10 Af 18/2023 – Městský soud v Praze

10 Af 18/2023- 84 - text 18 č.j.10Af 18/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: OMGD, s.r.o., IČO: 27115551 sídlem Křížová 1018/6, 150 00 Praha 5 zastoupená společností GT Tax a.s., IČO: 26420473 sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.7.2023, č. j. 21687/23/5200-11434-711926, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. V nynější věci se městský soud zabýval problematikou emise tzv. korunových dluhopisů, konkrétně otázkou daňové uznatelnosti úrokových nákladů z takových dluhopisů. Spor se vede o to, zda transakce s tím spojené měly racionální ekonomický základ, nebo zda byly zneužitím práva (neoprávněným získáním daňové výhody). II. Napadené rozhodnutí a skutkový stav 2. Žalobkyně je součástí skupiny podniků pana O. M. Dne 27. 4. 2012 rozhodla o emisi dluhopisů OMGD 11,0/2032 o celkové jmenovité hodnotě 200 miliónů Kč. K vlastní emisi došlo dne 1. 7. 2012. Každý dluhopis byl o jmenovité hodnotě 1 Kč, v listinné podobě, zastoupené sběrným dluhopisem ve formě na jméno, s úrokovým výnosem 11 % p.a. při měsíční výplatě úroku, se splatností v roce 2032, včetně práva emitenta dluhopisy předčasně splatit, a bez určení k obchodování nebo veřejné nabídce. Dne 1. 7. 2012 upsala všechny tyto dluhopisy manželka pana O. M. paní J. M., která je osobou spojenou se žalobkyní ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále též „ZDP“). Paní J. M. celou hodnotu emise uhradila dne 10. 7. 2012 jednorázovým převodem ze svého bankovního účtu. Úroky jí byly vypláceny na účet měsíčně, a to ve výši 1 833 333,33 Kč. 3. V návaznosti na to žalobkyně za každé zdaňovací období 2018, 2019 a 2020, o něž v této věci jde, zahrnula do svých daňově uznatelných nákladů úroky vyplacené z emise svých korunových dluhopisů ve výši 21 999 999,96 Kč. Vzhledem k tomu, že podstata sporu ve zde řešených zdaňovacích obdobích měla být shodná, jako podstata sporu v roce 2012–2015, vznikly Specializovanému finančnímu úřadu (dále též „správce daně“) pochybnosti o správnosti a průkaznosti daňových tvrzení odvolatele. Spolu s ohledem na výsledky daňové kontroly za zdaňovací období 2012–2015, v nichž uplatnění úrokových nákladů správce daně z předmětných dluhopisů neuznal, vydal správce daně dne 27. 4. 2022 výzvu k podání dodatečného daňového tvrzení k dani z příjmů právnických osob č. j. 80557/22/4200-11771-204179 za zdaňovací období (dále též „ZO“) 2018, č. j. 80573/22/4200-11771-204179 za ZO 2019 a č. j. 80582/22/4200-11771-204179 za ZO 2020. Tyto výzvy byly doručeny dne 28. 4. 2022 (dále jen „výzvy k podání DODAP“). Podle správce daně došlo ke zneužití práva, kdy cílem bylo uměle vytvořit podmínky pro získání daňového zvýhodnění zatížením žalobkyně daňově účinnými úrokovými náklady, a vedle toho dosáhnout nezdaněného příjmu v podobě úroků z korunových dluhopisů pro paní M. 4. Odvolatel na výzvy k podání DODAP reagoval dne 30. 5. 2022 jedním podáním, které bylo zaevidováno do spisových materiálů podle jednotlivých zdaňovacích období, a to pod č. j. 98808/22 ke spisovému materiálu za ZO 2018, č. j. 100221/22 ke spisovému materiálu za ZO 2019 a č. j. 100227/22 ke spisovému materiálu za ZO 2020 (dále jen „odpověď na výzvu k podání DODAP“). Zde odvolatel uvedl, že nemá důvod k podání dodatečného daňového přiznání za ZO 2018–2020. 5. Protože správce daně nadále trval na důvodech pro podání dodatečného daňového přiznání, zahájil postup k odstranění pochybností výzvami č. j. 108199/22/4200-11771-204179 za ZO 2018, č. j. 108205/22/4200-11771-204179, za ZO 2019 a č. j. 108213/22/4200-11771-204179, za ZO 2020 ze dne 24. 6. 2022 (doručeny téhož dne). Správce daně vyzval žalobkyni, aby prokázala, že jsou úroky z emitovaných dluhopisů daňově účinným nákladem, a že správcem daně zpochybněný úrokový náklad souvisí s dluhopisy emitovanými v roce 2012. 6. Na výše uvedené výzvy žalobkyně reagovala dne 15. 8. 2022 písemností, která byla zaevidována pod č. j. 141040/22 (do spisového materiálu k ZO 2018), 141041/22 (do spisového materiálu k ZO 2019) a 141043/22 (do spisového materiálu k ZO 2020), jehož přílohou byly účetní doklady týkající se zaúčtovaných nákladových úroků v ZO 2018–2020 souvisejících s emitovanými dluhopisy (dále jen „odpověď na výzvu k odstranění pochybností“). 7. Dne 9. 12. 2022 žalovaná seznámila žalobkyni s dosavadním výsledkem postupu k odstranění pochybností, a to písemností zaevidovanou pod č. j. 199844/22/4200-11773-050706 za ZO 2018, pod č. j. 199847/22/4200-11773-050706 za ZO 2019, a pod č. j. 199849/22/4200-11773-050706 za ZO 2020. Zde správce daně uzavřel, shodně jako v rámci daňové kontroly za ZO 2012–2015, že žalobkyně emisí korunových dluhopisů nastolila takové podmínky, které naplňují znaky zneužití práva. V souvislosti s touto skutečností nelze uznat úrokové náklady. 8. Na uvedené písemnosti žalobkyně reagovala podáním, které bylo zaevidováno do spisového materiálu za ZO 2018, 2019 a 2020 pod č. j. 211925/22. Zde vyjádřila svůj nesouhlas s hodnocením důkazních prostředků správcem daně a také odvolacím orgánem, který ve věci odvolání za ZO 2012–2015 již rozhodl, a to dne 22. 11. 2022 rozhodnutím č. j. 38971/22/5200-11434-713159, kde rozhodnutí správce daně potvrdil a předmětná odvolání za ZO 2012–2015 zamítl. Na závěr žalobkyně v podání dodala, že již nebude předkládat žádné další důkazní prostředky, neboť ty již předložené poukazují na nesprávnost a nezákonnost závěrů správce daně. Soud k tomuto uvádí, že rozhodnutí odvolacího orgánu, které žalobkyně v podání zmiňuje, ze dne 22.11.2022 č. j. 38971/23/5200-11434-713159, bylo u zdejšího soudu napadeno žalobou ze dne 19.1.2023, č.j. 18 Af 1/2023. Z rozhodnutí místního soudu bude příslušný senát v tomto případě vycházet, jak bude osvětleno níže. 9. Žalobkyni tak správce daně dodatečnými platebními výměry ze dne 19.1.2023, č. j. 9610/23/4200-11771-204179 za ZO 2018, č. j. 9718/23/4200-11771-204179 za ZO 2019, a č. j. 9794/23/4200-11771-204179 za ZO 2020, doměřil daň z příjmů právnických osob vyšší vždy o částku 4 180 000 Kč a současně za každé jedno zdaňovací období mu byl sdělen předpis penále z částky doměřené daně ve výši 836 000 Kč. 10. Žalobkyně se proti těmto rozhodnutím odvolala. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) její odvolání zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Emise dluhopisů podle něj nenaplnila svůj účel zajištění externího financování a neměla ekonomické opodstatnění. Dluhopisy nebyly od počátku určeny externím investorům a celou emisi upsala jediná osoba, a to osoba se žalobkyní spojená. Žalovaný sice uznal, že jejich upisovatelka celou emisi skutečně uhradila, ale učinila tak z prostředků přímo od pana M, resp. z jejich společného jmění. Zásadní podle něj je, že vlivem složité restrukturalizace skupiny podniků O. M. došlo de facto k odlivu finančních prostředků žalobkyně ve výši cca 241 miliónů Kč, které s ohledem na sled transakcí pocházely právě z emise dluhopisů. III. Žaloba 11. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Zdůrazňovala, že se zneužití práva nedopustila a že naopak dostatečně prokázala ekonomický smysl emise dluhopisů, resp. že úrokové náklady naplnily podmínky § 24 odst. 1 ZDP. Zdůraznila, že její jednatel, pan O. M., dluhopisy nejprve nabízel svým obchodním partnerům. Z důvodu jejich nezájmu přistoupil k uzavření smlouvy o úpisu celé emise dluhopisů s paní M. 12. Žalobkyně namítá v prvé řadě procesní pochybení žalovaného, když žalovaný aproboval procesní postup správce daně, který při odůvodnění výzev k odstranění pochybností pouze odkázal na závěry daňové kontroly o zneužití práva žalobkyně týkající se zdaňovacích období let 2012-2015. V řízení ohledně zdaňovacích období 2018-2020 však nehodnotí a nebere v úvahu důkazní prostředky a vysvětlení, která žalobkyně v rámci daňové kontroly a následného odvolacího řízení předložila a podala. Jak správce daně, tak žalovaný se dostatečně nevypořádali s nově předloženým důkazním prostředkem, stavebním povolením dokazujícím investici do fotovoltaické elektrárny Kaznějov. Důkazní prostředky musí být hodnoceny jak samostatně, tak ve vzájemné souvislosti. K tomu odkazuje na odbornou literaturu a judikaturu ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1135/17), podle nichž tzv. opomenuté důkazy mohou způsobit nikoli pouze nepřezkoumatelnost rozhodnutí, ale současně i jeho protiústavnost. Tvrzení žalovaného, že správce daně není povinen se vyjadřovat ke každému jednotlivému důkaznímu prostředku samostatně, je tedy zcela nesprávné a nezákonné. 13. Jde-li o ekonomické důvody emise dluhopisů