Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci…
10 Af 12/2025- 43 - text
8 10 Af 12/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci
žalobkyně: EKS Factoring s.r.o., IČO: 27143520
se sídlem Mlýnská 22/4, Praha 6 – Bubeneč
zastoupená UNTAX, s.r.o., daňovou poradkyní
se sídlem U Továren 256/14, Praha 10 – Hostivař
proti
žalovanému: Generální finanční ředitelství
se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. 29893/25/7700-50128-110726
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět sporu
1. Dne 30. 6. 2023 vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za období leden 2018 – únor 2019 a červen 2019 na základě daňové kontroly.
2. Dne 2. 8. 2023 podala žalobkyně proti těmto platebním výměrům odvolání.
3. Dne 8. 8. 2023 vydal správce daně výzvu k odstranění vad odvolání, lhůtu stanovil do 4. 9. 2023.
4. Dne 31. 8. 2023 podala žalobkyně první žádost o prodloužení lhůty. Této žádosti bylo částečně vyhověno – nová lhůta byla stanovena do 22. 9. 2023.
5. Dne 20. 9. 2023 podala žalobkyně druhou žádost o prodloužení lhůty. Tato žádost byla dne 26. 9. 2023 zamítnuta. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 28. 9. 2023.
6. Dne 29. 9. 2023 podala žalobkyně třetí žádost o prodloužení lhůty. Správce daně dne 9. 10. 2023 řízení o této žádosti zastavil dle § 106 odst. 1 písm. d) daňového řádu, jelikož správce daně již rozhodl o předchozí žádosti. Dne 14. 11. 2023 se žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolala. Odvolací finanční ředitelství dle § 116 odst. 3 daňového řádu vrátilo správci daně podané odvolání, aby postupoval dle § 113 odst. 1 písm. a) daňového řádu a v autoremeduře toto rozhodnutí zrušil. Dne 10. 5. 2024 tak správce daně plně vyhověl odvolání a zrušil své rozhodnutí o zastavení řízení o prodloužení lhůty.
7. Předtím, než Odvolací finanční ředitelství takto vrátil správci daně odvolání, správce daně dne 9. 10. 2023 zastavil odvolací řízení dle § 112 daňového řádu, jelikož vady odvolání ze dne 2. 8. 2023 nebyly odstraněny ani v prodloužené lhůtě. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně rovněž odvolala dne 14. 11. 2023. Vzhledem k předchozímu zrušení rozhodnutí o zastavení řízení o prodloužení lhůty Odvolací finanční ředitelství dne 27. 5. 2024 zrušilo napadené rozhodnutí a řízení dle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu zastavilo, jelikož ve věci měl správce daně rozhodnout o žádosti o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání.
8. Odvolací finanční ředitelství následně podalo podnět ke Generálnímu finančnímu ředitelství, jelikož bylo názoru, že svým posledním rozhodnutím zastavilo celé doměřovací řízení. S tímto názorem se Generální finanční ředitelství ztotožnilo. Odvolací finanční ředitelství mělo postupovat dle § 116 odst. 3 daňového řádu – věc vrátit správci daně s názorem, aby rozhodnutí zrušil. Generální finanční ředitelství proto rozhodnutím ze dne 11. 10. 2024, č. j. 60088/24/7700-50128-110726, podle § 121 odst. 1 daňového řádu nařídilo přezkum rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství.
9. Proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství o nařízení přezkumu se žalobkyně odvolala. Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 6. 2. 2025 rozhodnutí Generálního finančního ředitelství potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí podanou žalobou v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Af 7/2025.
10. V nařízeném přezkumném řízení pak Odvolací finanční ředitelství, vázáno důvody přezkumu, vydalo dne 13. 12. 2024 rozhodnutí, jímž zrušilo své rozhodnutí o zastavení řízení dle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu ze dne 27. 5. 2024, č. j. 17083/24/5100-41456. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala a žalovaný žalobou nyní napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 13. 12. 2024.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
11. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že doměřovací řízení s odvolacím řízení tvoří jeden celek, a že proto Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 dle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu zastavilo i doměřovací řízení. Tento názor je i v rozporu s postupem Odvolacího finančního ředitelství, které i po zastavení řízení pokračovalo v daňovém řízení a opatřoval svědecké výpovědi. Odvolací finanční ředitelství tudíž zastavit odvolací řízení nechtělo a neučinilo tak.
12. Dle žalobkyně není na věc aplikovatelný správními orgány citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Afs 28/2017-25, jelikož ten se nezabýval aplikací § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu, ale zabýval se aplikací pouze § 116 odst. 3 daňového řádu.
13. Podle žalobkyně se zastavení řízení dle ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 týkalo pouze nezákonně vydaného rozhodnutí č. j. 7781311/23/2006-51523-112043 o zastavení odvolacího řízení jako takového, nikoliv odvolacího řízení ve věci daňové povinnosti, které je nutno dokončit. Důsledky postupu Odvolacího finančního ředitelství jsou pro žalobkyně pouze negativní, jelikož v důsledku vydaného rozhodnutí se prodloužila lhůta ke stanovení daně [§ 148 odst. 2 písm. c) daňového řádu]. Odvolací finanční ředitelství tak profituje z jím tvrzené nezákonnosti svého rozhodnutí
14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že daňový řád člení daňové řízení na dílčí řízení, tj. nalézací, při placení dan a o opravných prostředcích včetně dozorčích prostředků proti jednotlivým rozhodnutím v rámci daňového řízení. K rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 28/2017 uvedl, že dopadá na posuzovanou věc. Z toho rozsudku rovněž plyne, že aplikace § 116 odst. 3 daňového řádu není na volné úvaze odvolacího orgánu, ale v praxi k ní dochází pouze za účelem odstranění procesních vad směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení.
15. Primárním účelem podnětu správce daně k nařízení přezkoumání rozhodnutí není prodloužení lhůty pro stanovení daně, ale zhojení nezákonnosti. Daňový řád v § 148 odst. 2 písm. c), resp. písm. d) nerozlišuje, zda dozorčí prostředek inicioval daňový subjekt či správce daně. Prodloužení lhůty pro stanovení daně oznámením rozhodnutí o dozorčím prostředku zůstává v platnosti i v případě pozdějšího zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost. Jedinou výjimku představuje situace, při níž by zrušené rozhodnutí bylo toliko účelovým, formálním úkonem. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství však nemělo charakter pouze formálního úkonu. Dále uvedl, že Odvolací finanční ředitelství po dobu zastaveného doměřovacího řízení od 27. 5. 2024 do 13. 12. 2024 neučinilo v rámci daného odvolacího řízení žádné kroky. Svědecké výpovědi provedl ve dnech 22. 7. 2024 a 8. 8. 2024 provedl na návrh žalobkyně Finanční úřad pro Pardubický kraj. Jedná se však o skutečnost, která přesahuje předmět nynějšího řízení.
16. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že je podstatné, že podle § 116 odst. 3 daňového řádu odvolací orgán jen může vrátit věc prvoinstančnímu správci daně. Mohl-li tak postupovat, nevyplývá z toho, že § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu aplikoval nezákonně. Z postupu podle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu nevyplývá, že odvolací orgán nutně zastavil řízení ve svém celku. Žalovaným citovaný komentář k § 116 odst. 1 daňového řádu pak podle žalobkyně umožňuje jak výklad žalobkyně tak žalovaného. Generální finanční ředitelství vydalo své rozhodnutí zřejmě pouze účelově a formálně, aby tím dosáhlo prodloužení lhůty pro stanovení daně. I po vydání tohoto rozhodnutí Odvolací finanční ředitelství pokračovalo v odvolacím řízení a dne 5. 6. 2025 nařídilo provedení 18 výslechů svědků v rámci odvolacího řízení, ačkoliv daňová kontrola byla zahájena protokolem o ústním jednání již dne 16. 7. 2020. Odvolací finanční ředitelství zastavit odvolací řízení vůbec nechtělo, ani to neučinilo a ani se nechovalo tak, jako kdyby odvolací řízení zastaveno bylo.
17. Žalovaný učinil k vyjádření žalobkyně stručnou repliku, v níž jednak setrval na svém postoji a dále namítl neúčelnost nákladů řízení, které by byly spojeny s replikou žalobknyě.
III. Posouzení žaloby
18. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný výslovně vyjádřili souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak