níž NSS přihlíží z úřední povinnosti), nicméně má za to, že jeho postup odpovídá převažující rozhodovací praxi NSS i smyslu zastoupení advokátem a že žalobkyně nebyla v důsledku něj nijak zkrácena na svých právech. Podrobněji tento postup vysvětlil v úředním záznamu, na č. l. 39 soudního spisu. 3. Posouzení věci. 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 11. Ze zdravotnické dokumentace, jež je součástí správního spisu, soud zjistil, že žalobkyně byla 4. 11. 2010 přijata u poskytovatele zdravotních služeb k porodu, který měl proběhnout na doporučení osobního gynekologa formou plánovaného císařského řezu (sectio caesaria). Šlo o její třetí porod císařským řezem (v této době měla žalobkyně již dvě děti). Z dokumentu „ošetřovatelská anamnéza GPO“ vyplývá, že žalobkyně dorazila do nemocnice ráno kolem 8:30 hodin. V době přijetí žalobkyně nerodila, nekrvácela a neměla kontrakce. Termín porodu dle ultrazvuku se shodoval s termínem, kdy mělo dojít k císařskému řezu, tj. 5. 11. 2010. K samotnému porodu, jehož součástí byla i sterilizace, došlo dne 5. 11. 2010 mezi 10:15 a 11:01 hodin. Poporodní adaptace proběhla bez problémů a žalobkyně byla dne 10. 11. 2010 propuštěna. 12. První zmínka o sterilizaci se objevuje v obecném informovaném souhlasu s operačním výkonem nazvaném jako „operace, anestézie, diagnostické a léčebné postupy